Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych svoje dítě bránila i za cenu, že budu za přehnanou… Prostě bych si malého hlídala a nikdy je nenechávala o samotě, omezila jejich fyzický kontakt, třeba se to časem srovná a začneš uvažovat jinak nebo máš pravdu… Dala bych na svůj šestý smysl, být Tebou…
No, nebranila bych v kontaktu - alespon se vsichni vice poznate, ale pokud mas nejaky divny pocit, nikdy bych je nenechala o samote a syna pozorovala… kdyby mu cokoli zacinalo byt neprijemne a nebo se mi jen zazadalo, ze to zachazi do mezi, ktere nejsou normalni, zasahla bych…
Mozna to nebude tak horke, ale opatrnosti v techto vecich neni nikdy dost!
Taky bych dávala pozor, a v případě kdyby se ti opravdu jeho chování zdálo nevhodné tak syna hned vzala a nechala si jeho chování vysvětlit.
V dnešní době nikdy nevíš ![]()
ona měla právě přítele už 2 a ty mi přišly normální i když si s malym hrál, tenhle si s nim hraje nějak jinak…musim se zeptat tchýně, jestli má děti a proč se rozvedl, on je navíc cizinec, takže mu nerozumíme a nebavíme se…
@Anonymní píše:
ona měla právě přítele už 2 a ty mi přišly normální i když si s malym hrál, tenhle si s nim hraje nějak jinak…musim se zeptat tchýně, jestli má děti a proč se rozvedl, on je navíc cizinec, takže mu nerozumíme a nebavíme se…
Proste ani minutu o samote - casem se uvidi ![]()
Dala bych na instinkt. Co si kdo bude myslet, je jeho problém. Ty jsi matka a i kdyby se časem ukázalo, že to je jen neodůvodněný strach, tak to časem poznáš. Do tý doby bych byla jako ostříž a syna hlídala a ani na vteřinu nenechala s tím chlapem o samotě. Mě takhle ohrabával rodinný přítel, bylo mi cca 6 let a i v tomhle věku jsem z toho měla prd rozum, navíc jsem měla z nějakého důvodu provinilý pocit a nikomu jsem to neřekla. Bylo to jen jednou, naštěstí.
No něco podobného jsem zažila. Tchýně nového přítele a pořád se mi nezdál, pořád se lísal k mému synkovi, choval, šimral.....Nakonec si kupoval i časopisy o miminkách. No připadalo mi to divný. Vždy jezdili i s tchýní s kočárkem. Pak najednou stál u nás za dveřmi i sám, že by si chtěl malýho půjčit. Nepůjčila jsem. Fakt mi připadal divnej. Nakonec jsem se po čtyřech měsících dozvěděla, že má zákaz se stýkat se svými dcerami. Takže jsem to ukončila. Čímž tchýně sním asi spokojeně žije, ale já jsem špatná, že jsem jemu svého syna nechtěla už půjčovat. Člověku, který se nesmí stýkat se svými dětmi, své dítě nepůjčím. Ten zákaz předemnou tchýně neutajila.
Takže to dopadlo tak, že tchýně se s vnoučaty nestýká, nechce bez něho. Pokud z něho máš divný pocit, věř mu. Já měla ten samý pocit a vyplatilo se mi dát na instinkt.
No,dala bych na svůj na šestý smysl..to je asi nejspolehlivější ukazatel a jestli se ti něco nezdá,tak na tom asi něco bude..na synka bych byla jako ostříž a určitě bych je nenechala o samotě..uvidíš,třeba se situace časem vyjasní..
![]()
taky bych věřila svému instinktu. pokud se ti něco nezdá, nelam to přes koleno a bedlivě pozoruj!
Věřila bych sobě. Nedávala bych dítě tchýni, pokud by mohlo byť jen hrozit, že by s ním mohl zůstat sám. A možná bych se pokusila něco nenápadně zjistit z jeho minulosti. ![]()
@Anonymní píše:
No něco podobného jsem zažila. Tchýně nového přítele a pořád se mi nezdál, pořád se lísal k mému synkovi, choval, šimral.....Nakonec si kupoval i časopisy o miminkách. No připadalo mi to divný. Vždy jezdili i s tchýní s kočárkem. Pak najednou stál u nás za dveřmi i sám, že by si chtěl malýho půjčit. Nepůjčila jsem. Fakt mi připadal divnej. Nakonec jsem se po čtyřech měsících dozvěděla, že má zákaz se stýkat se svými dcerami. Takže jsem to ukončila. Čímž tchýně sním asi spokojeně žije, ale já jsem špatná, že jsem jemu svého syna nechtěla už půjčovat. Člověku, který se nesmí stýkat se svými dětmi, své dítě nepůjčím. Ten zákaz předemnou tchýně neutajila.Takže to dopadlo tak, že tchýně se s vnoučaty nestýká, nechce bez něho. Pokud z něho máš divný pocit, věř mu. Já měla ten samý pocit a vyplatilo se mi dát na instinkt.
