Nedokážu se zamilovat?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 09:21
Nedokážu se zamilovat?

Zdravím, omlouvám se za anonym, ale je to citlivé téma. Jsem sama s dcerou. Mám jí s mužem, se kterým jsem byla od své puberty, cca od 16 let a strávili jsme spolu asi 11 let. Dceři byli dva roky, když si našel milenku a odešel od nás. tehdy to pro mě bylo zlé, ale teď už je vše ok, vycházíme spolu normálně a o dceru se stará a to i přesto, že už má svou rodinu s dalšími dvěma dětmi. Byli jsme spolu dlouho a od puberty a vše tehdy dělali spolu, ve všem se shodli, měli jsme stejný pohled na život, na budoucnost, na trávení volného času atd. Po rozchodu jsem byla přes rok sama. Pak se někdo objevil. Byl skvělý, vlastně prototyp ideálního muže, po kterém by skočila každá. Měl zázemí, byl pracovitý, žádné problémy, dluhy, vyřešenou minulost a skvělou rodinu. dali jsme to dohromady, zezačátku super, ale pak jsem si začala uvědomovat rozdíly. Neshodli jsme se na ničem. měl úplně jiné představy o všem. Nikdy jsme se sice nijak vážně nehádali, ale napětí ve vzduchu bylo už dlouho. Každý jsme si zkrátka představovali život jinak (bylo by to na dlouho, nebudu to rozepisovat). Já jsem si uvědomila, že takhle to nechci a došlo mi, že jsem ho vlastně nikdy nemilovala, spíš mě k němu táhla ta jeho povaha, věděla jsem, že je to člověk, který se dokáže postarat o rodinu a že by s ním nic nechybělo. Možná to bylo trochu vypočítavé, ale zezačátku jsem to tak vážně nebrala. i když jsem se nezamilovala, vážila jsem si ho a doufala, že to bude stačit. No nestačilo :nevim: Divím se, že náš vztah vydržel téměř tři roky, protože i on to cítil stejně. No teď jsem sama…dejme tomu, že mi to vyhovuje. Mám pár „kamarádů s výhodama“ jak se říká, o chlapi by fakt nebyla nouze. Jsem teď vlastně spokojená. Ale vím, že dcera jednou odejde a co pak…Měla jsem vedle sebe perfektního chlapa a nedokázala ho milovat. Teď mám kolem sebe pár dalších, kteří by o něco stáli (je fuk o co, to je vedlejší :-) ) problém je v tom, že si je zkrátka neumím představit u sebe doma. Je krásný strávit spolu víkend, ale pak se vrátím domů a jsem vlastně ráda, že se mi tu na gauči nikdo neválí :lol: :lol: na druhou stranu, ale závidím kamarádkám jejich rodinné idylky, které prezentují na facebooku a přála bych si prožívat zase to, co jsem prožívala v těch 16. :nevim:

Stránka:  1 2 Další »

Reklama

Reakce:
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 09:39

Mám hodně podobný příběh jako Ty.
Jen s tím rozdílem, že ten druhý, do kterého jsem se původně nedokázala zamilovat, z určitého důvodu v mém životě zůstal. Je to už několik let. A já jsem se zamilovala 8) :oops: Plus je to opravdu chlap do života. Jenže zůstaly i ty původní „rozpory“. Nechci Tě tím nějak utěšovat, ale mohla jsi dopadnout i hůř 8) Mně to tedy přímo nevadí :lol:, ale přijde mi, že tati situace je ještě náročnější na změnu než u Tebe. :kytka: M

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 10:09

Já to mám taky taky. 16 let s exmanželem… pak nový vztah, nejdřív láska jako trám, pak rozchod pro „nepřekonatelné“ rozdíly cca dva roky nazpět… no a teď zase něco zkoušíme a vím, že mi v něčem dost imponuje, tuším, že ho asi i miluju, jenže stále jsme rozdílní jako oheň a voda… a nemyslím si, že to bude fungovat úplně ideálně.
nicméně rodinné idyly z FB určitě netřeba závidět… jsem přesvědčená, že lidi, kteří mají potřebu rodinnou idylu vystavovat na FB, zas tak idyličtí nejsou…

 
pohledzdruhestrany
Echt Kelišová 7677 příspěvků 18.02.18 10:17

Tak si nech na FB udělat nějakej profesionální partnerskejch set plnej štěstí, ať kámošky puknout závistí a problém je vyřešen :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 10:19

