Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anna766 píše:…a budou ty Vánoce
My jsme skromní jako Lenin už teď
@J_Doe píše:
Hele, já jsem odpověděla normálně, i s rizikem, že zase odpovídám někomu, kdo pak na mě vystrčí prostředníček…
Hele, ja tady tedy jeste vubec nepisu dlouho, ale sleduji, ze to, co piseme, nekdy dojde v uplne jinem smyslu
.
Divne uz mi to ani neprijde, myslim vzdy na doby, kdy se psaly sms. Tak to bylo to same a texty byly jeste kratsi. No, snad si na to tady zvyknu
.
@Anonymní píše:
No, dokud studuje tak bych ho doma nechala, ale já si jednoho takového co do 29 let bydlel u rodičů vzala (studoval při práci). Doma něco přispíval, pomáhal (hlavně kolem baráku), s rodiči vztahy nadstandartní, vzorný syn (jedináček), ale ta etapa (alespoň krátká) kdy by se staral sám o sebe a svou domácnost mu prostě zoufale chybí. Prostě přešel plynule z péče maminky do mé péče, neumí vařit, prát, úklid taky nic moc a odráží se to i na schopnosti pečovat o děti (když je má tedy někdy pohlídat). Kdyby se se mnou něco stalo tak skončí i s dětmi zase u maminky. Takže za mě nechat dostudovat a pak vypustit do světa.
No můj manžel měl tu etapu, kdy bydlel úplně sám. A stejně vařit neumí. Jako uvaří, ale takové ty rychlovky z točeného párku. Když bydlel sám, jedl jen párky, zapečené těstoviny s párkem, fazole s párkem, francouzské brambory s párkem, špagety s párkem, když vařit nechtěl, tak si ten párek jen ohřál s chlebem
a ještě obalovaný salám a řízek
Vůbec nechápu, jak to mohl jíst pořád dokola. Zajímavé je, že doteď jsou to jeho oblíbená jídla. Já tedy radši maso. Jinak je tedy pěkný bordelář. Vypere si, ale svlékne se jak prase, když žil sám, měl hadry na křesle, teď na stole v kuchyni
Nemohu ho to odnaučit. Jeden čas se snad ve 22letech vracel na rok k mamince a tam měl full servis. Ráno sáhl do lednice, měl tam svačinu, maminka uklidila pokoj, nandala jídlo, když přišel domů, vyprala, vyžehlila, on nemusel nic. Doteď na to vzpomíná
. Jako pomůže mi, když ho poprosim, ale že by vzal vysavač sám od sebe to neee.Ale zase o dítě se postará, když musím na brigádu, tak od malinka úplně v pohodě. Sice přijdu do bordelu, ale dobrý. Jinak jsem pro, aby se ta naše budoucí generace chlapů vychovala tak, aby doma fungovali automaticky ![]()
@Slečna Ferka píše:
@Sorin V reakci na úvodní příspěvek říkám: Klidně ho doma nechte. Důležité je, aby byl schopen fungovat bez „mamahotelu“, najít si partnerku (je teda trochu divný, že ve 25 ještě žádnou nemá), vydělat si sám… Pokud tam toto je, tak mě to nepopuzuje. (Kór s perspektivou bytu po babičce.) Ale jestli má problém si najít slečnu, tak to to bydlení u rodičů celkem může být problém…
Proc by melo byt divne, ze nema pritelkyni? To nechapu. Pokud jeste nenasel tu pravou, je lepsi byt sam a nelhat zadne slecne a sam sobe. Nekteri se priste bud nechteji jeste vazat, nebo jim predchozi vztah nevysel ![]()
Lidi mají starosti, že.
U nás třeba jedna moje starší bezdětná kolegyně měla názor, že v 18 děti musí z domu a nechápala, proč jsme kluka v jeho 18 letech (v septimě gymnázia) nevykopli. Doslova.
Zakladatelko, nejste divní.
@EMicina
To bude asi tim, ze zadne deti nema a nemusela nikdy za nikoho prevzit zodpovednost. I to existuje ![]()
I psychologové tvrdí, že pokud dítě přispívá finančně a podílí se na chodu domácnosti, je to v pořádku.
Jestli můžu i z pohledu takového „dítěte“. S našimi jsem bydlela do 26 let. Během studia VŠ mi láskyplně, ale jasně, dali najevo, že standardní doba studia na VŠ je 5 let a po tu mě budou podporovat, takže žádné prodlužování mládí
. Během výšky jsem měla 2-3 stabilní přivýdělky, doma vařila, uklízela, sezónní úklidy byly pouze mojí doménou, jezdila jsem nakupovat. Doma jsem se vyskytovala spíš večer. Po dostudování jsem kromě tohoto začala našim platit peníze za bydlení + něco navíc (když nakoupil i někdo jiný), převzala jsem si stavebko, pojištění atd. S našimi jsem pak bydlela necelé 3 roky. Pak jsem otěhotněla s přítelem, bohužel to neskončilo dobře. Ale už jsme se pak sestěhovali. Rozhodně nemám problém najednou fungovat ve vlastní domácnosti. Jsem od našich necelé 2 roky, máme roční dítě, když jsme u našich, poklidím tam i jim, občas nakrmím nevařící mamku
.
Podle mě dost záleží na povaze toho člověka. Jsem z Brna, takže nájmy jsou taky příšerně drahé, tak jsem našim vděčná, že jsem takto mohla našetřit a investovat peníze do koupě společného bytu s přítelem.
Podle me ani toto nejde generalizovat.
Ja bydlela s rodici do cca taky 25, studovala jsem v domovskem meste. Pak jsem dva roky cestovala a potom jsme zacli bydlet spolu s pritelem, ted manzelem. Zpetne si myslim, ze mi ta dvouleta zkusenost samostatneho byti byla k dobru a mela prijit uz driv.
