Nejistota v sobě - jak z toho ven

Anonymní
5.12.19 12:48

Nejistota v sobě

Ahoj všem.

Chtěla bych se poradit a vyměnit si par zkušeností s těmi, kdo má stejné trápení jako já. Už delší dobu cítím nejistotu v sobě. Dlouho nemám vztah, a jsem většinu času sama posledních par let, to mě přivedlo k tomu, že mám hlavu plnou myšlenek, nejistot, zda jsem něco řekla dobře anebo špatně. Zda jsem nekoho neurazila, anebo jak vypadam v očích druhých. Je to na hlavu a hloupé, protoze si uvědomuji, že nikdo nemá čas řešit ostatní, kazdy má vlastní život a řeší svoje věci a problémy. Ikdyz si všechno uvědomuji, tak pocit nejistoty a diskomfortu mě často přepadá. Například dneska jsem byla v obchodě a paní prodavačka byla nepříjemná, tak jsem ji v rámci normy odpověděla úplně v klidu. Jen jsem se zastala sama sebe. Potom se už Paní bavila hezky a byla příjemná a já také, ale když jsem opustila obchod, přepadl mě nepříjemný pocit. Vždy si vycitam to, že jsem měla reagovat jako flegmatik. Třeba se tomu zasmát a otočit situaci tak, aby i ona si uvědomila, že se k sobě lidé mají chovat hezky. Ale většinou si toto uvedomim až když se to už stane.

Vím, že všechno jde z našeho dětství. Jestli jsme se v dětství nenaucili být vyrovnaní a v klidu, tak v dospělosti s tím bojujeme. Nechci si všechno brát tak blízko k srdci, protoze je to psychické náročné!!!

Máte s takovým stavem zkušenosti? Dokázaly jste se z nej dostat?

Předem děkuji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
62
5.12.19 13:22

Já to mám také, je s tím těžké žití. V době kdy jsem byla ve velkých depresích, tak mě rozsekal i pozdrav od prodavačky, který nebyl přesně dle mých představ…celou dobu ve frontě jsem přemýšlela, jakým způsobem jí mám pozdravit aby mě odpověděla dostatečně přívětivě :roll: No jsou to taky jen lidé… Snaž se nebrat si vůbec nic osobně… A jestli máš dost financí, zkus docházet někam na terapii k psycholožce, není to samospasny, ale lidem to pomáhá, už jen to, že se můžeš svěřit někomu, kdo tě nesoudí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.19 14:00

Paradox je v tom, že já si uvědomuji, že jsme všichni lidé a všichni máme svoje špatné dny apod. Chápu teoreticky, ale v praxi je to naopak, jsem přecitlivělá. Na terapie jsem docházela, ale nevím, jestli mají ten správný efekt, protože už i na té terapii cítím úzkost z toho, že jsem toho řekla moc, anebo jsem neco řekla špatně. Je to jako začarovaný kruh ze kterého chci ven. Takže nakonec nejradeji travim čas doma a sama. To mi nic nemůže ublížit, přitom sama sebe nelituji anebo si neříkám, že já mám ve všem pravdu a ostatní ne. :? Někdy mi moje situace prijdou směšné - cítím se vina v tom, že když mě paní v lékárně chtěla předběhnout a opravdu drzou formou mi řekla, že stála ve frontě “Volný prodej” přitom měla stát “na recept”, lékárnice ji odmítla vydat léky a presmerovala paní do druhé fronty, ale že si stejně frontu vystála, takže půjde přede mnou, na což já ji řeknu slušně, že ne, že já jdu jako další, tak když vyjdu z lékárny, tak zažívám velkou úzkost, protoze jsem si dovolila namítat… a zacinam šrotovat v hlavě, zda to nejsou životní zkoušky, kdy mám reagovat úplně jinak, a třeba ji i nechat predbehnout, abych se zase já posunula dál v životě… :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
33144
5.12.19 14:15

Hlavne to nevzdavej, trochu te sebejistoty prijde s vekem, pripadas mi mlada. To, co resis, nejsou blbosti. Jinak kazdy ma den, kdy ho neprimerene vytoci nejaka blbost nebo si na sebe nabere cizi spatnou energii. Zivot vubec neni lehky, kazdy z nas bojuje kazdy den za to, aby ten nasledujici byl lepší.