Také se pokoušíme, já zamilovaná jsem, on o mě stojí celou tu dobu, myslím, že jsme oba celkem rozumní, a přesto to v realitě života nejde vyladit 8) :oops: Můžu se zeptat, kolik Vám je let a jestli už máte oba děti?
Anonymní M

@Anonymní píše:
Já to mám taky taky. 16 let s exmanželem… pak nový vztah, nejdřív láska jako trám, pak rozchod pro „nepřekonatelné“ rozdíly cca dva roky nazpět… no a teď zase něco zkoušíme a vím, že mi v něčem dost imponuje, tuším, že ho asi i miluju, jenže stále jsme rozdílní jako oheň a voda… a nemyslím si, že to bude fungovat úplně ideálně.
nicméně rodinné idyly z FB určitě netřeba závidět… jsem přesvědčená, že lidi, kteří mají potřebu rodinnou idylu vystavovat na FB, zas tak idyličtí nejsou…
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 10:21

Díky za radu, já FB nemám, snad to půjde řešit i jinak 8o :mavam:
anonymní M

@pohledzdruhes­trany
@pohledzdruhes­trany píše:
Tak si nech na FB udělat nějakej profesionální partnerskejch set plnej štěstí, ať kámošky puknout závistí a problém je vyřešen :nevim:
 
Helileli
Závislačka 2652 příspěvků 18.02.18 10:44

Ono to nikdy už nebude jako v 16, to jsi byla tvárná, rostla jsi pro svého partnera. Možná by sis měla uvědomit, co jsi ty a co je otisk tvého muže, abys to od sebe oddělila a mohla se přizpůsobit někomu jinému, aniž by to byla přesná kopie toho prvního.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 11:08

On 45, já 39. Oba máme dvě děti. Já jsem… vtipná, společenská, v kolektivu oblíbená, ale city moc nevjadřuju asi díky rozvodu, velmi chaotická, nedisciplinovaná, mám živé děti a někdy se sama chovám jako dítě… on je spíš samotář, určitě introvert, brutálně disciplinovaný ve všem co dělá, puntičkář, klidný děti… myslím, že jediný, abychom mohli fungovat je prostě randit a o ničem nepřemýšlet a moc do toho netahat děti a společný bydlení.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 11:09
@Anonymní píše:
Také se pokoušíme, já zamilovaná jsem, on o mě stojí celou tu dobu, myslím, že jsme oba celkem rozumní, a přesto to v realitě života nejde vyladit 8) :oops: Můžu se zeptat, kolik Vám je let a jestli už máte oba děti?
Anonymní M

