Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročná dcera, nebo naivní rodiče?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
23.9.21 23:38
@Anonymní píše:
@Trojlístek máme ho už čtvrtý rok a máme k němu vztah, dříve jsme tam jezdili pravidelně s dcerou, takže i proto a dcera ho má doufám také ráda
Ten kůň by šel, vztah nevztah. Možná by zpočátku ještě dostala šanci, že nějaký čas nebude jezdit, dokud nebude náprava. Dali jste holce samá práva. Žádné povinnosti. Je mi z toho fakt divně. Ty pořád všechno okecavas. Místo toho, aby situace byla řešena, tak pořád jen kecy. Ty bys pro ní umřela, kdyby nebyly další děti. Jsi padla na hlavu? A co manžel? Ještě ti řeknu novinku, ty ostatní děti vám to jednou taky dají pěkně sežrat. Tu vaši sebeobetavost a sebelitost. Nikdy za celý život si představ se nic nevyřeší bulenim. Navíc dospěla ženská. Se seberte a jednejte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.9.21 23:41
Ten kůň je vaše pravděpodobně poslední možnost, pokud jí na něm záleží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
smajlik345
23.9.21 23:43
@Anonymní píše:
Ona nám říká, že do dětského domova chce, že tam bude mít svůj pokoj a bude si moct dělat co chce, že tam nejsou rodiče. Když ji řekneme, že tam děti vlastní pokoje nemají a nebudou ji ani tolerovat to, co od ní vydrží její sourozenci, nevěří nám. Myslí si, že by se tam měla lépe. Pro nás je hrozné tohle poslouchat, ale na druhou stranu, ona nemá tušení o čem mluví, nikdy nikoho skutečně chudého asi neviděla, snad leda bezdomovce, ale ty ona považuje za odpad, aspoň se tak chová. Trochu mi to připadá i jako póza, takový vzdor vůči naší přiblblé výchově, protože mi třeba různé pomáhali bezdomovcům, třeba nalévání polévky v zimě a takové akce, dcera se za nás za to stydí. Říkám si, že to kvůli ní dělat nebudeme, na druhou stranu ustupujeme pořád, pořád…
Nešel by ten dětský domov domluvit? 
Možná by to pomohlo, ale kdoví jestli to jde. Těch děcek by tam pak bylo hodně
- Citovat
- Upravit
23.9.21 23:53
Pokud je to s tím koněm vážně takto, tak to je rodičovské eso v rukávu. Chce to konečně začít doopravdy konat (ježdění OK, ale předtím vyhřebelcováno, kopyta vyčištěná kopyťákem, vykydáno, zameteno…přinejmenším) a ne jen žít jako hippie a věřit, že Bůh nás spasí. Ta puberťanda ve stájích přišla logicky do kontaktu s úplně jinou sortou lidí. Alespoň za mě koňáci nejsou zlí, ale rozhodně nejsou pobožní a jsou tak trošku „prasátka“, v každém slova smyslu 
A Ti bohatí se rádi předvádějí.
