Nemůžu najít kamarády
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Nevím co dělám špatně, už roky nemůžu narazit na nějaké pořádné kamarády.Jsem normální, ani žádná tichá v koutě, ani nějaká extrémní nevím co. Staří přátelé tak nějak odešli s koncem školy a nyní jsem už nekolik let na mateřské, i když s dětmi chodím do heren a všude možně, občas se s někým dáme do řeči a je to takové nijaké.
Respektive by i bylo pár lidí, třeba je pozvu k nám, to rádi přijdou, ale pak nic, jakoby je snaha jen z mé strany, tak to se nebudu vnucovat.
Přes internet jsem se zkoušela domlouvat s jednou maminkou a taky jsem navrhla několik termínů a míst a nic se jí nezdálo, pak už jsme se nedomluvily. Nevím jestli je na mě něco, proč se se mnou lidi nebaví.
I manžel se ptal s kým budeme trávit silvestra a každý dá přednost jiným přátelům. Už je to několikátý rok po sobě. Přitom si myslím, že máme celkem zájmy, přehled, nejsme nějací vlezlí protivové. Nevím jak to víc řešit.
A nemáš ve svém okolí někoho, kdo by ti upřímně řekl, jak působíš na lidi? Jsou totiž dvě možnosti - buď máš fakt smůlu na lidi nebo na ně působíš tak, že se s tebou nechtějí kamarádit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahojky, mám podobný problém. Všechny se po škole rozutekli…sice se
potkáme, pozdravime, rekneme si jak se nám daří, ale to je tak
všechno…z nejlepších kamarádek se staly těžké biomatky a už to není
co to bývalo…teď mi to chybí, mít fakt dobrou kámošku na pokec a na
nějaké společné akce. Myslim si, že jsem hodně společenský člověk a
tohle mi moc chybí Naštěstí mám kolem sebe rodinu, ale to není
ono 🙂 Konečně jsou děti odrostlejší, jdou odložit babičkám,
ale není kam jít
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Nevím co dělám špatně, už roky nemůžu narazit na nějaké pořádné kamarády.Jsem normální, ani žádná tichá v koutě, ani nějaká extrémní nevím co. Staří přátelé tak nějak odešli s koncem školy a nyní jsem už nekolik let na mateřské, i když s dětmi chodím do heren a všude možně, občas se s někým dáme do řeči a je to takové nijaké.
Respektive by i bylo pár lidí, třeba je pozvu k nám, to rádi přijdou, ale pak nic, jakoby je snaha jen z mé strany, tak to se nebudu vnucovat.
Přes internet jsem se zkoušela domlouvat s jednou maminkou a taky jsem navrhla několik termínů a míst a nic se jí nezdálo, pak už jsme se nedomluvily. Nevím jestli je na mě něco, proč se se mnou lidi nebaví.
I manžel se ptal s kým budeme trávit silvestra a každý dá přednost jiným přátelům. Už je to několikátý rok po sobě. Přitom si myslím, že máme celkem zájmy, přehled, nejsme nějací vlezlí protivové. Nevím jak to víc řešit.
hele já mám občas stejné pocity. Nějakou dobu jsem to řešila a teď je
mi to upřímně už docela jedno a stačí mi ty neformální konverzace na
hřišti apod. Jestli chceš klidně napiš zprávu. Můžeme se pobavit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
No, staří kamarádi, se kterými se tak 2× do roka potkám na mě
nepozorují nic divného. Asi moc nezapadám do světa matek, jsem celkem cynik,
nevydržím moc dlouho právě takovou tu konverzaci o ničem na hřišti. Jako je mi jasné, že jinak řeč nezačnu, ale
po pár větách se asi není o čem bavit.
Začala jsem chodit do kurzu, tam jako
pokecáme, ale taky to asi v nic moc kamarádství nepřeroste.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Myslím, že to je prostě jenom smůla na lidi. Měla jsem to taky po odchodu z VŠ. Pár let totálně takových „o ničem“ v tomhle ohledu. Taky jsme se přestěhovali, to byla docela zásadní změna, a tím souvisela i nová práce blíž k domovu. Trvalo mi deset let, než jsem si vytvořila v podstatě nový okruh přátel, který si myslím jsou teď už do smrti. Jsou to lidé, kteří bydlí v okruhu 1 km ode mě a máme tak možnost se vidět často, což považuji za zásadní. Určité lidi jsem si našla díky psovi. Je to takové klišé, ale přes společné venčení to jde snadno. A to jsem dřív neměla „bláznivé pejskaře“ ráda. Jinak z mateřské dovolené mi zbyla jedna kamarádka, jinak to byly samé militantní matky, které mi byly taky na hony vzdálené. Prostě smůla, jestli jsi normální, tak za tím nic jiného nehledej.
