Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročná dcera, nebo naivní rodiče?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.9.21 11:07
Ja bych ten problém rozdělila na dvě roviny.
První rovina je, že dcera se ke členům rodiny chová zle. Tam bych ji zatla tipec. Bude se chovat slušně, jinak sankce.
Druhá rovina je dceřina materialistická povaha, kdy dcera nesdílí stejné hodnoty jako rodiče. Ačkoli zakladatelka píše, jak dceru respektuje, je vidět, že zakladatelku to trápí a chtěla by, aby dcera byla stejná jako zbytek rodiny. Jenomže to nebude, s tím se zakladatelka musí smířit. Halt dcerka v 18 opustí hnízdo. Asi se pak uleví oběma stranám, dcera pozná život a třeba se pak vztahy vylepší (u mnoha mých kamarádek to tak bylo, že si cestu k rodičům našly až po odstehovani).
Ohledně toho, co dceři dopřát. No tak asi tolik, co si můžete dovolit a aby netratili sourozenci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 11:07
@azaleila píše:
Profackovat…
Zrovna jsem chtěla napsat, že by to chtělo prudkou přesnou přes pusu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 11:16
@AjaF píše:
Zrovna jsem chtěla napsat, že by to chtělo prudkou přesnou přes pusu.
Flákanec, co? 
Kdoví, jak by cérka zareagovala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 11:20
@bigl píše:
Flákanec, co?
Kdoví, jak by cérka zareagovala
To je taky pravda.
Ale některé její výkřiky jsou fakt přes čáru.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.9.21 11:29
@Modesta
Když ono to dítě takhle neudržíš na řetěze věčně, pokud to, co po něm chceš, mu nezačne být vlastní a nechápe, že je to pro něco dobré. Ono je něco jiného, když dítě jen zkouší, pak je to určitě na místě jak píšeš, a když vidíš, že to dítě je fakt bytostně nešťastné. A pokud to, co požaduje, nebere jako privilegium ale jako něco, na co má nárok když to mají všichni ostatní. Já myslím že tady rodiče právě vnímají, že to není úplně jen rozmazlenost a chtějí aby i tahle jejich dcera nebyla nešťastná. Samozřejmě požadavky na uklízečku jsou totálně přestřelené, ale to už beru prostě jako eskalaci sporů v kombinaci s tím že puberťačka neví co mele.
U mě třeba byl jeden z vážných problémů chození s kamarády ven. Rodiče měli dojem že nic takového nepotřebuju, oni mě vezmou ven nebo prarodiče a při tom mi připraví hodnotnější program než nějaké lítání s míčem po sídlišti. Oni byli přesvědčení že já chci naprostý nesmysl a nevím co melu, protože jsem malá, a vůbec, mohlo by se mi něco stát, a mám všechno tím, že zatímco jiné děti lítají po tom sídlišti, já mohu jezdit na výlety autem do krásné přírody. No…ne, nevychovali mě k tomu abych si toho vážila v tom smyslu, že když budu poctivě vynášet koš, smím slavnostně na půlhodinu mezi ty paneláky ale s podmínkou, že na mě budou koukat z okna. To je bohužel konflikt hodnotového typu a takové se řeší nejhůř protože obě strany jsou bytostně přesvědčené, že mají pravdu. Pak z těch věčných hádek a frustrace z toho že nemůžu dle mého názoru vůbec nic, a to jsem naopak měla třeba ty dovolené u moře a drahé kroužky, ze mě už taky padaly takové věci že nebudu doma dělat služku přestože jsem nedělala nic. Kolikrát já hystericky brečela, když jsem teda dostala ten kroužek co jsem chtěla, drahý nesmyslně, ale přišlo mi, že mi to k ničemu není, když všichni noví kamarádi odtud pak jezdili spolu domů autobusem a měli tam náramnou srandu, zatímco já v přesně danou minutu nasedla k mamince do auta a nemohla být s nimi. Časem mě vyčlenili a už jsem součástí party nebyla. Samozřejmě z toho řev, že mám co jsem chtěla a ještě si toho nevážím. A ještě si vezu zadek autem. A co že bych vlastně po té cestě chtěla provádět, že jsem tak moc chtěla být bez dozoru? Určitě nějakou nepravost, takže je třeba dát pozor, abych nejela autobusem už nikdy. Máma je ještě tak hodná, že nabízí odvoz i ostatním dětem (překvapivě nechtějí). Nikdo nepochopil, že kdyby mě proboha nechali trochu žít a dali pokoj s tou věčnou výchovou, šúrovala bych klidně hodinu denně dobrovolně, ale já věděla, že z toho stejně nic mít nebudu a byl to prostě truc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.9.21 11:34
@AjaF
A co by to přineslo kromě větší nenávisti k rodičům? Že by se jako puberťačka tak strašně bála mlácení přes pusu, že by začala dělat, co se po ní chce? Já někdy ve dvanácti dostala takovou že jsem druhou chytla o zeď, měla jsem normálně podlitinu na tváři, a fakt se mi nerozsvítilo, maximálně jsem pochopila že nemá smysl cokoli říkat nahlas, jen si to myslet. To vztahům nepomůže.
- Citovat
- Upravit
23.9.21 11:43
Jsem z podobné rodiny (vztah k přírodě, víra v Boha) a podobně jako vaše dcera jsem rodiče těžce nenáviděl. Ted po x letech už to asi není nenávist ale spíše smíření, lítost a chvilkama závist vůči přátelům, co měli ambiciozní rodiče. Máme vcelku chladný vztah, už od puberty se za ně hlavně stydím, nejsem součástí jejich života, oni nejsou součástí mého. Navštěvujeme se 2× za rok s tím že je to jako bych jezdil k cizím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 11:59
@Anonymní píše:
@AjaF
A co by to přineslo kromě větší nenávisti k rodičům? Že by se jako puberťačka tak strašně bála mlácení přes pusu, že by začala dělat, co se po ní chce? Já někdy ve dvanácti dostala takovou že jsem druhou chytla o zeď, měla jsem normálně podlitinu na tváři, a fakt se mi nerozsvítilo, maximálně jsem pochopila že nemá smysl cokoli říkat nahlas, jen si to myslet. To vztahům nepomůže.
Sorry, reaguji na tvůj jiný příspěvek, ale nesnáším kopírovat dlouhé příspěvky a anonymního zmínit nejde.
Souhlasím s tím, že to je konflikt hodnotového systému, o tom žádná. Jenže dle mého i s tím se dá pracovat. Naučit dítě, že nic není jen tak, že všechno něco stojí, za všechno se platí.
Chce do školy chodit moderně oblečená a chce tablet? Ok, to se dá zařídit, pár kousků mít může, v těch bude chodit mezi děti. Když to roztrhá a rozbije, její smůla. To samé s tabletem.
Nechutná jí jídlo, které vařím? Ok, je už dost stará a zjevně i šikovná, ať teda pár dnů v týdnu vaří to, na co má chuť. A takhle by to mohlo být se vším. I s úklidem. Prostě dohoda a kompromis.
Jenže tohle ji podle mě rodiče vůbec nenaučili. Tak moc si byli vědomi toho, že žijí jinak než ostatní, až se při prvním projevu rozcapenosti lekli (aby holčička nestrádala) a začali jí dovolovat moc. A co hůř, bylo to postupně na úkor ostatních sourozenců. Dcerka nic nemusí, už od malička. Aby nebyl kravál. Jestlipak ostatní sourozenci taky úplně kálí na povinnosti doma? 
Ty si do toho projektuješ vlastní problémy, které jsi měla v pubertě. Ale já z popisu zakladatelky nic takového nevidím. Vidím jen nejisté rodiče, kteří zásadním způsobem u tohoto dítěte pokazili výchovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 12:04
A to mě zajímá. Proč to bylo? Co udělali rodiče tak zásadně špatně?
Já se se svojí rodinou taky nestýkám, ale teď v dospělosti už vím, co bylo špatně a proč došlo k tak zásadnímu rozkolu. Mmch mamce jsem byla klidně schopná říct, že mě určitě adoptovali 
a zlobila jsem ji s tím dost dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 12:10
@HornyHippo jj, i tak to často může dopadnout 
vím, jaké to je nesdílet s rodiči stejné hodnoty, taky jsem v 17 utekla… sice z jiných důvodů a příčin, ale ani po 30 letech s tím není člověk úplně OK… jak říkáš - jen takové vnitřní smíření, občas lítost..
(s tátou a jeho rodinou jsme ale k sobě v dospělosti cestu našli a hlavně jsem měla z jeho strany naprosto pohádkovou fantastickou milující a milovanou babičku, která mi dokázala nahradit mateřskou lásku a pocit bezpodmínečného přijetí, který jsem zažila právě jen od ní..)
I proto se snažím svým dětem opravdu Rozumět a vnímat je.. a milovat i s chybami..
Ovšem hranice být samozřejmě musí a to, co popisuje zakladatelka je těžká soda, co ta holka dokáže vypustit z pusy, to je úplně patologické… Buď je vnitřně totálně nešťastná, nebo je prostě sociopatická.. nejspíše oboje dohromady.. strašně blbě se to tam sešlo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 13:50
@Netopirek píše:
Ale rodiče, i sourozenci ji umožňují žít konzumní život. Ale odmítají ho žít s ní.
