Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem schopna být matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.5.15 12:32
Nebudu Ti nic nalhávat. JE to špatné. Co rodina, otec Tvého dítěte? NEšlo by, že by si vzali na noc miminko a ty sis odpočinula? Třeba to pak bude snazší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:34
Jsem zvědavá kolik lidí tě tady pošle k psychologovi jak to maji s oblibou 
.Ale hod se do pohody. Nepřemýšlej nad tim jak moc jsi nebo nejsi matkou a funguj. A to, že člověk zakřičí i na necelé roční dítě, mi taky nepřijde tragický. Každámu znás ujedou nervy a určitě na něj nekřičíš v náké extrémní formě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:35
@Anonymní píše:
Ahoj…je mi 33, VŠ, mám 11 m dítě a neumím být matkouOd porodu nezvládám svou roli, jak bych měla a je to horší a horší. Nenaplňuje mě role maminky, většinu času dělám věci okolo dítěte, protože musím. Nebaví mě chodit na procházky, koupat ho, apod. Mám dítě moc ráda, opravdu hodně, smějeme se spolu, hraju si s ním, učíme se nové věci. Ale nejsem schopna psychicky zvládat dny, kdy jen pláče (např. zuby, separační úzkost), hned ztrácím nervy, křičím na něho (někdy opravdu hrozné věci), jsou zlomky vteřiny, kdy mám chuť ho udeřit, plačícího zavřít v bytě a odejít. V poslední době jsem k pláči někdy lhostejná, udělám, co musím a teprve pak jdu k dítěti. Zpětně mi to samozřejmě trhá srdce. Změny v režimu spánku nejsem schopna zpracovat, jsem vzteklá. Věci jako absolutní ztráta vlastního života, únava apod. ani nezmiňuji, to k mateřství víceméně patří.
Uvědomuji si, jak hrozně se chovám, jsem inteligentní a empatický člověk, vím, že miminko nemá jinou možnost, jak sdělit, než je pláč a že je mým úkolem pomoci mu. Nevím, co dělat, jak se změnit. Když přijde krize, opakuji si v duchu, ať jsem v klidu, nic se neděje, pomůžu dítěti a vše bude dobré, ale nepomáhá to. Proč mám neovladatelnou potřebu takhle se chovat k bezbranému tvoru, který je mi na světě nejdražší?
tohle je špatně.. měla by sis nechat pomoct - nemá tě kdo vystřídat? muž? babičky? možná i pomoc psychologa..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:38
@bridion píše:
Jsem zvědavá kolik lidí tě tady pošle k psychologovi jak to maji s oblibou
třeba hned já protože to co popisuje není normální zvládnutelné sama… křičet na miminko za to že pláče, nezvládat výkyvy v jeho denním režimu, cítit chut ho udeřit, zavřít v bytě a odejít je velmi varovné.. to by mě zajímalo, jak toto mázvládnout sama vůlí..kdyby to šlo, tak nepíše sem..
a pokud tobě konkrétně nepřijde tragické že někdo křičí na mimčo tak mě osobně tedy to tragické a velmi smutné přijde…kor když čtu že „se vlastně nic neděje“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:39
Neboj, až dítě povyroste a bude s ním větší sranda tak to bude lepší, každý není nadšený z miminka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:40
@jdukolem píše:
třeba hned já protože to co popisuje není normální zvládnutelné sama… křičet na miminko za to že pláče, nezvládat výkyvy v jeho denním režimu, cítit chut ho udeřit, zavřít v bytě a odejít je velmi varovné.. to by mě zajímalo, jak toto mázvládnout sama vůlí..kdyby to šlo, tak nepíše sem..
a pokud tobě konkrétně nepřijde tragické že někdo křičí na mimčo tak mě osobně tedy to tragické a velmi smutné přijde…kor když čtu že „se vlastně nic neděje“
Přesně tak. Navíc rada „neřeš to a funguj“ u člověka, který může být co já vím… vyhořelý, nebo taky na pokraji deprese, případně to může být laktační psychóza (není to jen při kojení a může být i s odstupem), to je tedy rada jak noha. Taky se přimlouvám za konzultaci s odborníkem, ale dobrým. V dnešní době si na jmenovku psycholog napíše kde kdo a kvalita služby tomu dost často odpovídá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:40
@bridion píše:
Jsem zvědavá kolik lidí tě tady pošle k psychologovi jak to maji s oblibou
Jo tak mě to teda tragické přijde, pokud se o své vlastní dít stará z donucení a nejradši by ho zmlátila a zavřela, pak je to teda sakra napováženou. A pokud to Tobě přijde normální, tak bych Ti taky radila vyhledat odbornou pomoc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:41
Nabizi se ti poradit psychologa, ten ti odpovi nejlip.
Ale zkus se predtim jeste zamyslet, jestli neni hlavni problem napr v tom nevyspani-nekdo potrebuje kvalitni spanek, dlouhy, jinak je nervozni a treba u tebe ta nervozita a vztek prameni jednoduse jen z nevyspani a z toho, ze dostatecne nerelaxujes…???
A jis zdrave? Treba jit vecer behat a vybehat se z toho??–to funguje u me,100%,zkusit?