Muj muz byl to same, je vychovany ale tak, ze byl zvykly se sam o sebe postarat, zadny full servis od maminky. A i doma je schopny zastat spoustu praci vcetne vareni apod.
Zas treba svagr bydlel sam asi dva tri roky v byte a protoze i tak mel polovicni mamahotel, maminka mu napr. prala, vozil ji pradlo apod., ma to tak doted, je zvykly na ten zenske opecovavani. Takze neni to jen o tom, ze kdyz chlap bydli sam, je take zvykly se sam o sebe starat. Spis hlavne zalezi, jak jste syna vychovali.
Za mě to divné je teda
Manžel se od rodiny odstěhoval v 19 a šel bydlet do spolubydlení, na nájem si normálně při VŠ vydělal po brigádách. Já se odstěhovala až během druhého ročníku na Vš. A to s rodinou máme nadstandartní vztahy, ale cítila jsem, že se chci osamostatnit. Zažít si žít sama. Mít za sebe konečně zodpovědnost v plné míře a umět se sama o sebe postarat. A jaké pro mě bylo překvapení jak náročné je obstarat domácnost a kolik co všechno stojí
Také jsme z Prahy. To si člověk rychle začal vážit peněz. Manžel je také zvyklý se o sebe postarat. Kromě žehlení dělá doma vše. Vaří jen on. Ví, jak vyprat, vytřít podlahu, umýt okna. Nemusím se o nic prosit. Co říkaly kamarádky o klukách, kterým ještě v takových letech prala, vařila a uklízela maminka, nebylo hezké. Nebo si syn vše dělá sám? Měl by si vyzkoušet, co to obnáší, aby pro něj pak nebylo samozřejmé, že vaši roli převezme jeho partnerka. Je sice pořád srudent, ale především dospělý muž, který by se klidně už mohl ženit a mít rodinu ![]()
Divný mi to nepřijde… naopak mi přijde divný vyhazovat dítě z bytu jen proto, aby to nevypadalo divně před okolím. Vždyť osamostatnit se může později a rovnou si začít budovat bydlení s partnerkou, až si nějakou najde. Mezitím si našetří do začátku nějaké peníze. Mít nějaký základ mi přijde v dnešní době důležitější, než zbytečně dát prakticky celou výplatu za nájem. A tedy být sama v bytě by nebylo asi nic pro mě ![]()
@Sorin Ne, neprijde mi to divne, ze bydli s vami a jeste nejaky cas bude. Naopak si myslim, ze mit hezky vztah s rodici je dobry zaklad pro jeho vlastni rodinny zivot.
Nechala bych zcela na synovi, zda se chce odstehovat nebo jeste nejaky rok bydlet s vami. Az se zamiluje, bude sam chtit odejit ![]()
Me prijde hezke, ze mate dobre vztahy a taky bych syna nenutila
nicmene muj manzel to mel stejne - od rodicu jsme sli bydlet rovnou spolu a do dneska me to stve, protoze je strasne videt, jak by potreboval tu fazi osamostatneni se. Ja byla od 15 na intru, sama jsem se starala o rozpocet, jidlo, cas, uklid. Pak jsem hned sla bydlet sama do najmu, opravdu jsem nemela problem spolehnout se sama na sebe. On to neumi, od rodicu jen presidlil ke me, co delala matka, to jsem delala ja a tim to pro neho bylo vyresene. On doma pomuze s uklidem a tak, ale neumi resit prakticke veci, organizovat si sam zivot, rozhodnout se sam. Ani o to bydleni se neumi starat, nenapadne ho to, vsechno to delal otec a kdyz se ke me nastehoval, byla jsem uz zvykla starat se sama. Ma mladsi sestru, ta porad bydli u rodicu a je to stejne v bledemodrem.
za me je to osamostatneni strasne potreba. Navic teda chodit s klukem a veskery cas a prespavani resit v byte s jeho rodici, no nebylo to kdovi co, spis nouzovka ![]()
Tak mi to trošku dovné přijde, ale to jen proto, že jsem od 15 jezdila domů jen občas na víkendy a všichni jsme si zvykli na to, být sami, takže když jsem pak doma trávila delší čas, tak bylo vidět, že to nedělá dobrotu, jelikož už byl každý zvyklý na svůj klid a pohodu.
Takže já mám s rodiči taky krásný vztah, ale u nás je to tím, že si každý bydlíme sám.
Neumím si představit, že bych si přítele vodila k našim, zvlášť třeba na začátku vztahu, kdy je to všechno intenzivní ![]()
Jsem strašně ráda, že manžel žil několik let sám a umí se o sebe postarat, u nás je to hlavně on když vaří a nejvíc se mi líbilo; když jsme spolu začali žít, že mi děkoval za to, že mu peru. ![]()
Před tím jsem žila s mamánkem, pri kterého představa toho, že by se odstěhoval od maminky byla naprosto bolestná a sám si nebyl schopný ani uvařit suché těstoviny a i když vydělával, tak v půlce měsíce už si u maminky půjčoval peníze na pivo.
Ale každý by si to měl zařídit tak, jak mu to vyhovuje, pokud jste spokojení a vyhovuje vám to, tak je kravina poslouchat nazory okolí.
Jako mel by prispivat rovnym dilem na jidlo a i neco za najem. Rozhodne bych ho neobskakovala, at si i nakupuje sam
pokud bude mit praci, tak dobre, ale do 30-ti by se odstehovat mel… Manzel zil doma snad do 25
pak si nasel praci v jinem meste a konecne odesel. Jeho matka za nej delala vse, na nic nemusel prispivat a podobne, ovsem pak to odnese jeho partnerka. Takze doma jo, ale ne zadny mamahotel…