Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročná dcera, nebo naivní rodiče?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.9.21 09:49
To, jak jsi psala, že bys kvůli ní umřela, nemít další děti, že jsi jí ze sebe dala 300procent a ona se chová hůř a hůř, že by tě zabilo, kdyby šla do děcáku.. Nejsi na ní trochu závislá? Co když se chová špatně, protože chce odstup. Na to má samozřejmě právo. A logické by bylo trochu odstoupit, když je na tebe někdo hnusný. Ty na to ale reaguješ ještě větším sápáním se po ní a zvýšením pozornosti. Tak se chová ještě hůř, aby dosáhla svého a ty ještě přitvrdíš s podlézáním. Nech jí svobodu, úplně ji dusíš. Domluvte si nějaký základ- prádlo, jídlo, škola, úklid a nech jí dýchat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:05
@Žižkovská žena píše:
Nemusí to být jiná povaha, dcera může mít regulérní poruchu osobnosti. Prostě existují takové děti.
K tvému opovržení - ano, všichni chodíme na emimino povyšovat se nad ženy, které „to dělají špatně.“ Ze stejných důvodů se lidi dívají na Výměnu manželek. Někdo sem napíše, jaký má problém, a je předem jasné, jakou dostane čočku. Řekla bys zakladatelce, která sem přišla evidentně nešťastná a zoufalá a se zájmem přečíst si názory ostatních, i do očí, že se ti z ní dělá regulérně špatně?
Nechápu, co se to stalo s mezilidskou komunikací. Jak kdybychom si neuvědomovali, že na druhé straně internetu je taky jenom člověk.
Zakladatelka si sem přišla pro názory - „jakékoli názory“ a „každý úhel pohledu“ - a tedy je dostala.
Fakt, že píšu tvrdě a bez obalu, ještě neznamená, že se nad někým povyšuji - tu potřebu v žádném případě nemám. Každý máme své výchovné problémy a to, že považuji nějaké, někým popsané chování za špatné, není automaticky synonymem pro „povyšování se“.
Porovnávání virtuálního a reálného světa je hloupost - v reálu by se mne totiž neznámý člověk na takto osobní věci vůbec neptal. Takové věci by se mnou probírala pouze blízká kamarádka a té bych - pokud bych měla pocit, že to může i jen malinko přispět k tomu, aby její dcera a vůbec tyhle zdecimované vztahy měly ještě šanci - řekla do očí úplně totéž. Od toho rodina a přátelé jsou - a od toho je internet, aby člověk měl možnost slyšet totéž jinde (když se třeba před blízkými stydí).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:07
@Anonymní píše:
Ahoj. Nedokázala jsem číst všechny příspěvky. Možná budu někoho opakovat. Dlouho jsem si myslela, že moje dítě cítí podobně jako já a podobně řeší i své problémy - byl to velký omyl. Myslím teď hlavně na tvé ostatní děti. Tvá dcera, myslím si, se projevila dost. Psala jsi, že jsi věřící. Zkus pohledat na internetu. Na jednom křesťanském rádiu jsem slyšela o zařízení, které provozuje církev a pomáhají tam řešit problémy mezi rodiči a jejich dětmi. Myslím, že je tam možnost ubytování. Byla někdy někde vaše dcera bez vás? Někde, kde neměla svůj,, komfort " a musela něco dělat, kde se s ní nikdo nemazlil? Myslím si, že právě tohle ona potřebuje a pokud nejste schopní jí to dopřát sami, tak hledejte pomoc. Ona by měla změnit na nějaký čas prostředí. Mám známou, která je zpětně své mámě vděčná za to, že jí v 15 letech umístila do výchovného ústavu. Byla prý absolutně nezvladatelná. Samozřejmě, že je to extrém a není to rada. Má známá popsala čeho všeho byla schopná a s odstupem času také to kam by to vedlo, kdyby to její máma neřešila. Také mám osobní tragickou zkušenost, kdy jeden uzurpátor zničil svůj život, dům mých rodičů a přišla jsem předčasně o mámu. Celý zbytek rodiny to už navždy poznamenalo. Na závěr jen dodám, že i já věřím v Boha a rozhodně nechci aby mé děti skončily v pekle.
Nečetla jsem všechny příspěvky ale pochopila jsem, že holčina umí být pěkně hnusná. Za mě prostě zkouší hledat hranice, ale nejspíš nikde nic nenachází, ať hledá jak hledá.
