Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemluvím se svým otcem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
20.10.15 11:59
Zachoval se dětinsky, ale není na Tobě udělat první krok 
Tvůj chlap udělal to nejlepší, co mohl, buď na něj hrdá 
a nezaobírej se hloupostma, tohle si musí Tvůj táta vyřešit sám se sebou jednou mu dojde, že udělal pěknou botu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 12:03
@martina.se,
děkuju ti moc. Moje sestra si myslí, že pro klid v rodině bych se mu měla omluvit, ale můj muž při mě vždy stál a já budu stát při něm a necítím, že bych se mu měla omlouvat. Opravdu ti děkuju.
- Citovat
- Upravit
20.10.15 12:05
@Anonymní píše:
@martina.se,
děkuju ti moc. Moje sestra si myslí, že pro klid v rodině bych se mu měla omluvit, ale můj muž při mě vždy stál a já budu stát při něm a necítím, že bych se mu měla omlouvat. Opravdu ti děkuju.
osobně bych nevěděla, za co se omlouvat 
Tys nic nezpůsobila, jen ses ohradila proti tomu, že urážel Tvého chlapa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:11
Však ty jsi nic nezpůsobila. Takže za mě se neomlouvej a žij svůj život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:14
Nic špatného jste s manželem neudělali, nechápu proč se tak naštvali, vždyt jim muže být jedno kde manžel pracuje a nepozdravit svoji dceru, to je promin ubožák 
věřim že ti z toho není dobře, ale dej tomu čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:18
Nemáš se za co omlouvat. Nic špatného jste neudělali. Taky jsem řešila podobný problém, zastala jsem se svého muže proti tátovi. Zachoval se stejně jak ten Tvůj. Přestal se mnou mluvit, za mými dětmi nechodil, nezdravil mě. Hrozně to bolelo. Nedal si nic vysvětlit.
Po nějaké době jsme sice spolu začali mluvit, ale nic už nebylo jako dřív.
Opatruj se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:19
Já myslím, že pokud se nějakým způsobem semlelo, že člověk, co v mládí ubližoval tvojí sestře, nebude chtít ke tvojí sestře v dospělosti na Vánoce, tak jste to vyhráli na celé čáře, ne? 
Kdyby popisovaná situace byla jediný konflikt, tak asi radím, ať zkusíš udělat první vstřícný krok (zní to, jako že do telefonu jste po sobě nakonec řvali vzájemně)… ale podle toho, co píšeš kolem, z toho otec nevychází jako persóna, kvůli které by stálo za to uplatnit sebezapření a potlačit vlastní hrdost… není vám bez něj takhle všem líp?
P. S.: „Klid v rodině“ je zaklínadlo, které hrozně často nahrává despotům a drží v šachu celý zbytek rodiny, na to bacha!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 12:22
Za mě taky neomlouvat. Máme to podobné - moje maminka taky umřela už před 14 lety, otec byl vždycky dost „na baterky“, ale po mámině smrti se choval tak hrozně, že jsme se ve zlém rozešli. Mám už dvě děti, které ho neznají, na rodinné oslavy nechodí, když ví že tam budeme my. Moc mě to mrzelo, takže jsem to zkusila „napravit“ (i když ode mě nebylo co, to on se choval jako vůl, ale je to můj otec, že jo…), několik let se s tím prala a výsledek žádnej. Akorát jsem z toho měla nervy nadranc. Pak vážně onemocněl můj manžel, bylo to fakt těsně, rok se dával do kupy a zůstal mu invalidní důchod. Myslela jsem, že to s ním hne a třeba mi aspoň zavolá. No nic, no. Tak jsem to vzdala, a dost se mi tedy ulevilo. Beru to tak, že jsem „sirotek“ a už jsem si zvykla. Nenech se manipulovat, je to k ničemu.
- Citovat
- Upravit
20.10.15 12:22
@Blekota,
děkuju Blekoto, v rodině se mi o tom nechce mluvit, stresuje mě to, tak jsem potřebovala slyšet názor někoho nezaujatého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.10.15 12:23
Svého otce jsem si vždycky vážila (a nejen za to, že nás po úmrtí mamky vychoval), ale jednou jsem mu za pravdu nedala a musel první krok udělat on. A to tehdy, když si myslel, že o něm na ulici říkám (už nevím co, že pije nebo co). Tohle o něm říkala jeho druhá žena a já ho už pár let předtím upozornila, že mi podobnou informaci o něm sama řekla.
