Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Náročná dcera, nebo naivní rodiče?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.9.21 22:26
- Citovat
- Upravit
24.9.21 22:44
@Lucy75 píše:
@Ja-rekk člověče
tys na to kápl
(od borce makajícího s mládeží je to o to více skvělé)
- je to vlastně kombinace vlastních výčitek svědomí- že žiju blbě + neschopnost přijmout něco Jiného - tak si to vykoupím opičí láskou+ totální nestanovení hranic a mantinelů
ačkoliv má můj manžel x podstatných nedosatků, tak takovou situaci by nikdy nedopustil, rodiče mají stát při sobě a dávno to měli řešit společně..
to by zabilo každého…
a navíc nikdy nevyloučíš vrozené vady, takže občas některé dítě opravdu nemusí být sociálně OK… pokud se tohle vše spojilo, tak je katastrofa na světě, a fakt z toho už po celé této diskusi NEVINÍM NIKOHO
tam bych se asi zbláznila i já
a pokud to člověk domyslí DO DŮSLEDKU, tak není obětí ta matka, ani ta „zlá“ dcera - Nýbrž TY DALŠÍ DĚTI
ty teda asi jen koukají a o ty se vlastně ani tak moc nezajímá nikdo, že…
ale jejich aktuálníi situace mi přijde spíš jako téma na dost kvalitní sociálně-patologický-family-horor
Přesně, já zase nemohou jinak než souhlasit, což je s Tebou téměř vždy 
, v příštím životě, jestli nějaký je, si Tě vezmu za ženu 
. Teď vážně, ano chudáci jsou úplně všichni. Nicméně si stále myslím, že rodiče jsou ti, kteří by měli vzít rozum do hrsti, ale zřejmě to nedokážou. Nicméně si to podle mě dobře uvědomují a o to to mají těžší. Jedno jím to určitě není, z toho, co se můžeme dočíst, na mě nepůsobí ani zdaleka jako zlí a věřím tomu, že holku mají rádi. Jen si neví rady a se svým nastavením jí zřejmě nedokážou pochopit. I když moc chtějí. Souhlas i s tím, že velcí chudáci jsou i ti sourozence, dokonce se to na nich může podepsat, ze všech nejvíc. Právě kvůli jejich nastavení a povaze. Ta zmiňovaná holka si dost možná jednou dokáže poradit. I když to bude mít těžké, ponese si křivdy, pokud na tom nebude pracovat, může s tím mít velké problémy, ale ona je průbojná a svá a to jí může v životě dost pomoct.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.21 23:00
@Ja-rekk 
v třetím dalším životě od tohohle se vyrovnáme věkově i pohlavně, tak pak se vezmem 
a ano - nyní vážně - tento příběh je natolik spletitý a šílený, že si ho už opravdu netroufám komentovat ani se svými státnicemi z psychologie.
Pokud je to celé pravda, tak prostě jen přeju hodně sil i té matce i té holce, ale hlavně i těm dalším dětem.
A už si to radši přepnu na téma o prachách nebo o svatbách, kolik dát do obálky.. nebo jak KIM zhubnul… 
protože téhle rodinné deprese už fakt stačilo… a opravdu z toho celkově nemám vůbec dobrý pocit… 
Good luck..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.21 15:30
@Lucy75 nejlepší oddechovka byla „Jaké pečete dětem dorty“ - to jsem si poslintala celou klávesnici
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
25.9.21 15:42
@Gituš píše:
Díky. Jsem tu už roky a poslední dobou spíše výjimečně - člověk má jiné období a jiné starosti.
Já to píšu hlavně z pohledu dítěte, které samo bylo v dětství náročné - nepochopené, nešťastné, s pocitem nemilovanosti. A i pro mě rodiče dělali, co mohli - z jejich pohledu, ale třeba pocit „přijetí“ a lásky tam nebyl takový, který jsem já v té době potřebovala (protože mamka to neznala ze svého dětství a neměla to jak předat). Až s časem jsme se spolu naučili vycházet a na vysoké škole to víceméně bylo už pak fajn. Ale taky to pro mě bylo krušné dětství.
Nejvíce mě tehdy dostalo, když jsem ještě byla na střední, ale již dospělá a nějak jsme s mámou probíraly právě minulost a řekla mi „jsi dospělá, měla bys už mít rozum a nějak se s tím srovnat“.