Mimochodem, pokud slečna má koně jen na vyjížďky, a sem tam s ním přejde pár kavalet…a ty kámošky mají parkuráky a placeného trenéra…tak problém je logicky na světě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
24.9.21 00:10
@Anonymní píše:
@Alriga určitě by chtěla. A o koně se stará, ale chce především jezdit, trénovat, práce ji smrdí bohužel čím dál víc. Momentálně k sobě má víceméně jako ošku jednu holčenu. Zrovna nedávno jsme měli na tohle téma doma hádku, řekla že chce jen jezdit, práce už ji tam nebaví (dřív ale i pracovala, dobrovolně, není to nutnost, je tam stájník a hodně holek tam je vděčných i za tu práci kolem koní)
Hmm. To je rozmazlenost. Trénink stojí spoustu peněz, všechno okolo taky. Já sama jezdím od dětství, ale vlastního koně jsem si pořídila, až byla dcera dospělá. Je to nesmírně náročný konicek a a dítěti bych pak už neplatila nic jiného. A leccos by si muselo odmakat… Myslím, že děláte chybu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.21 02:05
Ahoj. Nedokázala jsem číst všechny příspěvky. Možná budu někoho opakovat. Dlouho jsem si myslela, že moje dítě cítí podobně jako já a podobně řeší i své problémy - byl to velký omyl. Myslím teď hlavně na tvé ostatní děti. Tvá dcera, myslím si, se projevila dost. Psala jsi, že jsi věřící. Zkus pohledat na internetu. Na jednom křesťanském rádiu jsem slyšela o zařízení, které provozuje církev a pomáhají tam řešit problémy mezi rodiči a jejich dětmi. Myslím, že je tam možnost ubytování. Byla někdy někde vaše dcera bez vás? Někde, kde neměla svůj,, komfort " a musela něco dělat, kde se s ní nikdo nemazlil? Myslím si, že právě tohle ona potřebuje a pokud nejste schopní jí to dopřát sami, tak hledejte pomoc. Ona by měla změnit na nějaký čas prostředí. Mám známou, která je zpětně své mámě vděčná za to, že jí v 15 letech umístila do výchovného ústavu. Byla prý absolutně nezvladatelná. Samozřejmě, že je to extrém a není to rada. Má známá popsala čeho všeho byla schopná a s odstupem času také to kam by to vedlo, kdyby to její máma neřešila. Také mám osobní tragickou zkušenost, kdy jeden uzurpátor zničil svůj život, dům mých rodičů a přišla jsem předčasně o mámu. Celý zbytek rodiny to už navždy poznamenalo. Na závěr jen dodám, že i já věřím v Boha a rozhodně nechci aby mé děti skončily v pekle.
- Citovat
- Upravit
24.9.21 07:42
@Trojlístek Jelikož se zakladatelka moc dospělé nechová, protože je měkká, submisivnejsi, poddajna, libuje si v samaritanstvi, tak o to víc si ji dcera, která bude povahiove opačný protipól, nebude vážit.
S manželem nevychovavani ani jeden a jako bonus se holku snaží ještě nacpat si svých škatulek „dobrého člověk“. Vražedný koktejl
Pokud nezačnou s chlapem u sebe, nikam se neposunou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 08:01
@Anonymní píše:
Již jsem nechtěla psát, ale nemohu naposled nereagovat. Nikdo nemůže vědět, co cítím. Prakticky poslední dva dny jen pláču. Svou dceru miluji, dala bych za ni život. Tvrzení kohokoliv zde na tom nemůže nic změnit. Špatná matka možná jsem, ale ne úmyslně. Dala jsem svým dětem úplně vše co bylo i nebylo v mých silách. Především této dceři jsem dala ze sebe 300%. Kolikrát padám na ústa aby se měla dobře. Trpím v srdci, které mi krvácí po jejich odporných slovech a přesto ji obejmu, protože si říkám, že se jen trápí a nemůže za to. Dávám svým dětem maximum lásky, co mám. Více nemám. Jestliže to nestačí, nemohu více udělat. Pokud si dcera přeje, abych zemřela, vyhověla bych jí jen kdybych neměla další tři děti, takto si to dovolit nemohu, mám za ně odpovědnost. Svým způsobem jsem ráda, že jste neodsoudily dceru, snad to znamená, že ona se bude mít v životě nakonec dobře. Velmi