Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nefungující manželství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.12.14 20:58
V tom dokonalém popisu situace (věk, dítě, studenti VŠ…atd.) tě manžel pozná, pokud sem chodí…
Jinak…byla bys ochotná odejít i kdyby nebyl „pan dokonalý“v dohledu…??? Jak dlouho ho znáš? Jsi si jistá, že to nebude „z louže pod okap?“ že to není jen taková berlička, proč odejít…?
Jen ať neuděláš chybu… v tvém popisu totiž nevidím nic tak hrozného, co by nešlo spravit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
midlajs
25.12.14 20:58
Pokud nechces zustavat v manzelstvi, tak do toho, ale ver, ze rozvod, ze to bude hodne tezke, mozna tezsi nez tato situace. Mate syna, to ponekud komplikuje vsechno.
Muj nazor? Zacnete znovu a svuj vztah budujte, pokud ne…hodne stesti a drzim palce at manzel nechce stridavou peci na dite…
- Citovat
- Upravit
25.12.14 20:59
Předposlední odstavec mnohé vysvětluje. Ze závislosti na manželovi se ženete do závislosti na milenci. Nejdřív dodělejte školu, najděte si práci, pak se rozmyslete, jak chcete žít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 20:59
Ahoj. Na toto není moc co reagovat. Je to tvůj život a jestli cítíš, že takto žít nechceš, tak to musíš změnit. Někoho o koho se můžeš opřít máš, takže je to už jen na tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 21:00
Pokud je někdo, kdo ti fouká bolístka, tak to je velmi těžké. Ty jseš zamilovaná, a to se vztah těžko slepuje. Připadá mi, že jsi tady vylíčila manžela jako hrubiána a čekáš, aby ti to tady odkleply, no a hurá do nové náruče. Nevím, mám spíš pocit že už nic řešit nechceš, že máš jasno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.14 21:02
Manžela jako hrubiána vůbec ne - nic jsme si neprovedli vážného. Já si ho moc vážím za to co pro nás dělá - vydělává peníze, studuje, „snaží se“.. Nechci mu ublížit, ale vím, cítím, že k sobě nepatříme. nefunguje to a já to ignorovala hodně dlouho. V 15 jsme oba chtěli něco úplně jiného než teď a názorově se už rozcházíme.
- Citovat
- Upravit
25.12.14 21:03
Chces uplne objektivni nestranny nazor. Cetla jsem a poznavala se-ochladnuti vztahu, problemy. To se v manzelstvi deje. Jsem vdana 16 let. Porad jsem si rikala-to znam, to ta holka zvladne, to ji napisu. A cekala ten problem. A je tam. Doprcic!!! To je ten druhy!!! Vzpamatuj se. A to myslim vazne. Kazde mamzelstvi je pracne a musi se budovat. Musi a kazde!!! Ted utikas pro objeti k jinemu. Rozvedes se a najdes dalsiho a co? Zas nastane ochladnuti, problemy, nova naruc? Jednou ses vdala, poridila si dite, tak holka makej. Kasli na druheho, ktereho vidis jako prince plneho pochopeni. Blbost!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 21:03
Myslim, ze nejvetsi problem byl vzit se tak brzy a tak mladounky. Jak rikas, zacla jsi zjistovat, ze mate oba jine nazory a ze jste kazdej vyspeli jinym smerem. Navic jste byli defacto vetsinu casu pubertaci, kteri nemusi resit nic dulezityho..ono kdyz ma clovek pak opravdove starosti tak taky dobre zjistis jaky je, coz jsi doted asi nemohla. Na jednu stranu jsi mlada, mas cely zivot pred sebou takze treba rok muzes zkusit zabojovat, ale podle toho co jsem precetla si myslim, ze uz ani nechces. Jen je pro tebe tezky odejit-coz je pochopitelne. Ale pokud mas ke svemu manzelovi takove pocity a zaroven je ti dobre u kamarada, ktery vas chce tak asi neni o cem.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 21:03
Nevím, nečetla jsem ve tvém popisu, že byste se nějak společně snažili vztah urovnat. Pokud by manžel měl zájem a snahu jít do poradny a řešit vaše další společné soužití, dala bych mu šanci. Škoda to takto celé hodit za hlavu a ihned se rozvádět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.14 21:05
Chybu jsem si uvědomila ihned po svatbě - na dovolené, když utichly přípravy a já měla konečně čas přemýšlet. Začala jsem o tom životním kroku hodně pochybovat. Až se v tom utápět…
I kdyby tu nebyl kdokoliv jiný, uvažovala bych o tom, protože cítím (a ihned po svatbě jsem cítila), že to není to, co bychom si přáli asi oba dva.
- Citovat
- Upravit
25.12.14 21:06
Vsechny me rozvedene kamaradky zpetne konstatovaly, ze rozejit se je jednoduche. Udrzet vztah je tezsi. Ja se vdavala taky velmi mlada a tehdy toho casto i litovala. Dnes vim presne co chci. Kdyz vidim kolem sebe ty mraky rozvedenych - ne, dekuji pekne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 21:10
@Anonymní píše:
Manžela jako hrubiána vůbec ne - nic jsme si neprovedli vážného. Já si ho moc vážím za to co pro nás dělá - vydělává peníze, studuje, „snaží se“.. Nechci mu ublížit, ale vím, cítím, že k sobě nepatříme. nefunguje to a já to ignorovala hodně dlouho. V 15 jsme oba chtěli něco úplně jiného než teď a názorově se už rozcházíme.
