Nejsem empatická?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Ralzinka88

167

26.2.24 10:17

načítám...

@Anonymní píše:
Ahoj..Po mateřské jsem před půl rokem nastoupila do prace kde jsem už pracovala. Je to práce osetrovatelky (geriatrie). Práce spočívá v krmení, přebalování, polohování, a když dojde na nejhorší tak i postarani se o zemreleho. Svléknout, omýt, vyndat zuby, šperky, svázat čelist, popsat telo, zabalit, odvézt… Předat věci po zůstalym. O lidi se starám rada, práce mě baví. Ale co mě trápí..Spousta kolegyň už odešla, protože nedávala úmrtí. Nevím jestli to může být i věkem? Mě je 27, kolegynim 45+. Spousta z nich když někdo umřel, brečí..ze jim ten clovek přiroste k srdci. Že jim je to líto. Jenze ja to třeba hodím za hlavu. A to mě trápí. Vůbec mi ty mrtvý lidi nevadí. Ani umírající. Nemám přitom absolutne žádný pocit, když to tak hloupě řeknu.. je mi to vlastně jedno. Ale trápí mě že vlastně nemám žádný pocit smutku. Neumiraji u nás zadní mladi lidi… Nicméně třeba když se třeba něco děje me dceri, tak samozřejmě pocity a emoce mam.. Samozřejmě že znám strach, lásku, radost apod..Ale v té práci to nějak necítím. Jako kdyby mi ty lidi byli jedno. Ale samozřejmě se o ně starám jak nejlíp můžu.

Myslím, že tě to ubrání před syndromem vyhoření.

načítám...
Citovat
Zmínit

arinecka

33694

34846

26.2.24 10:30

načítám...

@Anonymní píše:
Ahoj..Po mateřské jsem před půl rokem nastoupila do prace kde jsem už pracovala. Je to práce osetrovatelky (geriatrie). Práce spočívá v krmení, přebalování, polohování, a když dojde na nejhorší tak i postarani se o zemreleho. Svléknout, omýt, vyndat zuby, šperky, svázat čelist, popsat telo, zabalit, odvézt… Předat věci po zůstalym. O lidi se starám rada, práce mě baví. Ale co mě trápí..Spousta kolegyň už odešla, protože nedávala úmrtí. Nevím jestli to může být i věkem? Mě je 27, kolegynim 45+. Spousta z nich když někdo umřel, brečí..ze jim ten clovek přiroste k srdci. Že jim je to líto. Jenze ja to třeba hodím za hlavu. A to mě trápí. Vůbec mi ty mrtvý lidi nevadí. Ani umírající. Nemám přitom absolutne žádný pocit, když to tak hloupě řeknu.. je mi to vlastně jedno. Ale trápí mě že vlastně nemám žádný pocit smutku. Neumiraji u nás zadní mladi lidi… Nicméně třeba když se třeba něco děje me dceri, tak samozřejmě pocity a emoce mam.. Samozřejmě že znám strach, lásku, radost apod..Ale v té práci to nějak necítím. Jako kdyby mi ty lidi byli jedno. Ale samozřejmě se o ně starám jak nejlíp můžu.

Já si myslím, že to máš nastavené dobře. Tohle není práce pro každého. Máš můj obdiv, já bych to nedala.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

26.2.24 10:47

načítám...

Pracovala jsem v domove pro seniory jako NT. Na prvni klientku nezapomenu. Do te doby jsem znala jen umrti blizkych lidi. Casem se z toho stala rutina. Odhlasit v systemu, nahlasit zmenu na kuchyni… Na jare bylo vzdycky umrti vic. Treba i pet do tydne. To by se clovek zblaznil a ze smutku nikdy nevysel.
Par lidi mi prirostlo k srdci. Byli mi blizsi a jejich smrt se me dotkla.