mě bolí že zpochybňujete moji lásku k ní, protože cítím velký pocit nespravedlnosti, na druhou stranu je to diskuze dvou dnů, nikdo z Vás neví, jak se o dceru starám a co pro ni dělám, co k ní cítím a jak se chová ona. Když jsem jí požádala, aby se omluvila, odvětí, že to myslí vážně. Když byl její bratr v nemocnici, zajímalo ji pouze to, kdo jí dá kapesné. Pro mě je toto zklamání, neumím si představit takové chování ke svým rodičům a sourozencům a nečekala jsem tedy, že se takového chování dočkám. Bylo by fér, kdybyste aspoň nepřekrucovaly, co jsem psala. Oblečení, jídlo, kroužky vše má a měla vždy podle přání. Věnuje se jezdectví, financujeme jí vlastního koně, sama si to vybrala. Druhý sport finančně nezvládáme a nemám z toho výčitky. Jen manžel ví, jak se trápím z toho, jak se ke mně chová, já na ni hrubá nejsem, vše ji vždy odpustím a již nějaký čas dávám maximum lásky člověku, který mi pouze nadává, mluví o mé smrti, odstranění mých dalších dětí a o tom jak jsem špatná, neschopná, tlustá a určitě ne dostatečně dobrá. Rozdíl je v tom, že dcera se nesnaží vůbec. Nic oc ji požádám nechce udělat. Já dělám vše co chce ona. Nepoděkuje. Já se opakovaně omlouvám za jídlo, které jí nechutnalo, za sourozence, kteří ji omezují v něčem zrovna, za něco, na co zrovna nemám peníze - dovolená v Portugalsku.. Dcera se neomlouvá, nikdy nikomu. Obvykle svého chování ani nelituje. Má i dobré vlastnosti, ale ty mě netrápí, tudíž o těch jsem tu nepsala. Vyznělo z toho, že ji nemám dost ráda a nakonec jsem sektařka, protože věřím, že je Bůh, ačkoliv nejsem křesťanka ve smyslu chození do kostela a nic podobného, pouze věřím, že je Bůh. Asi je to špatně. Také veganka, jen protože se snažím dětem dopřát zdravou stravu a maso nevařím úplně denně. Vůbec nemám pocit, že žijeme extra alternativně, kromě toho vztahu k přírodě a ekologii, který tedy pěstujeme, ale proto snad nemusíme být šílení podivíni. A nešiji batiku, dokonce nešiji ani žádné oblečení. Názory mi pomohly, ale následné odsuzování a závěry..? Každopádně vyplynulo z nich, že dcera je chudák a v naší rodině se trápí. To si ovšem myslím po celou dobu také, proto se jí snažím všemožně vyjít vstříc a přes její pohrdání ji milovat a také ji opravdu miluji. Představa, že by dcera odešla do dětského domova je pro mě naprosto šílená, utrápila bych se, ale pokud by to znamenalo, že bude šťastná, v cestě ji stát nechci. Já mohu změnit své zvyky, ale nemohu změnit své nitro a svou povahu, dceři taková matka nevyhovuje, ale to bych se opravdu mohla leda zastřelit. Jsem nyní přecitlivělá, tak se omlouvám za jistou sebelítost, ale velmi se tím vším trápím, právě proto, jak moc mi na ní záleží. Že jsem ta divná já je sice možné, ale přes jakékoliv pochybnosti a opovrhování vím, že ji miluji a to nikdy nebylo jinak. Mám o ni jen obavy. Nevěří mi to nikdo, ani ona. Takže zřejmě také moje chyba. Ale co cítím je skutečné. Bez ohledu na tuto diskuzi. Dále číst nebudu, je mi ještě hůř, než bylo ze slov dcery.
Dojdi si někam popovídat a ev na přechodnou dobu pro nějaké podpůrné léky. Ty jí tak miluješ, že ji tím až neskutečně škodíš. Opravdu se pozastavuji nad tím, co jsi schopna napsat 
… Že se jí pořád omlouváš a že kdybys neměla další tři děti tak bys jí její přání splnila a zemřela 
… Takové smýšlení je příšerné… A to věříš v Boha, když si schopná tohle napsat? Tvoje dítě nemá žádné mantinely, akorát se jí podbízíš, tohle přece není láska… Už chápu ty tvé obavy, že bude povrchní - bude se ke všem chovat jako k hadru na podlahu, tak jak ji to naučila její máma, že to tak dělat může. Jenže to je omyl. Málokdo si nechá líbit to co ty a děvče tvrdě narazí. To jste ji do života moc nepřipravili.