Lidi mají pocit, že když se překlene doba ze 17 na 18 let, že ten člověk je rázem lusknutím prstu dospělý, rozumný, má nadhled, vyrovná se se všemi křivdami a bolestmi z dětství. Ale to tak nefunguje, pořád je to ten stejný člověk se stejnými bolístkami, ale lidi okolo si myslí, jak by to měl mít už vyřešené. A nikdo neřeší, že na něj 18 let někdo působil - seš dospělej, tak se tak chovej! Ale když nemáš tu zkušenost, nevíš, jak se chovat jinak/dospěle, jde to těžce.
Proto docela soucítím s takovými lidmi - jinak je samozřejmě jasné, že spousta lidí je taková od přírody, určitě existují sociopati a psychopati, co se tak narodili. Ale bohužel je spousta těch (+ třeba vrazi, násilníci), ve kterých to bylo vytvořeno v dětství. A to prostě neodpářeš.
Tady je ta situace celá špatně. Člověk si myslí, že pro ty děti dělá to nejlepší - a asi i ti alkoholici, věční kuřáci, gembleři si to myslí. Ale, je tomu skutečně tak???
A ano, je to celé postavené na hlavu. Nezávidím situaci ani jednomu aktérovi, myslím si, že komplet všichni - od dospělých po děti jsou v tom všichni nešťastní. A teď už je ten vlak dost rozjetej…
Co myslíš, že ti děti řeknou, až budou dospělé? Myslíš si, že si nebudou na nic stěžovat, že budou děkovat za krásné dětství a nebudou vám nic vyčítat? Ted to nemyslím tak, že bych ti to přála, ale stejně to tak bude. Tak to prostě v rodinách chodí a můžeme se na hlavu postavit. K tomu, aby nás naše děti alespoň v něčem neodsuzovaly se můžeme vyhnout jen tím, že žádné děti nebudeme mít. A to je možná jeden z důvodů, že se rodí tak málo dětí. Ta zodpovědnost je obrovská.
- Citovat
- Upravit
26.9.21 15:14
@Uslava Tak samozřejmě, je vcelku docela pravděpodobné, že se najde něco, co se dětem nemusí líbit, nejsem si nutně jistá, že to musí končit výčitkami - ale vlastně i ty se mohou objevit. Já jsem to již psala dříve - všichni rodiče si myslí, že dělají pro své děti to nejlepší, ale nemusí to tak nutně být. A ano, i já se mohu mýlit ve svém konání.
A klidně se o potencionálních výčitkách s mými potomky pobavím - a stejně jako já třeba budu ochotna a schopna uznat - ano, tohle bylo špatně/jinak než jste potřebovali, ale stejně tak bych byla ráda, kdyby mé děti byly schopny pochopit, že jsem třeba konat jinak nemohla. Mimo to, já se snažím s dětmi mluvit a diskutovat od věku, co jsou toho schopny. I negativní věci se snažíme si vysvětlit a vyříkat - naši stranu mince x jejich. Dle mého je důležité uznat chybu, zamyslet se nad tím a případně se klidně i omluvit. Nejideálnější ale je, pokud se to dá řešit zavčasu, aby se to případně dalo ještě zvrátit. A na tom s dětmi také pracujeme.
Ale ano, jsem smířena s tím, že mé výchovné metody nejsou stoprocentní a že některé z mých šesti dětí mi jednou něco vyčte - konec konců, je tam vysoká pravděpodobnost vzhledem k počtu potomků 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
26.9.21 16:04
@Gituš píše:
@Uslava Tak samozřejmě, je vcelku docela pravděpodobné, že se najde něco, co se dětem nemusí líbit, nejsem si nutně jistá, že to musí končit výčitkami - ale vlastně i ty se mohou objevit. Já jsem to již psala dříve - všichni rodiče si myslí, že dělají pro své děti to nejlepší, ale nemusí to tak nutně být. A ano, i já se mohu mýlit ve svém konání.A klidně se o potencionálních výčitkách s mými potomky pobavím - a stejně jako já třeba budu ochotna a schopna uznat - ano, tohle bylo špatně/jinak než jste potřebovali, ale stejně tak bych byla ráda, kdyby mé děti byly schopny pochopit, že jsem třeba konat jinak nemohla. Mimo to, já se snažím s dětmi mluvit a diskutovat od věku, co jsou toho schopny. I negativní věci se snažíme si vysvětlit a vyříkat - naši stranu mince x jejich. Dle mého je důležité uznat chybu, zamyslet se nad tím a případně se klidně i omluvit. Nejideálnější ale je, pokud se to dá řešit zavčasu, aby se to případně dalo ještě zvrátit. A na tom s dětmi také pracujeme.
Ale ano, jsem smířena s tím, že mé výchovné metody nejsou stoprocentní a že některé z mých šesti dětí mi jednou něco vyčte - konec konců, je tam vysoká pravděpodobnost vzhledem k počtu potomků
Ano. Člověk si myslí, že dělá pro děti to nejlepší co může a nakonec zjistíš, že ten kdo na ně kašle nejvíce, je od nich nejmilovanější. Zrovna tak děti, které o rodiče ani nezakopnou, jsou také rodiči nejmilovanější. Výchova dětí je těžká práce a nejlépe se má ten, kdo si moc nebere a rodina funguje samospádem. 
Jen mít na to nervy. 
Pak se ještě poštěkají mezi sebou, znenávidí se na smrt… pořád něco. 
- Citovat
- Upravit
Danka48
18.3.23 11:56
@JancaS84 píše:
Teda pěkně s vama cvičí. Bych ji všechno sebrala ať vidí jak žijí opravdu chudí. A to, že nemá žádný povinnosti aby chudinka netrpěla? Jako vážně?
Jj, se mnou cvičila takto matka, vše sebrala- od nábytku, osobních věcí, peněz a pak jsem mohla jít…bylo mi přes 18 a byla jsem na ulici. Po 5 letech ještě nejsem z jejího „výcviku“ venku. Zničila mi tím život i studium.
Měli by dceři dát po hubě a nechat ji žít jako puberťačku a nastavit hranice.
Co se matka diví, když je dcera v pubertě nebo si mysleli, že se toto dceři vyhne? Mě moji rodiče tak deprimovali, potlačovali a využívali, že to není možný. Neměla jsem nic - žádný hezký oblečení, šminky, žádný bravíčka, žádnou podporu, jen se mi vyšklebovali za beďary, musela jsem se prosit o nejlevnější tonikum, ani mi neřekli, jak se upravit, nic. Dokonce jsem neměla vlastní pokoj, ale taky jsme měli kvalitní nábytek…
Tato matka naprosto nerozumí vývoji člověka, své dceři, jen ji špiní jaké má dcera hnusné vlastnosti a jak deficitní je její náhled na svět - teď se jí tvoří názory, zkouší, hledá se. Já taky neměla v pubertě pochopení a cit pro kvalitu…a je to normální, protože je to ještě tele a nemá životní zkušenost. Ale tu by měla mít tato uvědomělá a „chápající“ supermatka, která má dceři pomoct ve vývoji, ne odsuzovat za to, že je puberťák a popisovat domnělé vady své dcery. 
Já bych asi přírodní maminku taky nemohla vystát…ať si dcera nakoupí hadry jaký chce, ne? Pánbíček se dívá do srdce přeci, nikoliv na počet flitrů na košili.
- Citovat
- Upravit
20.3.23 08:38
Když už je téma znovu otevřeno, moc by mě zajímalo kam se situace posunula…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.23 08:49
@Anonymní píše:
Jdu si sem pro názory, jakékoliv. Máme dceru, která nám dává docela zabrat. Je to náctiletá holka, přes velmi velké množství věnovaného času, spoustu pohodlí, výhod, výletů, pěkné bydlení, kapesné, mobil, oslavy..stále jsme ti nejhorší špatní rodiče. Máme věkově různě další tři děti obou pohlaví a tyto potíže jsou pouze s touto dcerou, výchova stejná, geny..nevíme už, co si myslet. Dnes nám řekla, že bude šťastná teprve až my umřeme. Jak nás nenávidí slyšíme pořád. Je drzá, nespolehlivá, lže. Je zlá i na sourozence. Nejvíce se to odvíjí od její nespokojenosti s naším životním stylem, proto vzniká většina těchto výlevů a tření. My jsme oba poměrně skromní, oba z chudých poměrů, dost pokorní, dá se říct věřící. Ve výchově dbáme na pro nás skutečné hodnoty, vedeme děti k pomoci ostatním, k lásce jeden k druhému, vzájemné úctě, nemáme rádi moderní technologie, raději chodíme do lesa, do přírody, dovolené pod stanem. Zdravé jídlo, méně masa, zahrádka a pěstování, což děti také učíme. Tato dcera byla spokojená s naším způsobem žití asi 3 roky. Od nástupu do MŠ začal problém s oblečením, odmítala nosit věci z přírodních materiálů, preferovala třpytivé šílenosti od Vietnamce. Dobře. Společně se školkou přestávala jíst zeleninu, ovoce, vyžadovala