Nemůžu si pomoct, ale zakladatelka na mě z příspěvků a reakci působí trochu jako maskovaný agresor (termín skrytý nechci použít záměrně), takový ten typ člověka co se na vás usmívá, mile a v klidu mluví, ale přitom tlačí a tlačí a manipuluje, dokud buď neutečete, nebo vás nedostane tam kam chce. To, jak psala, že nemít ještě další děti, tak se možná i zabije, aby dceři udělala radost, to je za mě už fakt ultra úlet. Pokud zakladatelce křivím, tak se jí omlouvám, ale s tím pocitem bohužel nic neudělám.
Každopádně nápad s „křesťanským pasťákem“ vidím jako ideální řešení pokud chce zakladatelka dceru definitivně ztratit. A vůbec když holka sama v Boha nevěří. I standardní pasťák nevidím jako smysluplné řešení, pokud se úplně nezmění přístup rodičů. Také mám od dětství jiné hodnoty než moji rodiče a nyní v dospělosti s nimi ani nejsem v kontaktu, ale kdyby to v mé pubertě řešili tímto způsobem, tak by peklo zcela jistě nastalo. Rozhodně bych jim předvedla, jak může vypadat (bohužel i za cenu, že bych si ho tím vytvořila sama pro sebe a možná si i zavřela dveře pro normální budoucnost, ale to podle mě člověk ‐ a dítě obzvlášť ‐ zatlačený do kouta úplně do hloubky neřeší).
Na místě zakladatelky bych nejprve u psychologa zkusila pořádně pořešit sebe a manžela a jejich vnímání dcery vč. přístupu k ní. Bez ní. Chápu, že se návštěvě psychologa dcera brání, taky by mi vadilo, že ze mě lidi, které mám za „magory“ sami chtějí „magora“ udělat a jsem si jistá, že bych rozhodně s nějakým jimi vybraným psychologem (u kterého bych předpokládala, že bude na jejich straně) nespolupracovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:08
@BohunkaP píše:
Zakladatelka si sem přišla pro názory - „jakékoli názory“ a „každý úhel pohledu“ - a tedy je dostala.Fakt, že píšu tvrdě a bez obalu, ještě neznamená, že se nad někým povyšuji - tu potřebu v žádném případě nemám. Každý máme své výchovné problémy a to, že považuji nějaké, někým popsané chování za špatné, není automaticky synonymem pro „povyšování se“.
Porovnávání virtuálního a reálného světa je hloupost - v reálu by se mne totiž neznámý člověk na takto osobní věci vůbec neptal. Takové věci by se mnou probírala pouze blízká kamarádka a té bych - pokud bych měla pocit, že to může i jen malinko přispět k tomu, aby její dcera a vůbec tyhle zdecimované vztahy měly ještě šanci - řekla do očí úplně totéž. Od toho rodina a přátelé jsou - a od toho je internet, aby člověk měl možnost slyšet totéž jinde (když se třeba před blízkými stydí).
Názory jistě, klidně i natvrdo, ale „je mi z tebe špatně“ není názor. Skutečně bys blízké kamarádce s problémem řekla, že je ti z ní špatně? Drsný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:12
@Žižkovská žena Každý v sobě má psychopatické předpoklady. Viz. různé psychologické experimenty.
Jenže tou výchovou se podpoří žádoucí chování. Pokud někdo nevychovává, nenastaví mantinely, tak ty negativní rysy osobnosti vyplují napovrch. U někoho víc, u někoho méně, v závislosti na biologických předpokladech, temperamentu apod.
Ano, jsou opravdu patologické osobnosti, kde je ta struktura mozku úplně jiná a i sebedůslednější výchova dotyčného neodradí od psychopatického chování.
Ale opět, když jsem v interakci s psychopatem, tak si můžu nastavit hranici alespoň sama sobě. Od cizícho psychopata prostě odejdu (změním práci, rozejdu se s ním, nebudu se s ním stýkat). U nezletilého dítětě to jde hůře, ale i tady lze prostě nastavit hranici. Ale ne podlézáním a chválením. Zakladatelka a její muž se vůči dceři chová v podstatě úplně stejně blbě, jako týrané ženy ke svým tyranským manželům.
