Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No snad to myslela jak to myslíš ty, protože jinak by to byl mazec
![]()
tady ještě zakladatelka…jak tu někdo psal, že se mám, že se prostřídají, tak to taky není pravda…tchán poprvé choval malého až když měl tak cca 7, 8 měsíců…do té doby malý když ho viděl, tak se rozbrečel,protože k němu nešel…a tchán se urazil…jakoby nechápal, že když ho malý skoro nezná…a to naše dítě je extrémně společenské a nebojí se ani cizích…a k těm obědům…nás tchýně taky nezve, vždy musí manžel volat, když tam jedeme jestli můžeme i na oběd…zase nejsem tak oražená, abych na ten oběd dojela automaticky…moje mamka, ale i taťka nás zvou normálně…nevím, prostě jsem z jiného prostředí…my jsme hodně aktivní, mí rodiče i ve svém věku kolem 70tky sportují, jezdí do zahraničí…tohle je samo každého věc, ale život je tak krátký, že prosedět ho doma…děti od švagrové třeba si hrají pouze doma na zahradě…nikdy jsem nezažila, že by šli ven mezi děti ![]()
@Anonymní píše:
nevím, prostě jsem z jiného prostředí…my jsme hodně aktivní, mí rodiče i ve svém věku kolem 70tky sportují, jezdí do zahraničí…tohle je samo každého věc, ale život je tak krátký, že prosedět ho doma…děti od švagrové třeba si hrají pouze doma na zahradě…nikdy jsem nezažila, že by šli ven mezi děti
No já myslím, že problém je v tom, že pořád očekáváš, že to lidi budou mít stejně jako ty. Fakt nebudou, čím dřív se s tím smíříš tím ti bude lépe, věř mi:-).
Přesně tak - snažíš se je nacpat do škatulky, ve které bys je ráda měla… a oni se do ní nevejdou…
Jenomže těmi marnými pokusy jenom otravuješ život sama sobě (a nejspíš i svému okolí). Oni nebudou takoví, jak bys chtěla - a nic s tím nenaděláš.
Ani Ty pravděpodobně nejsi taková, jakou by Tě oni chtěli mít… a také to musejí přijmout.
U nás je to taky tak, že se tchýně může přetrhnout, pokud tam jsme (čemuž se ale kvůli tomu, jak se chová ke mně a k malému omezila na nutné rodinné návštěvy-oslavy), ale ačkoli jsem jí výslovně řekla, že za hezkého počasí může vzít malého povozit ven, nikdy nepřišla a to to má pěšky 5 minut a v podstatě je doma v domácnosti. Hlavně, že po rodině vykládá, jak je jí smutno, že malého tak dlouho neviděla
Její volba.
BohunkoP, neuraž se, ale já s Tebou nesouhlasím…jednou až budou staří a budou oni potřebovat naši pomoc, nebo už nebudou moci přijet…tak to bude jak…to použiju to Tvoje, že to není povinnost a vyprdnu se na ně? Protože zrovna budu mít haldu práce a já nevím, co ještě? Jako já od nich nečekám, že mi sem budou jezdit sloužit, ale ne, že si sednou na zadek a budou očekávat, že jen já jsem povinná tam jezdit…a ještě mít hloupé poznámky,jak stejně máme ho.no, co na práci v bytovce…jak tohle může říct, když se ani nezajímá v kolik v týdnu manžel dojede z práce? On si myslí, že každý je doma ve tři, jako on…nebo snad čeká, že manžel dojede v šest a pošupajdíme tam? Řekla bych, že Tvůj názor na věc je dost úzkoprsý…sorry…jak Ty do mě, tak já do Tebe ![]()
to jako bych Ti napsala, že oni se mě snaží nacpat do škatulky, kterou vyzávají oni…že nikam jinam než k nim nebudu jezdit a budu jen sedit na zadku a bavit se o ničem…nestýkají se téměř ani s nikým z rodiny,navíc z jedné strany jsou obrovské spory, já nečekám, že se najednou změní a budou vyznávat „můj svět“…ale na druhou stranu si myslím, že nemůžou čekat, když oni sem nejedou a nezavolají jak je rok dlouhý, tak že já každý víkend obětuju jim…i když tam jezdím ráda a mám je taky ráda…
anonymní, nějak mi přijde, jako bys psala o našich tchánovcích…nestýkají se skoro s nikým, akorát teda jsou aktivní a doma na zadku nesedí. JInak fakt to samé v bleděmodrém, takže tě chápu. Já jsem ale opak a netrápí mě to…teď už ne. Prostě jsem prohlásila, že když budou chtít dojet, at bez obav přijedou, jen at si ověří, zda jsme doma, že je prostě každou neděli nebo sobotu zvát nebudu, že můžou přijet. Nejsem na toto oficiální zvaní zvyklá a zavádět to nehodlám. Nedojedou, jejich chyba.
Souhlasím s tím,že i prarodiče by se s vnoučaty stýkat měli a třeba i pohlídat, pokud o to mají zájem. Ne teda, že by to měla být jejich povinnost. Z mojí strany jsme široká rodina a každý o sobě víme, navštěvujeme se (i když v tom počtu se to prostě často nedá), děti pomáhají svým rodičům a to samé očekávám já od svých dětí. Což samozřejmě nemůžu si zaručit. Na druhé straně toto moc nevidím, takže na tom asi něco bude, že pokud se rodina nestýká, tak tam prostě některé vazby následně nefungují a do budoucna fungovat nebudou.
