Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem oblíbená
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
19.10.12 07:46
- Citovat
- Upravit
19.10.12 07:46
moc držím pěsti
…vidím, že jsi racionálně uvažující člověk, takže Ty rozhodně žádný problém nemáš… 
a když to napíšu fakt hnusně, tak na ty krůty se vy*er, z nich opravdu nic nemáš a ani mít nebudeš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.12 11:49
Z dlouhých zkušeností mohu říct jediné:
Nehledej u jiných to, co musíš najít u sebe.
Třeba pak přijdeš na to, že vlastně ani oblíbená a v kolektivu být nechceš.
Tak to mám já (a nejednou se na mě všichni lepí…) - jsem spokojená sama se sebou a vystačím si 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.12 13:02
@Anonymní píše:
Zakladatelka: Děkuji moc za rady, přečetla jsem si všechny příspěvky! Myslím si, že pomoc psychologa nepotřebuju..myslím si, že by mi stejně nepomohl. Když jsem byla malá, moje matka mě k němu vzala a on pak došel k výsledku, že já jsem normální dítě, ale ona je „vadná“a měla by jít k němu sama.Vlastně ani můj přítel, ani nikdo blízký z rodiny neví, že tenhle problém mám-nedávám to nějak najevo a asi by to do mě nikdo ani neřekl.
Ta škola, na kterou chodím, je pedagogická-takže moc kluků tam právě nemáme. V mé skupině jsou pouze dva.Ale nejsou nic moc, že by se s námi nějak extra bavili, to ne.
Někdy si říkám, že ty holky, co tohle dělají, by si to měly samy zažít a když už ne ony, tak aspoň jejich děti. Pak by teprve viděli a možná si uvědomily, jaké to je někoho takhle vyčleňovat. To jsem ale hnusná, když mám takové myšlenky, co?Samozřejmě že by mi takového dítěte bylo líto a nechtěla bych, aby se mu to dělo, ale takovéhle myšlenky prostě mám.
Jinak, srza ze základkou jsme ještě neměli, takže je to vyřešené. Ale asi bych na něj šla. Sraz ze střední, na které se se mnou téměř nikdo nebavil až do 4.ročníku(!) jsme už měli..Nejdřív jsem si říkala, že tam nepůjdu, ale nakonec jsem šla, aby viděli, že jsem úplně normální holka, co se umí bavit a je společenská. Nejvíce se spolu na srazu bavili zase ty kamarádky, co se párovali tak i na střední, ale se mnou se samozřejmě už taky bavili.
Jediné, co mi tohle asi dalo, je to, že vím, že až budu učitelka, tak si dám hodně velký pozor, aby tohle děti někomu nedělali. Sama vím, jaké to je a nechi, aby to zažíval ještě někdo jiný. Protože by mu bylo smutnojako tenkrát a doteď mně.
Víš a já si taky myslím, že by se ti u toho psychologa minimálně ulevilo a pomoci by jsi se dočkala.
Tehdy jsi byla malá holka, ale dnes už jsi velká a přesto ten pocit ukřivděnosti a odstrčení přetrvává. Právě proto si myslím, že bys nějakého psychologa měla navštívit. Obrací se to u tebe do stavu zlosti a přání, aby si to prožily ty holky (potažmo jejich děti) fakt nesvědčí o vyrovnanosti osobnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.12 13:25
@radúna píše:
Víš a já si taky myslím, že by se ti u toho psychologa minimálně ulevilo a pomoci by jsi se dočkala.
Tehdy jsi byla malá holka, ale dnes už jsi velká a přesto ten pocit ukřivděnosti a odstrčení přetrvává. Právě proto si myslím, že bys nějakého psychologa měla navštívit. Obrací se to u tebe do stavu zlosti a přání, aby si to prožily ty holky (potažmo jejich děti) fakt nesvědčí o vyrovnanosti osobnosti.