Ale člověk se mění celý život…já mám teď úúúplně jiné názory než v 15…20…30…
O tom je i trošku vyzrálost…oboustranná tolerance…komunikace ve vztahu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 21:11
@Drupi píše:
Chces uplne objektivni nestranny nazor. Cetla jsem a poznavala se-ochladnuti vztahu, problemy. To se v manzelstvi deje. Jsem vdana 16 let. Porad jsem si rikala-to znam, to ta holka zvladne, to ji napisu. A cekala ten problem. A je tam. Doprcic!!! To je ten druhy!!! Vzpamatuj se. A to myslim vazne. Kazde mamzelstvi je pracne a musi se budovat. Musi a kazde!!! Ted utikas pro objeti k jinemu. Rozvedes se a najdes dalsiho a co? Zas nastane ochladnuti, problemy, nova naruc? Jednou ses vdala, poridila si dite, tak holka makej. Kasli na druheho, ktereho vidis jako prince plneho pochopeni. Blbost!
Ano…takhle to vidím i já…trochu nevyzrálost, byla jsem stejná…kdysi..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.14 21:12
Řešit manželskou krizi a chtít se rozvádět, že si najdeš nového chlapa? To doufám nemyslíš vážně! Vždyt jsi vdaná půl roku, o své manželství a rodinou pohodu musíš bojovat, ne se chtít hned rozvádět 
Myslím, že ti manžel nedělá nic tak hrozného, musíte MLUVIT, MLUVIT, MLUVIT a počkat si, až oba dozrajete, dostudujete, najdete si práci… To je hrozná doba 
Pak nemá být rozvodovost 50 %,když se nikomu nechce za manželství bojovat a raději hned přemýšlí o rozvodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím všechny… Potřebovala bych se vypsat, zeptat se na názor někoho třetího – nezávislého. S nyní už manželem jsme dohromady 5 let, mně je 21, jemu 22, v manželství jsme půl roku ani ne… Spolu máme 20 měs. Chlapečka. Když se podívám zpětně, zjišťuju, že jít do manželství byla (bohužel) největší chyba. Jsme spolu od 15, poznali jsme se tedy skoro jako děti. Oba studujeme VŠ, manžel má hodně práce k tomu – výsledkem je málo času na rodinu. Od narození syna jsme se postupně vzdalovali, až to došlo do bodu, kdy v podstatě jen žijeme v jedné domácnosti a staráme se o malého. Svatba byla „povinnost“ pro okolí – máme dítě. Od svatby jsem si začala tu velkou chybu uvědomovat – jsme mladí, názorově úplně jiní teď než když jsme se poznali, když konečně dospíváme a utváříme si nějaké životní cíle. (Prosím nekritizujte to, že máme syna – ze zdr. důvodů nemůžu brát HA a potrat byl pro mě nepřijatelný.) Cítím, jak se názorově úplně rozcházíme. Dokážeme spolu vyjít, ale není v tom už nic víc. Neublížili jsme si nijak vážně, žádná nevěra. Vztah před manželstvím zažil několik krizí, jednou jsme se i rozešli. Já také trpěla posttraumatickým syndromem, z kterého jsem se chvíli léčila, pak jsem otěhotněla, maturovala, nastoupila na VŠ, plánovala svatbu a vůbec si tu „nesouhru“ neuvědomila – nějak nebyl čas na přemýšlení, nezastavila jsem se. Na okolí působíme idylicky – mladí, úspěšní, o syna se staráme, ale nikdo nevidí, co se odehrává doma. Manžel nám „nalinkoval život“ – má velké ambice, které náš vztah zabily. Poslední měsíce ale doma terno, manžel se vracel z práce a pořád mu na mně něco vadilo, moje škola, to, že nebylo umyté nádobí po večeři (i přestože zbytek domácnosti byl čistý), psychicky jsem to párkrát nezvládla, ale naše problémy jsem nikde neventilovala, takže o nich nikdo neví… Manžel mě začal dost přehlížet, zanedbávat, řekl, že mě odsouvá na jindy, protože mě má jistou a počkám (to mě hodně bolelo). Nějak jsem si to srovnala v hlavě a uvědomila si, že takový život žít nechci. Cítím k němu neskutečný chlad. Vždy jsem dělala maximum pro rodinu, pro to, aby synek měl vše, manžel měl vše a okolí nás uznávalo. Až jsem se z toho zhroutila. S manželem už měsíc nespím, chová se ke mně zle, chodí si jen pro sex, odmítám ho, je mi z toho špatně. On si to uvědomil, začala jsem mluvit o rozvodu a on se přehnaně snažit – já na to reaguju ale opět tím, že vím, že se nezmění, je to jen divadlo, takže se mi z toho dělá psychicky špatně. Necítím, že bych to chtěla zachránit, protože to nedokážu přejít. Přes veškerou snahu zachránit vztah si včera o Vánocích opět přišel „pro sex“, byl na mě hrubý, odmítla jsem ho, sjel mě na tři doby, že jsem sobec a chci řešit problémy jen rozvodem. Jsem z toho úplně v háji, nevím, co mám dělat…. Nechci tenhle život…
Otevřela jsem oči i ve chvíli, kdy se v mém životě objevil někdo další – jen si povídáme, nedokázala bych být nevěrná. Ale utíkám k němu do objetí, aby se mi ulevilo, pomáhá mi vše zvládnout. Není to žádný hajzlík, co bych chtěl jen sex, naslouchá mi a chtěl by se postarat o mě i o synka..
Děkuji všem, co to dočetli až sem a děkuji za každý názor…. Opravdu…
Prosím adminy o zachování anonymity, manžel zná mé přihlašovací údaje. Děkuji.