Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem spokojená sama se sebou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
Anonymní
7.7.24 23:20
@Bytsamsebou píše: Více
Momentálně nemám nikoho, ale sex mi úplně nechybí. Jak není chlap není chuť a potřeba 
- Citovat
- Upravit
7.7.24 23:26
Mně to připadá jako vyhoření z práce. To se ti může stát i v případě, že to, co děláš, máš opravdu ráda. edit: Vlastně spíš je to mnohem pravděpodobnější u zaměstnání, kterému dáváš vše
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.24 06:39
@Michelle_M píše: Více
To mi nenapadlo. Můj problém souvisí tak nějak celkově se mnou, s mym životem, není orientován na práci. Práce mě baví, nemám problém do ni chodit, naopak mě to naplňuje. Poslední rok byl sice hodně o práci, ale nemám pocit, že by mě to semlelo, práce není celý můj život..
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
8.7.24 08:02
Co zkusit běhání? Nemyslím 2 km v parku, ale 10+. Krasne odbouráš stres, vyplavis endorfiny a během běhu problémy mizí.
Jinak zní mi to jako vyhoření, dovolená a změna práce by nebyly od věci.
- Citovat
- Upravit
8.7.24 08:08
Máš také něco mimo práce, co tě baví a čemu se věnuješ? Není důvodem tvých negativních pocitů to, že jsi bez partnera a nezačínají se třeba ozývat biologické hodiny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.24 09:39
@Anonymní píše: Více
Ahoj,
taková období někdy jsou, jen pozor, aby netrvala příliš dlouho. Líbí s emi, že dokážeš sama o sobě říct, že jsi dobrá. A zřejmě fakt jsi. Nevím, zda tvé mimořádné nasazení umí ocenit i v práci. Osobně, dokud jsem byl v pozici zaměstnance, tak jsem, alespoň ve velkých firmách, nakonec vždy došel k závěru, že jsem jen prostředek k dosažení vytyčeného korporátního cíle a jako na člověku, který kromě práce má x starostí, radostí, myšlenek, rozměrů… vlastně nikomu až tak nezáleží.
Může to být i určité vyhoření, zkrátka dala jsi některým věcem hrozně moc energie a teď to na tebe dopadá.
Může to být i z výchovy, ze vztahů, že na tebe byly kladeny vysoké nároky a třeba i ty sama na sebe máš příliš vysoké a nedovoluješ si něco nezvládnout, chybovat…
Určitě by byla škoda nevyužít nejhezčího období v roce, které právě je. Začni si dělat třeba i jen malé radosti. Projdi se pěšky na místa, která máš ráda, dej si něco dobrého, jen tak se posaď do kavárny nebo na víno, spoj se s lidmi, které máš ráda, ale neměli jste na sebe čas atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.24 09:58
Co pro tebe znamená čas po pracovní době? Máš něco, kdy si v práci říkáš - ty jo, ještě vydržím hodinu v práci do konce pracovní doby a potom hurá delat…?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.24 10:39
Myslim, ze jsi ze sebe vydala hodne energie, ale zapomnelas ji dobijet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ruzzicka
8.7.24 11:12
Máš toho na sebe hodně a je normální cítit se takto po náročném období. Zkus se zaměřit na péči o sebe, mluv s někým blízkým nebo odborníkem, a najdi si čas na relaxaci a aktivity, které tě baví.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, mám depku, potřebuji to ze sebe dostat..
Mám takové zvláštní období, v životě se mi vše daří, byla jsem i povýšena v práci, ale nejsem sťasná, nebo, asi jsem, nevím..
Poslední rok toho bylo moc, hodně moc práce, kde jsem byla vytížena na 200%, práci ale miluji, tudíž jsem nepociťovala že by mi to nějakým způsobem vadilo. A já vlastně ani nevím, proč mi je, jak mi je. V pracovním i osobním životě se mi daří, nemám žádné starosti, nebo, ano, jako každý sem tam nějaké jsou, ale nic šíleného, co by se nikdy nevyřešilo.
Ale, jak jsem psala, mám takové divné období. Nějak si čím dál casteji sama sebe nevážím, najednou jakoby mi přišlo, že nestojím za nic, nemám se ráda a připadám si jak ten nejhorší člověk na planetě (v podstatě za banality, kdy mívám výčitky svědomí - zpětně si třeba řeknu, že se jednalo o banalitu),ale mívám je dost často. Pak je mi do pláče a nejraději bych nebyla a ani nevylezla z bytu, jak se na sebe nemůžu podívat. Zkrátka a jasně, bývá mi často pod psa, ne kvůli okolním vlivům, že bych měla starosti, ale ze sebe. Pak jsou ale světlé chvilky, kdy si dokazi říct, hele, stojíš za to, podívej kam jsi to dotáhla. Momentálně ale převažují ty nálady pod psa. Achjo, jak s tím bojujete? Když je mi mizerně, nějaký positivní myslenky na mě nefunguji a spis si v tu chvíli říkám, jak jsem sama sobě k smíchu. Někdy jsem nejpysnejsi člověk sama na sebe, za vše co jsem dokázala za poslední rok a někdy mi i to, přijde sakra málo a říkám si, že alespoň v téhle životní oblastní bych měla i tak přidat. Děkuju všem za přečtení případně komentáře.