A míru bilogicky dané poruchy osobnosti nemůže nikdo na netu určit, nemůže to určit ani zakladatelka. Ani nikdo z bližšího okolí. Tam musí nastoupit odoborná péče, které se zakladatelka zatím dlouhodobě z pro mě trochu nepochopitelného důvodu brání.
Zakladatelka neumí zvýšit hlas, dcera zřejmě nikdy nedostala jednu výchovnou…
Já taky nepreferuju řvaní a mám doma ráda harmonii a když jde všechno po dobrém. Ale mám doma jednoho testovače norem a hranic. Takže když si otevře papulu, tak jednou dvakrát dvakrát důrazně upozorním, že takhle ne. A protože to na něj občas
taky nepomůže, protože té empatie má taky zatím poskrovnu, tak odseknutí s pojené s dalším výlevem na osobu rodičů co sourozence mu klidně jedna přes papulu přiletí. Taky nemám problém mu něco zakázat, sebrat, nedovolit. jsou situace, kdy se na hrubý pytel musí použít i hrubá záplata, jakkoliv boletivé to pro rodiče může být.
Jsem ochotná uznat chybu, dát mu možnost splurozhodování či vyjádření názrotu (v určitých věcech), ale rozhodně se mu neomlouvám za to, že mu nechutná jídlo nebo že jsme se rozhodla poslat 200 kč na charitu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:13
@Žižkovská žena píše:
Názory jistě, klidně i natvrdo, ale „je mi z tebe špatně“ není názor. Skutečně bys blízké kamarádce s problémem řekla, že je ti z ní špatně? Drsný.
Ještě nikdy jsem nebyla nucena to udělat - ale jak píšu… pokud bych měla dojem, že ji tím vyburcuju z takto šíleného duševního nastavení a pomůžu zachránit poslední zbytky vztahu s dcerou, tak jsem si téměř jista, že ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:17
@Svistice Jasně, souhlasím se vším, co jsi napsala, teda až na ty fyzické tresty, to je pro mě za hranou teda no.
Jako já si rozhodně nemyslím, že zakladatelka dělá všechno dobře, určitě bych nechtěla, aby to tak vyznělo. Zastávám se jí jen protože ta situace s dcerou může být mnohem složitější a nic moc o ní nevíme. Nejspíš je jenom bezradná a když to čtu, tak si říkám, že já bych to možná taky neuměla řešit, neumím se pořádně vymezit vůči nezdvořilým lidem ani v reálném životě. Ale já bych s tou dcerou určitě dávno vyhledala psychologa teda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:22
@Anonymní píše:
Nesuď jí, každý se snaží, jak umí. Úmysl má dobrý. A že to třeba nedělá dobře? Kdo z nás je dokonalý. A ano, rodiče mě vychovali. Výchova to byla jako v blázinci, navíc tak autoritativní, že jsem měla ještě ve třiceti hrůzu udělat cokoliv bez požehnání mámy. Naštěstí jsem se toho zbavila a dnes jsem samostatná jednotka. Udělám si, co chci i bez požehnání. Přesto jí mám svým způsobem ráda. Vím, že ona mě také. A to je nejdůležitější. Zakladatelka svou dceru také miluje, proto je její chování trestuhodné a měla by vědět, že to má následky.
Vážně? 
podle mě pokud miluješ své dítě, tak i respektuješ to, že je odlišné, že nevyznává stejné hodnoty a snažíš se mu být oporou. Ze zakladatelky úplně čiší, že jsou zklamaní z toho, že dcera není po nic, jako sourozenci, není dost vděčná, není dost věřící a je moc materiální pokud dítě od malička toto cítí, že nikdy nebude pro rodiče dost dobré a k tomu nemá mantinely a není vychováváno, pak je na průšvih zaděláno.
Vedle dokonalého člověka se velice těžce žije, obzvlášť pokud nerespektuje, že by to někdo mohl mít jinak, cítit něco jiného. Jen jeho cesta je ta správná. To málo kdo dá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:22
@Žižkovská žena Jenže on je rozdíl v tom dát fyzický trest v myšlence někoho pokořit, zadupat do země, ublížit mu, zlomit ho nebo fyzický trest jakožto vytyčení té nepřekročitelné hranice.
