Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Cele. Navrat do prace byl mym vysvobozenim. Ackoli mam dve zdrave, sikovne deti, ale to tutununu proste nebylo nic pro me. ![]()
@Fee-bee super,nejsem divná
já si říkám, že to je hrozný a pak zjistím že ten další měsíc je ještě horší
napřed náročný porod, pak nová role, následně prdiky x měsíců a teď období pláče, kdy už nepomáhá ani procházka kočárem. Na řadě budou za chvilku zuby a já si říkám, kdy to někdy skončí a já si „to začnu uzivat“.. ![]()
Proč anonymně? ![]()
Pro mě bylo nejnáročnější, když se narodila druhá dcera a do toho jsem měla tříleťáka v období totálního satanského vzdoru
To období (zhruba rok) mám dost v mlze, jak se mozek snaží vyhnat stresové myšlenky
Ale kolem toho roku věku mladší se to srovnalo a zbylé 2 roky rodičáku byly super. I když návrat do práce jsem uspíšila a těšila se na něj jak na smilování
![]()
@Anonymní píše: Více
Skonci, neboj. U me to byla skolka. Ted uz pubosi a je to znacka ideal. ![]()
@unuděná proč anonymně? Upřímně? Čekám, kdy se ozvou ty dokonalý matka, abych nebrecela, že jsem si neměla pořizovat dítě atd… takový komentáře tady taky čtu, tak už se „bojím co bude“
![]()
Pořád je to šílené a to už je dítě odkladově v první třídě.
Ale když jsem nemohla chodit, měla doma nezralého novorozence a k tomu další tři děti, stálo to také za to.
@Anonymní píše: Více
Tak se za to nestyď, každá jsme nějaká. Mě děti taky začaly bavit až tak od 3 let, když se s nima dalo domluvit, neřešily se pořád nějaký očkování, prdy, pleny, kojení, svačinky, náhradní tepláčky, nočníky atd atd. ![]()
@unuděná tak to já nejsem sebevrah, abych si porizovala druhý
. Teď mi přítel řekl, že za dva roky další a mě se tu noc zdál se, jak jsem otěhotněla a skáču pod vlak
no i to podvědomí ví, že prostě ne
![]()
Pro mě byl nejhorší první rok. I když má teď období vzdoru, občas je křik a občas si pobrečím, tak to není tak „hrozný“ jako první rok.
![]()
Taky mi teda vadí, že tohle píšeš anonymně..
Je to přirozený, jsou lepší a horší období..
My teda měli miminko za odměnu, první měsíce byly super. Zlom pak přišel se zubama na které jsme docela dlouho čekali. Takže nejhorší období bylo 9-11 mesic zatim.
Ted je dítěti rok a uz se to pomalu rovna, ale zase ma ted vzteklinu, ale to za me neni tak náročný, jako kdyz jsme nespali a trápil se bolesti. To jsme byli vyřízeni všichni tři.
Skoro celý první rok se starší. Nespici, brečící dítě po nocích. Přes den jen nespící miláček. Mladší jede zatím ve stejných stopách, ale už nemám čas se v tom tak babrat.
A zatím nejlepší věk ten 1/2 - rok než jdou do školky. Už to dítě bylo malý parťák, spalo se a ještě jsme neměli klasický kolotoč povinnosti - prace- školka - kroužky - nemoci - OČR.
@Anonymní píše: Více
Neblbni. Druhé mimčo s odstupem 2 let bych si určitě pořídila (taky to tak mám) a má to spousty výhod. Jsou to záhy parťáci, co si spolu vyhrají, vypovídají a prožijí si dětství se vším všudy. S dospěláky musí být jedináček prostě „dřív dospělý“ nebo jak to říct. Takhle si děti řeší ty své dětské radosti a starosti a o nic nepřijdou. Pro tebe to budou o dva roky pakárny navíc, ale ono se to 100% vrátí, věř mi. ![]()
Byla jsem nejšťastnější do roka a půl. Pokud je jezdilo s kočárem. Úplně nej období bylo novorozenecké kdy dítě vydrželo ležet, nikam neuteklo. Brečela kvůli základním potřebám a ne rozmarům.
Jak se naučila chodit a vyjadřovat svou nespokojenost, hodně si uvědomovat tak už mi to moc nejde. Neříkám, že momentálně prožívám nejhorší období, to nemůžu úplně hodnotit když je ještě malá. Jen už je to pro mě víc náročný.
@TeeeT no já jsem tady nedávno taky psala a normálně pod jménem a schytala jsem hejty a nadávky… takže ano píšu anonymně, ale proste sama mám dost toho a ještě tady poslouchat kecy, když jsem něco potřebovala vědět…
takže asi tak k té anonymitě…
Tak dámy a teď ruku na srdce (nebudeme dělat hrdinky, že nikdy vás ten malinký smradek nestval).
Zajímalo by mě z Vašeho pohledu, které období bylo pro vás nejtěžší na MD nebo RD.
Pokud si vybavíme věk dítěte, jenom lepší