Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nežijem spolu, každý bydlíme sám ve pronajmutém bytě. Nevím kolik mám času podle Ms jsem 5+3tt.
já nevím špatně se v tomhle radí ale souhlasím mimi si nechat. Víš ono je to pro něj třeba těžké ale tak narovinu (a neuraž se) nech ho dejchat. Když to budete každý den řešit a pořád do kola nikam to nepovede.
Je to tvoje tělo a jen na tobě rozhodnutí zda ho chceš. A já mám z toho co píšeš pocit, že ano. A buď to ten tvůj fešák zkousne a pak bude z prcka poprděnej a nebo nezkousne a odejde.
Třeba by jsi šla na potrat a pak už nemohla nikdy děti mít a jako viníka by si viděla jeho a to ničemu neprospěje.
Držím palečky aby jsi se rozhodla správně ![]()
Nebydlíme, jsme spolu teprve 3/4roku.
Nevím dnes potom všem jsme tak nějak nakloněná jít na potrat, strašně se to ve mě mele, chtěla bych si miminko nechat. tohle je moje největší životní rozhodnutí.Fakt nevím co dělat.
Hanule04 píše:
Nebydlíme, jsme spolu teprve 3/4roku.
Nevím dnes potom všem jsme tak nějak nakloněná jít na potrat, strašně se to ve mě mele, chtěla bych si miminko nechat. tohle je moje největší životní rozhodnutí.Fakt nevím co dělat.
Hani,
jestli půjdeš na potrat, budeš ho stejně nenávidět za to, že Tě k tomu dohnal! ![]()
ja jsem zjistila, ze jsem tehotna kdyz mi bylo 22, chlap byl mesic rozvedenej a bydlim u rodicu. Prvni co me napadlo byl potrat. Kdyz jsem ho videla na UZ, ze uz v 7 tydnu bije srdicko…proste jsem nemohla ho zastavit. Nakonec jsem si prcka nechala a vychovavam ho sama, bo chlap bydli u svych rodicu. A dneska bych si nafackovala, ze me neco takovyho napadlo. Mama proste podle me nemuze zabit svoje dite jen tak, bez vycitek. Budes pocitat kolik by mu dnes bylo a co by uz umel, jak by asi vypadal…
Hani u mně to nebylo poprvé,co jsem se musela rozhodnout. Tenkrát mi bylo 17,školu před sebou,výhledově dost dobrý zaměstnání… Ale po týdnu mi mladýmu teleti došlo,že raděj sama bez chlapa,než dát to malé pryč. Byla jsem na to úplně sama,ve vypůjčeným holobytě. Chlap sice po sdělení,že s ním čekám dítě chtěl být jedna velká rodina,ovšem časem mi připravil ze života peklo na zemi. Odkopla jsem ho a dceru vychovávala sama. Možná jsem přišla o část vzdělání,o vysněnou práci,bylo to moc těžký,ale zpětně nelituju jedinýho okamžiku ve svým rozhodnutí.SPÍŠ MNĚ TY ŽIVOTNÍ PERIPETIE POSUNULY DÁL. Dnes se na ni koukám,na holku jednadvacetiletou s pýchou a láskou a těším se jednou na její děti. ![]()
Děti jsou nejhezčí dar.
Hanulko zlatá. Neblázni… Nechtěj si to jednou vyčítat… Myslím si, že on je až moc pohodlný. Myslím si, že jen hledá výmluvu, aby neměl „starost“. Když vezmu mně a manžela. Nemáme penízky, občas žijeme z ruky do huby jak se říká… Je to těžké. Finančně nám nikdo pomoct nemůže, platíme hypotéku, každému z manželových rodičů splácíme sto tisíc. Já mám rok po škole, práci jsem nenašla… Ale když jsem otěhotněla, manželova věta byla, že to zvládneme. že se to vždy zvládnout dá. A to upozorňuji, že v té době dostal z org. důvodů výpověď. Má myšlenka tehdy byla potrat… Do dnes, když mě malý Matýsek začne kopat, tak si to vyčítám! Haňule, nenechávej si prďolku vzít!!! Mimí je dar a samo si vybírá, kam má přijít! Chce k Tobě!! Věř, že to nějak zvládneš!! Určitě máš kamarádky, co Ti pomůžou. Ten Tvůj si to buď uvědomí, že je to živý tvoreček, který má právo na život a vítr Tě určitě neoplodnil, a nebo ne! Pokud ne, tak ani za toho 3/4 roku nestál, ale ty budeš mít prcka!! Prcka, který Ti bude dělat do konce života radost!! Až prvně promluví, usměje se, udělá krůček!! Neber mu ten živůtek, když k Tobě a malé chce!!! ![]()
berry4 píše:Hani u mně to nebylo poprvé,co jsem se musela rozhodnout. Tenkrát mi bylo 17,školu před sebou,výhledově dost dobrý zaměstnání… Ale po týdnu mi mladýmu teleti došlo,že raděj sama bez chlapa,než dát to malé pryč. Byla jsem na to úplně sama,ve vypůjčeným holobytě. Chlap sice po sdělení,že s ním čekám dítě chtěl být jedna velká rodina,ovšem časem mi připravil ze života peklo na zemi. Odkopla jsem ho a dceru vychovávala sama. Možná jsem přišla o část vzdělání,o vysněnou práci,bylo to moc těžký,ale zpětně nelituju jedinýho okamžiku ve svým rozhodnutí.SPÍŠ MNĚ TY ŽIVOTNÍ PERIPETIE POSUNULY DÁL. Dnes se na ni koukám,na holku jednadvacetiletou s pýchou a láskou a těším se jednou na její děti.
Děti jsou nejhezčí dar.
Smekám klobouk!! Jinak gratuluji k Sárince. Mamča se takhle rozhodovala před dvěma roky! Má 4 srdeční vady a bylo jí 44 let… Dnes mám malého dvouletého brášku a mamina jen radostí září… Já jsem na tom se srdcem stejně jako mamka. Se srdcem. Těžce rizikové těhotenství, ale na malého Matýska, co tu má za dva měsíce být se neskutečně těším! Ty děti za ten risk stojí
Jinak jsem Berry četla oba dva deníčky o Sárce a dojetím jsem plakala!!! Přeji hlavně zdraví!! ![]()
Ahojky já na Tvém místě bych si to mimčo taky určo nechala, dostala jsem se do obdobné situace kdy mi frajer řekl že ho to nezajímá a vzal roha jen s tím rozdílem že mi je 27 a čekám první nechala jsem si mrňouska a na na něj nebudu brát ohledy a bude platit alimenty když se zachoval takhle a pokud Ty máš tyhle potíže co popisuješ tak bych to neřešila a nechala si to. Co Ty víš co bude za 2 roky a jestli do toho budeš moct přijít! jinak přeji správnou volbu a hodně štěstíčka
Alice19761 píše:Hanule04 píše:Hani,
Nebydlíme, jsme spolu teprve 3/4roku.
Nevím dnes potom všem jsme tak nějak nakloněná jít na potrat, strašně se to ve mě mele, chtěla bych si miminko nechat. tohle je moje největší životní rozhodnutí.Fakt nevím co dělat.
jestli půjdeš na potrat, budeš ho stejně nenávidět za to, že Tě k tomu dohnal!
Taky si myslím.
Alice19761 píše:Hanule04 píše:Hani,
Nebydlíme, jsme spolu teprve 3/4roku.
Nevím dnes potom všem jsme tak nějak nakloněná jít na potrat, strašně se to ve mě mele, chtěla bych si miminko nechat. tohle je moje největší životní rozhodnutí.Fakt nevím co dělat.
jestli půjdeš na potrat, budeš ho stejně nenávidět za to, že Tě k tomu dohnal!
Taky si myslím.
chuanitka píše:Alice19761 píše:Taky si myslím.Hanule04 píše:Hani,
Nebydlíme, jsme spolu teprve 3/4roku.
Nevím dnes potom všem jsme tak nějak nakloněná jít na potrat, strašně se to ve mě mele, chtěla bych si miminko nechat. tohle je moje největší životní rozhodnutí.Fakt nevím co dělat.
jestli půjdeš na potrat, budeš ho stejně nenávidět za to, že Tě k tomu dohnal!
Pesse děkuju. A tobě držím pěsti. Ony ty zdravotní problémy taky maj něco do sebe,člověk si pak těch dětí o to víc váží,že to s náma vybojovaly ![]()