Jsou děti, které koušou a stačí jim říct, že to bolí. A pak jsou ty, kterým je nějaké vysvětlovaní putna a si nejdřív musí osobně zakusit, co je to bolest, aby jim došlo, co dělají ostatním. Protože na to prostě (zatím) nemají mozkové buńky. Ty získají až zkušenostmi a časem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 10:32
@Svistice píše:
@Žižkovská žena Jenže on je rozdíl v tom dát fyzický trest v myšlence někoho pokořit, zadupat do země, ublížit mu, zlomit ho nebo fyzický trest jakožto vytyčení té nepřekročitelné hranice.Jsou děti, které koušou a stačí jim říct, že to bolí. A pak jsou ty, kterým je nějaké vysvětlovaní putna a si nejdřív musí osobně zakusit, co je to bolest, aby jim došlo, co dělají ostatním.Protože na to prostě (zatím) nemají mozkové buńky. Ty získají až zkušenostmi a časem.
Dcerka kousala asi tři dyn, pak jí kousl chlapeček ve školce na oplátku a už to nikdy neudělala. A tak jsem syna, když začal kousat sestru, kousla dvakrát taky a bylo po problému. Jasně, podle některých neúměrný fyzický trest, ale bylo to to jediné, co v necelých dvou letech pobral a co zabralo…
Tady je průser, že v pubertě se s výchovou hodně těžko začíná a tady už je holka výsledkem prokaučované výchovy a jejího osobního nastavení. Je jiná a protože nezapadla a nikdo jí nedal mantinely, je to tam kde to je. Jak z toho teď ven netuším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.21 10:53
Zakladatelko, přečetla jsem většinu diskuze a musím říci, že v jedné věci souhlasim s ostatními diskutujícím. Ta “věc” je, že dceři musíte nastavit mantinely.
Moje dcera je také poměrně sobecka a manipulativni. Také jsem od ni slyšela, že by byla nejradši, kdybych nebyla nebo nechce, aby tu byl její bratr. Některé tyto řeči vedla ve školce, jiné už na škole. V pubertě už je, ale je mladší než tvoje. Moje reakce byla vždy jasná a vždy stejná - takto mluvit nebude. Já tu jsem a její bratr taky a k sobě se chovat budeme vždy slušně a tyto řeči ubližuji. Má jasné stanovené, co se stane, když se chovat slušně nebude - bude potrestana, ne fyzicky, ale bude mít omezené kapesné, bude mít omezeny telefon a hry v něm (to stejně platí i pro syna, kdyby se choval stejně). Kroužky ji platíme a podporujeme, ale zároveň trvame na pomoci v domácnosti. Já nejsem služka. Paní na uklid sice máme, ale to neznamená, že my nebudeme uklízet.
Asi bych nastavila povinnou pomoc v domácnosti a povinně se bude starat o koně. Ne že bude jen jezdit a starat se budou jiní, jinak bych koně prodala.
Ač se také moc nelíčím a nosím prevazne to co se mě líbí, tak toto bych také nechala v její režii, a ač mám na tyto věci jiný názor, nemám problém (a je to opravdu upřímné) říci, že to dceři sluší. U nás jsou to zatím jen nehty. Naopak se ji snažím vést k tomu, aby nevypadala lacině a aby si třeba zbytečně nezničila nehty.
Někde v chytrých knihách o výchově jsem četla jednu důležitou věc - každé dítě MUSÍ mít jasné dane mantinely. Jinak bude neustále zkoušet co rodiče snesou a kdy už narazí. Pokud nikde nenarazi, a ty mantinely nemají, jsou nešťastné a ubližuji (a kopou) kolem sebe, aby si jich rodiče všimli.
