Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pujceni ci nepujceni oblibene hracky - pred nekolika lety, kdy jsem tohle tema resila u sveho prvorozeneho batolete, jsem se docetla zajimavy nazor. Nejaky detsky psycholog nebo tak neco v nem prirovnaval pujceni oblibene hracky k situaci, kdy ti prijde parta kamaradek a jedna te poprosi, jestli bys ji pujcila na tuhle navstevu tvoje oblibene tricko/nocni kosili/saty/kabelku/spodni pradlo…
Nase deti nemaji moc veci, o kterych si mohou opravdu rozhodovat sami. Do hracek jim casto matky mluvi - pujc to, at kamarad neni smutny. Nebud lakomy. A to je chyba. Pokud dite neni skutecne lakome a o hracky se dokaze rozdelit a pujcovat je, neni duvod trvat na tom, aby tu prave oblibenou (nebo i tri) nemohlo pred navstevou schovat. Naopak, je to spravne reseni.
Zacala jsem to tak u sveho starsiho a pak i mladsiho ditete praktikovat. Chces pujcit svou hracku? Nechces ji pujcit?
A svete div se, nemam doma dva lakomecky. Mam deti, ktere se o hracky podeli. A ochotneji v tom problematickem majetnickem obdobi, kdyz mely pred navstevou moznost dve tri oblibene hracky schovat.
Tohle nějak neřeším, když si pozvu někoho na návštěvu, tak jsem ráda že tu je, pokecáme, děcka si pohrají a pak se to uklidí. Když se zapojí návštěva(děti) fajn, když ne tak to uklidíme pak v klidu s dětmi sami. Ale nemám teda ve známých nikoho, kdo by byl vysloveně demoliční četa
. Když jsme na návštěvě, tak se snažím s úklidem pomoct, nebo zaúkolovat děti, ale většinou mi bývá odpovězeno ať to nechám, že to pak uklidí sami, stejně jako u nás. Větší děti si stejně hrají v pokojíčku, menším vytáhnu krabici s hračkama pro prťata a to je pak uklizeno raz dva.
No ja to mam tak, ze kdyz uz nekdo prijde s detma, tak nez odchazi, proste to zas spolecne uklidi. Kamosky vetsinou mlci nebo svy dite poslou, pokud jsou u me, vicemene mam vsechny deti v rezii ja.
Dopredu jim vymyslim zabavu, aby mohli hrat vsichni a pak je jen usmernuju a kdyz zacnou prehanet, houknu tak vseobecne k pokojiku, zda tam mam vlitnout, nebo si budou hrat v klidu, rachot prestane a zase si hrajou. Kdyz jsme na navsteve my, tak moje deti po sobe musi uklizet a musi se chovat slusne, dracit muzou venku na hristi nebo v parku.
Mám to jako Pudla. Hlavním cílem návštěvy jak u nás tak u nich je se zbavit dětí a pokecat si v klidu. Jídlo dám dětem na stoleček, ale můžou si ho odnášet, vybírám ho tak, aby s ním něco nepoškodily, ale s luxováním/vytřením eztak počítám. Hračky můžou krámovat jak se jim zlíbí. Mě to za to stojí, obvykle ten čas, kdy se dětem nemusím věnovat a pokecám si je delší, než následná doba debordelizace. Obvykle mi návštěvy nabídnou pomoc uklidit alespoň rámcově hračky. Jako hostielku by mi nenapadlo, že bude pomáhat zametat nebo utírat stůl. Ikdyž s některými kamarádkami to tak nastavené máme.
Návštěvy mám ráda. Neutrální půdy - venku je to samo nejlepší, vnitřní většinou nejsou zadara.
@medvidek píše:
@Vemas kamosce bych rekla, ze syn ma tuto hracku oblibenou takze ji opatrujete jako vzacnost a ze respekujes synuv postoj, ze nepujci. At se nezlobi. A vic bych se v tom nerypala. Bud to pochopi nebo priste neprijdou.
mám to stejně. nemám ráda hamty hamty, nepůjčím nic. to rovnou řeknu, že nemůžeme chodit na návštěvy ani mi ani nikdo k nám. Pokud se ale jedná o konkrétních pár hráček, tak vlastnictví repektuji. Já tak nepůjčím kdekomu na potkání třeba svůj foťák, mobil…
Myslím, že oůže si o půjčování předem s dítětem promluvit, dohodnout se, co je na půjčování, co ne - bud se schová nebo se na to návštěva předem upozorní. lepší, než to pak řešit ve fázi, kdy už se děti mydlí to už pak každá matka má tendenci hájit to svoje mnohem víc.
@Lama Lama syn rozhodne neni lakomy. To ne.
Pujci temer vse krome 2 hracek. Obzvaste ta jedna je jeho vymodlena hracka. Desne si ji vazi, je pro nej vsim.
Proto mi vadi, ze znama nuti meho syna se o tu jednu hracku podelit a komentuje to slovy „ze to neni hezky, ze je hamoun a jak se jeji syn desne tesil az si s touhle hrackou bude hrat a on hamoun mu ji nepujci“ ![]()
@Pomlenka píše:
Pujceni ci nepujceni oblibene hracky - pred nekolika lety, kdy jsem tohle tema resila u sveho prvorozeneho batolete, jsem se docetla zajimavy nazor. Nejaky detsky psycholog nebo tak neco v nem prirovnaval pujceni oblibene hracky k situaci, kdy ti prijde parta kamaradek a jedna te poprosi, jestli bys ji pujcila na tuhle navstevu tvoje oblibene tricko/nocni kosili/saty/kabelku/spodni pradlo…
Nase deti nemaji moc veci, o kterych si mohou opravdu rozhodovat sami. Do hracek jim casto matky mluvi - pujc to, at kamarad neni smutny. Nebud lakomy. A to je chyba. Pokud dite neni skutecne lakome a o hracky se dokaze rozdelit a pujcovat je, neni duvod trvat na tom, aby tu prave oblibenou (nebo i tri) nemohlo pred navstevou schovat. Naopak, je to spravne reseni.Zacala jsem to tak u sveho starsiho a pak i mladsiho ditete praktikovat. Chces pujcit svou hracku? Nechces ji pujcit?
A svete div se, nemam doma dva lakomecky. Mam deti, ktere se o hracky podeli. A ochotneji v tom problematickem majetnickem obdobi, kdyz mely pred navstevou moznost dve tri oblibene hracky schovat.
To je presne ono! Dky taky to tak vidim ![]()
@Vemas píše:
@Lama Lama syn rozhodne neni lakomy. To ne.
Pujci temer vse krome 2 hracek. Obzvaste ta jedna je jeho vymodlena hracka. Desne si ji vazi, je pro nej vsim.
Proto mi vadi, ze znama nuti meho syna se o tu jednu hracku podelit a komentuje to slovy „ze to neni hezky, ze je hamoun a jak se jeji syn desne tesil az si s touhle hrackou bude hrat a on hamoun mu ji nepujci“
to už mi přijdou žabomyší války. prostě návštěva přijde, předem oznámím dítěti, že si může půjčit jakoukoli hračku, ale bagr a méďu Béďu nepůjčujem. vzápětí nabídnu na společné hraní Duplo, vláčkodráhu, pastelky, modelínu a může si vybrat. Každý normální člověk to snad musí respektovat. Není ta ženská na hlavu? Bych se teda dítete zastala, znovu zopakovala, že hamoun neni a není problém půjčit jakoukoli jinou hračku. ![]()
Já jsem ráda, když si můžu pokecat s kamarádkou a děti si pohrají s vrstevníky, jí se skoro všude, čokoláda a patlavé věci v kuchyni, pije se v obýváku a v kuchyni (nebere se do patra do pokojíků). Nikdo s tím nemá problém. Počítám s tím, že vykrámují věci, něco uklidíme ještě s návštěvou, něco samy, vyluxnu a je to… Počítám, že takhle to mají i moje kamarádky, nikdo nikdy nic proti tomuto zaběhlému standardu neměl, rády se vídáme i navštěvujeme… A jsem tedy dost ráda, že jsme v tomhle ohledu tak podobné (což lze zjistit i z „četnosti“ návštěv a zvaní..), i že si případně vzájemně zklidníme více rozdováděné děti a nikdo to neřeší…
Takže úklid mi nevadí (a to máme dost velký dům), jsem ráda, že je živo, často si beru i děti samotné (aby měli rodiče chvíli na třeba úklid, doktora, mimčo atd..).
