Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nehledala bych na přátelství rodinu, ale kamarádku jen pro sebe. Určitě ale ne v okruhu spolužáků dětí. Ty nechodíš do práce, nemáš přátele z minulosti?
Z minulosti bydlí kámošky daleko a z práce nemám. Mladší kolektiv. Jsem z phy
@Anonymní píše: Více
A co, že je mladší kolektiv? Většina mých kamarádek je taky starší než já. Další dvě žijí v zahraničí a jsme v kontaktu několikrát týdně, párkrát za rok se vidíme. Všechno jde, když se chce.
Tak o 10 let mladší kolegové to moc na kamarádství není
možná na něco jiného ![]()
Máme to stejně, spíše hůře. Žijeme ve vesnici, kde si každý na něco hraje a nás neberou, protože jak mi řeklo pár lidí, nemáme majetky a pozemky, tady se na to hodně hraje. Navíc žijeme v místní části, která je odloučená a kde nejsou žádné děti a naše jsou jediné. Všude daleko je musím vozit a samozřejmě ve městě mají děti jen co se týče kroužku. Já osobně jsem zcela sama. Kamarádky ze skoly jsou daleko a mají svůj život. Kolegové z práce už jsem pár let neviděla a v místě bydliště máme spíše boje s místními.
Musela jsem se naučit prostě žít jako samorost a defakto dýchám jen pro rodinu. V něčem to má výhody v něčem jento špatně. Třeba vtom, že jsem se dost změnila a už jsem hodně uzavřena, hlídám si záda a když s někým cizím mluvím, hlídám si co říkám, abych si držela odměřenou rovinu. Ale asi je to způsobeno, že my si prošli skutečným terorem od místních lidí.
Takže ano, je nás více. Co s tím, nevím.
Prosím anonym.
Tak já budu zcela jinak nastavená. Byla jsem dlouho na nemocenské…a kdybych nikoho neviděla…je mi to fuk.
Taky se přikláním k tomu, že bych nehledala vyloženě rodinu na kamarádství. Děti si svoje kamarády najdou ve škole a ve školce. Vy si najděte své kamarádky. Mějte taky něco jen pro sebe, všechno ve vašem životě nemusí být rodinnou záležitostí
Jak je najít, to přesně neporadím, protože nevím, co máte za koníčky. Ale zkuste popřemýšlet, co by vás třeba bavilo dělat, najděte si nejbližší místo, kde to dělat jde a pak buďte milá a přátelská. A neřešte, jestli si s těmi lidmi bude rozumět manžel nebo děti. Ti se o sebe v tomhle ohledu postarají sami ![]()
To je trochu složitější problematika. Já zkusila i seznamku na FCB. Ale výsledkem byla sice celkem v pohodě paní, ale neměly jsme si moc co říct. A narážím na to často.
Obvykle jsou příliš závislé a podřízené svým mužům, a také kopou do vlastních řad. Stačí zmíňka o “slepicích, ženskému kolektivu, musím se na to zeptat manžela, o víkendu jsme s tatínkem” a už mám jasno, že to nepůjde. Nakonec jsem si spřízněnou duši našla náhodou.
Zaujala mě ta, která na linkedinu komentovala příspěvek o feminismu. Začly jsme si psát, zjistily jsme, že pracujeme kousek, sešly se na oběd, pak s dětmi. Sešly se samy, vedly jsme spolu hodinové rozhovory. Sedlo si to na první pohled. Nakonec jsme zjistily, že máme shodné životní i výchovné hodnoty.
A fakt by mě v životě nenapadlo, že zrovna tenhle typ vztahu najdu na Linkedin a ne někde v parku nebo v mateřských skupinách.
Díky za tipy, asi máte pravdu, že známé pro celou rodinu je těžké najít. Ale jak píšete, hodně známých má problém jít někam bez muže a bez dětí. Nemají chuť. Proto jsem myslela, že to vyřeším přímo tou rodinou. Přece jenom i ja chci trávit čas s detmi o víkendu.
@Dollorres jak jsi to myslela s těmi slepicemi? Jakože to říkáš ty nebo ty známé, že nemají rady ženský kolektiv?? Diky
@Anonymní píše: Více
Né! Já bych to nikdy doufám neřekla!
Pro mě je to red flag, pokud to slyším od ženy. Stále nemáme rovné podmínky a musíme spolupracovat, jinak ten toxický mužsky nastavený svět nezměníme.
Pokud tě téma zajímá, je o tom skvělá kniha.
@Anonymní píše: Více
Jak mas stare deti? Citim se podobne, jsme taky z Phy.
Jsme rodina, dvě děti, rodina daleko a nemůžeme narazit na nikoho fajn na kamaradeni a připadám si hrozně sama pořád. Všímám si jak se ostatní druží, na akce pro děti chodí spolu, děti se navstevuji pravidelně. Já se taky snažím se potkávat s maminkami spolužáků děti, ale nějak to není ono a spíš je to nárazové a každý už nějaké známé má. Mně by stačila jedna normální rodina. No ale spíš bych potřebovala poradit, jak se s tím smířit:( přenáším to asi na děti, že budou také takoví nespokojeni luzri
přitom vím, že jsou mnohem horší věci a že bych se měla věnovat rodině a neřešit blbosti
manželovi je to jedno, ten to nějak neřeší. Díky 