Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem schopna být matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
30.5.15 23:24
@pavla_adam píše:
@jdukolem to víš, že jo. Nacházím se v tom. Ty jsi taky chytrá jak rádio. No nic, tohle nemá smysl. Ty můžeš říct, že bagatelizuju, já zase říkám, že přeháníš.
Tak jinak. Můžeš nám přehánějícím osvětlit, co že je ten podnět navštívit psychologa? S jakými problémy se tam chodí? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:27
@pavla_adam píše:A o to jde. Zakladatelka na tom není úplně psychicky nejlíp. Ale na tohle nic moc rozpoložení se ZCELA ZBYTEČNĚ navalí pocity viny, pocity, že jsem asi blázen (to jste jí tu vehementně potvrdily) a že si nezasloužím být matka. A tohle je špatně. Ten tlak na sluníčkové maminky, které se nikdy nesmí cítit mizerně.
Vzhledem k tom, že jsem prožila obdobné jako zakladatelka a umím se do ní vžít, tak právě kvůli takovým jako ty bych se cítila jako blázen. Protože když se podle tebe mám cítit jako blázen za to že jsem vyhledala odbornou pomoc, tak fakt dík. Tohle je pohled na věc jak ze socialismu, kdy se vše kolem psychiky tabuizovalo.
Svoje primární nic moc rozpoložení by zakladatelka určitě hravě zvládla. Ale násobeno o další zbytečnou psychickou zátěž už to opravdu může být nad její síly. Bohužel, je to škoda.
A zase bagatelizuješ a nakládáš na ni nálož, kterou třeba ani zvládnout nemusí. A to je teprve pocit viny „nezvládla jsem to sama, jsem nula“. Opravdu ti to říkám z pozice člověka, který tím prošel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:35
@Aerith píše:
A zase bagatelizuješ a nakládáš na ni nálož, kterou třeba ani zvládnout nemusí. A to je teprve pocit viny „nezvládla jsem to sama, jsem nula“. Opravdu ti to říkám z pozice člověka, který tím prošel.
mám obavu, že to bohužel nebude pochopeno.. kdo nechce slyšet a vidět… nenaděláš nic
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:37
@Anonymní píše:
Pro mě je těžké i překonat zklamání sama ze sebe. Mám částečně psychologické vzdělání, dlouhodobě pracuji s dětmi, jezdila jsem jako vedoucí na tábory, všichni mi poklepávali na rameno se slovy, jak výborná matka budu. Nejsem. Měla jsem velké plány na kontaktní rodičovství. Z velké většiny selhaly. Já jsem selhala. Vím, že hrozná matka nejsem, dítěti se věnuji, dávám mu lásku. Jenže mám pocit, že tyhle chvíle zuřivosti mažou vše hezké, co bylo :/ Děkuji vám holky za vaši snahu poradit, cením si toho.
Je to složité, člověk si moc před narozením dítěte nepřečte, že je to sakra těžké být matka. Jako ty je na tom spousta žen, jen o tom nemluví, protože matka má být přeci štastná a spokojená. Určitě bych to nebagatelizovala. Psycholog může být dobrá volba 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:37
@jdukolem píše:
já to měla reaktivní na svízelnou životní situaci- depresi a panické ataky..pořád jsem přehlížela varovné signály, pořád jsem si říkala musíš! vydrž! pořád mi okolí říkalo - to dáš, to zvládneš, máš jen splín, vyspi se..až mě odvezla ve tři ráno sanitka na kardio s panickou atakou a tlakem 210/110 přičemž norma je 120/80, kdybych jednala dřív nemuselo se to stát až tohle mě donutilo řešit situaci a navštívit někoho… a kdybych to udělal dřív tak to mohla být - kratší terapie a bez dramatických konců..kdo nezažil, nepochopí..
