Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A nechybí mu tzv. hormon štěstí? to má kamarádčin přítel a ten je furt jak bručoun a nedokáže se smát…
Jako hormon štěstí se označuje endorfin.. a když ho někdo nemá dostatek, tak to nějak blbne v mozku a ten člověk nedokáže projevovat radost, ikdyž vlastně jí má
je to složitý a když ho chybí fakt hodně, tak jsou potom i maniodepresivní stavy a tak podobně, ale to už je fakt krajní ![]()
@Anonymní píše:
Jeee to taky existuje hormon štěstí
no jo endorfin, uvolnuje se do mozku a způsobuje dobrou náladu, vyplavuje se při strsu nebo při svalové zátěži, zkus mu doporučit nákej sport
Existují lidé, kteří prostě opravdu smysl pro humor moc nemají.
Asi bych se zaměřila na jeho dobré vlastnosti a tak nějak pouvažovala o tom, jestli ti ty dobré vlastnosti vynahradí ten nedostatek smyslu pro humor a to bručounství.
Taky asi zákeží na tom, jestli postrádá smysl pro humor, nebo to jde až tak daleko, že na ničem nevidí nic pozitivního. S tím prvním se žít dá, i když je to asi někdy nuda. To druhé už je řádná otrava.
V lékárně prodávají jeho náhražku…jmenuje se ALLEGRA
, můžu jen a jen doporučit ![]()
A nebo je to prostě jen cíťa a to pak teda radu nemám, protože chodit kolem něho po špičkách a dávat si pozor na pusu aby jsi mu slovem neublížila… to je trošku na hlavu
a hypochondr k tomu… ![]()
Děkuju za rady, ale podle toho co píšete, tak jsou to i jako maniodepresivní stavy, někdy mi to i přijde jako schizofrenie, moc častá změna nálad, která kolikrát závisí na tom, co řeknu já a může to být v dobrém nebo ve zlém. V jeho obličeji není vidět žádná mimika, žádná reakce, žádná emoce, to se stane jenom občas že zareaguje a zasměje se. Nějak se poslední dobou nemůžu zbavit pocitu, že takle to už bude pořád, to nechci, takhle to nejde. Ani si nedovedu představi, že někam půjdeme já se tam budu obrovsky bavit a on bude koukat jak trubička. To ani nikam nepůjdu
@Anonymní píše:
Děkuju za rady, ale podle toho co píšete, tak jsou to i jako maniodepresivní stavy, někdy mi to i přijde jako schizofrenie, moc častá změna nálad, která kolikrát závisí na tom, co řeknu já a může to být v dobrém nebo ve zlém. V jeho obličeji není vidět žádná mimika, žádná reakce, žádná emoce, to se stane jenom občas že zareaguje a zasměje se. Nějak se poslední dobou nemůžu zbavit pocitu, že takle to už bude pořád, to nechci, takhle to nejde. Ani si nedovedu představi, že někam půjdeme já se tam budu obrovsky bavit a on bude koukat jak trubička. To ani nikam nepůjdu
a co za nějakým dr by nešel? třeba by věděl proč je takovej a makovej. Ale asi ne co? Oni chlapi tohle moc rádi nemaj no. :-/
Mně přijde hlavně šílené, že se znáte dva roky a ty jsi se kvůli němu rozvedla. Proč jsi ho nejdřív nepoznala víc?
Neber to, prosím tě, jako kritiku, tohle je každého věc a hlavně člověk nikdy nemůže říct - to já bych.. Jen mě to trklo do očí a nechápu. ![]()
U doktorů už byl mnoha, ale je naprosto v pořádku.
Prý jsou to nervy atp. A rozváděla jsem se proto, že jsem prostě asi pitomá a vždycky to beru hrozně vážně. Jinak už jsem byla v lékarně a koupila tu alegru, takže díky za rady vyzkouším to
A viděla jsi už jeho rodiče, nebo se nestýkáte. Možná že to bude dědičný nebo prostě se chovají i rodiče tak. ![]()
Zkus si s ním o tom promluvit, když budete sami a budete mít na to klid. ![]()
Rodiče už nemá a mluvíme o tom docela často, vlastně se vždycky akorát pohádáme
No jo je to s chlapima těžký
když se moc ptáš a chceš to řešit, tak maj pocit, že rypákuješ a když snim nemluvíš, tak jim zas vadí, že snima nechceš nic rozebírat :-/ pokud ani doktor nic nezjistil, tak to prostě bude mít v sobě povahově a to bude asi velkej oříšek… ![]()
Ahoj holky, známe se s přítelem 2 roky, bydlíme spolu s jednou přestávkou rok.
Rozvedla jsem se kvůli němu, měli jsme obrovské problémy ohledně jeho dospělých dětí a mého dítěte, další problémy s jeho bývalou ženou. To, že nebyl tak šťastný a nesmál se všemu jsem přičítala právě problémy s jeho bývalou ex. Teď už je vše s jeho ex vyřešené, na co jsme se moc moc těšili, ale ono kýžené štěstí nenastalo. Je pořád otrávený, neumí se smát, nechápe humor, ani nevyhledává srandu, nechce se smát nebo já nevím. Když mu řeknu, že mi vadí, že se nesměje, že na něm není vidět, že je šťastný i když mi říká, že je, akorát se urazí. Urážlivost je jeho jedna z nejlépe vyvinutých vlastností a to já prostě nepochopím. Navíc ho pořád něco bolí. Holky máte někdo taky takovéto podobné zkušenosti. Díky za všechny rady, porady…:-))