Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročná dcera, nebo naivní rodiče?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.9.21 19:03
Úplně na rovinu, je to napsané tak strašně jednostranně a tak, aby z toho dcera vyšla jako tak strašná, že se mi tomu nechce moc věřit.
Spíš si myslím že jde o úplně normální puberťačku, které se prostě kdeco nelíbí, jak je úplně normální, a vy si její pubertální řeči berete úplně zbytečně osobně.
Jinak pro mě by vás životní styl byl taky za trest. Uklízečku si platím 
Můžete jí utěšovat tím, že může na brigádu, šetřit, brzy se od vás odstěhovat a žít si po svém 
Ale vážně, ta terapie je dobrý nápad. Ale ne nějaká křesťanská, kde jí budou jen tlačit do hlavy že cti rodiče a žij pokorně a zbožně. To by situaci jen zhoršilo.
Příspěvek upraven 23.09.21 v 19:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 19:04
@Anonymní píše:
Já si také myslím, že je nešťastná z toho jak žijeme. Ale pokud budeme žít jinak, budu nešťastná já, manžel. Starší i mladší děti vypadají taky spokojeně, stěhování do města zavrhly. Nechci pustit vše, co jsem doposud budovala pro děti protože jedno z dětí za to není rádo, zároveň ale samozřejmě nechci, aby se dítě - dcera trápila.
Musíte jí přijmout, takovou jaká je. Respektovat to, že její představy o životě jsou jiné, než ty Vaše. To je v pořádku, je v pořádku i to, že jste jí občas ustoupili, ale na mě to působí, tak, že jste jí ustupovali, aby byl klid, ale nepochopili jste ji. Nejraději by jste byli, aby byla jako Vy a ostatní děti. Ona to zcela jistě vycítí a to je hodně špatně. Pak se může cítit jako černá ovce rodiny. A dost možná se chová, jak se chová, právě proto, aby jste měli důvod si tohle myslet. Na mě to působí tak, že se cítí nepochopená a zároveň nemá dané hranice. To co Vám říká, by si dovolit neměla, ale dost možná je to jen volání o pomoc. Dítě potřebuje mít jistotu, že ho rodiče bezvýhradně přijímají a to u Vás asi úplně není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 19:04
@Zluta_pastelka píše: Úplně z toho na mě padl smutek. Vy všichni jste přesvědčení, jak jste skvělí, skromní, dokonalí, jen ona je vyvrhel, co furt něco chce. Musí si připadat strašně sama. Při každé příležitosti, kdy projeví svou osobnost, je to hned špatně. Ona jediná je špatně, ostatní děti jsou super, protože chtějí to, co rodiče. Ach jo… Malá holka chce třpytivý věci, no to je toho… kdybyste jí doopravdy přijali, takovou jaká je, tak jste si nevyrobili problém, co máte teď. A kombinovat nepřijetí s volností, s ničím z toho, co chce, nesouhlasit, ale dovolit to… to je snad ještě horší, než jí to zakázat, má pak v hlavě solidní zmatek. Že je nešťastná se vám snaží říct, kudy chodí. Řešte to a prosím rychle. Ta rodinná terapie je moc fajn nápad.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 19:10
@Anonymní píše:
Není kvůli tomu špatná, ale víra dává do života oporu, chtěla bych to pro ni, aby se měla dobře.
Uvědom si, že někteří lidi to takhle nemají. Jsem z věřící rodiny. Moje tchyně měla první otázku jestli jsem křtěna.
Představ si, že ve víře nežijeme a jsme šťastní. O víře to štěstí fakt není. I když pro tebe to smysl dává, pro ni prostě ne.
