Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Taky mě to nebavilo a nebaví
Řeším to tím, že se snažím dceři zajistit skutečné „čtyřleté“ kamarádky.
@Anonymní píše:
Ahojte holky, ráda bych znala vaše názory. Dcerka má 4 roky a čím dál více si chce hrát se mnou (doposud si vystačila z půlky sama). Ráda si s ní např. skládám puzzle, hrajeme různé stolní hry apod., ráda s ní chodím na hřiště a na procházky, našla jsem nám i několik kroužků, ale co mě vyloženě nebaví a vždy se nějak seknu, je hra na „čtyřletou kamarádku“, kdy po mě chce, abych mluvila jak poník apod. Máte to některá taky tak nebo jsem jen sobec?
No ne každý člověk ( matka) miluje si hraní s ditetem ![]()
Poradím..najděte si kamarádku v jejím věku.
Já dneska musela hrát několik rolí najednou, hrály jsme si s dcerou venku na Želvy Ninja.
Pořád se mnou bojovala, měnila postavy i hlasy a po mně chtěla, abych jí sekundovala ![]()
Taky mě to kdovíjak nebaví, ale dělám to, protože to strašně rychle uteče a pak na to budeš ještě ráda vzpomínat.
Já to mám dokonce dvakrát, dělám ve speciální škole a o přestávce se za mnou děti stěhují do herny a taky chtějí spolupráci při hře. Teď frčí Vánoce, vaření a návštěvy příbuzných z osmého kolena ![]()
Toto by me taky nebavilo. Ale u nás to naštěstí nehrozí, sourozenců je víc. Myslim, ze to nemá nic spolecneho s tím, ze by se matka nechtela venovat dítěti, není prirozene ze sebe delat takoveho šaška. Zajisti jí co nejcasteji kamaradky.
@Bábrdl píše:
Taky mě to nebavilo a nebavíŘeším to tím, že se snažím dceři zajistit skutečné „čtyřleté“ kamarádky.
Tak to taky praktikuju, ale jak není sníh, nikde není ani noha, a malá chodí docela daleko do školy a nemá poblíž žádnou spolužačku.
Přes týden mě zachraňuje družina ![]()
@Anonymní píše:
Ahojte holky, ráda bych znala vaše názory. Dcerka má 4 roky a čím dál více si chce hrát se mnou (doposud si vystačila z půlky sama). Ráda si s ní např. skládám puzzle, hrajeme různé stolní hry apod., ráda s ní chodím na hřiště a na procházky, našla jsem nám i několik kroužků, ale co mě vyloženě nebaví a vždy se nějak seknu, je hra na „čtyřletou kamarádku“, kdy po mě chce, abych mluvila jak poník apod. Máte to některá taky tak nebo jsem jen sobec?
Mluvit jako poník
mě zatím teprve čeká. Zatím bych nejradši dala syna na hlídání babickam a hrála si s jeho hračkami aniž by mě u toho rušil ![]()
Ne, tohle nedělám. Moje aktivita spočívá v kreslení, malování, vyrábění, ve stolních hrách… Na hraní s panenkama nebo auta mě někdy ukecají. Sem tam jsem propůjčila hlas plyšákovi, abych děti rozmluvila nebo rozesmála. To je asi tak všechno. Nemám na to buňky, a nudí mě to. Děti se umí zabavit spolu nebo každý sám. Normálka, ne?
Za sobce by ses mohla považovat jen v případě, kdy veškeré své zájmy upřednostňuješ před dítětem. A to se určitě neděje ![]()
@Anonymní píše:
Mluvit jako poníkmě zatím teprve čeká. Zatím bych nejradši dala syna na hlídání babickam a hrála si s jeho hračkami aniž by mě u toho rušil
jj dcera mě taky pořad vyrusovala, kdyz jsme skladali lego friends ![]()
mě zase nebaví hra na kadernictvi, kdyz mi dcera rve vlasy a zapleta copy, ze kterych pak pulhodiny vyndavam gumicky i s vlasama a rozčesávam zacuchane vlasy… nastesti uz ji to ted dlouho nenapadlo…
ono asi kazda neco nemusime… tak ja to treba 2× odmitnu a pak jednou pretrpim, aby ji to nebylo lito
@Anonymní píše:
Mluvit jako poníkmě zatím teprve čeká. Zatím bych nejradši dala syna na hlídání babickam a hrála si s jeho hračkami aniž by mě u toho rušil
Tak uz jen tim, ze nad tim premyslis, sobec urcite nejsi, neboj
Ja teda bezne odpovidam za zviratka. Casto, kdyz se vratime z venku, tak probiha rozhovor, kdy se syn pta zviratek, jak se mela a co delala po dobu, co jsme byli pryc. A ja odpovidam za medvidky, jezka a za zajicky
Beru to tak, ze s ditetem me nemusi vsechny cinnosti bavit, ale delam to pro nej, rozvijim mu tim fantazii atd.Ale me to teda nejak neobtezuje, tak to s nim v klidu hraju ![]()
@Anonymní píše:
Mluvit jako poníkmě zatím teprve čeká. Zatím bych nejradši dala syna na hlídání babickam a hrála si s jeho hračkami aniž by mě u toho rušil
Tak ja mam ráda hry pro jednoho hráče od Mindok, treba Tucnaky na ledu, ale casu na to moc taky nemám ![]()
Neboj já jsem v tomhle taky sobec. Nebaví mě mluvení za hračky a pitvoření. Tak nabízím alternativu - jiné hry. Ráda skládám, stavím, vyrábím, společenské hry… Ale nenutím se do ničeho co nechci.
Já jsem pro nějaký kompromis. Děláme hlavně, co nás baví obě. A někdy musí holt udělat i to, co jí tak nebaví. Zase jí to oplatím příště ![]()
Pořád si ale myslím, že nejsem její kamarádka a na tyhle hry má hlavně vrstevníky.
Chápu tě, to mě taky nebaví, ale úplně ukrutně mě to nebaví!
mám taky dceru 4 roky - nejradši s ní skládám puzzle, vyrábím, vystřihujeme, lepíme, malujeme omalovánky (každá svoji, spolu), vaříme a pečeme spolu, stavíme duplo atd. atd. procházky zase nebaví ji a já bych tak chtěla chodit víc ven. v létě ale na zahradě jsme furt.
naštěstí to ale u nás není až takový problém, malá je ve školce a doma má bráchu. dokážou si spolu hrát hodiny. dneska jsme si s chlapem odpoledne lehli a děti si hráli s panenkama na rodiče, bylo to sladké je poslouchat.
souhlasím s ostatními - potřebuje kamarádku/kamaráda…
Ahojte holky, ráda bych znala vaše názory. Dcerka má 4 roky a čím dál více si chce hrát se mnou (doposud si vystačila z půlky sama). Ráda si s ní např. skládám puzzle, hrajeme různé stolní hry apod., ráda s ní chodím na hřiště a na procházky, našla jsem nám i několik kroužků, ale co mě vyloženě nebaví a vždy se nějak seknu, je hra na „čtyřletou kamarádku“, kdy po mě chce, abych mluvila jak poník apod. Máte to některá taky tak nebo jsem jen sobec?