co ladíte vy?
blbý je že jsem zatím nenašla stejnýho cvoka jako jsem já, který by mne bavil stejně jako tenhle necvok…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 11:18
My jsme věkově 42 a 45. Já jsem jako Ty, on je jako ten Tvůj. Já jsem navíc hodně citová, ale právě jak píšeš, rozvod mi dal dost zabrat, ale po něm jsem byla asi 2 roky sama. Teď už jsme spolu a nespolu s tím druhým přes 4 roky. Pro něj jsem v určitém směru v životě nejvíc osudová žena v životě, ale je hodně zpátky, protože introvert, puntičkář. Já to tak zpočátku neměla, ale teď jsem zamilovaná, přijde mi víc a víc. Tím vývojem i matu, ale pořád se držím zpátky, protože nevěřím a nepředpokládám, že by se mohl změnit.. a kdyby zjistil, určitě by se lekl. :lol:
M
@Anonymní píše:
On 45, já 39. Oba máme dvě děti. Já jsem… vtipná, společenská, v kolektivu oblíbená, ale city moc nevjadřuju asi díky rozvodu, velmi chaotická, nedisciplinovaná, mám živé děti a někdy se sama chovám jako dítě… on je spíš samotář, určitě introvert, brutálně disciplinovaný ve všem co dělá, puntičkář, klidný děti… myslím, že jediný, abychom mohli fungovat je prostě randit a o ničem nepřemýšlet a moc do toho netahat děti a společný bydlení.
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 11:24
Dost nám dala zabrat rozdílnost našich povah, ale tam to už celkem sedlo. Máme každý jiný styl života. Navštěvujeme se. Mu vyhovuje. Mně by snad i za určitých podmínek stačilo. A to mu přijde zvláštní a občas se lekne. 8) M
Mně přijde, že se poznáváme čím dál více, ale i pro Ty praktické :lol: překážky, to jde pamalu, což mi nevadí a já o něm zjišťuji celkem dost pěkného, co mě na něm neustále překvapuje 8) Já jsem pro něj zřejmě provždy ta stejně podivná a nepochopitelná :lol:
@Anonymní píše:
co ladíte vy?
blbý je že jsem zatím nenašla stejnýho cvoka jako jsem já, který by mne bavil stejně jako tenhle necvok…
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 11:24
@Anonymní píše:
My jsme věkově 42 a 45. Já jsem jako Ty, on je jako ten Tvůj. Já jsem navíc hodně citová, ale právě jak píšeš, rozvod mi dal dost zabrat, ale po něm jsem byla asi 2 roky sama. Teď už jsme spolu a nespolu s tím druhým přes 4 roky. Pro něj jsem v určitém směru v životě nejvíc osudová žena v životě, ale je hodně zpátky, protože introvert, puntičkář. Já to tak zpočátku neměla, ale teď jsem zamilovaná, přijde mi víc a víc. Tím vývojem i matu, ale pořád se držím zpátky, protože nevěřím a nepředpokládám, že by se mohl změnit.. a kdyby zjistil, určitě by se lekl. :lol:
M

můj plán je nechat to plynout… co jinýho? Ale tak říká se že protiklady se přitahují, říkám si, že byť mi někdy říká, že jsem plně šílená, asi ho ta moje ztřeštěnost, musí bavit. Stejně jako mne baví ten jeho permanentní klid… ale na společný bydlení to fakt nevidím nikdy, možná tak dva roky před smrtí, až už ani jeden nebudeme mít energii to řešit :mrgreen:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 12:46
@Anonymní píše:
On 45, já 39. Oba máme dvě děti. Já jsem… vtipná, společenská, v kolektivu oblíbená, ale city moc nevjadřuju asi díky rozvodu, velmi chaotická, nedisciplinovaná, mám živé děti a někdy se sama chovám jako dítě… on je spíš samotář, určitě introvert, brutálně disciplinovaný ve všem co dělá, puntičkář, klidný děti… myslím, že jediný, abychom mohli fungovat je prostě randit a o ničem nepřemýšlet a moc do toho netahat děti a společný bydlení.

Tady zakladatelka… tohle přesně sedí na mě… jsem taky taková, hlavně strašně ráda něco podnikám, pořád musím být v pohybu, jezdíme s dcerou na výlety, kolo, lyže…prostě co to jde…on byl jak pecka, co furt seděl doma, všechno pro něj bylo drahý, nebo to stálo za ho…, nebo to bylo zbytečný a přesně jak píšeš, byl strašnej puntičkář, požadoval „pintlich“ domácnost, ale sám nehnul prstem, ani hrníček po sobě neuklidil. A když jsem chtěla dělat něco co mám ráda, tak jsem poslouchala jen samý řeči, že je to to jediný co mě zajímá a že bych měla dělat neco jinýho (samozřejmě to, co chtěl on). nedokázal skousnout, že nikdy nebudu domáci puťka a služka, kterou se ze mě snažil udělat. :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 13:00
@Anonymní píše:
Tady zakladatelka… tohle přesně sedí na mě… jsem taky taková, hlavně strašně ráda něco podnikám, pořád musím být v pohybu, jezdíme s dcerou na výlety, kolo, lyže…prostě co to jde…on byl jak pecka, co furt seděl doma, všechno pro něj bylo drahý, nebo to stálo za ho…, nebo to bylo zbytečný a přesně jak píšeš, byl strašnej puntičkář, požadoval „pintlich“ domácnost, ale sám nehnul prstem, ani hrníček po sobě neuklidil. A když jsem chtěla dělat něco co mám ráda, tak jsem poslouchala jen samý řeči, že je to to jediný co mě zajímá a že bych měla dělat neco jinýho (samozřejmě to, co chtěl on). nedokázal skousnout, že nikdy nebudu domáci puťka a služka, kterou se ze mě snažil udělat. :nevim:

tak úplně to na mne asi nesedí… ten můj vzorek je akční až až a puntičkář je, ale jak jsem psala on sám je neskutečně disciplinovaný a svoji pintklich domácnost zvládá bravurně sám. Ale i tak je to trošku problém… já se u něj necítím úplně skvěle, jak je tam naklizeno a u sebe ten jeho level úklidu také nemíním dosahovat. Fakt jsme nastaveni jinak, projevuje se to v podstatě ve všem. Třeba výchova dětí, každý máme plně jiný styl. Smysl pro humor… on řekněme suchý anglický a já melu nesmysly od probuzení. Myslím, že i v rámci sexu mi už řekl, že by bylo lepší, kdybych byla zticha… ale jakási chemie tam prostě je, no…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.18 20:53
U nás přitažlivost veliká, myslím, že oboustranná, máme se rádi. Vždy probíhá ve vlnách,
kdy se pomaličku zas a znovu k sobě přibližujeme (nikdy jsme se za ty 4-5 let nerozešli) a je to hezké. Snažíme se ukočírovat právě tu rozdílnost povah, ale úplně nejde a někdy hodně náročné (tento víkend 8) :oops: ). Já jsem si dříve říkala, jestli mi to stojí za to. Ale pak jsem v hlavě přehodnotila a vlastně to beru, jak to jde,
když je to hezké, tak si to snažím užít a jinak se v tom moc nenimrat. Ale já mám úžasnou práci, která mě naplňuje, milované děti, mé koníčky. Ale někdy mi je to strašně líto. :oops: M
@Anonymní píše:
můj plán je nechat to plynout… co jinýho? Ale tak říká se že protiklady se přitahují, říkám si, že byť mi někdy říká, že jsem plně šílená, asi ho ta moje ztřeštěnost, musí bavit. Stejně jako mne baví ten jeho permanentní klid… ale na společný bydlení to fakt nevidím nikdy, možná tak dva roky před smrtí, až už ani jeden nebudeme mít energii to řešit :mrgreen:
Stránka:  1 2 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Aby bylo mateřství jen samá radost!

Objevila jste dvě čárky na těhotenském testu poprvé nebo kolem vás už běhá... číst dále >

Do plavek s eMimino.cz: Tipy na zdravé recepty přímo od výherkyň

Jaká zdravá jídla vedou v domácnostech výherkyň naší soutěže o hubnutí pod... číst dále >

Články z Expres.cz

Černošský James Bond? Tak ať Mandelu hraje Luděk Sobota! říká Klaus ml.

„Přichází čas pro herce, který není bělochem,“ řekla prý dlouholetá... číst dále >

Vondráčková se uzavřela do sebe. Jaké jsou teď její plány a co bude dělat?

Prožívá nejhorší období svého života a projevuje se to na její psychice.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Dagmar Pecková: Lidé mi chyby odpouštěli, ale já si kopala hrob

Stála na slavných světových operních a koncertních scénách, zpívala pod... číst dále >

Mámina péče už se nedala vydržet, říká Petr. Dětí jako on jsou tisíce

Některé děti prožijí víc, než mohou unést. Ozvat se není snadné. Je potřeba,... číst dále >


Reklama