Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemluvím se svým otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.10.15 12:33
Hlavně jsi první krok už udělala tím, že jsi dala najevo, že ho chceš pozdravit, když jste se potkali.
To on zareagoval tak, že ti dal jasně najevo, že tento krok nepřijímá. Tím by to pro mě bylo vyřešené 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:34
Je mi vždy smutno, když čtu takové a podobné příspěvky. Vztahy jsou celkově někdy velmi složité, ale pokud se to týká nejbližších členů rodiny, tak to bývá velmi citlivé a bolestné. Měla jsem to podobně. „Otec“, který se nikdy nechoval jako otec, který nám dost všem ublížil, je na tom teď zdravotně velmi špatně - vlastně umírá. Mohla jsem ho teď taky odkopnout, místo toho jsem mu odpustila. Možná bych se na tvém místě pokusila ještě jednou s otcem v klidu a bez emocí promluvit, dovysvětlit si tu situaci, kvůli které to vzniklo - v zájmu „dobrých“ vztahů v rodině. Pokud by odmítl, tak bych to respektovala jako jeho rozhodnutí. Sama píšeš, že ti otec ani nijak nechybí a že máš skvělého manžela a ostatní rodinu.To je hlavní a teď by jsi se měla soustředit především na svoje další dítě a nestresovat se zbytečně. Držím palce. 
Příspěvek upraven 20.10.15 v 12:35
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:34
Vím, jak Tě to mrzí. Ale ty sama s tím nic neuděláš. Pokud se táta nebude chtít udobřit. Já jsem zkoušela všechno možné, chtěla jsem si o všem promluvit. Táta měl svoji pravdu a nic nechtěl slyšet. Prý jsem ho zradila. Do dneška nevím jak. Přece se musím zastat svého muže.
Taky mě to mrzelo hodně kvůli dětem. Měla jsem ročního kluka a druhého jsme čekali. Ani to ho neobměkčilo.
Pokus se netrápit. I když je to těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:34
Jojo, tihleti arogantní snobové, čím jsou starší, tím je to horší. Máš pravdu, fórky a dělat si pudel z ostatních, ale běda kdyby se ji měřilo stejným metrem?
Hele, já si myslím, že za děti ti být smutno nemusí. jako chápu, že bys byla radši kdyby děda se choval jako děda z pohádky, milující, chápající, pro každou neplechu, ale… za svého tátu nemůžeš. Jinak chlap udělal dobře, někdy pracovat s příbuzným jako nadřízeným není žádný med, atady to vypadá, že yb to spíš bylo monžá peklíčko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:36
@Klementyna píše:
Hlavně jsi první krok už udělala tím, že jsi dala najevo, že ho chceš pozdravit, když jste se potkali.
To on zareagoval tak, že ti dal jasně najevo, že tento krok nepřijímá. Tím by to pro mě bylo vyřešené
Ano, máš pravdu. Přišlo mi to samozřejmé, že ho pozdravím, už kvůli těm dvěma klukům můj a jeho syn, no, je to tak, jak to je. Děkuju moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:38
@nostress píše:
Je mi vždy smutno, když čtu takové a podobné příspěvky. Vztahy jsou celkově někdy velmi složité, ale pokud se to týká nejbližších členů rodiny, tak to bývá velmi citlivé a bolestné. Měla jsem to podobně. „Otec“, který se nikdy nechoval jako otec, který nám dost všem ublížil, je na tom teď zdravotně velmi špatně - vlastně umírá. Mohla jsem ho teď taky odkopnout, místo toho jsem mu odpustila. Možná bych se na tvém místě pokusila ještě jednou s otcem v klidu a bez emocí promluvit, dovysvětlit si tu situaci, kvůli které to vzniklo - v zájmu „dobrých“ vztahů v rodině. Pokud by odmítl, tak bych to respektovala jako jeho rozhodnutí. Sama píšeš, že ti otec ani nijak nechybí a že máš skvělého manžela a ostatní rodinu.To je hlavní a teď by jsi se měla soustředit především na svoje další dítě a nestresovat se zbytečně. Držím palce.
Děkuji ti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:38
Jo a ještě jak připomíná @Emilie - chlapi takové povahy - jakože srandičky z ostatních, ale na ně si to absolutně nikdo nesmí dovolit, to jsou strašné povahy, o takového člověka bych ve svém životě nestála, ani kdyby to byl vlastní otec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:41
@Marci113,
děkuju Marci113,já jsem opravdu v pohodě, to jen, že jsem ho potkala, tak to ve mně rozvířilo emoce. Bohužel není vyloučeno, že ho občas prostě potkám. Nevím, v kolik přesně chodí pro malého. Myslela jsem si, že dřív než já, proto chodím já později, ale včera šel později i on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:43
@Emilie,
děkuju ti. Je fakt, že co se té práce týče, si myslí i moje sestra a v neposlední řadě můj muž, že díky Bohu, že to takhle dopadlo. Ona by nebyla jeho nadřízená, jen pracuje na jiné pozici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:44
@Klementyna píše:
Jo a ještě jak připomíná @Emilie - chlapi takové povahy - jakože srandičky z ostatních, ale na ně si to absolutně nikdo nesmí dovolit, to jsou strašné povahy, o takového člověka bych ve svém životě nestála, ani kdyby to byl vlastní otec
Souhlasím s tebou. Ona legrace je hezká věc, jenže on si dělá takovou tu zlou jízlivou, ale oplatit mu to někdo, běda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:50
@carola píše:
Souhlasím s tebou. Ona legrace je hezká věc, jenže on si dělá takovou tu zlou jízlivou, ale oplatit mu to někdo, běda.
