Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zkus si najít čas na sebe, dělej něco co tě baví, naplňuje, něco u čeho se uvolnis, nabijes energií nebo si třeba jen udělej radost, něco hezkého si kup, zajdi s kamoskama na kafe, běž mezi lidi nebo tak..
mě po vztahu vždycky pomohlo se odreagovat a nemyslet na to, kor když to byl třeba delší vztah.. I když láska vyprchá pokud jsi s někým dlouho tak ti svým způsobem chybí, i když je rozchod z tve strany.. Nebo aspoň já to tak mam ![]()
Určitě je. Určitě jste spolu prožili hodně krásného. Ten smutek, ta zamilovanost, musí odeznít. I když je to těžké, snaž se věnovat sobě, svým koníčkům. Prostě něčemu, co tě naplnuje a dělá štastnou. Věřím tomu, že ten pravý se brzy najde. Možná už čeká za rohem. Jen tě prostě nerad vidí smutnou… ![]()
@Anonymní píše:
Měli jste to někdo taky nějak podobně? Po rozchodu je to nějaký ten pátek a občas se mi po něm zasteskne, als nic hroznýho. Spíš jsem celkově smutná, vše mi přijde o ničem, nic mě nebaví, na nic se netěším. Je to třeba tím, že jsem sama? Že mě nic nenaplňuje, jen tem vztah? Co s tím?
Měla, prvně v životě mě partner podvedl. Hrozný, zhubla jsem x kilo dělala kvůli němu kraviny. Jeden den jsem si řekla stop. Jeden víkend když nebyl doma jsem všechno sbalila a odstěhovala se. V novém bytě jsem všude rozvěsila papíry s nápisy nevolat nepsat nemyslet na něj. A opravdu všude na každém kroku. No a po roce jsem našla na seznamce svého nynějšího může a čekáme druhýho prcka ![]()
Neboj výdrž a hlavu vzhůru
![]()
Jenže nejhorší je, že to podle mě není úplně kvůli němu. On se mi od rozchodu úplně zošklivil, ale cítím se jako tělo bez duše. Žádná radost, úsměv, jenom depka, úzkost a přijde mi, že je život o ničem. Všichni se akorát podvádějí, mají povrchní nároky a ta dnešní doba je horzná. Pamatuji na moje dětství, kdy bylo vše o něčem jiném. Teď jenom peníze, sex a moc.
@Anonymní píše:
Jenže nejhorší je, že to podle mě není úplně kvůli němu. On se mi od rozchodu úplně zošklivil, ale cítím se jako tělo bez duše. Žádná radost, úsměv, jenom depka, úzkost a přijde mi, že je život o ničem. Všichni se akorát podvádějí, mají povrchní nároky a ta dnešní doba je horzná. Pamatuji na moje dětství, kdy bylo vše o něčem jiném. Teď jenom peníze, sex a moc.
Bude líp.
Kdyby bylo nejhůř, můžeš si o tom všem popovídat s psychologem. Věřím, že i ten ti může pomoct. ![]()
Především se nežeň do nového vztahu, spíš si začni dělat pořádek sama v sobě.
Pokud se budeš udržovat v představě, že jedině vztah zaplní tu prázdnotu a utiší tvoje úzkosit, tak je to cesta do pekel, protože partner chce být partner a ne tvůj psychiatr/antidepresvium. Navíc takový vztah dost hrozí emoční závislostí na tom druhém a to psychicky zdravý člověk taky moc dlouho nevydrží. A chlapa, co by chtěl, aby na něm partnerka byla emočně závislá fakt doma nechceš.
Primárně potřebuješ najít někde nějaký rytmus a začít dělat věci co by tě těšily. A až budeš sama se sebou spokojená, bude daleko jednodušší někoho okouzlit, protože ta spokojenost z tebe bude cítit. A upřímně- pohoda a spokojenost je často daleko přitažlivější, než spousta věcí, které popisují ženské časopisy, že je potřeba mít, aby si jedné chlapi všimli…
Pro začátek si sepiš 100 věcí, které máš ráda, které tě těší, které jsou ti milé. Od - dát si dobré kafe, nebo podívat se na seriál po víkend v lázních, nebo něco takového. A snaž se každý den si jednu takovou věc zajistit.
Co dost pomáhá na podobné chandry je začít někde pomáhat jako dobrovolník - přírodě, lidem co na tom jsou mnohem hůř, opuštěným zvířatům a podobně. Párkrát do měsíce - jednak to člověka přivede na nové myšlenky, dělá něco užitečného a navíc potká nové lidi. A to lidi, kteří jsou ochotní dělat něco pro ostatní. A i mezi dobrovolníkama bývají nezadaní pánové…
Podívej se sem, jestli tam někdo někoho hledá ve tvém okolí a nebo si sama najdi organizaci, která dělá něco, co by tě těšilo a nabídni se jim.
https://www.dobrovolnik.cz/prilezitosti
@Ou píše:
Především se nežeň do nového vztahu, spíš si začni dělat pořádek sama v sobě.
