Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Být tebou, vyhledám odbornou pomoc, než opravdu něco uděláš, čeho pak budeš litovat. Jak píšeš, dítě za to, že na něj nemáš nervy, nemůže. Ono se to trochu srovná až bude větší, soběstačnější. Ale je to mimino, ono tě potřebuje.
Zkusila bych šátek nebo nějaké nosítko, miminko by mohlo být klidnější, když bude pořád navázané na tobě, nebudou tě tak bolet záda, budeš mít volné ruce…
,tak to teda koukám. Dosud jsem si myslela, že nebavit může leccos, ale miminko? Chápu, že ta starost může být pro někoho vyčerpávající, ale ty máš myslím jiný problém, v tvém případě bych vyhledala co nejdříve psychologa. Jsi na miminko sama? O nikom jiném se nezmiňuješ
.
@Anonymní píše:
Mám desetitýdenní miminko a vůbec mě nebaví být maminkou. Mám ho moc ráda, ale často nevím, co s ním dělat, navíc ho nebaví žádné hračky, hrazdička, chvíli nevydrží sám. Povídám mu básničky a škádlivky, směje se tomu, ale to nemůžeme dělat pořád. Ven chodíme denně tak na 2 hodiny dopoledne, to většinou spí, ale pak už během dne moc spát nechce a já jsem unavená a otrávená a jezdit venku i odpoledne se mi nechce, hrozně mě bolí záda z kojení a nošení miminka. Bohužel nemám nikoho, kdo by mi mohl pomoct, vzít malého ven. Chtěl by se nosit, ale to nejde pořád, pak ho položím a řve a já jsem naštvaná. Navíc má teď problémy s usínáním, kdy dlouho křičí, protože nemůže usnout, nepomáhá chování, vrnící křesílko, ani když si s ním lehnu a dám mu prso. Kojím někdy i po hodině, což mě taky hodně vyčerpává. Teď jsem si přečetla knížku Rozvíjej se děťátko a jsem z toho v nervech - malého můžu nosit jen v polohách, které se mu nelíbí a brečí při nich. Lituju, že mám miminko, někdy mám chuť zavřít ho do skříně a nechat ho tam brečet nebo odejít a pak si to hrozně vyčítám. Připadám si jako zajatec dítěte, které za to nemůže, mám pocit, že je to začarovaný kruh…
Já jsem Stara škola. Pro začátek bych mu vrazila na večer flašku.
Spíš než „Rozvíjej se děťátko“ si přečti knížku „Koncept kontinua“.. A jinak ti doporučuji přestat poskakovat kolem dítěte a vymýšlet u aktivity. Naopak dělej si co chceš ty a dítě se přizpůsobí.. Ideálním pomocníkem je kvalitní nosítko nebo šátek - nakrmené miminko si tam dáš a „jdeš si po svým“. Já nevím jaké máš koníčky ale já třeba cvičila se psy, chodila na procházky, dělala na zahradě,.. Při tom všem byl malý u mě a já si dělala svoje. On byl spokojený, že je s maminkou a já byla spokojená, že neležím v obýváku na hrací dece
A je to tak dodnes, když malý běhá - buď si pobíhá a hraje a nebo chce kontakt tak ho šupnu na záda do nosítka a jdem třeba se psy ![]()
A samozřejmě, když můžeš tak nech malého doma tátovi a zmiz
Ono je dobré, když se to naučí zavčasu jelikož to pak jako když najdeš.
A ještě dodám - malé mimino mě taky nebavilo, ono na tom ani není moc co bavit, sranda to začla být tak od 4m kdy už se cíleně řehtal, 6m kdy začal lézt po celém bytě no a teď v 16m už je to úplně o něčem jiném, už si řekne co chce a je to prostě prima ![]()
Příspěvek upraven 06.10.14 v 17:14
Chtělo by to pomoc od rodiny. Dát 1× týdně dítě na starost tatínkovi a udělat si program sama pro sebe, prostě vypnout, odpočinout si. To neznamené, že když jsi matka, že musíš věnovat všechen čas dítěti ![]()
Znám to
ale já byla na všechno sama, chlap furt v práci a ještě podzimní nedonošenec… Zkus psychologa, není to ostuda ![]()
Příspěvek upraven 06.10.14 v 17:09
@Radka8 Tatínek s ním byl venku jednou, je hodně v práci, doma občas přebalí, ale to mu musím říct, pochová třeba když jsem ve sprše…jeho rodina se nezajímá a naši jsou 300 km daleko…
Já už mám druhé mimko a ty začátky jsou nejhorší, taky mám toho občas plné zuby a občas jsem měla chuť ty děti nechat doma a někam utéct což je podobné, jako to tvoje zavření do skříně. Časem se to zlepší až prcek povyroste a bude to s ním zajímavější. Pokud nejsi vyloženě mateřský typ co je z miminka poprděný, což já taky nejsem, tak je to miminko takové nudné a někdy únavné, jak jen jí, křičí a spí. Ale časem se to zlepší nebo tedy u mě to tak alespoň bylo. Řekla bych, že nejhorší je tak ten půlrok a pak už se to zlepšuje, jak přijdou příkrmy a nemusí člověk pořád kojit a dítě se nají a neřve tolik, tak je to lepší. Takže přeji pevné nervy a hlavu vzhůru ![]()
To budou poporodní deprese. a ono je jeste male, aby se zabavilo, neboj, bude lip.
Mě to pobavilo..zavřít ho do skříně jako panenku ![]()
no, jasný pro tebe to není k smíchu
..no dle mého zbytečně přeháníš s vycházkama..dvě hoďky dopol a ještě odpol..zbytečný..jsi „chvilku“ po porodu, nemusíš být super matka od začátku
..zkus pěkně ťapy, ťapy..žádnej stres..nech malýho jen tak se válet, nemusíš ho pořád „bavit“..ono stačí když tě bude vnímat, slyšet to oklo (tv, hudba, vaření)..s tím kojením, teď by vycházel i růstový spůrt, takže chce víc jíst..
zkus se domluvit i s manželem, ať jde chvíli vozit a ty si skoč na masáž či se natáhni..každý začátky jsou těžký..tak vydrž ![]()
To muze byt neco jako poporodni deprese. Deprese z neznameho, noveho(10tydnu neni moc) plus nevyspani… Nemyslim si ze by zakladatelka miminku neco udelala, nicmene rada psychologa by byla urcite dobra. A pomohlo by i zkusit sehnat nekoho(treba na 2 hody tydne) na hlidani. A pocit ze na to jste sama taky totiz moc nepomaha.
Mám desetitýdenní miminko a vůbec mě nebaví být maminkou. Mám ho moc ráda, ale často nevím, co s ním dělat, navíc ho nebaví žádné hračky, hrazdička, chvíli nevydrží sám. Povídám mu básničky a škádlivky, směje se tomu, ale to nemůžeme dělat pořád. Ven chodíme denně tak na 2 hodiny dopoledne, to většinou spí, ale pak už během dne moc spát nechce a já jsem unavená a otrávená a jezdit venku i odpoledne se mi nechce, hrozně mě bolí záda z kojení a nošení miminka. Bohužel nemám nikoho, kdo by mi mohl pomoct, vzít malého ven. Chtěl by se nosit, ale to nejde pořád, pak ho položím a řve a já jsem naštvaná. Navíc má teď problémy s usínáním, kdy dlouho křičí, protože nemůže usnout, nepomáhá chování, vrnící křesílko, ani když si s ním lehnu a dám mu prso. Kojím někdy i po hodině, což mě taky hodně vyčerpává. Teď jsem si přečetla knížku Rozvíjej se děťátko a jsem z toho v nervech - malého můžu nosit jen v polohách, které se mu nelíbí a brečí při nich. Lituju, že mám miminko, někdy mám chuť zavřít ho do skříně a nechat ho tam brečet nebo odejít a pak si to hrozně vyčítám. Připadám si jako zajatec dítěte, které za to nemůže, mám pocit, že je to začarovaný kruh…