Přesně to si myslím taky… když jsem došla k tomuto zakladatelčinému komentáři, tak jsem nechápala, jak někdo takový, plný pocitu ukřivdění a sebelítosti (a s tím názorem, co o sobě prozradila) chce být učitelkou a učit malé děti… aby to nakonec nedopadlo tak, že to děti těch úspěšných a oblíbených rodičů budou odnášet za své rodiče, protože pokud má někdo v sobě zakódované to, co zakladatelka, tak se tak projevuje navenek a lidé to vycítí… a podle toho s ní budou jednat… podle toho bude oblíbená či neoblíbená, a to jak u dětí, tak u rodičů… a následně se ti vybaví ten pocit „jinakosti a neoblíbenosti“ a budeš jim to vracet… a třeba si to ani sama nebudeš uvědomovat…
Zakladatelko, myslím, že ty nějakou tu pomoc zvenku potřebuješ… aby ses dovedla oprostit od toho, co tě trápilo a trápí… je fajn, že navenek to nedáváš najevo (nebo si to aspoň myslíš), ale v podvědomí tě to užírá stále… ten pocit sebelítosti se dá vyčíst i z tvého psaní… měla by ses naučit odpustit všem a hlavně sobě… a mít se víc ráda… ono se ti uleví a budeš moct zase nabýt zdravé sebevědomí a zdravý úsudek…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.10.12 13:27
@Regina Hero píše:
Přesně to si myslím taky… když jsem došla k tomuto zakladatelčinému komentáři, tak jsem nechápala, jak někdo takový, plný pocitu ukřivdění a sebelítosti (a s tím názorem, co o sobě prozradila) chce být učitelkou a učit malé děti… aby to nakonec nedopadlo tak, že to děti těch úspěšných a oblíbených rodičů budou odnášet za své rodiče, protože pokud má někdo v sobě zakódované to, co zakladatelka, tak se tak projevuje navenek a lidé to vycítí… a podle toho s ní budou jednat… podle toho bude oblíbená či neoblíbená, a to jak u dětí, tak u rodičů… a následně se ti vybaví ten pocit „jinakosti a neoblíbenosti“ a budeš jim to vracet… a třeba si to ani sama nebudeš uvědomovat…
Zakladatelko, myslím, že ty nějakou tu pomoc zvenku potřebuješ… aby ses dovedla oprostit od toho, co tě trápilo a trápí… je fajn, že navenek to nedáváš najevo (nebo si to aspoň myslíš), ale v podvědomí tě to užírá stále… ten pocit sebelítosti se dá vyčíst i z tvého psaní… měla by ses naučit odpustit všem a hlavně sobě… a mít se víc ráda… ono se ti uleví a budeš moct zase nabýt zdravé sebevědomí a zdravý úsudek…
Souhlasím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.10.12 13:32
@Regina Hero píše:
Přesně to si myslím taky… když jsem došla k tomuto zakladatelčinému komentáři, tak jsem nechápala, jak někdo takový, plný pocitu ukřivdění a sebelítosti (a s tím názorem, co o sobě prozradila) chce být učitelkou a učit malé děti… aby to nakonec nedopadlo tak, že to děti těch úspěšných a oblíbených rodičů budou odnášet za své rodiče, protože pokud má někdo v sobě zakódované to, co zakladatelka, tak se tak projevuje navenek a lidé to vycítí… a podle toho s ní budou jednat… podle toho bude oblíbená či neoblíbená, a to jak u dětí, tak u rodičů… a následně se ti vybaví ten pocit „jinakosti a neoblíbenosti“ a budeš jim to vracet… a třeba si to ani sama nebudeš uvědomovat…
Zakladatelko, myslím, že ty nějakou tu pomoc zvenku potřebuješ… aby ses dovedla oprostit od toho, co tě trápilo a trápí… je fajn, že navenek to nedáváš najevo (nebo si to aspoň myslíš), ale v podvědomí tě to užírá stále… ten pocit sebelítosti se dá vyčíst i z tvého psaní… měla by ses naučit odpustit všem a hlavně sobě… a mít se víc ráda… ono se ti uleví a budeš moct zase nabýt zdravé sebevědomí a zdravý úsudek…
Ja souhlasim, me presne toto delala moje ucitelka na gymplu.
Zavidela, ze jsem z uspesné a bohate rodiny, ze jezdime na lyze a za exotikou, moje kabelku, ze jsem hezka a oblibena a bud hi vi, o co vlastne té staré bréce slo (bylo ji tak 35 
). Vyhrozovala mi, ze me nacha propadnou z francouzstiny, v oktávě. No nerikam, ze jsem to buh vi jak umela, ale jako na trojku to bylo v pohode. Kdyz mi fakt hrozilo, ze me nepusti k maturite, bulela jsem doma rodicum a ti to nechapali (jelikoz jsem se bezproblemu domluvila a oni to vedeli). No sli do skoly, vzadali si moje testy a zjistilo se, ze mi na kazdy pise 5 a ostatnim 2 nebo 3. No samozrejme mi dala na vysvedceni trojku, mela problemy. A nikdy se mi neomluvila. Kdyz ji vidim, jde 3 metry obloukem ode me.
