Dobrý den,
jdu si pro radu a i se trochu vypovídat..

Mám tchýni, vždy bývala trochu vlezlá, ale jinak fajn ženská, měla jsme radost, že mám dobrou tchýni, zašly jsme i na kafe a pokecaly, ale hrozně se změnila, začlo to tím, že šla do důchodu, jak přestala dělat a vysedává doma a kouká jen na tv, max občas jde s kamarádkama na kafe a vždy u toho lamentuje jak se ji nikam nechce, že to nemá zapotřebí, že už ji to nebaví, jak se z toho vykroutí a v tomto duchu lamentuje třeba celé dva dny než má jít, jak kolovrátek, pořád, ale nakonec vždy jde..

Druhé období, kdy se změnila z fajn tchýně na otravnou bylo narození dcery, hlídat nechtěla, že se na to necítí, párkrát byla s kočárkem a vždy přišla a říkala jsk je vyřízená, ale ukázalo se, že s kočárkem se ji chtělo jen v době, kdy malá byla maličká a ukazovala ji kamarádkám, jak ji všem ukázala najednou ztratila zájem a vozit nechtěla, ale pletla se nám do všeho, věčně nevyžádané rady, jak to dělala ona, jak se dřív tohle nepoužívalo, jak se kojilo, krmilo, přebalovalo, když jsme chtěla pomoc od muže hned přošla s tím, že dřív chlapi nepomáhali, manžel byl zezačátku dost nadšený i do přebalování, ale s těma kecama ho hrozně ovlivnila, pořád říkala, že je to moda, že dnes chlapi pomáhají doma, s dítětem, přišlo mi, že žárlí, že je chlap takový a její nebyl, jenže manžel už není dávám to za vinu částečně ji, furt do nej šila, toho máš v práci málo? vždyt je doma, at se stará, musíš se vyspat do práce (i ve volnu, chudáček musí odpočívat, jedno, že jsme třeba 3 dny nespala, byla nemocná s horečkou, vždy říkala, to je udel matky, to musíš zvládnout, vždyt máš jedno, chlap je od toho, že vydělává, nmůžeš pořád po nem neco chtít, ale sma nepomohla a manžel pak přestal pomáhat a začal mít stejné řeči, že on chodí do práce, přitom jsme nechtěla víc než, že když přijde z práce, dá si chvilku a pak se venuje malé, já si neco poklidím, že o víkend me nechá nekdy dospat, druh ýden on třeba, prostěnormální fungování, pak jsme se kvůli tomu rozhádali..

Když s ní šel muž sám na hřiště, já poklidila a pustila si třeba film na chvíli, 1× za 3 měsíce třeba a ona jednou přišla (neplánovaně, že bylakolem) a že jakto že je ON na hřišti a já nic nedělám, že mám dát byt do gruntu a ne koukat na filmy, že za ní a bla bla, to už jsme ji neco řekla a i manžel se přidal na mou stranu, že ěml sraz s kámošem co má stejně staré dítě a proč bych si jako neodpočinula a stejně jela dál, všude o mě říká, jak jsme neschopná, že sama bych nic nezvládla..pořádnám do všeho mluví, i manželovi dokonce i do práce, jemu to už taky začlo vadit, říká mu vkolik má vstávat ráno, aby chodil včas, přitom chodí, prostě se chová fakt nevhodně, tak jsme omezili styk, urazila se..

no a od nového roku jsme na rok v zahraničí, manžel tu byl přeložen..ted tu byla, na 10 dní na návštěvě a bylo to peklo! už ji tu nechci! jenže manžel říká, že to mám vydržet, že jsme daleko, že je to jednou za čas, pomalu každý měsíc 10 dní, on tu není, je od rána do večera v práci a já ji nesnesu.

přijede a chová se tu jako doma, já se tu cítím jak na návštěvě, připravim si pračku, přetřídí mi prádlo nebo předělá typ praní na pračce, protože ona to pere takto, nacpe se do kuchyně, co uvařím, nejí, tak jsme řekla at si vaří, já chodim dopo ven s malou, pořád se nad vším ofrnuje, uklízí tu i když ji řeknu at to nedělá, přeskládala mi skřín, řeknu, že si to nepřeju a řekne mi, že mám být ráda, že to mám onečně správně srovnané, malou ven nevezme, ale řeba sedí na gauči a kouká na tv a komanduje, malá bere neco ze šuplíku, hele polila si rukáv a tak pořád, říkám, tak ted nemůžu, neco dělám, ji to vem z ruky ji říkám a ona, ooo, no musím vstít, já přijedu uplně zničená domů, mě nepoznaji, to jsou galeje tady, říkám že si to dělá sama. že uklízí co nemá, že je ti na návštěvě, hned se urazí, pak slyším jak volá kamarádkám, jak jsme nevděční, že doma je bordel, že nám pomáhá, že ani nepoděkujeme, že malá je chudák, že ji nikam nevemem, když jsme navrhla výlet, hned že je vedro, zima, fouká, nebo má špatný tlak, nikam neche, odjíždí a knučí jak nic neviděla..

ted už jsme se chytly, přijdu s malou z venku a sunadvámboty a syším, hlavně ji sundej to triko, at si hi neumaže, nereaguju, echci hádky, jsme máma a vím, co mám dělat znovu, to triko ji sundej, říkám, že snad vím, co ji mám nebo nemám sundat a i když ji ho nesundám a umaže ho, že se ji to netýká a ona, no mě to jedno, chudák dítě, převlíknu ji do domácího a zas hned za zadkem, to ji dáš tohle? nechcešš ji dát tamto, to má ráda (nemá), říkám má tohle, je to na doma, ji je jedno jaký triko, má ráda jen dvě na ven, kde jsou kočičky, ona hned no já bych ji dala tamto a mele o tom půl hodinu! jdu dělat svačinu a hned ji mám za zadkem, to dláš takhle jo, no my to vždy vařily takto, nemám to udělat, říkám, že umím udělat mléčnou rýži snad, malá to má takto ráda a furt, to je se vším, já jsme z ní uplně vyřízená..

dokonce nám přeřídila hodiny, aby manžel chodil dřív do práce! když je doma manžel, je umírněnější, ale jede i do nej, do jeho práce, měl možnost povýšení, ale nechce, ona furt, že se má víc snažit a bla bla, on říká, že nechde, protože by jezdul často na služebky a byl by doma ještě mín než je, on o to nestojí, jenže ona se chce chlubit kamarádkám, že on povýšil a fut o tom mele, pak to zakončí, njn, když by měl doma lepší zázemí, možná by do tho šel??! to už na i vyjel i muž, že zázemí má dobrý, že chce čas strávit ve volnu s rodinou a ne nás vidět jeden víkend v měsíci, že už nás takhle málo vidí a že o to nestojí o tuhle pozici, že uvažuje že dodělá rok a najde si neco jiného, že nemá tyhle ambice být workoholic, že ho to vytáčí a to mámel spadla ze židle, no opovaž se! ses vypracoval a půjdeš někam dělat řadového do kanclu, no to je ostuda a jede, se muž už naštval, že ji do toho nic neni a at se do nás necpe, že je tu na návštěvě a ona hned, že ho vydědí a bla bla..

ted se to trochu uklidnilo v posledním telefonu, že jak to bude na vánoce, říkám, že nevim, je to daleko a ona, že pokud nepřijedeme my, že přijede ona, tak říkám, že možná bude lepší, že vánoce každý zvlášt a my přijedem ve volnu po vánocích, já ji tu nechci! to by byl horor no a tchýně uražená a že přijede v srpnu a proberem to, říkám, že v srpnu máme návštěvy, že to nevyjde (ne celý měsíc, ale nechci ji tu) a zas uražená, že kdo jako přijede a na jak dlouho, říkám, kamarádi a nekdo z mé rodiny, hned volala manželovi, že jak jako že nemůže přijet, manžel ji řekl, no že to holt nevyjde a ona zas dělá všude zle, jak jsme zláí, jak ji neumožnujeme styk s vnučkou, v rodine se na nás všichni divaji už skrz prsty, nevim co jim vyprácí, já nevim, že se tak změnila, ale mám na ni užtotální averzi! a hodně mě vadí co o nás a jak vyprácí. nechci brát malé babičku )byt se ji skoro nevenuje), ale taky nechci, aby sem jezdila, jedno uza čas a na víkend, manžel jak vše utichne, tak je zas v poho, protože on tu s ní koro není a ted zas, že teda at přijede na začátku září, zas na 10 dní, ale já nechci, jsme sobecká? zas se kvůli tomu hádáme..on jak to utichne vždy řekne nj, znáš ji, neber si to tak a nevnímej ji, jenže to se mu řekne, když ji vidí jen víkend tady a já jsme tu s ní 10 dní 24 hod a jak se ke mně chová..