Byt tebou, tak si odpustim (mysleno prominu) tu precitlivelost, kazdy jsme nejaky. Ale na odolnosti je dobre pracovat. Me moc pomohla prace, kdy na me lide byli tu a tam hnusni, ale ne na me, ale na tu instituci, kterou jsem zastupovala. Dobry trenink, jak veci nebrat osobne, ale celkem pro otrle ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33144
5.12.19 14:18

Jo a jeste k prodavackam- kdyz se mi to stane, tak jsem se naucila rikat si: jejda, takovych krasnych povolani je, kde clovek nenarazi na zivou dusi, a chudak pani musi drepet zrovna tady na krame/prepazce/klientske lince :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.19 14:32

@PaníKadrnožková

Nejsem až tak mladá, je mi trochu přes 30 let a hodně jsem toho v životě zažila, hodně cestovala. Neustále mám dilema - buď bojovat (v rámci zdravého rozumu) za své místo pod sluncem, umět říct ne, bránit se, když někdo je proti mě, anebo se úplně oprostit od jakýchkoli předsudků a postavení a žít v lásce k sobě a okolí, ale to mi nejspíš nejde, protože stejně v nečekané chvíli sebeobrana vítězí. A to mluvím o běžných věcech. Nejsou to hádky anebo skandály, ale běžné denní věci, kdy se člověk nenechá treba predbehnout ve frontě apod. znám spoustu lidí, je jich většina, co řeknou svůj názor a jdou si dál s klidnou duší a bez vycitek, jjá takovou situaci trávím několik hodin. Další den je to za mnou, pryč z hlavy, ale zase přijde další, nová situace a je to jako kdyby to bylo úplně poprvé… prostě si připadám nepoučitelná.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.19 14:35
@PaníKadrnožková píše:
Jo a jeste k prodavackam- kdyz se mi to stane, tak jsem se naucila rikat si: jejda, takovych krasnych povolani je, kde clovek nenarazi na zivou dusi, a chudak pani musi drepet zrovna tady na krame/prepazce/klientske lince :lol:

:D smysl pro humor mi v takových situacích opravdu schází… :zed: :zed: :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
394
5.12.19 15:08

Řeknu asi něco, co slyšet nechceš - já jsem se přestala užírat sama sebou a svými problémy, jakmile jsem si někoho našla. Najednou jsem zjistila, že věci, které právě řešíš, tak na nich vůbec, ale vůbec nezáleží… :andel:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.19 15:23
@HrozTaj píše: Řeknu asi něco, co slyšet nechceš - já jsem se přestala užírat sama sebou a svými problémy, jakmile jsem si někoho našla. Najednou jsem zjistila, že věci, které právě řešíš, tak na nich vůbec, ale vůbec nezáleží… :andel:

Naopak, je správné to, co říkáš. Když je člověk pořád sám, kor žena, tak prostě ta mužská ochrana chybí… jen teď nemám vůbec náladu ani chuť s někým být. Ale opravdu moc doufám, že už se posunu dál a budu mít vztah, který vyresi i tyto moje pochybnosti o sobě.

  • Citovat
  • Nahlásit
62
5.12.19 21:56
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožkováNejsem až tak mladá, je mi trochu přes 30 let a hodně jsem toho v životě zažila, hodně cestovala. Neustále mám dilema - buď bojovat (v rámci zdravého rozumu) za své místo pod sluncem, umět říct ne, bránit se, když někdo je proti mě, anebo se úplně oprostit od jakýchkoli předsudků a postavení a žít v lásce k sobě a okolí, ale to mi nejspíš nejde, protože stejně v nečekané chvíli sebeobrana vítězí. A to mluvím o běžných věcech. Nejsou to hádky anebo skandály, ale běžné denní věci, kdy se člověk nenechá treba predbehnout ve frontě apod. znám spoustu lidí, je jich většina, co řeknou svůj názor a jdou si dál s klidnou duší a bez vycitek, jjá takovou situaci trávím několik hodin. Další den je to za mnou, pryč z hlavy, ale zase přijde další, nová situace a je to jako kdyby to bylo úplně poprvé… prostě si připadám nepoučitelná.

Hele a kdyby ses v té frontě předběhnout nechala, necítila by ses pak ještě hůř? Já osobně ano. A tak jsem ráda, že se mi daří, jak ty říkáš, vydobít místo na slunci, i když z toho také mívám rozporuplné pocity…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
5.12.19 23:43

Asi bych se tak cítila, ale myslím si, že je to taková hloupost a malichernost, že bych ráda docílila takového stavu, aby takové maličkosti pro mě nebyli důležité. Abych se nad nějakou paní, co je na mě nepříjemná anebo mě chce předběhnout, jen povznesla :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
33144
6.12.19 09:37
@Anonymní píše:
Asi bych se tak cítila, ale myslím si, že je to taková hloupost a malichernost, že bych ráda docílila takového stavu, aby takové maličkosti pro mě nebyli důležité. Abych se nad nějakou paní, co je na mě nepříjemná anebo mě chce předběhnout, jen povznesla :nevim:

Ale to se povede, ono hodne zalezi i na momentalni kondici

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.12.19 08:51
@PaníKadrnožková píše:
Ale to se povede, ono hodne zalezi i na momentalni kondici

Momentální kondice je nic moc, trvá 5 let a za tu dobu bylo minimum dní, kdy jsem se citila povzneseně, ale byl to skvělý pocit. Když vzpomínám na své mládí, tak jsem takové věci vůbec neřešila, nechápu úplně přesně, co stalo. Nejspíš souhra různých faktorů.