Opravdu si někam dojdi, už teď je pozdě. Tohle jste s manželem nezvládli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 08:05
@Anonymní píše:
@YellowBird Nebrečím kvůli internetu, trápí mě co říká ona, denně posloucháme jak nás nenávidí, sourozence nenávidí, neměli se narodit, nesnáší je. Oni ji mají rádi, hlavně ti mladší vždy pláčou, když jim tohle říká a to je denně. Nás nenávidí, stále nám nějak vyhrožuje. Cokoliv uděláme neocení. Nejsem oběť, mám další tři děti, které mi lásku dávají, ale já svou cpu místo do nich do dcery, která je na mě neuvěřitelně zlá. Občas se jí už bojím, jak strašně nás všechny nenávidí. Aby sourozencům neublížila třeba. Rozebírat to ale pořád dokola mi samozřejmě nepomáhá. Nezlobte se.
Bože, to už se fakt nedá číst. Napíšu ti jedno, to co mě napadlo jako první po přečtení úvodního příspěvku. Seřezat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 08:09
@divine woman píše:
Bože, to už se fakt nedá číst. Napíšu ti jedno, to co mě napadlo jako první po přečtení úvodního příspěvku. Seřezat.
Já bych jí poslala asi na převýchovu a rodiče taky… Blbý je, že ji takhle porouchali rodiče…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 08:15
@Anonymní píše:
Tohle je můj obrovský problém a manžel na tom je podobně. Jsme oba submisivnější typy, nehádaví, manžel obzvlášť měl výchovu kde se úcta k rodičům velice dodržovala a když mu táta zemřel nesl to špatně, miloval ho, s mámou na tom pak finančně byli špatně, snažíme se dětem dopřát, co jsme my neměly, naše děti mají mnohonásobně více jak peněz tak i času s námi, prostoru. Na mě ani na manžela ale nikdo doma nekřičel, netrestali nás, máme klidné povahy, nedělali jsme problémy, ani v pubertě. Brzy jsme oba pracovali, pomáhalo se se sourozenci, ale máme na dětství hezké vzpomínky a s mámami dobré vztahy. Se situací jaká je jsme nepočítali. Že by manžel dceru uhodil nebo na ni zařval je nemyslitelné. Není tak nastavený. A já jsem z ní nešťastná, ani na ni nejsem naštvaná, mě to jen mrzí.
Já ti to, zakladatelko, nějak nevěřím. Jak se celá obětuješ, muž se obětuje, děti se obětují. Žijete skromně, ale kupujete koně. Celé dny vám zmije jedovatá nadává. A ta poslední věta…Nevěřím ti to. U vás se něco děje, o čem nepíšeš a holku si kupujete.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 08:16
@Magical-eyes Nejsmutnější je, že oni ani jeden nemají na to, něco s tím udělat. Oba submisivní, matka hadr na podlahu, otec slaboch. Obětovali se a myslí se, že je to dobře a čekají na ty plody té lásky. A nechápou, že musí udělat něco úplně jiného, než se obětovat donekonečna..
Myslím, že každá organizace nebo poradce, včetně těch křesťanských, by jim jasně řekli, co s takovým děckem dělat. ale oni sami toho nejsou schopní. Oni by si klidně uvázali oprátku a houpali by se na trámu, kdyby to dcerce udělalo radost.
