Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
…možná bych měla napsat o maličkosti pozůstalé. Zemřel mi milovaný dědeček, který po sobě nezanechal žádné velké majetky, právě naopak. Svým dětem odkázal pozemek atd a mezi vnoučata a ostatní rozdělil drobnosti jako nějaké medailony, šperky, medaile, apod. Zkrátka drobnosti. Jeho smrt mě hrozně moc zasáhla, od té doby co zemřel nejsem schopna jít do jeho bytu a jen ta představa ve mě vyvolává pláč…ovšem dověděla jsem se od bratrance a jeho ženy (!), která k dědovi měla spíše negativní vztah a viděla ho 1× za pět let, že v žádném případě nesmím do dědova bytu chodit sama, že mám počkat na ně, že se tam sejdeme všichni a rozdělíme si to všichni..Je mi z toho opravdu zle. Co si chtějí rozdělovat? Starý ručníky, knížky a tužky? Děda byl skromný člověk a to, co odkázal členům rodiny dal do nadepsaných obálek..Představa, že se s bratrancem handrkuju o nějaký starý džus v lednici je naprosto odporná a ještě horší je, že on a jeho žena jsou toho opravdu schopni…Kdyby se toho děda dožil, tak..škoda slov, opravdu je mi smutno z toho, jak jsou někteří lidi schopni se hádat kvůli peřině po nebožtíkovi ![]()
Ještě dodám, že já nic nechci, to nejcennější mám a to je vzpomínka a dědův duševní odkaz. Jestli si vezmu jeho hřeben nebo oblíbený hrnek, tak to bude vše a i tak o tom teď docela pochybuju, protože bych měla pocit, že mu to kradu..
A proč to vlastně řešíš? Chceš snad ještě něco z bytu po dědovi? Jestliže ne, tak je nech, ať si všechno sežerou a vůbec tam nechoď. Památku na dědu máš ve svém srdci, nepotřebuješ k tomu staré krámy. ![]()
Cítím to stejně, než riskovat nějaké spory v rodině, tak radši nechci nic ![]()
Je to hnus, jak hodně lidí jede jen po penězích a majetku
![]()
@Gina108 píše:
A proč to vlastně řešíš? Chceš snad ještě něco z bytu po dědovi? Jestliže ne, tak je nech, ať si všechno sežerou a vůbec tam nechoď. Památku na dědu máš ve svém srdci, nepotřebuješ k tomu staré krámy.
Protože mě to mrzí. Jasně, ať se tim klidně udáví, což určitě udělají, ale je mi na nic z toho, jak se ti lidi chovají. Není mi to lhostejné.
@leslie01 také jsem nebyla schopná jít do bytu babičky. Měla jsem to stejně. Po babičce mám nakonec starou thonetku, kterou nikdo nechtěl a stůl. Šla jsem tam až poslední dne před tím, než byt převzal nový majitel. Rozloučit se. A to jsme tam chvíli i s manželem bydleli.
Určitě si nech něco poslat - bude spoustu věcí, které nikdo nebude chtít. Hrneček ap. Abys měla památku ![]()
A predstav si co se ted deje v nasi rodine. Po tom co maminka moji maminky umrela zacaly desbe tahanice. Ona totiz prepsala pulku baraku na sveho druheho manzela, ktery samozrejme svou pulku prepsal na sve deti. Pred rokem umrel mamka ted prodava byt a pul penez z baraku tak jde uplne neznamym lidem, kteri jeste delaji problemy a nadavaji, a pritom nase rodina je ani nezna a oni dostanou prachy vlastne za nic. Kdyby mel deda mou mamku aspon rad a nedelal po smrti babicky jen sane naschvaly, jako vypinani elektriny atd. Lidi jsou jak supi. Pochopte anonym.
@leslie01 píše: …možná bych měla napsat o maličkosti pozůstalé. Zemřel mi milovaný dědeček, který po sobě nezanechal žádné velké majetky, právě naopak. Svým dětem odkázal pozemek atd a mezi vnoučata a ostatní rozdělil drobnosti jako nějaké medailony, šperky, medaile, apod. Zkrátka drobnosti. Jeho smrt mě hrozně moc zasáhla, od té doby co zemřel nejsem schopna jít do jeho bytu a jen ta představa ve mě vyvolává pláč…ovšem dověděla jsem se od bratrance a jeho ženy (!), která k dědovi měla spíše negativní vztah a viděla ho 1× za pět let, že v žádném případě nesmím do dědova bytu chodit sama, že mám počkat na ně, že se tam sejdeme všichni a rozdělíme si to všichni..Je mi z toho opravdu zle. Co si chtějí rozdělovat? Starý ručníky, knížky a tužky? Děda byl skromný člověk a to, co odkázal členům rodiny dal do nadepsaných obálek..Představa, že se s bratrancem handrkuju o nějaký starý džus v lednici je naprosto odporná a ještě horší je, že on a jeho žena jsou toho opravdu schopni…Kdyby se toho děda dožil, tak..škoda slov, opravdu je mi smutno z toho, jak jsou někteří lidi schopni se hádat kvůli peřině po nebožtíkovi
Vem si svoji nadepsanou obálku a bratrance odstřihni ze svého života. Takové lidi v něm přeci ani nechceš. Víc řešit nemusíš ![]()
Videlas nekdy film pro pametniky Teticka?
Bohuzel si myslim, ze tohle je ve spouste rodin. My byli pred lety na pohrbu manzelova otcima a nejenže jsme byli jedini, kdo prisel svatecne obleceny, ale nez zacal obrad, stihli tam vsichni spolecne probrat a pohadat se o dedictvi. No hnus.
Jak pisi holky, uchovej si dusevni vzpominku a na pribuzne nemysli, Bozi mlyny melou
No, jestli ti tohle přijde nechutné, nepřála bych ti zažít, co nedávno probíhalo u nás
Manželka dědy se s jeho dětmi pohádala ještě v den jeho smrti, dodnes je nepustila do bytu a neustále vyhrožuje, že nic nedostanou. Poslední jeho dny je nechtěla pouštět k němu, zneužila toho, že už byl ležák a nezvládal otevřít sám ![]()
Prostě tam nechoď a neřeš to, ať se tam poperou o fusky sami.
Upřímnou soustrast!
Zakladatelko, nerozumím, co řešíš a je mi - nejen z Tvých příbuzných, ale i z Tebe - hodně smutno.
Jestliže zemřela osoba, k níž jsi měla láskyplný vztah - osoba, s níž jsi si rozuměla, která pro Tebe hodně znamenala - osoba, kterou jsi milovala… pak její smrtí přece všechno pozemské končí.
Nerozumím, jak někdo může prakticky v jedné větě propojovat pojmy typu „dědictví“ a „láska“. Člověk, kterého jsem milovala a který pro mne byl důležitý, zemřel. Odešel, už tu není.. zůstává ve mně a to je jediné podstatné.
Nic dalšího neexistuje. Není důležité, kdo a jak si jeho majetek rozdělí, kdo a jak se o něj hádá nebo nehádá - nepotřebuju to ani vědět… kdokoli se štěká o cokoli, já to nejsem a nemohu být, protože ten milovaný člověk je pořád se mnou a kdybych se byť jen myšlenkou zapletla do podobného sporu, musela bych se stydět sama před sebou… i před ním.
Tomuhle říkáš nechutné tahanice? To jsi ještě nic nezažila a vážně nechápu, co řešíš. Jděte tam společně, ať je klid. Vezmi si něco na památku a neřeš druhé. Nevím no, možná zkus počkat na reálnou situaci a reálné chování příbuzných, než je osočíš z toho, že se nechutně přetahují o majetek, který v podstatě ani za to tak nestojí z hlediska financí.. No výroky o handrkování o starý džus..jako fakt nechápu!
Chudák děda..
Jak uz ti psaly shora, nechutne tahanice o dedictvi vypadaji opravdu jinak… Zasahlo te to a vnimas beh veci az moc emotivne…