tak to je síla…já pořád doufám, že v tom vidím jen něco já, ale je mi divný, že po tý holčičce tak „nejde“ jako po malym. Prostě se mi to nelíbí. Zkusim zjistit něco z jeho minulosti. Tchýně už je tak proti mě, ta mě asi nepodpoří, dnes řvala na malýho, proč tak křičí a já ho bránila, že on ho lechtá tak proto…pak jsem mu ho vzala a ono jí to vůbec nedošlo asi:(
No víš co, moje tchýně je taky silně zamilovaná a místo vnoučat si všímá jeho. Vnoučata neviděla už 4 roky a nijak jí nechybí. Takže babičku prostě nemají, aˇnemají než raději, aby se jim něco stalo. Ta naše ho brání toho svého zuby nechty. Je to její život a pokud jí to tak vyhovuje proč ne. Mě to tak vyhovuje také. Předemnou vše tajili, hlavně soudní zákaz styku se svými dcerami, takže ať si trhnou nohou. Zkus pátrat, já se to dozvěděla náhodou a díky bohu za to.
Já bych si dávala pozor - nenechávala bych ho s malým o samotě, ale zase bych to nedramatizovala.. Ono v dnešní době je toho tolik , že si to človek může i namlouvat..
Přítele znáš krátko, tak bych pozorovala co a jak, ale rozhodhně bych někde nemluvila o uchylech.. Někteří lidi se prostě k dětem mají
Tím myslím, běžným způsobem samozřejmě…
Moje tchýně má přítele, který má také tendence být v kontaktu s naší malou. Já ho skoro neznám, taky mu nerozumím ani slovo (je Maďar), navíc dost hulí a rád se napije. Jezdíme tam tedy málo (bydlí daleko), ale stejně mám celou návštěvu zkaženou, protože hlídám jako ostříž, aby se k ní moc nepřibližoval. Příteli jsem řekla, že se mi nelíbí, že mu nevěřím a instinkt mi radí ho držet od malé co nejdál. A vím, že tam malou nikdy nenechám samotnou.
Tchýně je z přítele celá unešená, nevidí, neslyší, furt mele jen o něm, omlouvá ty jeho opilecký stavy, je kvůli němu rozhádaná s celou rodinou, … A na mě už taky kouká skrz prsty, protože ten její prej miluje děti a naši malou zbožňuje. Vždycky ty její kecy přejdu, nekomentuju, jen tiše soptím. Razím teorii, že já jsem matka a že mám právo na to rozhodnout, kdo mi bude na dceru hrabat a kdo ne. Ať si mě pomlouvají, je mi to fuk, já chráním své miminko před potenciálním nebezpečí. Takže za mě - děláš dobře, věř svému instinktu. ![]()
ahoj, tchýne má asi 3 měs. nového přítele a moc se mi nezdá. Možná jsem paranoidní, ale radši se zeptám na názor. Mám chlapečka 2 roky, kterého si nový přítel tchýně hned oblíbil a to tak, že jak ho vidí, tak ho chce chovat, šimrat, mazlit, pořád ho něčím láká k sobě atd. Jako na to že se tak neznáme mi to přijde divný, viděli jsme se párkrát. Ještě máme stejně starou sestřenku, se kterou se taky vídá a tolik si jí nevšímá, takže to není proto, že by měl rád děti. Dnes zase malýho šimral, já ho pozorovala a pak jsem mu ho vzala, protože se mi to prostě nezdá, ale zase nechci být za divnou, že v tom vidím hned něco jinýho. Řekla jsem to i manželovi, že se mi to nelíbí a on se nějak nevyjádřil, ale přemýšlel o tom…co si myslíte, sem blázen, co všude vidí úchyly, nebo je si mám dát bacha? Samotnýho bych ho s nim ale nenechala, prostě mám divnej pocit…