Já jsem znala jednoho takového chlapa - byl to otec jednoho mého bývalého co jsem s ním kdysi za svobodna chodila. Jezdit tam na návštěvu bylo peklo! A to doslova. To byl tak odporný zlý člověk, brrrrr, dodnes je mi špatně, jen si na něj vzpomenu…
Ať si kdo chce co chce říká, „dobré rodinné vztahy“ a tak podobně, ale dítě takového dědečka fakt nepotřebuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:54
@Klementyna píše:
Já jsem znala jednoho takového chlapa - byl to otec jednoho mého bývalého co jsem s ním kdysi za svobodna chodila. Jezdit tam na návštěvu bylo peklo! A to doslova. To byl tak odporný zlý člověk, brrrrr, dodnes je mi špatně, jen si na něj vzpomenu…
Ať si kdo chce co chce říká, „dobré rodinné vztahy“ a tak podobně, ale dítě takového dědečka fakt nepotřebuje
Jediné, co musím říct na jeho obranu je, že on má děti opravdu rád. Paradoxně k jeho povaze s nimi má i trpělivost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 13:04
@Anonymní píše:
Ahoj. Potřebovala bych se svěřit. Máme s mužem 7-letého synka, nyní čekáme holčičku. Muž pracuje cca 3 roky u firmy, kde si moc nevydělal. Zemřela mi maminka již před 10 lety, můj otec se znovu oženil a s manželkou mají 8-letého syna. Ve firmě jeho manželky se uvolnilo místo za mnohem lepší peníze, můj partner tam poslal životopis a žádal mě, aby se manželka otce nijak nezasazovala o jeho přijetí. Přijali ho, on dal výpověď, šéf ji přijal, to bylo v pátek. Jenže v pondělí si ho šéf zavolal, začal ho přemlouvat a nabídnul mu stejné podmínky, jako mu nabídnul nový zaměstnavatel. Muž tam má dobrý kolektiv a rozhodl se zůstat. Ještě ten den zavolal do té firmy, moc se jim omluvil s tím, že zůstane u svého zaměstnavatele. Otec volal volal, řekl, že s mým mužem skončil, že má o něm své mínění, že už od něj v životě nic nechce, mluvil o něm jako o nejhorším looserovi. Můj muž je slušnej chlap, pracuje, stará se o nás, má nás rád, dotklo se mě to a řekla jsem mu, že tedy já končím s ním a údajně, že už není můj táta(to si nevybavuji, ale řekl to své ženě, že jsem mu to řekla) Je to půl roku, od té doby se nestýkáme, ani jednou nezavolali, že by si třeba vzali syna, mně to nevadí, ale on si odvykne a už k nim nebude chtít vůbec. Jejich a náš syn chodí do stejné školy. Včera jsme potkali otce s malým, jak jdou ze školy, chtěla jsem ho podravit, ale on se na mě ani nepodíval, dělal, že jsem vzduch, naklonil se k malýmu, pozdravil ho a šel dál. Bylo mi z toho smutno. Je to i tím těhotenstvím. On je takový starý protiva, je mu 60 let, rád si z každého dělá takovu tu nepříjemnou jízlivou legraci, ale běda, kdyby si ji někdo udělal z něj. Maminka s ním trpěla, nebyli manželé cca od mých 10 let. Našel si maminku s mou tehdy 2 letou sestrou, tu adoptoval a byl jí otcem víc než špatným. Bil ji, ubližoval jí, občas uhodil i maminku, pak ho našla v posteli u nás doma se svou nejlepší kamarádkou. Je možné, že už to takhle zůstane navždy. Mně upřímně ani nijak nechybí, spíš mě to mrzí kvůli dětem, malá ho ani nepozná. Naštěstí mužovi rodiče jsou úžasní a sestru mám taky skvělou. Jen teď budou různé narozeninové oslavy a on už dopředu nahlásil mé sestře, že pokud budeme u nich na Vánoce my, že on tam nejede a já upřímně také nestojím o to ho vidět. Jsem už takhle hodně přecitlivěla, teď v těhotenství ještě víc. Včera jsem kvůli tomu vůbec nespala. Děkuju tomu, kdo dočetl až do konce. Promiňte anonym.
Nĕkdy jsou ty rodinný vztahy naprd 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