Ona má téměř vsechno co chce a je jí to málo. Nemá důvod kopat do ostatních, že nechtějí žít jako ona. Stejně tak oni můžou kopat do ní, že se ona nechce přizpůsobit jim
No mě z vyjádření zakladatelky tedy připadá, že jí dávají sežrat, že není jako oni. Možná to neříkají takhle natvrdo, ale třeba jen nesouhlas s barvením vlasů, make-upem. Nákupy matka přetrpí.
Ta holka to vnímá a vidí. A takhle se to odráží zpět, protože to neumí zpracovat. Neumí je přijmout, protože rodina neumí přijmout ji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 13:59
Ona porucha bude na obou stranách.
Dítě má dle popisu sice empatii a sebereflexi žížaly (to může být dáno z části biologicky). Na druhou stranu rodiče ji asi za včasu nenastavili zrcadlo, nenestavili hranice, co už je opravdu přes čáru.
Zárveň ji v podstatě nerespektují a nepřijímají. Z těch zakladatelčiných příspěvků je dost do očí bijící, žejejich cílem je vychovat správného člověka, který ale bude zcela sdílet hodnoty svých rodičů. Všechno ji sice tolerují, ale v podtsatě ji asi ani moc nemilují. Takže je otázka, jestli to dítě někdy zažilo bezpodmíněčnou lásku, pokud bylo od malinka prostě odlišné (povahou, temperamentem, zájmy, prioritami) od zbytku rodiny.
Zakladatelka se ani neumí vůči dceři sama vymezit, natž aby v tom pomohla ostatním sourozencům.
Mě taky dítě řeklo, že něco je můj problém/něco se mu na mém přístupu/způsobu života či prioritách nelíbí. Dokoce už v pěti letech, a to dost drsně. Ale jasně dostalo najevo, že takhle tedy ne (bez mlácení, ponižování, nutnosti ho zlomit). Jemu se něco líbit nemusí, nutit ho do toho nikdo nebude, ale rozhodně nám nebude zakazovat něco omezovat/nařizovat dělat jinak (třeba věnovat se charitě). A je jednom jestli mu bude pět, deset, osmnáct, třicet nebo třeba šedesát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 14:21
Zakladatelka tu už jednou myslím psala. To vztekání kvůli pokojíku a šikana sourozenců mi přijde povědomá. Neudělala ta vaše holubička nějaký podraz na staršího sourozence?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 14:32
Nezlob se na mě, ale dcera je teda hrozný spratek. Ano, může mít nějaké trápení, ano, dospívání je náročné období, ale proboha! Aby vypustila z pusy takové věci, to už je hodně přes čáru. Vy přestaňte být tak laskaví ohleduplní rodiče a normálně jí dejte silně pocítit, že to už přehání, že takhle s váma mluvit nebude. Ona potřebuje hranice. Vždyť se musí cítit hrozně nejistá, nespokojená, nikdo jí pořádně neřekne, jak se má chovat. A tak to zkouší, na ty svoje trapné chudáky rodiče, kteří jsou tak hodní a tak se snaží a přitom jsou tak mimo, že ji princeznu ani nevezmou k moři. Důrazně jí vysvětlete, že vy jste si zařídili život tak, jak vám vyhovuje, a že vás mrzí, pokud je v tom nešťastná, a že ji plně podpoříte v tom, aby dosáhla v životě toho, co chce, ale musí si to vybudovat sama. Vždyť vy úplně zapomínáte na svoje potřeby, neustále jí ustupujete, přizpůsobujete se, ale co laskavého dělá ona směrem k vám? Takhle to přece nejde, to není zdravý vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 14:49
@Anonymní píše:
Jdu si sem pro názory, jakékoliv. Máme dceru, která nám dává docela zabrat. Je to náctiletá holka, přes velmi velké množství věnovaného času, spoustu pohodlí, výhod, výletů, pěkné bydlení, kapesné, mobil, oslavy..stále jsme ti nejhorší špatní rodiče. Máme věkově různě další tři děti obou pohlaví a tyto potíže jsou pouze s touto dcerou, výchova stejná, geny..nevíme už, co si myslet. Dnes nám řekla, že bude šťastná teprve až my umřeme. Jak nás nenávidí slyšíme pořád. Je drzá, nespolehlivá, lže. Je zlá i na sourozence. Nejvíce se to odvíjí od její nespokojenosti s naším životním stylem, proto vzniká většina těchto výlevů a tření. My jsme oba poměrně skromní, oba z chudých poměrů, dost pokorní, dá se říct věřící. Ve výchově dbáme na pro nás skutečné hodnoty, vedeme děti k pomoci ostatním, k lásce jeden k druhému, vzájemné úctě, nemáme rádi moderní technologie, raději chodíme do lesa, do přírody, dovolené pod stanem. Zdravé jídlo, méně masa, zahrádka a pěstování, což děti také učíme. Tato dcera byla spokojená s naším způsobem žití asi 3 roky. Od nástupu do MŠ začal problém s oblečením, odmítala nosit věci z přírodních materiálů, preferovala třpytivé šílenosti od Vietnamce. Dobře. Společně se školkou přestávala jíst zeleninu, ovoce, vyžadovala sladkosti, fastfood. Dobře, občas jsme dopřáli McDonald's, začali jsme nakupovat sladkosti. Další děti nic takového přesto nevyžadovaly, řídily se podle nás. Následně chtěla telefon, počítač, tablet, sama si vybírá oblečení, zábavu, dovolili jsme líčení, lakování nehtů, barvení vlasů, kapesné, ačkoliv kromě toho kapesného s tím nejsme vůbec ztotožnění, ale respektujeme její osobnost. Dcera také nevěří v Boha. To také respektujeme. Jenže bohužel, nestačí to. Dcera nám neustále vyčítá, že máme čtyři děti, že nemáme vilu - doslova - ale jen hnusnej barák…Nový nábytek v pokojíčku také není dost nóbl (přírodní dřevo od truhláře, kvalitní), pokoj sdílí se sourozencem, takže jsme do toho zasahovali. To je další problém, že vyžaduje vlastní pokoj. Dříve v bytě vlastní pokoj měla, následně chtěla společný, opět jsme vyhověli, zařídili drahým nábytkem a opět změna. Vybrala si dva snad úplně nejdražší sporty, co jen mohla. Na oba nemáme, takže jsme vybrali společně s dcerou jeden. Stále nám to vyčítá. Není spokojená ani s jídlem, jaké vaříme. S čestností návštěv restaurací, s dovolenými. Chce k moři, nikdo další z rodiny nechce. Do restaurace chodíme 1× týdně, ale obvykle k tomu 1× týdně objednávka domů. Kapesné má 300kč na útratu za sladkosti, na hračky, oblečení a další má peníze vždy, když si o něco řekne, potřebuje. Pokud doma pomůže, má peníze navíc. Brigádu zatím nemůže mít kvůli věku, ale nechce o tom ani slyšet. Věnujeme jí mnoho času, poslední dobou na úkor ostatních dětí i nás. Vše je ale stále málo a pořád jsme špatní, jen opravdu hnusná a člověka to bolí u srdce. Manžel je z toho vzteklý. Říká, že je nevděčná, že má první poslední. Já mám ten pocit také, ale umím chápat, že ona to tak nevnímá. Je velmi materiálně založená, chce větší a hezčí dům, více peněz, lepší jídlo, lepší svačiny, větší a vlastní pokoj, dražší oblečení, méně sourozenců, aby se nemusela o nic dělit. K tomu nechce nic dělat, s ničím pomáhat. Chce abychom platili paní na úklid, ona na špínu sahat nebude. My to neumíme vstřebat, nikdy takové namyšlené chování doma neviděla. Jsme si vědomi toho, že je jiná, než my, ale co teď?Dovolené u moře, nový dům, vařit podle dcery, nebo ji nechat trpět?Ona si připadá chudá a především jí ta představa hodně vadí. Bohatí nejsme, ale bohatí finančně ani být nechceme. Dcera si přeje, aby náš dům měl anglický trávník a abychom pracovali třeba jako úředníci, ale ani jeden z nás to nesplňuje. Manžel pracuje v lese, já pracuji z domu a šiji. Z našeho pohledu si žijeme velmi dobře, nemáme žádné dluhy, máme, co potřebujeme, kvalitní jídlo, pěkné oblečení, auto. Dcera by ale ráda luxus a vše sama pro sebe a styl venkovského života ve velké rodině jí vadí, říká, že se měla narodit do jiné rodiny a že to nedokáže vydržet, že by radši zemřela, než žít takhle, stydí se za nás a za to, z jaké rodiny pochází. Kolem máme bohatší i chudší rodiny, dcera se ale výhradně drží bohatých přátel a stále jim vše závidí. Trhá nám srdce, jak se k nám chová.Ona se ale sama trápí, je to vidět. Uvítám každý úhel pohledu. ANONYM ZACHOVAT
Uf, ta s váma teda pěkně cvičí 
Sebrala bych jí mobil, tablet, atd a mazej si na to vydělat sama. Ona se za vás stydí? Z jaké rodiny pochází? Ty jo, takhle se chovat moje dcera, tak by fakt přes tu papulu dostala. Strašně jí ustupujete a o to si ona víc dovoluje. Rozmazlenej fracek. Ona se trápí, chudinka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