sladkosti, fastfood. Dobře, občas jsme dopřáli McDonald's, začali jsme nakupovat sladkosti. Další děti nic takového přesto nevyžadovaly, řídily se podle nás. Následně chtěla telefon, počítač, tablet, sama si vybírá oblečení, zábavu, dovolili jsme líčení, lakování nehtů, barvení vlasů, kapesné, ačkoliv kromě toho kapesného s tím nejsme vůbec ztotožnění, ale respektujeme její osobnost. Dcera také nevěří v Boha. To také respektujeme. Jenže bohužel, nestačí to. Dcera nám neustále vyčítá, že máme čtyři děti, že nemáme vilu - doslova - ale jen hnusnej barák…Nový nábytek v pokojíčku také není dost nóbl (přírodní dřevo od truhláře, kvalitní), pokoj sdílí se sourozencem, takže jsme do toho zasahovali. To je další problém, že vyžaduje vlastní pokoj. Dříve v bytě vlastní pokoj měla, následně chtěla společný, opět jsme vyhověli, zařídili drahým nábytkem a opět změna. Vybrala si dva snad úplně nejdražší sporty, co jen mohla. Na oba nemáme, takže jsme vybrali společně s dcerou jeden. Stále nám to vyčítá. Není spokojená ani s jídlem, jaké vaříme. S čestností návštěv restaurací, s dovolenými. Chce k moři, nikdo další z rodiny nechce. Do restaurace chodíme 1× týdně, ale obvykle k tomu 1× týdně objednávka domů. Kapesné má 300kč na útratu za sladkosti, na hračky, oblečení a další má peníze vždy, když si o něco řekne, potřebuje. Pokud doma pomůže, má peníze navíc. Brigádu zatím nemůže mít kvůli věku, ale nechce o tom ani slyšet. Věnujeme jí mnoho času, poslední dobou na úkor ostatních dětí i nás. Vše je ale stále málo a pořád jsme špatní, jen opravdu hnusná a člověka to bolí u srdce. Manžel je z toho vzteklý. Říká, že je nevděčná, že má první poslední. Já mám ten pocit také, ale umím chápat, že ona to tak nevnímá. Je velmi materiálně založená, chce větší a hezčí dům, více peněz, lepší jídlo, lepší svačiny, větší a vlastní pokoj, dražší oblečení, méně sourozenců, aby se nemusela o nic dělit. K tomu nechce nic dělat, s ničím pomáhat. Chce abychom platili paní na úklid, ona na špínu sahat nebude. My to neumíme vstřebat, nikdy takové namyšlené chování doma neviděla. Jsme si vědomi toho, že je jiná, než my, ale co teď? Dovolené u moře, nový dům, vařit podle dcery, nebo ji nechat trpět? Ona si připadá chudá a především jí ta představa hodně vadí. Bohatí nejsme, ale bohatí finančně ani být nechceme. Dcera si přeje, aby náš dům měl anglický trávník a abychom pracovali třeba jako úředníci, ale ani jeden z nás to nesplňuje. Manžel pracuje v lese, já pracuji z domu a šiji. Z našeho pohledu si žijeme velmi dobře, nemáme žádné dluhy, máme, co potřebujeme, kvalitní jídlo, pěkné oblečení, auto. Dcera by ale ráda luxus a vše sama pro sebe a styl venkovského života ve velké rodině jí vadí, říká, že se měla narodit do jiné rodiny a že to nedokáže vydržet, že by radši zemřela, než žít takhle, stydí se za nás a za to, z jaké rodiny pochází. Kolem máme bohatší i chudší rodiny, dcera se ale výhradně drží bohatých přátel a stále jim vše závidí. Trhá nám srdce, jak se k nám chová. Ona se ale sama trápí, je to vidět. Uvítám každý úhel pohledu. ANONYM ZACHOVAT
Ahoj zakladatelko, jak se situace vyvíjí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
@Lucy75 přesně. Ty sourozenci tím trpí nejvíc, když se pořád lítá kolem jednoho dítěte, kterému stejně není pomoci. Má to tak nastavené v hlavě. Příbuzná říkala, že jí to trvalo dlouho než si uvědomila, že to rozkládá celou rodinu a že tím trpí ostatní. Navštívili toho hodně společně bez efektu. Tak potom, když viděla, že to psychicky působí i na ostatní děti a že jsou z toho zoufalé, když vidí sestru, které není pomoci, tak to vzdala, navíc už byla dospělá.