Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@jkra píše:
To je šílený.
U nás to bylo mnohem šílenější, nakonec mě odebírala sociálka (ano, taky jsem chtěla do děcáku a konečně se mi to splnilo
)
A matka o mně navenek mluvila dost podobně, jako tady zakladatelka. Proto vždycky, když čtu o nějaké dokonalé rodině, kde nikdo nemá problém, kromě jednoho dítěte antikrista, které jim to tam celé boří, tak zbystřím ![]()
@Liberalissima píše:
U nás to bylo mnohem šílenější, nakonec mě odebírala sociálka (ano, taky jsem chtěla do děcáku a konečně se mi to splnilo)A matka o mně navenek mluvila dost podobně, jako tady zakladatelka. Proto vždycky, když čtu o nějaké dokonalé rodině, kde nikdo nemá problém, kromě jednoho dítěte antikrista, které jim to tam celé boří, tak zbystřím
Odebírala sociálka? Ježíši to muselo být hrozny v kolika letech?
@Lucy75 píše:
@summersun jen myslím, že je @meh57 páč 75 tu mám na e-pipi v nicku myslím jen jáa s šílenou mehounou nemám společného naštěstí fakt NIC
mmch - dlouho tu nebylasnad se holky mají fajn a nějak se od psychicky narušené matky odpoutaly.. o synka až takový strach (zatím) nemám
ale možná tu za pár let bude diskuse od ní, jak příšerná je její nastávající snacha…
Dobré vědět
A jsem ráda, že máme podobný světonázor. Držím dceři od zakladatelky této diskuze palce ![]()
@Liberalissima píše:
U nás to bylo mnohem šílenější, nakonec mě odebírala sociálka (ano, taky jsem chtěla do děcáku a konečně se mi to splnilo)A matka o mně navenek mluvila dost podobně, jako tady zakladatelka. Proto vždycky, když čtu o nějaké dokonalé rodině, kde nikdo nemá problém, kromě jednoho dítěte antikrista, které jim to tam celé boří, tak zbystřím
Jak může nějaký rodič nechat spát dítě na zemi? Co to s těma lidma je?
@jkra píše:
Jak může nějaký rodič nechat spát dítě na zemi? Co to s těma lidma je?
To bylo to úplně nejmenší, věř mi. Toto mi došlo až po letech například, že nebylo úplně normální, když jsem tu svojí „postel“ (složenou deku) našla po letech na staré fotce. Jinak jsme na to i zapomněla. A jiné roky jsem zas postel měla. V tom fakt hlavní problém nebyl.
Nechci to tu zakladatelce úplně plevelit, a i jí věřím, že třeba dcera doma vyvádí a řekne kolikrát něco fakt hrozného, protože už je zoufalá, ale prostě nežeru, že je to u nich jinak dokonale normální idylka. S opravdu věřícími rodinami mám zkušenost, a ty děti jsou někdy fakt chudáci, i když se jim objektivně „nic neděje“. Hlavně kolem té puberty.
Nejvíc podezřelé je ale prostě to, jak ošklivě o ní píše (a když jí na to někdo upozorní, tak začne couvat, že je to jen „obava o dceru“, přitom předchozí psaní tak fakt nezní), jak na ní svaluje problémy v manželství, atd. Že chlap odmítá jít k psychologovi je taky trochu divné, pro dítě by to přece měl rodič rád udělat. Problém prostě není jen ta dcera, to je myslím z těch příspěvků zakladatelky fakt jasné.
Celá tady ta diskuse mi znovu připomíná, proč nevěřím v Boha a proč mi náboženský fanatismus vadí.
Zakladatelko, ty se odkrýváš čím dál víc. Barva na vlasy ti vadí, nicméně nábytek z masivu je ok.
Doteď nevím, co za strašně drahý sport dcera dělá. Se jí vlastně vůbec nedivím, ze se staví na zadní a za žádnou cenu nechce být jako vy.
Ty trpis za to, ze si s ní uděláš holčičí den? A ty si jako myslíš, ze ona to nevidí, ten tvůj odpor? Vlastně cokoliv co udělá je špatně protože není vy. A jako proč jí má zajímat někdo z Afriky? Já si o těchto projektech myslím své a nepodařila bych je už z principu.
A narážíme zde pořád na finance. Proč máte tolik děti, když je v moderní době nedokážete zabezpečit? Že chtějí v prvé řadě to své? Že chce dva drahé kroužky a ví, že peníze do Afriky jo, ale kroužek ne? Že jsi eko, bio, vego něco a ona ne? Že se chce pořádně najíst? Však to jsou základní biologické potřeby. Myslím, že by ve finále, tak neprejici nebyla, ale ty jí pořád tu dobrotu tak podsouvas, že to její zoufalství už musí být značné. Fakt se jí nedivím…
@ludmilaadamkova píše:
Odebírala sociálka? Ježíši to muselo být hrozny v kolika letech?
Až v šestnácti, to jsem měla poprvé po letech odvahu zavolat na linku bezpečí a ti poslali terénní pracovnice. Naštěstí byla matka ještě v afektu a neschopná se přetvařovat, takže jsme šly hned ![]()
Nechci to tady ale zakladatelce úplně plevelit, u nich to není takové.
Nicméně emoční zanedbání dcery tam vidím - nepřijetí, ostrakizace, absence hranic, málo lásky.
Mě připadá, že pro vás je to nepovedená dcera, všechno je její chyba a vy jste bez chyby. Podle mě to tak ale není. Důležitý je respekt z obou stran. My jsme 4 děti, každý jsme jiný a každý máme jiné záliby a koníčky. Vždy jsme byli a stále jsme podporováni v tom, co nás bavilo a co jsme chtěli dělat. A velmi často rodiče vystoupili ze své komfortní zóny, aby to mohli prožít s námi. A to byly aktivity, které by v životě sami od sebe nedělali. Mamka se mnou třeba chodila venčit psy do útulku a to má ze psů strach, nebojí se jen našich a překonala se a nedala na sobě nic znát. Udělala to čistě proto, aby jsme byli spolu. Mohl jsem tam jít sám, ale občas se překonala, to samé třeba do skateparku. Akorát trnula hrůzou, raději by mě viděla někde na hudebce, ale nikdy mě tím nezatěžovala a podporovala mě v tom, co baví mě a co chci dělat. A ne jen mě, ale i ostatní sourozence a to i taťka. Taky by si uměl představit zábavnější odpoledne, než s pubertální dcerou v obchoďáku, ale užil si to a byl šťastný, protože byla šťastná ona. Za to jsme tolik neremcali, když jsme se zase na rodinných, společných akcích museli přizpůsobit malým sourozencům, protože se často přizpůsobovalo nám, bylo to prostě vzájemné a vyrovnané a navíc jsme vždycky cítili respekt k nám, tak jsme se ho učili mít taky. Včera mě taťka poprosil, jestli s ním nepojedu na několik dní do Francie na kolech. Je to akce na rychlo, vypadl mu kámoš, který s ním měl jet, zcela upřímně jsem měl jiné plány a nemůžu říct, že by se mi úplně chtělo, ale na druhou stranu se hrozně těším, protože vím, že mu to udělá radost, no a není hezčí pocit prožívat radost někoho blízkého, takže si to užijeme oba, jsem si tím jistý a vlastně se těším, ale jen kvůli němu. Samotného by mě to nenapadlo, umím si představit lépe strávený čas. Ale to je právě o tom, že si umíme vyjít vstříc a vždycky se domluvit a to odjakživa, ale myslím, že je to hlavně zásluha rodičů, kteří nás to naučili a hlavně šli příkladem a chovali se k nám tak, jak by byli rádi, aby jsme se chovali my. A když se to někdy v těch 13,14 nepovedlo, tak měli pochopení, že na to máme nárok. A pak jsme si to začali sami postupně uvědomovat, že se svět netočí jen kolem nás, ale bylo to určitě proto, že jsme viděli jak na nás berou ohled rodiče a že nás berou takoví jací jsme, miluji nás a ani by nechtěli, aby jsme byli jiní, páč by jsme to už nebyli my. A to i přesto, že jsme nikdy nebyli a nejsme úplně nejvzornější. Mně je holky líto, musí se cítit nepochopená a sama
@Liberalissima píše:
Až v šestnácti, to jsem měla poprvé po letech odvahu zavolat na linku bezpečí a ti poslali terénní pracovnice. Naštěstí byla matka ještě v afektu a neschopná se přetvařovat, takže jsme šly hned![]()
Nechci to tady ale zakladatelce úplně plevelit, u nich to není takové.
Nicméně emoční zanedbání dcery tam vidím - nepřijetí, ostrakizace, absence hranic, málo lásky.
Jj mě to taky celý přijde takový odosobněny bezcitu jako z popisu zakladatelky jsem si člověk chvilku říká co ta s Era je proboha za smrada a pak začne s tím že malování je jako kouření..bohatství je materialismus a má být vděčná Bohu že žije.. tak fakt nevím..
Jak jsem psala dítě má mít lásku a jasný mantinely.. jasný mantinely nemá ani omylem a lásku to je taky diskutabilní pak má to dítě pocit že čím víc si vydupe tím víc má lásky ostatně zakladatelka sama psala že dcera má pocit že když nebude bohatá nikdo ji nebude mít rád.
@Anonymní píše:
Ne, píši poprvé. Ještě jednou chci napsat, že dceru moc milujeme. My se bojíme toho, že nebude šťastná, nebude mít skutečné přátelé a tak pokud bude povrchní. Máme o ní strach, nemáme k ní odpor.
Nikdo není odpovědný za štěstí toho druhého. Nic nezaručí, že tvoje dcera bude šťastná. Vy jako rodiče jí můžete dát příklad, ukázat směr, vybavit ji vzděláním a vychovou a být vždy v dosahu, když bude chtít poradit. Víc dělat nemůžete a ani nemáte. ♥️️
@Liberalissima píše:
Až v šestnácti, to jsem měla poprvé po letech odvahu zavolat na linku bezpečí a ti poslali terénní pracovnice. Naštěstí byla matka ještě v afektu a neschopná se přetvařovat, takže jsme šly hned![]()
Nechci to tady ale zakladatelce úplně plevelit, u nich to není takové.
Nicméně emoční zanedbání dcery tam vidím - nepřijetí, ostrakizace, absence hranic, málo lásky.
Když to čtu, je mi to líto za Tebe…snad máš hezky život teď.
@jkra píše:
Když to čtu, je mi to líto za Tebe…snad máš hezky život teď.
Mám, a jako bonus instinkt na tyhle věci, což se hodí ![]()
A jasně že si člověk musel v pubertě a zamlada párkrát nabít čumák, tak jako to určitě čeká i dceru zakladatelky. To mi ale přijde normální a žádná tragédie.
Tragédie trochu možná je, když se mladý člověk v těch trapných začátcích nemůže opřít o bezpodmínečně milující rodinu ![]()
Snad se to zakladatelce a její dceři podaří nějak slepit. Nebo aspoň s jedním z těch sourozenců (nějak moc nevěřím, že je na ně jen zlá).
@ludmilaadamkova no, to jsem zapomněla, že za zdraví mám být vděčná Bohu. Tak to by mu mnozí z nás asi úplně neděkovali a eko bio vego, v tom hraje pramalou roli.
Je to pár let, co jsem viděla film Chatrč. Jak tam byl pojat Bůh a vražda bezbranné malé dívenky. Jestli takto je chápána víra, jako byla tam, tak by mě nikdy nikdo v Boha věřit dobrovolně nedonutil.
@Liberalissima píše: Úplně na rovinu, je to napsané tak strašně jednostranně a tak, aby z toho dcera vyšla jako tak strašná, že se mi tomu nechce moc věřit.Spíš si myslím že jde o úplně normální puberťačku, které se prostě kdeco nelíbí, jak je úplně normální, a vy si její pubertální řeči berete úplně zbytečně osobně.
Jinak pro mě by vás životní styl byl taky za trest. Uklízečku si platím
Můžete jí utěšovat tím, že může na brigádu, šetřit, brzy se od vás odstěhovat a žít si po svémAle vážně, ta terapie je dobrý nápad. Ale ne nějaká křesťanská, kde jí budou jen tlačit do hlavy že cti rodiče a žij pokorně a zbožněa. To by situaci jen zhoršilo.
Příspěvek upraven 23.09.21 v 19:06
ano, ano, ano
zakladatelka žije pro většinu lidí zvláštní duchovní život - ale její dcera chce být normální, normální jako většina lidí, dcera trpí, a rodiče ji nechápou, nechápou, že chce být jak ostatní - namalovaná, v moderním oblečení - prostě vypadat a chovat se tak, jako většina
a většina tady by dceru profackovala
jen někteří to chápou ![]()
nechtěla bych být dcera zakladatelky, je to smutné