  • Citovat
  • Nahlásit
1056
7.12.19 10:50
@Anonymní píše:
Momentální kondice je nic moc, trvá 5 let a za tu dobu bylo minimum dní, kdy jsem se citila povzneseně, ale byl to skvělý pocit. Když vzpomínám na své mládí, tak jsem takové věci vůbec neřešila, nechápu úplně přesně, co stalo. Nejspíš souhra různých faktorů.

Tohle vše Ti vyřeší muž, kterého jsi zatím nenašla. Žena umí být sama, umí být silná, starostlivá, ale opravdovou ženou je až po boku někoho, kdo jí má rád a především jí umí ochránit, má v něm oporu v každé situaci. Ať třeba doma, kdy složíš hlavu do dlaní a máš v sobě bolest, kdy k Tobě přijde, pohladí a řekne-to bude dobrý-už takhle jednoduchá věta má v sobě kouzlo, právě to, které Ti teď chybí a které nahradí celou ordinaci bílých plášťů. Ve frontě v lékárně upozorní paní, která Tě předběhne, sice slušně, ale důrazně tak, že už jí nenapadne předbíhat ani v lékárně ani v marketu. Tohle je ta jediná terapie, kterou nalézáme sami-samy a která funguje už od začátku života. Vztah s takovým člověkem vrátí sebevědomí a úsměv do tváře a tam, kde byl dříve stín, bude najednou slunce a nikdo už si nedovolí Tě předběhnout, sebevědomý a asertivní člověk si dokáže kolem sebe vytvořit auru, která je pro ostatní tabu. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
7.12.19 11:49
@smutny klaun2 píše:
Tohle vše Ti vyřeší muž, kterého jsi zatím nenašla. Žena umí být sama, umí být silná, starostlivá, ale opravdovou ženou je až po boku někoho, kdo jí má rád a především jí umí ochránit, má v něm oporu v každé situaci. Ať třeba doma, kdy složíš hlavu do dlaní a máš v sobě bolest, kdy k Tobě přijde, pohladí a řekne-to bude dobrý-už takhle jednoduchá věta má v sobě kouzlo, právě to, které Ti teď chybí a které nahradí celou ordinaci bílých plášťů. Ve frontě v lékárně upozorní paní, která Tě předběhne, sice slušně, ale důrazně tak, že už jí nenapadne předbíhat ani v lékárně ani v marketu. Tohle je ta jediná terapie, kterou nalézáme sami-samy a která funguje už od začátku života. Vztah s takovým člověkem vrátí sebevědomí a úsměv do tváře a tam, kde byl dříve stín, bude najednou slunce a nikdo už si nedovolí Tě předběhnout, sebevědomý a asertivní člověk si dokáže kolem sebe vytvořit auru, která je pro ostatní tabu. :kytka:

Tohle je moc dobře řečeno a lépe bych nepopsala to, co mi chybí. Opravdu cítím, že někdy zažívám tak špatné dny, kdy se uvnitř cítím sevřeně a lidé to cítí. Pracuji v obchodě se šperky a když je mi relativně dobře, tak přitahuji lidi a nakupují jedna radost, najdu se všemi řec, dělám si srandu a usmívám se, ale během dnů, kdy mi dobře není je prostě odpuzuji i přesto, že se usmívám a mluvím na ně, tak nechtějí komunikovat a jdou pryč. Je mi z toho smutno, jelikož stejným způsobem odpuzuji i muže, které mě raději obejdou, i když vypadám hezky a jsem přitažlivá. K tomu málo vycházím ven, žiji v novém městě čtyři roky, a stále si nemůžu najít své místo. V jiné diskuzi jsem četla komentáře, kde bylo zmíněno, že člověk, co se tak cítí ještě nedospěl. A je to možná pravda. Chci lásku a chci vztah, ale chci takový, jaký chci já, takže i případné adepty na partnery odmítám (odmítala, teď se už s někým raději ani nebavím). Přitom bych ani neřekla, že jsem idealista, pouze vím, že bych nebyla šťastná po boku jen tak někoho, kdo se vyskytne.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat