Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Fee-bee píše: Více
Já nestartuju, to si v tom spíš projektuješ něco ty
Jen konstatuju, že přesvědčovat o pořízení dítěte kohokoli jiného, než vlastního partnera, je nesmysl ![]()
Pro mě zatím asi nejhorší období bylo od cca 4-5m mladšího do doby než začal chodit, což bylo v jeho 14m…starší v té době bylo mezi 20m a 2,5 roku. Starší byla v té době už hodně akční, chtěla chodit na hřiště, na klouzacky, na houpačky…ale potřebovala u toho asistenci…držet za ruku při klouzání, jistit při lezení po žebříku atd…malej ten se začal zajímat o dění okolo…nestacilo mu ležet nebo později sedět v kočáře a koukat..chtěl objevovat, lézt a samozřejmě spoustu pozornosti…bohužel hřiště u nás ve městě nejsou v takovém stavu abych ho tam mohla nechat lezt…takže to znamenalo že sama jsem s nimi na hřiště jít nemohla, peníze na to chodit resp. Dojíždět někam do hernicky to jsem fakt neměla (to tak jednou za měsíc maximálně) a tak jsme byli hodně zavřeno doma…protože ven to šlo maximálně na spánek mladšího..a to mi spal ale jen asi 30 minut…a nebo pořád jezdit s kočárem a nezastavovat…a ne že jen na místě sem a tam kodrcat ale vyloženě někam jet…jinak začal řvát…nás čas traveny venku se tedy skládal hlavně z ježdění v kočáře a pak někde krátké proběhnutí…no a když to šlo tak jsem aspoň přes letní prázdniny využívala toho že moje mamka má volno (je učitelka) a jezdila jsem s nima hodně k ní..tam mohli řadit na zahradě…
Od té doby co mladší začal chodit to bylo už mnohem lepší…mohli oba pobíhat po parku, nebo po hřišti..starší už taky nepotřebovala tolik asistence na prolezackach takze jsem mohla věnovat více pozornosti mladšímu…teď jsou starší 3 a 2mes. A chodí od září do školky, takže dopoledne se věnuju mladsimu (kterému budou v prosinci 2) a když pak po spinkání vyzvedneme starší tak zas děláme to co chce spíš ona…a už je to docela fajn…taky už je s nimi samozřejmě jiná domluva než třeba před rokem…
@Fee-bee píše: Více
Máme to stejně, úplnou paniku z otěhotnění
Představa, že řeším problémy pubertálních dětí, ať už vytyčování pozic u telky, domácí práce nebo večerní příchody domů, a do toho přebaluji a kojím mimino, nedejbože nějaké dráždivější, tak už ležím pod soupravou
![]()
@Fee-bee píše: Více
Nemám, jsem rozvedená a to nejmladší dítě mám s novým partnerem.
@Fee-bee protože jako osoba je super, hodný, pozorný, podobný zájmy… po 6 letech jsme se rozhodli jít do dítěte včetně jeho slibu, jak mi bude pomáhat… tak proto
Ty jako to, že nefunguje a nazapojuje se jsem mu řekla. Sice až asi po 3 měsících, kdy už toho bylo dost a přišel výbuch ode mě, ale řekla…
No doteď neprebali, neokoupe, takže si nedokážu představit, zebych někam šla a malej se zrovna pokadil…
Ale jinak malej je fakt náročný. Přes den nespí tak 3× po 10 -15 minutách. Večer okey, ale přes den nic nestihnu. Dlouho jsme bojovali s prdiky, takže je to náročný od začátku a hlavně ta nová role… co si budem ![]()
@Anonymní píše: Více
Já moc nechápu, jak to jde, nepomáhat doma? Vidím bordel - uklidím, vidím, že je dítě na zemi a mrčí a ženská na záchodě, zvednu a zabavím. Jdu domů, napíšu co chce koupit. Je vypráno a uvařeno, ale nepřevlečená postel, tak jdu a převleču. Tak funguje můj chlap, to ten tvůj jde okolo děcka a prostě ho ignoruje, nebo co? ![]()
@Anonymní píše: Více
Když mu dáš do náruče dítě, ať ho přebalí, tak udělá co? Položí ho a odejde?? Nebo jak probíhá ta tvoje snaha o zapojení jeho do péče krom toho, že po něm štěkáš? Já bych ho normálně zvedla ze sedačky, pojď sem a koukej se to naučit, chceš ukázat, jak se nandavá plenka a který krém používáme? Tak a teď si to zkus sám. Prostě bručet si pod fousy a jednou za čas vypěnit nepomáhá.
@Fee-bee píše: Více
Já jsem tedy třetí dítě chtěla i v tom prvním manželství, ale bývalý manžel už nechtěl. V podstatě ty důvody byly podobné, jako jsi shrnula = byl rád, že už má klid od malých dětí a že se víc může věnovat sobě. Chápala jsem to, těžko se tomu oponovalo.
Paradoxní je, že s novou partnerkou má také dítě, jen o cca rok mladší než to moje nejmladší.
@Anonymní píše: Více
Ale to je tvoje obava, on když bude mít to pokaděné dítě, bude si ho muset přebalit a nějak to udělá. Nelimituj se obavami. Já mám zdravotní kontroly, muž buď pečuje a nebo jedou oba se mnou, odveze mě autem a pak zaveze třeba na mekáč ![]()
Ve čtvrtek mám vyšetření kvůli rehabkám. Takže má v plánu zabavit doma, pak naloží do kočáru a půjde mi naproti. Já neřeším, navrhnu mu co pro něj bude nejsnazší, kde má oblečení a plenky ví a zbytek si prostě musí poradit a to je to dítě pro něj mimozemšťan.
@Temnástranasíly tak když rve, tak si ho samozrejme vezme. Hlavne malej rve dost dobre, to by si ho vzal kazdy, ver mi
Ale v životě nezapl pračku, nepovesil prádlo, nádobí dřív dělal, teď vůbec.. vařit neumí, postel prevlikam taky já, záchod a koupelnu nikdy neumyl…
To víš, mama hotel do 31 let, tak to je pak těžký… ona ho naučila, že v domacnosti dělá vše baba…
@Anonymní píše: Více
Tak ho to odnauč
Napiš seznam věcí, co je doma potřeba denně dělat a klidně na něj nějakou přehoď. Třeba to praní a věšení prádla, pokud ti to pomůže. To zvládne i dítě na prvním stupni. Jde jen o to nastavit si doma fungování, které tě nezničí. Jasně, že on nebude dělat nic, pokud po něm nic chtít nebudeš. Taky bych se mohla vyprdnout na mytí záchodů a žehlení, kdyby to vždycky za mě někdo udělal ![]()
Pro mě bylo nejhorší období u mladšího syna od 10. měsíce do 2 let, měl těžkou separační úzkost a já se z něho fakt zhroutila. Ani jedno dítě mi nespalo celou noc, na střídačku se furt budili, no 5 let jsem se pořádně nevyspala. Ani mě nebavilo sedět s nimi na zemi a hrát si s kostičkami nebo já nevím s čím. Když to šlo, byli jsme venku, abych to přežila. Jakmile oba nastoupili do školky a já se vrátila do práce, hned bylo všechno růžovější ![]()