Pak…partner se zapojuje?? A ono te nemusi naplnovat to vse kolem ditete-kouoani, prochazky, tj ok, zase takova ejchuchu brunda to neni, tak proste to je..tak mozna se tim tolik neuzirat..? Ale teda mrzelo by me to kriceni, no:(( to bych se pokusila maximalne omezit a najit si zpusob, jak jinak to zvladnout a prosze se udrzet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lizzi
30.5.15 12:43
@Anonymní píše:
Ahoj…je mi 33, VŠ, mám 11 m dítě a neumím být matkou
Uvědomuji si, jak hrozně se chovám, jsem inteligentní a empatický člověk, vím, že miminko nemá jinou možnost, jak sdělit, než je pláč a že je mým úkolem pomoci mu. Nevím, co dělat, jak se změnit. Když přijde krize, opakuji si v duchu, ať jsem v klidu, nic se neděje, pomůžu dítěti a vše bude dobré, ale nepomáhá to. Proč mám neovladatelnou potřebu takhle se chovat k bezbranému tvoru, který je mi na světě nejdražší?
rozumím Ti 
u prvního syna jsem to cítila a dělala stejně, vyklubala se z toho poporodní deprese. Poznala jsem to ale až v jeho 10 mesících, pak jsem se z toho nějak dostala a teď u mladšího miminka si dávám pozor na všechny varovné signály a snažím se to zarazit už v provopočátku. Dobrý psycholog opravdu pomůže - vypovídáš se, dá Ti nějaké rady, ale hlavně, bude to čas jen pro Tebe, Tvé pocity a trápení a uvidíš, jak z Tebe všechno spadne. Držím palce
- Citovat
- Upravit
30.5.15 12:43
Jestli jsi četla pozorně tak se vyjadřuju k tomu, že někdy zařve na své dítě nikoli k tomu, že by ho nechala doma samotný!!!Takže klídek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:46
Mě taky podobné stavy občas chytaly. Hlavně jak píšeš kolem toho roku, ještě neumí mluvit a jen řve a řve. Řešila jsem to tak, že po příchodu manžela jsem mu vrazila děti a na čas co šlo (do dalšího kojení, atd.) jsem prostě zmizela. Se psem ven na procházku, zavřela jsem se v jiné místnosti a tam jsem si šila, šla jsem do města nakoupit co jsem potřebovala atd. Tím jsem si odpočala a další den jsem opět zvládala dobře.
Chce to prostě vypnout a chvíli si odpočinout. A tyto dny jedu jak robot, nakrmit, přebalit, uspat atd. A pokud potřebuju vařit oběd tak prostě řve, jako nedá se nic dělat, nemůžu jí nosit celý den na rukách, aby byla spokojená a já grogy, protože nejsem schopná se za chůze s dítětem v náručí najíst.
Jestli tě to potěší, tak už má nejmladší rok a čtvrt a tento stav mě nepotkal ani nepamatuju. Už je líp zabavitelná, míň se vzteká atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:46
@bridion píše:
@dendule4Jestli jsi četla pozorně tak se vyjadřuju k tomu, že někdy zařve na své dítě nikoli k tomu, že by ho nechala doma samotný!!!Takže klídek
tobě opravdu přijde normální křičet na mimčo co neumí mluvit a říct si co potřebuje, za to že pláče?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:49
určitě na něj nekříčí 24 hodin denně a určitě na něj celý den jenom nekřičí. To by mi přišlo tragický, ale jak jsem psala, že zvýšit hlas, zakřičet, to se prostě stane, když ujedou nervy, to určitě zná každá matka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.15 12:50
Není to normální. Vyhledej pomoc z venku, než se stane něco zlého. Laktační psychóza může klidně trvat i rok po porodu, ale nechci strašit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj…je mi 33, VŠ, mám 11 m dítě a neumím být matkou
Od porodu nezvládám svou roli, jak bych měla a je to horší a horší. Nenaplňuje mě role maminky, většinu času dělám věci okolo dítěte, protože musím. Nebaví mě chodit na procházky, koupat ho, apod. Mám dítě moc ráda, opravdu hodně, smějeme se spolu, hraju si s ním, učíme se nové věci. Ale nejsem schopna psychicky zvládat dny, kdy jen pláče (např. zuby, separační úzkost), hned ztrácím nervy, křičím na něho (někdy opravdu hrozné věci), jsou zlomky vteřiny, kdy mám chuť ho udeřit, plačícího zavřít v bytě a odejít. V poslední době jsem k pláči někdy lhostejná, udělám, co musím a teprve pak jdu k dítěti. Zpětně mi to samozřejmě trhá srdce. Změny v režimu spánku nejsem schopna zpracovat, jsem vzteklá. Věci jako absolutní ztráta vlastního života, únava apod. ani nezmiňuji, to k mateřství víceméně patří.
Uvědomuji si, jak hrozně se chovám, jsem inteligentní a empatický člověk, vím, že miminko nemá jinou možnost, jak sdělit, než je pláč a že je mým úkolem pomoci mu. Nevím, co dělat, jak se změnit. Když přijde krize, opakuji si v duchu, ať jsem v klidu, nic se neděje, pomůžu dítěti a vše bude dobré, ale nepomáhá to. Proč mám neovladatelnou potřebu takhle se chovat k bezbranému tvoru, který je mi na světě nejdražší?