Já to už ani nemůžu číst, to je šílené, toto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 08:31
@Anonymní píše:
Jdu si sem pro názory, jakékoliv. Máme dceru, která nám dává docela zabrat. Je to náctiletá holka, přes velmi velké množství věnovaného času, spoustu pohodlí, výhod, výletů, pěkné bydlení, kapesné, mobil, oslavy..stále jsme ti nejhorší špatní rodiče. Máme věkově různě další tři děti obou pohlaví a tyto potíže jsou pouze s touto dcerou, výchova stejná, geny..nevíme už, co si myslet. Dnes nám řekla, že bude šťastná teprve až my umřeme. Jak nás nenávidí slyšíme pořád. Je drzá, nespolehlivá, lže. Je zlá i na sourozence. Nejvíce se to odvíjí od její nespokojenosti s naším životním stylem, proto vzniká většina těchto výlevů a tření. My jsme oba poměrně skromní, oba z chudých poměrů, dost pokorní, dá se říct věřící. Ve výchově dbáme na pro nás skutečné hodnoty, vedeme děti k pomoci ostatním, k lásce jeden k druhému, vzájemné úctě, nemáme rádi moderní technologie, raději chodíme do lesa, do přírody, dovolené pod stanem. Zdravé jídlo, méně masa, zahrádka a pěstování, což děti také učíme. Tato dcera byla spokojená s naším způsobem žití asi 3 roky. Od nástupu do MŠ začal problém s oblečením, odmítala nosit věci z přírodních materiálů, preferovala třpytivé šílenosti od Vietnamce. Dobře. Společně se školkou přestávala jíst zeleninu, ovoce, vyžadovala sladkosti, fastfood. Dobře, občas jsme dopřáli McDonald's, začali jsme nakupovat sladkosti. Další děti nic takového přesto nevyžadovaly, řídily se podle nás. Následně chtěla telefon, počítač, tablet, sama si vybírá oblečení, zábavu, dovolili jsme líčení, lakování nehtů, barvení vlasů, kapesné, ačkoliv kromě toho kapesného s tím nejsme vůbec ztotožnění, ale respektujeme její osobnost. Dcera také nevěří v Boha. To také respektujeme. Jenže bohužel, nestačí to. Dcera nám neustále vyčítá, že máme čtyři děti, že nemáme vilu - doslova - ale jen hnusnej barák…Nový nábytek v pokojíčku také není dost nóbl (přírodní dřevo od truhláře, kvalitní), pokoj sdílí se sourozencem, takže jsme do toho zasahovali. To je další problém, že vyžaduje vlastní pokoj. Dříve v bytě vlastní pokoj měla, následně chtěla společný, opět jsme vyhověli, zařídili drahým nábytkem a opět změna. Vybrala si dva snad úplně nejdražší sporty, co jen mohla. Na oba nemáme, takže jsme vybrali společně s dcerou jeden. Stále nám to vyčítá. Není spokojená ani s jídlem, jaké vaříme. S čestností návštěv restaurací, s dovolenými. Chce k moři, nikdo další z rodiny nechce. Do restaurace chodíme 1× týdně, ale obvykle k tomu 1× týdně objednávka domů. Kapesné má 300kč na útratu za sladkosti, na hračky, oblečení a další má peníze vždy, když si o něco řekne, potřebuje. Pokud doma pomůže, má peníze navíc. Brigádu zatím nemůže mít kvůli věku, ale nechce o tom ani slyšet. Věnujeme jí mnoho času, poslední dobou na úkor ostatních dětí i nás. Vše je ale stále málo a pořád jsme špatní, jen opravdu hnusná a člověka to bolí u srdce. Manžel je z toho vzteklý. Říká, že je nevděčná, že má první poslední. Já mám ten pocit také, ale umím chápat, že ona to tak nevnímá. Je velmi materiálně založená, chce větší a hezčí dům, více peněz, lepší jídlo, lepší svačiny, větší a vlastní pokoj, dražší oblečení, méně sourozenců, aby se nemusela o nic dělit. K tomu nechce nic dělat, s ničím pomáhat. Chce abychom platili paní na úklid, ona na špínu sahat nebude. My to neumíme vstřebat, nikdy takové namyšlené chování doma neviděla. Jsme si vědomi toho, že je jiná, než my, ale co teď? Dovolené u moře, nový dům, vařit podle dcery, nebo ji nechat trpět? Ona si připadá chudá a především jí ta představa hodně vadí. Bohatí nejsme, ale bohatí finančně ani být nechceme. Dcera si přeje, aby náš dům měl anglický trávník a abychom pracovali třeba jako úředníci, ale ani jeden z nás to nesplňuje. Manžel pracuje v lese, já pracuji z domu a šiji. Z našeho pohledu si žijeme velmi dobře, nemáme žádné dluhy, máme, co potřebujeme, kvalitní jídlo, pěkné oblečení, auto. Dcera by ale ráda luxus a vše sama pro sebe a styl venkovského života ve velké rodině jí vadí, říká, že se měla narodit do jiné rodiny a že to nedokáže vydržet, že by radši zemřela, než žít takhle, stydí se za nás a za to, z jaké rodiny pochází. Kolem máme bohatší i chudší rodiny, dcera se ale výhradně drží bohatých přátel a stále jim vše závidí. Trhá nám srdce, jak se k nám chová. Ona se ale sama trápí, je to vidět. Uvítám každý úhel pohledu. ANONYM ZACHOVAT
Jestli říká, že by radši zemřela, vzala bych ji k dobrému psychologovi. Pokud by se ukázalo, že vás jen vydírá, možná by se ten psycholog hodil jako takový “tlumočník”.
Za mě by se hodil i pohled dcery. Možná je rozcapená, možná si připadá, že nezapadá, když rodiče žijí tak moc jinak. A možná ji to někdo může dávat silně najevo. Už se mi stalo, že jsem slyšela něco obdobného od jedněch veřícich rodičů (pevně věřících). Když jsem o nich věděla víc, tak jsem pochopila, že pravdu má spíš to dítě. Vyřešilo se to odchodem na inetrnát.
Vaše dcera se podle vašeho popisu chová hrozně, ale před nějakými změnami/tresty bych nejdřív volila toho psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
24.9.21 08:31
Jako já už nepíšu to se nedá jak může dospělý člověk napsat že kdyby neměl další děti tak zabije aby byla dcera štastná? CO to jako je? Bud je ten člověk blázen ano protože lidi co chtějí spáchat sebevraždu zavírají do blázince navíc ten důvod protože to dcera chce? CO to jako je? A nebo je to jen melodramatická poza, hysterie. Dohnání do absordnosti dám ti vše jen aby jsi byla dobrá, opičí láska na třetí. A pokud to tak bylo od batolete tak z dcery vychovali sociopata a narcise ona prostě zkouší kam daleko může zajít až narazila na smrt a pořád se nic neděje. Zádnej mantinel nic. Jako čeho se bojí?
Když mi dítě řve že nechce antibiotika tak mu je nedám? Když dítě řve b 3 letech že nechce ven a že se hcce celej den koukat na pohádky tak ho nechám? Jsem snad matka a musím nastavovat to co je správné, vytvářet správné návyky a ano jsou extrémně vzpurné děti mám jedno doma, ale o to víc musím být důsledná! Ta by se mnou vorala kdybych ji nechala už v 3 letech.