Vzdycky jsem si rikala, ze mi to dela, protoze ja sama zapsklá a zlá a asi se ji muselo neco hrozného stát 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.10.12 11:54
Zakladatelko, chce se mi brečet, když to čtu. Kdo měl jakž takž normální dětství, tak tě nepochopí. Sama jsem měla psychicky narušenou matku, a je to práce na sobě na celý život! Matka se k tobě chovala s neúctou, narušila ti osobnost, a ty tohle všechno vyzařuješ ven - chybí ti sebeúcta a podle toho se děti k tobě chovaly a zřejmě i teď se občas někdo najde, aby ti to připomněl. Vezmi to jako životní výzvu a začni si sebe vážit, mít se ráda, a pusť k sobě jen takové lidi, kteří to s tebou myslí upřímně. Začni u sebe. Moc držím palce 
A psycholog ti může pomoct v této těžké práci na svojí proměně musíš jen věřit, že to jde. 
- Citovat
- Upravit
23.10.12 12:29
Pro zakladatelku
Ahoj, ani nevíš, jak ti rozumím. Já byla odmala obézní a těch posměšků a odstrkování, co jsem si zažila během základní školy… Jsem přesvědčená o tom, že navenek vyzařujeme to, co si o sobě myslíme a jak k sobě přistupujeme. Tohle nejlíp zvládne psycholog, který ti opravdu pomůže, protože mimo jiné zjistíš, že s tím problémem nejsi jediná a budeš mít takovou soukromou vrbu, která tě něbude za nic odsuzovat, bude ti naslouchat a ještě tě dovede až k tomu, že se začneš mít ráda. V tu chvíli to poznáš v osobním životě. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože já taková sezení absolvovala a bylo to super. Super v tom, že z tebe všechno spadne. Jako bys odložila těžkej kámen, kterej začneš pomalu rozebírat s někým, kdo ti chce pomoci. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.10.12 12:35
@Gazella píše:
Ahoj, ani nevíš, jak ti rozumím. Já byla odmala obézní a těch posměšků a odstrkování, co jsem si zažila během základní školy… Jsem přesvědčená o tom, že navenek vyzařujeme to, co si o sobě myslíme a jak k sobě přistupujeme. Tohle nejlíp zvládne psycholog, který ti opravdu pomůže, protože mimo jiné zjistíš, že s tím problémem nejsi jediná a budeš mít takovou soukromou vrbu, která tě něbude za nic odsuzovat, bude ti naslouchat a ještě tě dovede až k tomu, že se začneš mít ráda. V tu chvíli to poznáš v osobním životě. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože já taková sezení absolvovala a bylo to super. Super v tom, že z tebe všechno spadne. Jako bys odložila těžkej kámen, kterej začneš pomalu rozebírat s někým, kdo ti chce pomoci. Držím palce
Já bych ještě dodala, že pokud hned první sezení ti zakladatelko „nesedne“, je třeba hledat jiného odborníka a monžá jiný způsob terapie. Já jsem taky měla jisté problémy a můžu říct, že mně osobně nepomohlo jen si poslechnout, co bych měla dělat. Ale až něco jako skupinová terapie, kdy jsem měla možnost řízeně se ze svých pocitů a potřeb vypovídat právě nějakému celku. Ale já jsem komediant a mně veřejné vystupování dělá naopak dobře a každý jsme jiný. Jen to uvádím, že je třeba si prostě uvědomit a najít si svůj vlastní „lék“. Což může být to nejtěžší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zakladatelka: Víš, některé holky to už napsaly za mě..co bych k tomu dodala. Každý má nějaké starosti, i ty je podle mě máš. A až budeš mít děti, nebo jestli je máš, budeš určitě chtít, aby se tohle tvým dětem nestávalo. Děti z toho mohou mít trauma celý život, nebo aspoň celý pubertální věk.
Vidím, že ty člověka moc podpořit neumíš, ale to vůbec nevadí, protože jsou tady jiné holky, co to naopak umí MOC dobře a za to jim děkuju!