@Anonymní píše:
BohunkoP, neuraž se, ale já s Tebou nesouhlasím…jednou až budou staří a budou oni potřebovat naši pomoc, nebo už nebudou moci přijet…tak to bude jak…to použiju to Tvoje, že to není povinnost a vyprdnu se na ně? Protože zrovna budu mít haldu práce a já nevím, co ještě? Jako já od nich nečekám, že mi sem budou jezdit sloužit, ale ne, že si sednou na zadek a budou očekávat, že jen já jsem povinná tam jezdit…a ještě mít hloupé poznámky,jak stejně máme ho.no, co na práci v bytovce…jak tohle může říct, když se ani nezajímá v kolik v týdnu manžel dojede z práce? On si myslí, že každý je doma ve tři, jako on…nebo snad čeká, že manžel dojede v šest a pošupajdíme tam? Řekla bych, že Tvůj názor na věc je dost úzkoprsý…sorry…jak Ty do mě, tak já do Tebe
Tohle je trochu jinak, nebo by mělo být. Péči rodičům ve stáří bychom měli poskytnout nebo zajistit hlavně z lásky a ne na oplátku. Oni by přeci zase mohli argumentovat, že vychovali syna, tohle nikam nevede. Žít a nechat žít…Já s Bohunkou souhlasím. Jestli nechceš, tak k rodičům nejezdi, to tě nikdo nutit nemůže, ale jim zase neber jejich rozhodnutí.
neurazte se, ale Vy tu situaci soudíte moc „z dálky“…není to o jejich rozhodnutí, ale pohodlnosti…tak to je…
@Anonymní píše:
neurazte se, ale Vy tu situaci soudíte moc „z dálky“…není to o jejich rozhodnutí, ale pohodlnosti…tak to je…
No tak jsou pohodlný, ale pořád je to jejich věc…Já stále nechápu, co ti na tom tak vadí, ale nic ve zlém, každá to máme prostě jinak…jedno je jasné - rodiče nepředěláš, ale to už tu bylo řečeno.
@Anonymní píše:
neurazte se, ale Vy tu situaci soudíte moc „z dálky“…není to o jejich rozhodnutí, ale pohodlnosti…tak to je…
Já si teda myslím, že prarodiče mají na jakousi pohodlnost nárok, ne? ![]()
Moje tchýně nepřijede, moje máma nepřijde jak je rok dlouhej, nenabídnou, že pohlídají, ale nikdy bych si nedovolila říct, že zpohodlněly
Mám pusu a pokud něco potřebuju, ozvu se. Pokud mě pošlou k šípku, je to jejich právo, ošklivá na ně nebudu, pokud mi vyjdou vstříc, budu ráda ![]()
@Anonymní píše:
BohunkoP, neuraž se, ale já s Tebou nesouhlasím…jednou až budou staří a budou oni potřebovat naši pomoc, nebo už nebudou moci přijet…tak to bude jak…to použiju to Tvoje, že to není povinnost a vyprdnu se na ně? Protože zrovna budu mít haldu práce a já nevím, co ještě? Jako já od nich nečekám, že mi sem budou jezdit sloužit, ale ne, že si sednou na zadek a budou očekávat, že jen já jsem povinná tam jezdit…a ještě mít hloupé poznámky,jak stejně máme ho.no, co na práci v bytovce…jak tohle může říct, když se ani nezajímá v kolik v týdnu manžel dojede z práce? On si myslí, že každý je doma ve tři, jako on…nebo snad čeká, že manžel dojede v šest a pošupajdíme tam? Řekla bych, že Tvůj názor na věc je dost úzkoprsý…sorry…jak Ty do mě, tak já do Tebe
Úzkoprsý? Proč…? Protože zastávám názor, že vůči rodičům (ať už svým nebo svého muže) je potřeba být velkorysý a nemá smysl je předělávat… Protože hádky na téma „kolikrát přijedete Vy a kolikrát my“ pokládám za žabomyší války? Tomu nerozumím, nevidím na tom nic úzkoprsého. ![]()
Jinak, mícháš jablka a hrušky…Až jednou budou rodiče staří, skutečně nebude Tvoje povinnost se o ně postarat, nikdo Tě k tomu nemůže nutit. To už je o určitých morálních zásadách… Já jsem možná staromódní, ale pro mne je úcta k rodičům jedním ze zásadních životních pilířů…
Já jsem povinna se o své rodiče postarat ve stáří… oni se o mne také postarali - dali mi život, zajistili krásné dětství, jen díky nim jsem, jaká jsem. Ale rozhodně to nemá souvislost s tím, zda jezdí hlídat moje děti, kolikrát přijedou na návštěvu, zda jsou pohodlní nebo s podobnými věcmi.. Vztah, jaký si vybudují ke svým vnoučatům, je plně na nich… já můžu jen přihlížet a mírně napomáhat.
@Anonymní píše:
neurazte se, ale Vy tu situaci soudíte moc „z dálky“…není to o jejich rozhodnutí, ale pohodlnosti…tak to je…
„Pohodlnost“ je také jejich rozhodnutí. Jsou pohodlní a chtějí takoví být, vyhovuje jim to… Může Tě to štvát, může Tě to mrzet, můžeš se kvůli tomu vztekat, můžeš se s nimi hádat… nebo to prostě můžeš akceptovat a brát je takové, jací jsou.