- Citovat
- Upravit
24.9.21 11:05
@Keyllah píše:
Dcerka kousala asi tři dyn, pak jí kousl chlapeček ve školce na oplátku a už to nikdy neudělala. A tak jsem syna, když začal kousat sestru, kousla dvakrát taky a bylo po problému. Jasně, podle některých neúměrný fyzický trest, ale bylo to to jediné, co v necelých dvou letech pobral a co zabralo…
Tady je průser, že v pubertě se s výchovou hodně těžko začíná a tady už je holka výsledkem prokaučované výchovy a jejího osobního nastavení. Je jiná a protože nezapadla a nikdo jí nedal mantinely, je to tam kde to je. Jak z toho teď ven netuším
Fyzické tresty jsou podle mě funkční na malé děti. Já jsem i roční dítě plácla přes ruku, když nereagovalo na NE a strkalo ruku do zásuvky. Těch pár plácnutí přes ručičku mi zajistilo, že ve dvou letech mi děti nesahaly do elektřiny, neotvíraly šuplíky, nehrabaly do květináčů, nesnažily se dostat k oknu apod. Ve věku 2-4 jim občas přistála nějaká přes zadek (typicky při vlítnutí do silnice, při ubližování sourozenci, těch situací bylo pár). Od těch 5 let mi fyzický trest ve smyslu ublížení nepomáhá vůbec a vyhodnotila jsem ho jako nefunkční (dítě je o to vzdorovitější a mně zůstane jen špatný pocit, že ani tohle nezabralo) ale zvolila jsem fyzický trest, který má za cíl dítě zastavit, lehce unavit a dát mu čas přemýšlet o tom, že přestřelilo. Takže děti při prohřešcích za hranou dřepují nebo vybíhají schody. Když začnou drze odmlouvat, tak se počet navyšuje (s tím, že po tom trestu s nimi klidně ráda proberu, proč to brali jako nespravedlnost, ale v tom zápalu vzteku a odmlouvání si na mě vylívat hubu nebudou). Mají ještě variantu sebrání kapesného nebo zákazu TV+PC, kupodivu si vždycky vyberou schody nebo dřepy.
Stalo se mi dvakrát, že jsem ujela já, byla jsem nespravedlivá a fakt jsem na syna protivně řvala a úplně zbytečně. Tak jsem se mu omluvila a šla jsem vybíhat schody dobrovolně taky. Dost to ocenil a budoucí tresty přijímal mnohem víc v klidu. Zakladatelka to má tak, že její dcera něco udělá, a ty pomyslné schody jde vybíhat zakladatelka, a u toho haleká na dceru, jak ji hrozně miluje a ať ji to odpustí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.21 11:39
@niko999 píše:
Nečetla jsem všechny příspěvky ale pochopila jsem, že holčina umí být pěkně hnusná. Za mě prostě zkouší hledat hranice, ale nejspíš nikde nic nenachází, ať hledá jak hledá.
Nemůžu si pomoct, ale zakladatelka na mě z příspěvků a reakci působí trochu jako maskovaný agresor (termín skrytý nechci použít záměrně), takový ten typ člověka co se na vás usmívá, mile a v klidu mluví, ale přitom tlačí a tlačí a manipuluje, dokud buď neutečete, nebo vás nedostane tam kam chce. To, jak psala, že nemít ještě další děti, tak se možná i zabije, aby dceři udělala radost, to je za mě už fakt ultra úlet. Pokud zakladatelce křivím, tak se jí omlouvám, ale s tím pocitem bohužel nic neudělám.Každopádně nápad s „křesťanským pasťákem“ vidím jako ideální řešení pokud chce zakladatelka dceru definitivně ztratit. A vůbec když holka sama v Boha nevěří. I standardní pasťák nevidím jako smysluplné řešení, pokud se úplně nezmění přístup rodičů. Také mám od dětství jiné hodnoty než moji rodiče a nyní v dospělosti s nimi ani nejsem v kontaktu, ale kdyby to v mé pubertě řešili tímto způsobem, tak by peklo zcela jistě nastalo. Rozhodně bych jim předvedla, jak může vypadat (bohužel i za cenu, že bych si ho tím vytvořila sama pro sebe a možná si i zavřela dveře pro normální budoucnost, ale to podle mě člověk ‐ a dítě obzvlášť ‐ zatlačený do kouta úplně do hloubky neřeší).
Na místě zakladatelky bych nejprve u psychologa zkusila pořádně pořešit sebe a manžela a jejich vnímání dcery vč. přístupu k ní. Bez ní. Chápu, že se návštěvě psychologa dcera brání, taky by mi vadilo, že ze mě lidi, které mám za „magory“ sami chtějí „magora“ udělat a jsem si jistá, že bych rozhodně s nějakým jimi vybraným psychologem (u kterého bych předpokládala, že bude na jejich straně) nespolupracovala.
