Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Jak to pořešíš až začne “přítel” za dva roky vysírat s dalším dítětem?
Mám jen jedno a bohatě stačilo. MD byla jedna z nejhorších dob mého života. Takže ti fakt rozumím. ![]()
@Fee-bee ty to vůbec. Já v tom celkem plavu a jsem na vše sama. Přítel nepomáhá, jenom googli picoviny a pomalu mě hejtuje… např. za to že malého dávám spát na bok, že se to nesmí atd…
Druhé dítě na 100% nechci. Nezvládla bych to. Nehodlám být sama na dvě děti. Kecy jak mi bude pomáhat, ale…
Za mě pro mě jedno ideál. A když bude samostatný brzo, vůbec se nebudu zlobit ![]()
Ty já pocházím z velké rodiny, takze já po velké rodině netoužím. Jedno je pro mě až moc. Ale tak to je můj zazor, každý máme nějaký svůj ![]()
Jé to fakt nemusí být anonym. Ono je fajn si přiznat, že je to někdy nahouby. Já mám tři malé děti. Nejstarší má skoro šest. Takže ten nejmladší (1,5roku) už je poslední naše dítko. S každým jsem měla náročné období. Ale musím říct, že třetí to vyšperkoval. Nejnáročnější je to s ním od narození a tak nějak to trvá doteď. Sice už je to s ním lepší, ale na mě teď dopadá to vyčerpání za těch několik let na rodičovské. Melu z posledního, malý nespí, všude vleze. Stále řešíme jeho zdravotní potíže. Prostě je to pořád těžký. Včera jsem křičela na všechny děti, protože už toho mám plný kecky. Ale svým způsobem je to i krásný
a mít první dvě děti dva roky od sebe bylo super. Ba to fakt ráda vzpomínám. Tak do půl roku malého to byla bomba. Pak mi to zkomplikoval potravinovými alergiemi. Ale ten rozdíl je skvělý.
Mám děti tři: starší dva puberťáci s odstupem ani ne dvou let a pak jednoho (nejmladšího), co má 2,5 roku.
Když tak nad tím přemýšlím, za nejhorší bych u všech označila období do cca roku. Všichni jako mimina špatně spali a teprve po tom cca roce se to spaní dostalo na snesitelnou úroveň. Ve stavu nevyspání všechny (i malé každodenní) problémy vypadají mnohem horší.
Asi i proto anonym i chápu. Kdysi se mi stalo, že jsem v nějaké diskuzi to období do cca roku, kdy mě děti budily pravidelně co cca 30 minut, přirovnala k mučícím praktikám např. v koncentráku
. Nadsázka byla nepochopena a strhla se naprosto šílená diskuze, z níž jsem vyšla jako nevětší tur. Stále si nicméně trvám na tom, že takové řízené buzení je mučící praktika a chápu, že lidi z nevyspání udělají i nějakou šílenost. Blbé taky je, že spánku se málokdo dobrovolně vzdá, tedy přes noc je výpomoc (tuplem s kojeným dítětem) v podstatě nereálná.
Dále jsem samozřejmě nemusela a stále nemusím období vzdoru, které si zažívám teď s nejmladším. Občas je to věčné řvaní kvůli kravinám a neschopnost se na ničem domluvit/nic mu vysvětlit o nervy.
Bývalo pro mě těžké i zimní období na MD/RD, zejména když děti byly nemocné, nikam jsme nemohli/nikdo nemohl k nám a pomalu i nákup byl problém.
Naproti tomu ráda vzpomínám na léto na MD/RD nebo pak celkově na období, kdy už děti dosáhly předškolního věku a když byly na prvním stupni. Postupně ubývala nemocnost a záchvaty vzteku, přibýval rozum
a dalo už se s nimi podnikat víc a víc věcí. Do úderu puberty. ![]()
Příspěvek upraven 23.10.24 v 09:38
@Bafonek jako já ho kašlu. Jako osoba mě strašně zklamal už v době těhotenství a v mých očích klesnul. Kecy jak mi bude pomáhat a tak a vůbec… už jsem mu to musela vmést do ksichtiku… takže podruhé chybu neudělám a druhý rozhodně nebude… ![]()
Pro všechny- neberte to tak, že říkám, že dítě je chyba.. jenom jak jsem teď na vše sama, tak si to neužívám…
@Fee-bee píše: Více
Neblbni ty. Ty s ní nežiješ a její děti jí vychovávat, živit a šatit nebudeš. Pokud je takhle přesvědčená, že druhé dítě nechce, nemá smysl jí o tom přesvědčovat. Asi jako kdybych já tě přesvědčovala, ať si teď s pubošema pořídíš mimčo, že je to to nej, co můžeš na „stáří“ mít
![]()
U nás první rok a půl, kontinuálně na sebe navazovaly období na houno, bylo to nekonečný a vyčerpávající. Myslela jsem, že skončím v péči nějakého odborníka a druhé dítě bylo absolutní tabu. No teď jsem plánovaně v očekávání, umí si to ta chytrá příroda zařídit. Ale děsím se toho teda, po předchozí zkušenosti, bude to asi zase masakr.
