Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj, nejsi anonym. Vy synovi nadáváte? U nás se domluvíme. Max. lehce zvýším hlas, když je nejhůř. Žádné tresty neprovozujeme.
Když vím, že to na mě jde, radši jdu pryč nebo zatnu pěst. Něco zákažu, nebo pošlu do pokoje. Ale nikdo není dokonalý, pak záleží jak často a jak moc ti ta ruka ujede…
Ty trest, co zminujes nevím odkud máš, ale já to znám tak z televize. Navíc takové dítě je na to fakt malé.
Kdyz rikas, ze ti ujede ruka, to mas na mysli jedno placnuti pres prdelku nebo poradny narez? Pokud to prvni, tak asi jednou za cas to decku neublizi. Pri druhem bych se vazne zamyslela.
@angelivanka84 synovi jsou take tri.
nenadavame mu, nebijeme ho, nenutime ho nikde klecet apod. ![]()
kdyz je toho na me fakt moc, obcas na nej jecim. jinak vysvetluji, vysvetluji, vysvetluji. vsechny situace, jak se ma chovat, co udelal nebo co je spatne. musi ty spravne principy pochopit, ne ze mu je vtlucu do hlavy nasilim.
Mám stejně starého syna a taky mi občas ujede ruka. Potom mě to mrzí a ještě víc mě mrzí to, že mu lupnu přes zadek za úplnou blbost, protože celý den vysvětluju, nezvyšuju hlas, snažím se být v klidu a večer udělá něco a schytá to za celou dobu „vysírání“. Naštěstí je hodný a tohle se u nás děje tak jednou za čtvrt roku, ale i tak si pak nadávám, že jsem se nechala vytočit zbytečně. Chlap netrestá a ani nezvyšuje hlas. Prý na sebe nejlepší kamarádi nekřičí, ani se nemlátí.
![]()
Ja synovi obcas na zadek placnu, nechapu, proc se z toho tolik dela. Vysvetluji, vysvetluji, ale kdyz vidim, ze neco dela schvalne a je to treba nebezpecne, tak pocitam a kdyz ani to nezabere. Placnu. Neutesuji, ale odhanim, vyjadrim, ze me to mrzi. Jak se uklidni, prejdu to a nevracim se k tomu. Prijde mi to, jako neco co zabira u nej, deti jsou ale ruzne. Taktez ho miluji, ale u svagrove mam odstrasujici pripad, ktera si je rozmazlila a ted s nima nemuze vydrzet…
@angelivanka84 píše:
Syn 3roky někdy tak zlobí až mi ujede ruka.
Jsem hrozná.
Jak ale jinak ho potrestat, aby nezlobil, neodmlouval, nedělal na nás obličeje když mu nadáváme?
Poraďte prosím.
Klečení na vařečce, nebo klečení a ruce před sebou, klečení a ruce před sebou na nich knihu /knihy, to ne to nechci.
To si nechte…
Svého syna miluji a tohle je pro mě týrání dětí
to jsou tresty jak za císaře pána ![]()
U nás to funguje různě, podle situace - vysvětluji, snažím se zabavit či odvést pozornost, nebo systém odměny - něco za něco. Nebudeš uklízet hračky? Ok, nebude po obědě čokoládka…Když mi rupnou nervy, ječím
Jinak sem tam taky na zadek plácnu a až tak si to nevyčítám. Zrovna ted jsem četla, že u nás vzrůstá brutalita v kriminalitě mládeže. Jako jednu z příčin, kromě rozvratu klasické rodiny, vidí psychologové i příliš benevolentní výchovu zavedenou u nás tuším v 90. letech min. století. Děti potřebují ve výchově přehledné, jasně stanovené hranice a důslednost.
No, tak ti ujede obcas ruka a co? Deti si nemohou delat co chteji. Je potreba vedet, ze za nevhodne chovani nasleduje trest. U nas doma se jednou vysvetlilo, podruhe vysvetlilo a potreti uz nasledoval vyprask. Tenhle styl fungoval perfektne. A pochopil ho kazdy. Benevolentni vychova je zlo. Obcas slova nestaci a tak musi nasledovat ciny.
U nás byl dost velký trest „ztráta přízně“ - můj kamenný ksicht, naštvaný tón hlasu. Plus jsem ji tedy donutila udělat žádané (obléct, svléct apod.) nebo zabránila dělat to, co nemá. Prostě musela pochopit, že bude po mém a když ne, tak končí legrace a blíží se konec světa.
Obličeje jsem ignorovala, nějak se to dítě (ve třech letech) ventilovat musí.
Jo, a ještě jsem odklízela do pokojíčku - možná to není nejvýchovnější, ale ten klid… Časem jsem měla dítě, kterému stačí vysvětlit, protože vědělo, že jinak mu maminka ukousne hlavu.
Osobně si teda nedovedu představit, jak bych donutila tříleté dítě klečet na vařečce nebo držet knížky.
@pe-terka mně teda v tom věku přišlo, že dítě úvahu typu „v deset jsem zlobil, po obědě o půl jedné nemám bonbon“ vůbec nechápe. Jsem příznivec bezprostřední akce ![]()
@Denise13 píše:
No, tak ti ujede obcas ruka a co? Deti si nemohou delat co chteji. Je potreba vedet, ze za nevhodne chovani nasleduje trest. U nas doma se jednou vysvetlilo, podruhe vysvetlilo a potreti uz nasledoval vyprask. Tenhle styl fungoval perfektne. A pochopil ho kazdy. Benevolentni vychova je zlo. Obcas slova nestaci a tak musi nasledovat ciny.
Souhlas
U nas vlastne dost pomaha system vyhrozovani
nechces si uklidit pokoj? fajn, vyhazu hracky do popelnice. a jdu pro pytel. nebudes se oblekat? ok, jdeme ven s brachou sami. vezmu mimino a jdeme do predsine. nejdes si vycistit zuby? dobre, hazu tvuj kartacek s dinosaurama do kose. a jdu pro nej. jakmile kluk vidi, ze opravdu hrozi neco zleho, okamzite se zklidni a otoci. nedohaduju se s nim, protoze to vecne odmlouvani me dokaze vytocit. obcas ho taky nekdy strcim do pokojicku za dvere. to je pro nej fakt trest, hned se srovna a prijde.
takze ja se snazim vse resit v klidu, ale razne.
@Knihomyš píše:
@pe-terka mně teda v tom věku přišlo, že dítě úvahu typu „v deset jsem zlobil, po obědě o půl jedné nemám bonbon“ vůbec nechápe. Jsem příznivec bezprostřední akce
Samozřejmě že v tomhle věku děti žijí TADY A TEĎ.
Než je to dospělí odnaučí
![]()
@angelivanka84 píše:
Syn 3roky někdy tak zlobí až mi ujede ruka.
Jsem hrozná.
Jak ale jinak ho potrestat, aby nezlobil, neodmlouval, nedělal na nás obličeje když mu nadáváme?
Poraďte prosím.
Klečení na vařečce, nebo klečení a ruce před sebou, klečení a ruce před sebou na nich knihu /knihy, to ne to nechci.
To si nechte…
Svého syna miluji a tohle je pro mě týrání dětí
Ještě jsem neslyšela o nikom kdo by děti nechával klečet na vařečce ![]()
U nás platí zákazy - nebude Večerníček, bombonek po obede apod.