Nezpochybňuju tvou osobní zkušenost a uznávám, že vyjádření zakl. je opravdu za čarou. Já zažila sourozence, který si také myslel, že na své chování má právo. Máma nebyla schopná to nijak radikálně řešit a táta byl laxní. Nakonec byli laxní i ostatní sourozenci. Skončilo to špatně. Sourozenec způsobil tragédii při které zemřel a máma nějaký čas po něm. Fakt to bylo peklo. V mé rodině by jednoznačně odříznutí tohoto sourozence mělo smysl.
Neznám zakladatelku a netuším jestli je tahle diskuze její prosba o pomoc nebo jen sdílení maskovaného agresora. Dobře si ale pamatuju jak byla rozložená máma a co všechno byla schopná říkat za nesmysly. Můj názor je, že potřebují nezaujatou odbornou pomoc. Neměla jsem na mysli hned pasťák, ale rozhodně nevylučuju, že vzájemný dočasný odstup jim všem může jedině prospět.
- Citovat
- Upravit
24.9.21 11:40
Milá zakladatelko, v několika tvých příspěvcích jsem si všimla, že píšeš, že když dcera bude žít konzumní, povrchní život atd., tak že nebude šťastná. Tohle je myslím si kámen úrazu. Štěstí je stav mysli. A každého opravdu dělá šťastným něco jiného. Nad tím bych se každopádně z vaší strany zamyslela.
Naopak co se týče odmítání domácích prací, hnusného chování k sourozencům atp. To bych netolerovala a byla v tomhle směru velmi důsledná.
Přiznám se Ti k jedné věci. Miluju peníze a to co si díky nim můžu dopřát a fakt to není nová Gucci kabelka (ale to každý dle svého uvážení). Ale taky zároveň miluju vydělávání těch peněz samotných. Tady bych se snažila apelovat na dceru v tom smyslu, aby měla životní styl jaký uzná za vhodné, ale aby se k němu vypracovala sama.
Od 13 jsem chodila po brigádách, abych si mohla dopřávat věci navíc i přesto, že s kapesným bych si vystačila, ale jo mám ráda hezký věci a tak to prostě je. Nepřijdu si kvůli tomu jako horší člověk…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 12:17
@Anonymní píše:
Nezpochybňuju tvou osobní zkušenost a uznávám, že vyjádření zakl. je opravdu za čarou. Já zažila sourozence, který si také myslel, že na své chování má právo. Máma nebyla schopná to nijak radikálně řešit a táta byl laxní. Nakonec byli laxní i ostatní sourozenci. Skončilo to špatně. Sourozenec způsobil tragédii při které zemřel a máma nějaký čas po něm. Fakt to bylo peklo. V mé rodině by jednoznačně odříznutí tohoto sourozence mělo smysl.
Neznám zakladatelku a netuším jestli je tahle diskuze její prosba o pomoc nebo jen sdílení maskovaného agresora. Dobře si ale pamatuju jak byla rozložená máma a co všechno byla schopná říkat za nesmysly. Můj názor je, že potřebují nezaujatou odbornou pomoc. Neměla jsem na mysli hned pasťák, ale rozhodně nevylučuju, že vzájemný dočasný odstup jim všem může jedině prospět.
Ale to je to, co píšu a co i ty potvrzuješ tím, že ve vašem případě to maminka nezvládala řešit a táta byl laxní a proto to vlastně dopadlo, jak to dopadlo…
Rodiče podle mě musí začít u sebe a nechat si poradit jak se naučit změnit svůj přístup. Chápu, že někdo na to nemá temperament/osobnost, ale cesty jsou a pokud je dobré vedení, tak se s tím dá většinou i pracovat. Protože pokud se i to „napravené“ dítě vrátí do původního modelu fungování rodiny, tak to bude vlastně jen odložení problému, protože se ta „situace“ nejspíš vrátí zpátky. Generace našich rodičů tuto možnost neměla, tolik poraden a psychologů nebylo, výchova probíhala intuitivně…ale teď ty možnosti jsou a pokud pro své dítě chci to nejlepší, tak je škoda je nevyužít a nezapracovat na sobě.
Odstup jim určitě všem uleví, ale „pasťák“ pochybuji že jejich problém vyřeší. Spíš si myslím, že naopak. Na získání drobného odstupu by mohlo stačit i poslat dceru na obyč dětský tábor, kdy by vypadla od rodiny, měla řád, mantinely i různorodou společnost a mohla si v tom zabojovat o svoje místo na slunci. Ale zase, pokud se nezmění přístup rodičů, tak se nezmění vlastně nic.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
