Poradna o homeopatii
MUDr. Eliška Bartlová
Největší trapas
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.10.16 10:58
@Lišťule 
Když se tohle stane v pubertě, nebo v mládí, je to trapas. A le tak nějak to k mladí patří. Mně se tohle stalo ve 40,s mým současným manželem, tenkrát ještě pritelem.
Ještě jsme spolu nežili, jen za námi dojížděl. Zrovna jsme byli v nejlepším, když tu se otevřely dveře, vešla patnáctiletá dcera, prošla si to kolem nás do mého nočního stolku, vzala si co potřebovala se slovy:Nenechte se rušit. Já si jdu jen pro flash disk.
Ráno jsem se na ni nemohla podívat. Bylo mi trochu trapně že její matka ještě sexuálně žije
Jestli jsme to tenkrát dokončili už si nepamatuji
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.16 12:24
Mám taky zkušenosti s těmi „záhrobními“ trapasy. Naše děti s námi byly na pohřbu známého. Šli jsme se ještě rozloučit k rakvi a náš malý syn se stále zvědavě natahoval a po zemřelém pokukoval. Pak do největšího ticha, kdy se ozývalo jen poplakávání příbuzných, náš malý povídá: „Ten mrtvej nemá boty. Kdyby mi řekli, mohl jsem jim na ně ze své pokladničky půjčit.“
A když jsme připravovali do rakve moji babičku, děti ji naposledy pěkně učesaly a vlasy ozdobily. Stála jsem pak nad ní smutná. Děti mě viděly a spontánně pronesly: „Neboj se, maminko, my tě do rakve taky tak učešeme.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.16 12:45
Když mi bylo nějaký 15, jezdili jsme s rodiči do srubu na samotě v lese. Měli jsme suchý záchod kousek od chatky a k němu vedla uzounká cestička. Jednou si takhle trůním, dveře dokořán, rozečtenou detektivku na kolenou, kochám se přírodou a kde se vzala, tu se vzala - parta asi deseti trampů. Samozřejmě všichni prošli jeden za druhým po té cestičce kolem mě. Na všechny komentáře už si nepamatuji. Jen jeden řekl, že to je tedy rychna a druhý se mě zeptal, co to čtu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.16 13:05
To je hrozné, jak mi ty trapasy naskakují v mysli 
.
Byla jsem s dětmi na koupališti a děti se vozily na tobogánu. Měly ode mě přísný zákaz jezdit hlavou dolů. Najednou vidím, (tedy špatně vidím, jsem krátkozraká a ne a ne si pořídit brýle), že dcerka jede hlavou dolů. Povídám si, no počkej, dole to slízneš. Po dojezdu sahám rukou do vody a z gejzíru vytahuji vzpouzející se dítě. „Chceš na zadek? Co jsme si řekli o tom ježdění?!“ Krve by se ve mně nedořezal, když jsem držela v náručí cizí holčičku jen s podobnými plavkami jako měla dcera. Dlouho se mi pak všechny děti na koupáku obloukem vyhýbaly se slovy: „Hele, to je ta plavčice, co je tu na tajňačku.“
A opět na koupališti: Hlídám děti a stále se po nich ohlížím, když tu náhle vidím, jak asi 10 m ode mě, na mě usilovně mává paní v plavkách. Díky své krátkozrakosti ji neidentifikuji, ale mávám zpět a přemýšlím, co je to za známou. Žena mává ještě usilovněji. Tak také přidám na intenzitě. Žena mává oběma rukama. Taky začnu mávat oběma rukama a říkám si, že osobu poznám, až dojde blíž. Náhle se však otočím, abych zjistila, kde je jedno z dětí, a k mému úžasu a hrůze zároveň, kousek za mnou stojí jiná žena a mává té 10 metrů vzdálené jako o závod. No úplně stejně jako já 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.10.16 13:21
A dva trapasy kostelové: Byli jsme s dětmi na mši, kostel narvaný, manžel ministroval. Náš malý syn se potloukal po kostele, občas se podíval dopředu, co se tam děje. Náhle - když byl celý kostel ponořen do tiché modlitby, přišel synek hodně blízko, ukázal směrem ke knězi, v jehož zákrytu stál můj manžel, a křičí na celý kostel: „To je táta!“ Mnozí zúčastnění s hrůzou vzhlédli, někteří se pousmáli, neboť si domysleli, jiným musel pan farář vysvětlit, že opravdu žije v celibátu.