za mě lépe dvakrát zbytečně než jednou pozděPříspěvek upraven 30.05.15 v 23:13
Jo taky to mám s úzkostí a sociální fobií atd (následky domácího násilí, alkoholismus otce), ale díky lékům to na sobě téměř nepociťuji. Možná mi sama potvrdíš, že to okolí, které ti pořád říká vydrž! na tebe vlastně vyvíjí nátlak a strach, že v situaci selžeš. Že už to prostě nevydržíš. Hlavní je, že ses z toho dostala. Ono člověk může být i silná povaha (což ty na mě působíš že jsi), ale to tělo, všechna ta chemie v mozku, hormony a neurotransmitery - ten nápor stresu vydržet nemusí. A pak dojde ke zhroucení nebo zkratu. Jo, když někomu selže ledvina nebo slinivka, je to ok. Ale běda, když si selže neuro-chemie a ty se dostaneš do depky, úzkostí atd. - to jsi hned blázen a sra*ka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:39
@Aerith píše:
Jo taky to mám s úzkostí a sociální fobií atd (následky domácího násilí, alkoholismus otce), ale díky lékům to na sobě téměř nepociťuji. Možná mi sama potvrdíš, že to okolí, které ti pořád říká vydrž! na tebe vlastně vyvíjí nátlak a strach, že v situaci selžeš. Že už to prostě nevydržíš. Hlavní je, že ses z toho dostala. Ono člověk může být i silná povaha (což ty na mě působíš že jsi), ale to tělo, všechna ta chemie v mozku, hormony a neurotransmitery - ten nápor stresu vydržet nemusí. A pak dojde ke zhroucení nebo zkratu. Jo, když někomu selže ledvina nebo slinivka, je to ok. Ale běda, když si selže neuro-chemie a ty se dostaneš do depky, úzkostí atd. - to jsi hned blázen a sra*ka.
mě se to stalo ve chvíli kdy jsem si řekla uf a je to za mnou.. psychika jakoby povolila a vzepjalo se tělo - ted ti ukážu cos mi to celou dobu dělala a bylo zle…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:49
Možná je to tím, že máš na sebe vysoké požadavky. Představovala jsis to jinak a realita tě zmáhá. Je to normální. Nikdo není 24hodin nadšen ze svého baby..
Víš co" měj se ráda a odpusť především sama sobě. Nebuď sama sobě fašistou! Zkus přemýšlet, co by ti udělalo radost… a jak by se toho dalo docílit. Nemohl by Tě nmanžel nechat dospat o víkendu? Spánková deprivace dělá opravdu s člověkem divy!! Držím Ti palce. Život je boj!! ¨
P. S. Psycholog by mohl pomoci, má nadhled, který my většinou potřebujeme!§
P. s. Holky doporučuji přečíst knihu? NAJDĚTE SI SVÉHO MARŤANA-fakt pecka-mnoho člověku dojde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:57
@jdukolem joo tak to je nejčastější případ zhroucení. Až po. V době stresu je tělo nafetované kortizolem, adrenalinem, dopaminem atd. a když stres pomine, sníží se i hladina tvého cracku a tělo vypoví službu. A pak už je to jen cesta dolů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 23:59
@Aerith píše:
@jdukolem joo tak to je nejčastější případ zhroucení. Až po. V době stresu je tělo nafetované kortizolem, adrenalinem, dopaminem atd. a když stres pomine, sníží se i hladina tvého cracku a tělo vypoví službu. A pak už je to jen cesta dolů.
to sedí úplně přesně…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.15 08:21
@pavla_adam Máma si může dovolit, aby jí bylo blbě, ale nemůže si dovolit s tím „marodit“, pokud nemá zajištěnou jinou péči o dítě. Během prvního roku mojí dcery mi stihla vyskočit plotýnka a měla jsem dost těžký zánět vedlejších dutin a čtyřicítky horečky. Bylo mi blbě, bylo mi strašně blbě, chtěla jsem radši umřít, než takhle žít. No a co jsem mohla dělat? Nic, jen se dál starat o dítě a doufat, že to s malou obě přežijem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.15 08:31
@Suzuveverka ale z jejích příspěvků nevyplývá, že by na tom byla takhle. To je jenom zveličení, které tady udělaly některé uživatelky. Jen ji to prostě doma nebaví, nenaplňuje, je frustrovaná. A co? To se stane. Bude to časem lepší.