- Citovat
- Upravit
20.10.15 12:24
@střepina,
on mi tehdy v tom telefonu řekl, že nabádal svou ženu, ať se za mého muže přimluví, přestože on si to nepřál, nicméně si myslím, že to zas až takovou roli nehrálo, ptž můj muž je takový spolehlivý a zodpovědný a klidný už od pohledu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:26
@Marci113, také si myslím, že i kdyby se to spravilo, že už to nebude jako dřív a možná je to tak i lepší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.10.15 12:31
@Anonymní píše:
Za mě taky neomlouvat. Máme to podobné - moje maminka taky umřela už před 14 lety, otec byl vždycky dost „na baterky“, ale po mámině smrti se choval tak hrozně, že jsme se ve zlém rozešli. Mám už dvě děti, které ho neznají, na rodinné oslavy nechodí, když ví že tam budeme my. Moc mě to mrzelo, takže jsem to zkusila „napravit“ (i když ode mě nebylo co, to on se choval jako vůl, ale je to můj otec, že jo…), několik let se s tím prala a výsledek žádnej. Akorát jsem z toho měla nervy nadranc. Pak vážně onemocněl můj manžel, bylo to fakt těsně, rok se dával do kupy a zůstal mu invalidní důchod. Myslela jsem, že to s ním hne a třeba mi aspoň zavolá. No nic, no. Tak jsem to vzdala, a dost se mi tedy ulevilo. Beru to tak, že jsem „sirotek“ a už jsem si zvykla. Nenech se manipulovat, je to k ničemu.
Děkuju. Ano, také se budu soustředit na svou rodinu. Nechtělo se mi už do druhého dítěte, nejsem už úplně nejmladší a teď jsem šťastná jak blecha, že se to povedlo. A tobě taky moc držím pěsti, ať jste hlavně zdraví a je vám spolu dobře. Člověk okolo sebe může najít i cizí lidi, kteří jsou mnohdy lepší než vlastní rodina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj. Potřebovala bych se svěřit. Máme s mužem 7-letého synka, nyní čekáme holčičku. Muž pracuje cca 3 roky u firmy, kde si moc nevydělal. Zemřela mi maminka již před 10 lety, můj otec se znovu oženil a s manželkou mají 8-letého syna. Ve firmě jeho manželky se uvolnilo místo za mnohem lepší peníze, můj partner tam poslal životopis a žádal mě, aby se manželka otce nijak nezasazovala o jeho přijetí. Přijali ho, on dal výpověď, šéf ji přijal, to bylo v pátek. Jenže v pondělí si ho šéf zavolal, začal ho přemlouvat a nabídnul mu stejné podmínky, jako mu nabídnul nový zaměstnavatel. Muž tam má dobrý kolektiv a rozhodl se zůstat. Ještě ten den zavolal do té firmy, moc se jim omluvil s tím, že zůstane u svého zaměstnavatele. Otec volal volal, řekl, že s mým mužem skončil, že má o něm své mínění, že už od něj v životě nic nechce, mluvil o něm jako o nejhorším looserovi. Můj muž je slušnej chlap, pracuje, stará se o nás, má nás rád, dotklo se mě to a řekla jsem mu, že tedy já končím s ním a údajně, že už není můj táta(to si nevybavuji, ale řekl to své ženě, že jsem mu to řekla) Je to půl roku, od té doby se nestýkáme, ani jednou nezavolali, že by si třeba vzali syna, mně to nevadí, ale on si odvykne a už k nim nebude chtít vůbec. Jejich a náš syn chodí do stejné školy. Včera jsme potkali otce s malým, jak jdou ze školy, chtěla jsem ho podravit, ale on se na mě ani nepodíval, dělal, že jsem vzduch, naklonil se k malýmu, pozdravil ho a šel dál. Bylo mi z toho smutno. Je to i tím těhotenstvím. On je takový starý protiva, je mu 60 let, rád si z každého dělá takovu tu nepříjemnou jízlivou legraci, ale běda, kdyby si ji někdo udělal z něj. Maminka s ním trpěla, nebyli manželé cca od mých 10 let. Našel si maminku s mou tehdy 2 letou sestrou, tu adoptoval a byl jí otcem víc než špatným. Bil ji, ubližoval jí, občas uhodil i maminku, pak ho našla v posteli u nás doma se svou nejlepší kamarádkou. Je možné, že už to takhle zůstane navždy. Mně upřímně ani nijak nechybí, spíš mě to mrzí kvůli dětem, malá ho ani nepozná. Naštěstí mužovi rodiče jsou úžasní a sestru mám taky skvělou. Jen teď budou různé narozeninové oslavy a on už dopředu nahlásil mé sestře, že pokud budeme u nich na Vánoce my, že on tam nejede a já upřímně také nestojím o to ho vidět. Jsem už takhle hodně přecitlivěla, teď v těhotenství ještě víc. Včera jsem kvůli tomu vůbec nespala. Děkuju tomu, kdo dočetl až do konce. Promiňte anonym.