@Anonymní píše: Více
Jak vidíš, problém opět není to dítě a jeho náročnost, ale chlap lempl
Kdybys měla víc podpory a pomoci, tak bys tyhle pocity dost možná vůbec neměla. Zkus ho postavit víc do role otce. Oznam, že 2× týdně jdeš večer pryč a fakt odejdi, klidně ke kámošce na kafe, do posilky, bazénu, na nehty, cokoli - o dítě pečuje on. Zapoj ho! Tobě to moc pomůže na psychiku a jemu ostatně taky, aspoň mu dojde, že se doma nešťouráš celý den v nose..
@Anonymní píše: Více
No jo, tos nezmínila, že taťka je na baterky. To se pak mění situace. Proč sis s ním vůbec mímo pořizovala?
Je to zápřah, ale věděla jsem, co péče o děti obnáší. Takže se do toho snažím pracovat, zatím má 4 měsíce a pohoda ![]()
@Anonymní píše: Více
Ježiš, bych ho kopla. Dokonce dávám od necelých dvou měsíců na bříško ![]()
@unuděná píše: Více
Ty jsi někdy hrozně startovací.
Já jen v diskuzi řekla svůj názor.
A teď na stará kolena s o 14 let starším manželem, by další mimčo bylo vyložená značka ideál. ![]()
Ja jsem v tomhle jina. Prvni porod 41 hodin, z toho poslednich 17 hodin na oxytocinu. Dcera narozena 37 + 0, od 3 tydnu do 6 mesicu provriskala 16 hodin denne. Uspavani v kocarku trvalo 2 hodiny, vecerni uspavani 6 - 8 hodin, v aute provriskala i 2hodinovou cestu. Ja po celych tech 5 a neco mesicu naspala za 24 hodin 2 - 4 hodiny, a to ne v kuse. Ale jediny negativni pocit byl, ze mi dcery bylo strasne lito.
6 let jsem nespala 8 hodin denne. A uz vubec ne v kuse, v lepsim obdobi 6 hodin se 4 - 7 probuzenimi.
Zuby nase holky nastesti netrapily, obdobi vzdoru jsem zvladala v pohode. Nemoci, i kdyz jsme mely vsechny najednou horecku se zvracenim, jsem taky zvladala dost dobre.
Ale ted je to pro me mnohem narocnejsi. Nejstarsi je v 5. tride a ma stredne tezkou dyslexii a hroznou nechut k uceni. Druha je ve 2. tride, skolu zvlada v pohode, ale ma tezkou PTSD a navic stale logopedicke potize. Treti v 1. tride, bez problemu. Ctvrta je skolkova, ale uz 3 tydny spolu marodime. Ja teda uz skoro 3 mesice, kvuli stresu se nemuzu vyhrabat z nemoci.
Vsechny 3 starsi samostatne, udelaji si jidlo, dojdou si do skoly, ke kamaradce, druha a treti si bez problemu udelaji ukoly. Prvni musime do ukolu nutit. Samozrejme resime jejich vzajemne hadky a obcasne drobne problemy, se kterymi prijdou. Neresime plenky, nocnik u nejmladsi mi nevadi. Ale proste ta urvana mimina a velky nedostatek spanku pro me byl mnohem mene narocny nez nynejsi situace.
Příspěvek upraven 23.10.24 v 09:48
@Hecate píše: Více
S tím spánkem souhlasím, teď má fakt výživných 14 dní, ráno jsem na něj čučela, kdo nám toho mimozemšťana přidělil
jdu si najít colu
@Hecate Můžu se tě zeptat, zda máš puboše i mimčo s tím samým mužem? Mně nabíhá husina při představě, že teď se dvěmi puboši si s manželem pořídíme mimino. Naštěstí to je naprostý red flag pro oba, takže nehrozí.