Jednou - opět v kostele, se naše nejmladší strašně rozkřičelo hladem. Kam s ním? Na parkoviště k autu daleko, domů ještě dál. Tož jsem si vlezla na kojení do nejbližší zpovědnice. Za chvíli přišel pan farář, otevřel zpovědnici a povídá: „Vy už jste tu nachystána ke zpovědi?“ Já jenom pípla: „Prosím ne, já zde jenom kojím.“ Na to pan farář bodře povídá: „Tak si sem příště napište: TADY KOJÍM JÁ.“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.16 10:07
Já jednou poslala smsku tchýni, která patřila manželovi.. No a nebyla to úplně nevinná zpráva
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.12.16 13:14
Jako studentka jsem docházela do rodin doučovat jejich děti cizí jazyky.
V jedné rodině jsem tehdy byla poprvé, seděla jsem na světle zelené židli v dětském pokoji.
Kurz skončil, zvedla jsem se a krve by se ve mně nedořezalo. Židle komplet celá od krve. Protekla jsem… Klučík dělal, že nic nevidí. A jeho mamince při placení jsem taktně pošeptala, že se moc omlouvám, že jsem umazala židli… Nikdy jsme se k tomu už nevraceli. Ale nic příjemnýho to teda nebylo…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.1.18 14:53
Pěkně jsem se nasmála. Škoda, že je to tu už neaktivní. Zkusím něco přidat a třeba se ještě někdo chytne 
(předem se omlouvám za chyby, píšu to v rychlosti na mobilu) 
Na základce cca v 5. třídě jsme šly s holkama po chodbě a já jsem nechtěně šlápla spolužačce na nohu a ona mi řekla ať si šlapu po svých, tak jsem řekla „tak jo“ a fakt si za chůze na tu nohu šlápla, jenže jsem měla zvonáče a ta noha se mi zachytila v nohavici a pěkně jsem se rozplácla 
Druhej trapas ze základky se mi stal v matematice, kdy jsem se přihlásila, abych se zeptala jestli můžu jít na WC a když jsem dostala svolení, tak jsem chtěla vstát jenže jsem zapomněla, že mám propletenou nohu kolem nohy lavice takže jsem se šprajcla a padala jsem tak nějak zpomaleně a přitom jsem se marně snažila chytat lavic až jsem nakonec spadla a málem převrhla lavici na sebe učitelka se mě s kroucením hlavy zeptala co dělám a ostatní byli mrtví smíchy (bohužel jsem seděla úplně vepředu takže mě viděli všichni)
A poslední trapas ze základky (není můj)..