Zkus se s tím smířit. Až ty sama dojdeš smíření (popros Boha o pomoc), pak to s dcerou zvládneš. Do té doby…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 19:36
@Anonymní píše:
@Westie777 Některé věci, co zmiňuješ, děláme. Například společné aktivity podle dcery, to probíhá. Zajímá ji móda, nákupy, pro mě je to za trest, ale chodím s ní na nějaké akce, na nákupy oblečení, ona je nadšená, já se snažím nebýt otrávená, nedávám jí to najevo způsobem, tak já se překonám a půjdu s tebou, beru to jako fajn, že s ní trávím čas, ale já tyhle věci prostě nesnáším. Nalíčit jsme se nechaly společně také na jedné takové akci, kde tuto možnost za poplatek nabízely. Dělám to ale jako oběť pro dceru, nic hezkého se mi na tom najít nedaří, oblečení, líčení, to jde mimo mě. Nevím jak se dostat od toho, že to respektuji, k tomu, že budu ráda, protože to opravdu nejsem. Barvy na vlasy jsou hnusná chemie, ona má své vlasy nádherné, neumím si srovnat v hlavě, proč si je ničí, ale toleruji to, pochválit ji za to ale mi nejde, nebo jí lžu. Například se nalíčí, obarví, řeknu krásné, ale nemyslím si to. Nebo řeknu vypadá to příšerně podle mě, ale tobě se to musí líbit, to ji zase nepodpořím. Takhle to máme v hodně věcech. Ona se třeba raduje z toho, že si kamarádka zvrkla kotník a ona vyhrála závod. A já jí řeknu, že mi je kamarádky líto, já bych byla ta, co zastaví a půjde jí bez ohledu na svůj úspěch pomoct a k tomu jsem dceru vychovávala, za to bych si jí vážila. Neumím se ztotožnit s jejím myšlením, ale ani nechci, přijde mi to nemorální, nesprávné, zároveň ona neumí pochopit nás, že někomu pomáháme, proč posíláme 200kč na nějaké Africké děcko, proč ty peníze nedáme jí. Mám dilema, jak se k tomu postavit. Ona tím nijak nestrádá, ale má pocit, že by mohla mít víc.
Nezlob se, ale tady zas zníš pubertálně ty, dospělá osoba. Barva je hnusná chemie, snažím se nebýt otrávená… dospělý člověk, když se snaží, tak si dokáže najít něco pozitivního i na tom, co jí zrovna nesedí.
Nejsem například vůbec společenská, ale naučila jsem se nacházet něco dobrého ve velkých vinařských mecheche nejlepšího kamaráda mého manžela, protože mám manžela ráda, a nechci aby celý večer koukal, jak se snažím nebýt otrávená 
Samozřejmě mám k tomu nastavené i nějaké hranice, ale prostě trvám na tom, že dospělá osoba si umí toto v sobě nastavit, kór když jde o něco, co dělá radost našim nejbližším.
Tvůj postoj „dělám to jako oběť pro ní“ je úplně stejně sobecký a nevyzrálý jako některé údajné chování dcery, akorát že ty máš oproti ní minimálně dvacet let zkušeností navíc.
Jinak neexistuje nic takového jako dokonalá rodina, kde nikdo nemá problém, kromě toho jednoho dítěte, které nám kazí celou rodinu i manželství. Vždycky když toto někdo tvrdí, tak si lže do kapsy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 19:37
@Liberalissima píše:
Já to spíš čtu, že holka nemohla nejen k moři, ale hlavně ani na kroužek a další úplně normální věci, a že jí matka vyčítala i střechu nad hlavou.Moje máti mě taky šatila pouze do věcí ze sekáče (ona značkové s drahými šperky), házela mi na hlavu celou domácnost i s bratrem, dávala mi horší jídlo než zbytku rodiny a přitom měla plnou pusu řečí, jak mě živí a jak musím být vděčná až za hrob. X let jsem neměla ani vlastní postel, spala jsem na složené dece na zemi. Ale před ostatními jsme se blýskali majetkem, to ano.
Spratci jsou kolikrát ti rodiče.
Příspěvek upraven 23.09.21 v 19:06
To je šílený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 20:05
@jkra píše:
To je šílený.
U nás to bylo mnohem šílenější, nakonec mě odebírala sociálka (ano, taky jsem chtěla do děcáku a konečně se mi to splnilo )
A matka o mně navenek mluvila dost podobně, jako tady zakladatelka. Proto vždycky, když čtu o nějaké dokonalé rodině, kde nikdo nemá problém, kromě jednoho dítěte antikrista, které jim to tam celé boří, tak zbystřím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
23.9.21 20:07
@Liberalissima píše:
U nás to bylo mnohem šílenější, nakonec mě odebírala sociálka (ano, taky jsem chtěla do děcáku a konečně se mi to splnilo
Odebírala sociálka? Ježíši to muselo být hrozny v kolika letech?