Doslova je tam napsáno „nebaví mě koupat“ atd. Tak ji to nebaví, to snad není nic strašného. Mě to taky extra nebavilo, teď už děti poporostly a koupou se samy. Takový je životaběh, nechápu, proč z toho někdo tady dělá takové drama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.15 08:51
@pavla_adam Přiznám se, že jsem celou diskuzi nečetla úplně pozorně, času je málo a vzájemné dohady některých uživatelek mě až tak nezajímají. Na tom, že to někoho doma nebaví taky nevidím nic hrozného, pokud to není taková ta celková rezignace, tu už beru jako varovný příznak, kdy by zejména blízcí onoho člověka měli zbystřit. Taky mě to doma nebaví, péče o malé dítě mě nenaplňuje a postupně jsem dospěla k názoru, že prvních pár let po porodu je něco, co prostě musím zkusit nějak přežít, ale rozhodně nejsem schopná si to užívat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.15 08:55
@Suzuveverka myslím si, že zakladatelka to bude mít podobně a jenom jí (momentálně) chybí ten nadhled, že „se to nezblázní“. Mně taky přišel až s tím, jak dítě povyrostlo, kolem 2. roka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.15 09:48
@pavla_adam píše:
@Suzuveverka ale z jejích příspěvků nevyplývá, že by na tom byla takhle. To je jenom zveličení, které tady udělaly některé uživatelky. Jen ji to prostě doma nebaví, nenaplňuje, je frustrovaná. A co? To se stane. Bude to časem lepší.Doslova je tam napsáno „nebaví mě koupat“ atd. Tak ji to nebaví, to snad není nic strašného. Mě to taky extra nebavilo, teď už děti poporostly a koupou se samy. Takový je životaběh, nechápu, proč z toho někdo tady dělá takové drama.
drama? četlas hned v úvodu toto? Toto Ti zní jako pouhé - nebaví, nenaplňuje? Opravdu si toto takto vysvětluješ? Za mě je tam kupa varovných příznaků, které by se měly řešit..z tvého úhlu pohledu je to banalita? Aha
citace :…Ale nejsem schopna psychicky zvládat dny, kdy jen pláče (např. zuby, separační úzkost), hned ztrácím nervy, křičím na něho (někdy opravdu hrozné věci), jsou zlomky vteřiny, kdy mám chuť ho udeřit, plačícího zavřít v bytě a odejít. V poslední době jsem k pláči někdy lhostejná, udělám, co musím a teprve pak jdu k dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.5.15 10:24
@pavla_adam Měla jsem to dost podobné jako zakladatelka, ten nadhled, že se z toho nepotento, se začíná dostavovat kolem těch 14m. Dcera bohužel byla svědkem některých mých výbuchů vzteku, kdy už jsem to opravdu nedávala, zvlášť první 3 měsíce, kdy řvala nonstop. Brečela jsem, křičela jsem, někdy jsem si říkala, že by bylo lepší skočit pod vlak, v noci jsem si dávala studenou sprchu, abych se probrala, přestala hysterčit a šla zas hodiny a hodiny chovat řvoucí dítě. Z rad spokojená maminka = spokojené dítě je mi doteď na zvracení. Myslím, že toto všechno varovné je, několikrát jsem se snažila přesvědčit lidi v mém okolí, že potřebuju pomoct, třeba jen tím, že malou chvíli pohlídají a já si zajdu s někým popovídat. Bohužel mé okolí bylo k mým prosbám hluché, takže jsem se s tím musela vyrovnat sama. Jde to, jaké následky to zanechalo na dcerce se dozvím časem, u mě to vedlo k takové nějaké skepsi - prostě to nějak přežít. Co by bylo jinak, kdyby mi někdo pomohl, neumím posoudit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