Pokud se budeš udržovat v představě, že jedině vztah zaplní tu prázdnotu a utiší tvoje úzkosit, tak je to cesta do pekel, protože partner chce být partner a ne tvůj psychiatr/antidepresvium. Navíc takový vztah dost hrozí emoční závislostí na tom druhém a to psychicky zdravý člověk taky moc dlouho nevydrží. A chlapa, co by chtěl, aby na něm partnerka byla emočně závislá fakt doma nechceš.Primárně potřebuješ najít někde nějaký rytmus a začít dělat věci co by tě těšily. A až budeš sama se sebou spokojená, bude daleko jednodušší někoho okouzlit, protože ta spokojenost z tebe bude cítit. A upřímně- pohoda a spokojenost je často daleko přitažlivější, než spousta věcí, které popisují ženské časopisy, že je potřeba mít, aby si jedné chlapi všimli…
Pro začátek si sepiš 100 věcí, které máš ráda, které tě těší, které jsou ti milé. Od - dát si dobré kafe, nebo podívat se na seriál po víkend v lázních, nebo něco takového. A snaž se každý den si jednu takovou věc zajistit.
Co dost pomáhá na podobné chandry je začít někde pomáhat jako dobrovolník - přírodě, lidem co na tom jsou mnohem hůř, opuštěným zvířatům a podobně. Párkrát do měsíce - jednak to člověka přivede na nové myšlenky, dělá něco užitečného a navíc potká nové lidi. A to lidi, kteří jsou ochotní dělat něco pro ostatní. A i mezi dobrovolníkama bývají nezadaní pánové…
Podívej se sem, jestli tam někdo někoho hledá ve tvém okolí a nebo si sama najdi organizaci, která dělá něco, co by tě těšilo a nabídni se jim.
https://www.dobrovolnik.cz/prilezitosti
Dík za rady. Musím nic než souhlasit. S tím seznamem je to výborný nápad. Jsem teď sice ve stavu, kdy mě nic nebaví ani netěší, ale musím někde začít. Nechci se litovat, chci s tím něco udělat. Samo se to určitě nezpraví. Další trošku zádrhel v tom dělat různé činnosti a věci je, že jsem hodně stydlivá a uzavřená. S tím se taky moc nedá dělat. Já si neustále říkám, že přece život mám jen jeden a nemůžu ho takhle promrhat.
@Anonymní píše:
Dík za rady. Musím nic než souhlasit. S tím seznamem je to výborný nápad. Jsem teď sice ve stavu, kdy mě nic nebaví ani netěší, ale musím někde začít. Nechci se litovat, chci s tím něco udělat. Samo se to určitě nezpraví. Další trošku zádrhel v tom dělat různé činnosti a věci je, že jsem hodně stydlivá a uzavřená. S tím se taky moc nedá dělat. Já si neustále říkám, že přece život mám jen jeden a nemůžu ho takhle promrhat.
a co pak to je? jen tak promrhat, to jako nedokážeš žít, aniž bys musela pořád s někým být? žiješ svůj život a ničí jinej, spoléhat, že tvůj život naplní někdo druhý je nesmysl
@Anonymní píše:
Měli jste to někdo taky nějak podobně? Po rozchodu je to nějaký ten pátek a občas se mi po něm zasteskne, als nic hroznýho. Spíš jsem celkově smutná, vše mi přijde o ničem, nic mě nebaví, na nic se netěším. Je to třeba tím, že jsem sama? Že mě nic nenaplňuje, jen tem vztah? Co s tím?
znám moc dobře…chybí ti něco co by te nabilo
@Venetia píše:
znám moc dobře…chybí ti něco co by te nabilo
A co pomohlo tobě? Já vůbec netuším, co by mě mohlo zpátky vrátit tu chuť a radost. Zkoušela jsem sporty, výlety, všechno možný, ale je to takový nijaký.
@Anonymní píše:
A co pomohlo tobě? Já vůbec netuším, co by mě mohlo zpátky vrátit tu chuť a radost. Zkoušela jsem sporty, výlety, všechno možný, ale je to takový nijaký.
tak já měla zvířátka to mně nabijí celý život, pak jsem začala chodit na akce s tancem, tam jsem se odreagovala a bohužel vyrážet klín klínem..to teda nedoporučuju.
Sportovec nejsem to mně nic nedává..nějaký běh nebo tak něco.
V současnosti, kdybych to musela zase řešit asi bych se hodně přikláněla k nějaké té pomoci..kočičí nebo psí utulek.
Měli jste to někdo taky nějak podobně? Po rozchodu je to nějaký ten pátek a občas se mi po něm zasteskne, als nic hroznýho. Spíš jsem celkově smutná, vše mi přijde o ničem, nic mě nebaví, na nic se netěším. Je to třeba tím, že jsem sama? Že mě nic nenaplňuje, jen tem vztah? Co s tím?