- Citovat
- Upravit
23.9.21 20:07
@Lucy75 píše:
@summersun jen myslím, že je @meh57 páč 75 tu mám na e-pipi v nicku myslím jen jáa s šílenou mehounou nemám společného naštěstí fakt NIC
mmch - dlouho tu nebyla
ale možná tu za pár let bude diskuse od ní, jak příšerná je její nastávající snacha…
Dobré vědět 
A jsem ráda, že máme podobný světonázor. Držím dceři od zakladatelky této diskuze palce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 20:08
@Liberalissima píše:
U nás to bylo mnohem šílenější, nakonec mě odebírala sociálka (ano, taky jsem chtěla do děcáku a konečně se mi to splnilo
Jak může nějaký rodič nechat spát dítě na zemi? Co to s těma lidma je?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 20:13
@jkra píše:
Jak může nějaký rodič nechat spát dítě na zemi? Co to s těma lidma je?
To bylo to úplně nejmenší, věř mi. Toto mi došlo až po letech například, že nebylo úplně normální, když jsem tu svojí „postel“ (složenou deku) našla po letech na staré fotce. Jinak jsme na to i zapomněla. A jiné roky jsem zas postel měla. V tom fakt hlavní problém nebyl.
Nechci to tu zakladatelce úplně plevelit, a i jí věřím, že třeba dcera doma vyvádí a řekne kolikrát něco fakt hrozného, protože už je zoufalá, ale prostě nežeru, že je to u nich jinak dokonale normální idylka. S opravdu věřícími rodinami mám zkušenost, a ty děti jsou někdy fakt chudáci, i když se jim objektivně „nic neděje“. Hlavně kolem té puberty.
Nejvíc podezřelé je ale prostě to, jak ošklivě o ní píše (a když jí na to někdo upozorní, tak začne couvat, že je to jen „obava o dceru“, přitom předchozí psaní tak fakt nezní), jak na ní svaluje problémy v manželství, atd. Že chlap odmítá jít k psychologovi je taky trochu divné, pro dítě by to přece měl rodič rád udělat. Problém prostě není jen ta dcera, to je myslím z těch příspěvků zakladatelky fakt jasné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 20:14
Celá tady ta diskuse mi znovu připomíná, proč nevěřím v Boha a proč mi náboženský fanatismus vadí.
Zakladatelko, ty se odkrýváš čím dál víc. Barva na vlasy ti vadí, nicméně nábytek z masivu je ok.
Doteď nevím, co za strašně drahý sport dcera dělá. Se jí vlastně vůbec nedivím, ze se staví na zadní a za žádnou cenu nechce být jako vy.
Ty trpis za to, ze si s ní uděláš holčičí den? A ty si jako myslíš, ze ona to nevidí, ten tvůj odpor? Vlastně cokoliv co udělá je špatně protože není vy. A jako proč jí má zajímat někdo z Afriky? Já si o těchto projektech myslím své a nepodařila bych je už z principu.
A narážíme zde pořád na finance. Proč máte tolik děti, když je v moderní době nedokážete zabezpečit? Že chtějí v prvé řadě to své? Že chce dva drahé kroužky a ví, že peníze do Afriky jo, ale kroužek ne? Že jsi eko, bio, vego něco a ona ne? Že se chce pořádně najíst? Však to jsou základní biologické potřeby. Myslím, že by ve finále, tak neprejici nebyla, ale ty jí pořád tu dobrotu tak podsouvas, že to její zoufalství už musí být značné. Fakt se jí nedivím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 20:16
@ludmilaadamkova píše:
Odebírala sociálka? Ježíši to muselo být hrozny v kolika letech?
Až v šestnácti, to jsem měla poprvé po letech odvahu zavolat na linku bezpečí a ti poslali terénní pracovnice. Naštěstí byla matka ještě v afektu a neschopná se přetvařovat, takže jsme šly hned 
Nechci to tady ale zakladatelce úplně plevelit, u nich to není takové.