Když jsem byla v devítce tak jsme měli jako třídní učitelku takovou skvělou postarší dámu a ona nám vyprávěla něco, že má doma kožich, kterej je strašně drahej a spolužák na to ze srandy prej „To máte z bobra, ne?“ A ona: „Ne, ale bobra mám taky“ Všichni jsme leželi mrtví smíchy se slzama v očích jak jsme se nemohli ani nadechnout Učitelka se smála s náma i když nechápala proč, protože pak dodala, že z bobra má čepici nebo co
A poslední přeřek učitele se stal na střední zdravotní škole, kdy jsme měli dva tělocvikáře (staršího a mladýho) a ten starší nám nabízel, že by jsme mohli chodit plavat, jenže skoro všem holkám se nechtělo a on se začal rozčilovat a pronesl tu super větu: „Nechápu, proč nechcete chodit plavat, vždyť to posiluje váš orgasmus“ 
samozřejmě myslel organismus a neuvědomil si, co vlastně řekl takže se pak ještě rozčiloval, čemu se smějeme a musím říct, že se tlemil i ten mladej učitel 
- Citovat
- Upravit
26.5.18 12:38
@Berousik píše:
Jo a delala jsem v kanclu, kde nas bylo vic a bylo tam spis muzske osazenstvo. Bylo to v zime, ja sla o pauze do mesta, zkousela jsem si nejaky svetr nebo co. A prijdu zpet do kancelare, sundam bundu…a ja mela jen podprsenku
Aby sis určitě šla koupit svetr nebo halenku, co? Ale jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.5.18 12:51
Já bych přispěla ještě jedním trapasem:
Kdysi jsem měla vlasy dlouhé do půli zad a když jsem něco dělala, tak jsem si je kolikrát narychlo smotala do drdůlku a upevnila tužkou. Tenkrát jsem si je taky takhle smotala do drdolu a upevnila. Jenže pak jsem si vzpomněla, že musím do města, že jsem na něco zapomněla. Což znamenalo vše pustit, skočit do kalhot a letět do toho města. Ve městě to bylo prima. Všichni se na mne usmívali, od ucha k uchu. Po nějáké době mi to bylo vážně divný. Koukla jsem se do zrcátka, jestli nemám čmouhu na obličeji nebo nebo na oblečení flek. Vše byl v pořádku. Pokrčila jsem rameny a „promenádovala“ se ve městě vesele dál. Až jsem vyřídila moji zapomenutou záležitost na úřadě, pocourala všechny obchody, sedla si na zahrádku na kafe, jela narvanou tramvají tam i zpět a vrátila se domů, jsem teprve zjistila, že mám vlasy seplé do drdolu, ale místo tužky mám ve vlasech starý červený kartáček na zuby, který nešel přehlídnout!!!
Málem mne tenkrát kleplo to za prvý a za druhý jsem se bála fakt dlouhou dobu jet do města a tramvají, protože jsem se bála, že mne někdo pozná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.6.18 23:15
1. V mládí jsme se s mým přítelem běžně oddávali radovánkám v jeho pokoji ještě u rodičů. Byli taktní a nikdy nevešli bez klepání a vyzvání. Když jsme jednou byli pěkně rozjetí a já měla jeho hlavu mezi stehny, rozrazily se dveře a v nich cizí chlap. Odečet topení 
. Rodiče jej pustili do bytu a my netušili… No naštěstí se ve dveřích otočil a šel odečíst nejdřív obývák . Já jsem rychle profičela na záchod a vylezla, až když odešel z bytu…
2. Kamarádka potkala kolegyni z práce, která byla už druhým rokem na mateřské. A tak jí začala pěkně gratulovat, že je super, že už čekají druhé. Odpověď - nečekám, to jsem tak vyžraná
3. Jako dítě mě poslal taťka vyřídit něco kolegovi z práce. Tak jsem tedy zazvonila a až ve chvíli, kdy otevřel, jsem si uvědomila, že jsem se spletla a měla jít k jinému, který bydlel ve vedlejším domě. Hezky jsem pozdravila, na dotaz co potřebuji řekla, že nic, řekla nashledanou a šla za tím druhým. Večer k nám přišel jeho syn se zeptat, jestli něco taťka nepotřebuje. Mysleli si, že jsem zapomněla co mám vyřídit.
- Citovat
- Upravit
8.6.18 22:55
Tak já nevím jestli největší ale poslední. Stavila sem se pro manžela do práce a šli sme na parkoviště k autu. Aniž bych si všimla že tam sou dvě stejný auta tak sem v pohodě sedla do druhý auta Můj chlap hleděl a o tom druhým a jeho doprovodu radši nemluvím Ten můj se tlemí ještě teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zvětšená nosní mandle u školkového dítěte
- 26.05.26
- Anonymní
Homeopatická podpora během IVF
- 20.05.26
- Anonymní
Jak urychlit hojení po operaci nosní mandle?
- 20.05.26
- Anonymní