- Citovat
- Upravit
24.9.21 08:32
@Anonymní píše:
Již jsem nechtěla psát, ale nemohu naposled nereagovat. Nikdo nemůže vědět, co cítím. Prakticky poslední dva dny jen pláču. Svou dceru miluji, dala bych za ni život. Tvrzení kohokoliv zde na tom nemůže nic změnit. Špatná matka možná jsem, ale ne úmyslně. Dala jsem svým dětem úplně vše co bylo i nebylo v mých silách. Především této dceři jsem dala ze sebe 300%. Kolikrát padám na ústa aby se měla dobře. Trpím v srdci, které mi krvácí po jejich odporných slovech a přesto ji obejmu, protože si říkám, že se jen trápí a nemůže za to. Dávám svým dětem maximum lásky, co mám. Více nemám. Jestliže to nestačí, nemohu více udělat. Pokud si dcera přeje, abych zemřela, vyhověla bych jí jen kdybych neměla další tři děti, takto si to dovolit nemohu, mám za ně odpovědnost. Svým způsobem jsem ráda, že jste neodsoudily dceru, snad to znamená, že ona se bude mít v životě nakonec dobře. Velmi mě bolí že zpochybňujete moji lásku k ní, protože cítím velký pocit nespravedlnosti, na druhou stranu je to diskuze dvou dnů, nikdo z Vás neví, jak se o dceru starám a co pro ni dělám, co k ní cítím a jak se chová ona. Když jsem jí požádala, aby se omluvila, odvětí, že to myslí vážně. Když byl její bratr v nemocnici, zajímalo ji pouze to, kdo jí dá kapesné. Pro mě je toto zklamání, neumím si představit takové chování ke svým rodičům a sourozencům a nečekala jsem tedy, že se takového chování dočkám. Bylo by fér, kdybyste aspoň nepřekrucovaly, co jsem psala. Oblečení, jídlo, kroužky vše má a měla vždy podle přání. Věnuje se jezdectví, financujeme jí vlastního koně, sama si to vybrala. Druhý sport finančně nezvládáme a nemám z toho výčitky. Jen manžel ví, jak se trápím z toho, jak se ke mně chová, já na ni hrubá nejsem, vše ji vždy odpustím a již nějaký čas dávám maximum lásky člověku, který mi pouze nadává, mluví o mé smrti, odstranění mých dalších dětí a o tom jak jsem špatná, neschopná, tlustá a určitě ne dostatečně dobrá. Rozdíl je v tom, že dcera se nesnaží vůbec. Nic oc ji požádám nechce udělat. Já dělám vše co chce ona. Nepoděkuje. Já se opakovaně omlouvám za jídlo, které jí nechutnalo, za sourozence, kteří ji omezují v něčem zrovna, za něco, na co zrovna nemám peníze - dovolená v Portugalsku.. Dcera se neomlouvá, nikdy nikomu. Obvykle svého chování ani nelituje. Má i dobré vlastnosti, ale ty mě netrápí, tudíž o těch jsem tu nepsala. Vyznělo z toho, že ji nemám dost ráda a nakonec jsem sektařka, protože věřím, že je Bůh, ačkoliv nejsem křesťanka ve smyslu chození do kostela a nic podobného, pouze věřím, že je Bůh. Asi je to špatně. Také veganka, jen protože se snažím dětem dopřát zdravou stravu a maso nevařím úplně denně. Vůbec nemám pocit, že žijeme extra alternativně, kromě toho vztahu k přírodě a ekologii, který tedy pěstujeme, ale proto snad nemusíme být šílení podivíni. A nešiji batiku, dokonce nešiji ani žádné oblečení. Názory mi pomohly, ale následné odsuzování a závěry..? Každopádně vyplynulo z nich, že dcera je chudák a v naší rodině se trápí. To si ovšem myslím po celou dobu také, proto se jí snažím všemožně vyjít vstříc a přes její pohrdání ji milovat a také ji opravdu miluji. Představa, že by dcera odešla do dětského domova je pro mě naprosto šílená, utrápila bych se, ale pokud by to znamenalo, že bude šťastná, v cestě ji stát nechci. Já mohu změnit své zvyky, ale nemohu změnit své nitro a svou povahu, dceři taková matka nevyhovuje, ale to bych se opravdu mohla leda zastřelit. Jsem nyní přecitlivělá, tak se omlouvám za jistou sebelítost, ale velmi se tím vším trápím, právě proto, jak moc mi na ní záleží. Že jsem ta divná já je sice možné, ale přes jakékoliv pochybnosti a opovrhování vím, že ji miluji a to nikdy nebylo jinak. Mám o ni jen obavy. Nevěří mi to nikdo, ani ona. Takže zřejmě také moje chyba. Ale co cítím je skutečné. Bez ohledu na tuto diskuzi. Dále číst nebudu, je mi ještě hůř, než bylo ze slov dcery.
A zná tvoje dcera trest? Zřejmě ne. Nauč se být přísná a PŘESTAŇ SE JÍ OMLOUVAT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