Nicméně emoční zanedbání dcery tam vidím - nepřijetí, ostrakizace, absence hranic, málo lásky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 20:16
Mě připadá, že pro vás je to nepovedená dcera, všechno je její chyba a vy jste bez chyby. Podle mě to tak ale není. Důležitý je respekt z obou stran. My jsme 4 děti, každý jsme jiný a každý máme jiné záliby a koníčky. Vždy jsme byli a stále jsme podporováni v tom, co nás bavilo a co jsme chtěli dělat. A velmi často rodiče vystoupili ze své komfortní zóny, aby to mohli prožít s námi. A to byly aktivity, které by v životě sami od sebe nedělali. Mamka se mnou třeba chodila venčit psy do útulku a to má ze psů strach, nebojí se jen našich a překonala se a nedala na sobě nic znát. Udělala to čistě proto, aby jsme byli spolu. Mohl jsem tam jít sám, ale občas se překonala, to samé třeba do skateparku. Akorát trnula hrůzou, raději by mě viděla někde na hudebce, ale nikdy mě tím nezatěžovala a podporovala mě v tom, co baví mě a co chci dělat. A ne jen mě, ale i ostatní sourozence a to i taťka. Taky by si uměl představit zábavnější odpoledne, než s pubertální dcerou v obchoďáku, ale užil si to a byl šťastný, protože byla šťastná ona. Za to jsme tolik neremcali, když jsme se zase na rodinných, společných akcích museli přizpůsobit malým sourozencům, protože se často přizpůsobovalo nám, bylo to prostě vzájemné a vyrovnané a navíc jsme vždycky cítili respekt k nám, tak jsme se ho učili mít taky. Včera mě taťka poprosil, jestli s ním nepojedu na několik dní do Francie na kolech. Je to akce na rychlo, vypadl mu kámoš, který s ním měl jet, zcela upřímně jsem měl jiné plány a nemůžu říct, že by se mi úplně chtělo, ale na druhou stranu se hrozně těším, protože vím, že mu to udělá radost, no a není hezčí pocit prožívat radost někoho blízkého, takže si to užijeme oba, jsem si tím jistý a vlastně se těším, ale jen kvůli němu. Samotného by mě to nenapadlo, umím si představit lépe strávený čas. Ale to je právě o tom, že si umíme vyjít vstříc a vždycky se domluvit a to odjakživa, ale myslím, že je to hlavně zásluha rodičů, kteří nás to naučili a hlavně šli příkladem a chovali se k nám tak, jak by byli rádi, aby jsme se chovali my. A když se to někdy v těch 13,14 nepovedlo, tak měli pochopení, že na to máme nárok. A pak jsme si to začali sami postupně uvědomovat, že se svět netočí jen kolem nás, ale bylo to určitě proto, že jsme viděli jak na nás berou ohled rodiče a že nás berou takoví jací jsme, miluji nás a ani by nechtěli, aby jsme byli jiní, páč by jsme to už nebyli my. A to i přesto, že jsme nikdy nebyli a nejsme úplně nejvzornější. Mně je holky líto, musí se cítit nepochopená a sama
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
23.9.21 20:25
@Liberalissima píše:
Až v šestnácti, to jsem měla poprvé po letech odvahu zavolat na linku bezpečí a ti poslali terénní pracovnice. Naštěstí byla matka ještě v afektu a neschopná se přetvařovat, takže jsme šly hnedNechci to tady ale zakladatelce úplně plevelit, u nich to není takové.
Nicméně emoční zanedbání dcery tam vidím - nepřijetí, ostrakizace, absence hranic, málo lásky.
Jj mě to taky celý přijde takový odosobněny bezcitu jako z popisu zakladatelky jsem si člověk chvilku říká co ta s Era je proboha za smrada a pak začne s tím že malování je jako kouření..bohatství je materialismus a má být vděčná Bohu že žije.. tak fakt nevím..
Jak jsem psala dítě má mít lásku a jasný mantinely.. jasný mantinely nemá ani omylem a lásku to je taky diskutabilní pak má to dítě pocit že čím víc si vydupe tím víc má lásky ostatně zakladatelka sama psala že dcera má pocit že když nebude bohatá nikdo ji nebude mít rád.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