Na návštěvy se svou téměř dvouletou chodime často a k nám občas taky nějaká zavita (občas proto, ze máme 1+1 tak je to u nás mackanice).Když jsem u druhých, snazim se rozhazene hračky uklidit a i když je řečeno nech to, tak aspoň něco poskladam. Já moc nemusím když nám u nás někdo pomáhá s úklidem hracek, stejně to pak preskladam podle mého systému
, Problém mam s tím, ze jak je mala zvykla, ze doma máme v jedné místnosti pokoj, obyvak i ložnicí, ze i na návštěvě vleti do ložnice a nechápe, ze se to nehodi. Snažím se ji z tama vyhnat, ale vetsinou se přidá i domácí dítko a když známá nic nenamita děti si spolu třeba na vterinku lehnou a opět utíkají za hrackama
.Teď se budeme stěhovat do většího, takže snad už brzo pochopí, ze ložnice je na spaní a ne hrani. Jinak drobky mne nevadí, po návštěvě vysaju a je. Když nadrobime na návštěvě my, tak větší kousky po tom našem prasatku sbiram nebo když něco vyleje nabídnu, ze utru. Většinou je ale řečeno nech to byt..
To půjčování hraček, taky si myslím, že dítě má mít právo pár hraček prostě nepůjčit.
Vtipná byla ale malá sousedka. Chodila k nám pravidelně na návštěvu, děti si společně hrály, nebyl problém. Pak jsme přišli k nim, ale ona nechtěla nic půjčit. Nic. My jsme byli první vetřelci v jejím revíru. Maminka to začala dělat tak, že si holčička mohla před naší návštěvou schovat věci, které našim dětem nechce půjčit, holčička samozřejmě chtěla schovat úplně všechno, ale to samozřejmě nešlo
A při asi čtvrté nebo páté návštěvě schovala jen 3 věci ![]()
Já teda nevidím důvod, proč vyžadovat právě ty schované/zakázané hračky, dítě má přece právo na jakési soukromí.
Taky oblíbené hračky před návštěvou klidně schováme. Ale většinou už na tom děti ani netrvají. Určitě jsem tento názor slyšela ačetla na více místech. Taky mám věci, které bych nikomu nepůjčila, takže děti v tomhle chápu. Jinak návśtěvy nenutím uklízet, ale oni se většinou nabízejí sami ![]()
Je fakt že k nám chodí celkově málo návštěv, my taky málokdy někam zavítáme. Ale když už se tak stane tak prostě nechám děti si hrát podle chuti. V pokojíku i v kuchyni. Obývák máme spojený s ložnicí je tak nějak tabu, všichni to respektují. Rodiče i děti, je to dané a hotovo.
Mám jen jednu kámošku s rozjívenou holčinou, ona se jí teda vždycky snaží usměrnit a tak.Ale je to ten typ dítěte co neposlouchá ani rodiče, takže se stalo i tp že po jejich odchodu jsem lovila podsedáky od kuchynského stolu z vany a podobně.
Jinak ostatní návštěvy jsou v poho.Moje děti se chovají i u cizích jak doma, tudíž slušně.
Co se týká těch schovávacích hraček, po zkušenostech schováváme třeba puzzle, pexesa a tak podobně. Protože se stalo že jsme je sbíraly všude možně a třeba i nedohledali. ![]()
To asi moc kamaradek nemas, co? ![]()
U nas to teda funguje tak, ze na deti dohlizime, jen kvuli rozbiti, nebo aby neudelali lumparnu.Ale hracky rozhodne neresime. Muzou klidne udelat curbes, jak moje deti u kamaradky tak jeji u nas. Uklizeni taky neresime, uklidim to az odejdou. Nevadi mi to, chci si s kamaradkou pokecat a tak jsme radi kdyz je klid ![]()