Příspěvek upraven 08.12.19 v 22:36
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mám to stejně, kamarádi se odstěhovali takže si občas napíšem nebo sejdem, když jednou za rok přijedou. Já sem pár let na mateřský do toho makám, takže mě to ani nevadí, sem ráda za klid a postel na kamarády bych asi stejně neměla energii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Nevím co dělám špatně, už roky nemůžu narazit na nějaké pořádné kamarády.Jsem normální, ani žádná tichá v koutě, ani nějaká extrémní nevím co. Staří přátelé tak nějak odešli s koncem školy a nyní jsem už nekolik let na mateřské, i když s dětmi chodím do heren a všude možně, občas se s někým dáme do řeči a je to takové nijaké.
Respektive by i bylo pár lidí, třeba je pozvu k nám, to rádi přijdou, ale pak nic, jakoby je snaha jen z mé strany, tak to se nebudu vnucovat.
Přes internet jsem se zkoušela domlouvat s jednou maminkou a taky jsem navrhla několik termínů a míst a nic se jí nezdálo, pak už jsme se nedomluvily. Nevím jestli je na mě něco, proč se se mnou lidi nebaví.
I manžel se ptal s kým budeme trávit silvestra a každý dá přednost jiným přátelům. Už je to několikátý rok po sobě. Přitom si myslím, že máme celkem zájmy, přehled, nejsme nějací vlezlí protivové. Nevím jak to víc řešit.
Napiš mi mam to same
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Ahoj zakladatelko, budu se opakovat ale mám to teď taky úplně stejně
jako ty, asi fakt máme smůlu na špatný výběr lidí/maminek na RD, taky mi
přijde že se snažím jen já, zvu „kamarádky“ k nám a oni mi to
neoplati a samotné je to ani nenapadne mám kámošku která není kamarádská a je
fakt svá a na hřišti se seznámila s maminkou která měla stejně staré
děti a tak si sedly že plánují pořád něco spolecne i když už pracují,
bohužel já jsem zatím nenatrefila
moje nejlepší kamarádka je v jiném městě
ale tam zas jsme si nesedlo s jejím manželem takže ve 4 dospělých bysme
stejně nikam nejezdili
, asi to už přestanu řešit prostě se budu
věnovat dětem, jezdit s nima na výlety jen sama, p. s odkud jsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Jsem z hor na severu Moravy, přistěhovali jsme se sem zhruba před dvěma
lety a nějak se pořád nemůžeme zařadit.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Jsem z hor na severu Moravy, přistěhovali jsme se sem zhruba před dvěma lety a nějak se pořád nemůžeme zařadit.
taky jsem ze SM, ale nejsem mobilní
Kdyžtak napiš sz, třeba bydlíš někde za rohem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejde najít, zvykni si. Každej ti dá jen jedinou šanci a když zklames jejich očekávání ani tě skoro nepozdravi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Co jsme bydleli 3 roky v Praze, s nikým jsem se nesblížila. A to jsme
chodili na hřiště 2× denně a za tu celou dobu nic. Potom jsme se
přestěhovali za Prahu a tam jsem si hned první den sedla se sousedkou, která
bydlela přes chotbu naproti nám. Hned jsme si začali tykat. Měli jsme
i podobně staré děti, které se časem skamarádili. Později se začali
zbožňovat. Tak jsme se vídali každý den. Chodili spolu ven, na akce
s dětmi, na kroužky. Někdy jsme děti nechali chlapům a šli ven jen spolu.
Navštěvovali se doma. Bylo to super a poprvé za ty roky jsem byla naprosto
spokojená a šťastná, že mám konečně kamarádku na stejné vlně. Před
4 měsíci jsme se ale znovu stěhovali. Konečně jsme koupili vlastní byt
(hodinu cesty autem od předchozího bydliště) a od té doby nejsme vůbec
v kontaktu a já jsem zase sama. Taky jsem si zatím s nikým nesedla a to tu
děti chodí do školky a já do práce. Mrzí mě to a je mi smutno po
kamarádce, ale nic se s tím nedá dělat. Drž se, třeba se nějaká dobrá
kamarádka najde Ale nejsi sama
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Vývoj dítěte - už nemůžu
- Jak zase najít vůli zhubnout?
- Nevyzrálý kamarád, co si musí něco dokazovat?
- Jak si vysvětlit chování kamaráda?
- Chce jet prý s kamarádem
- Pomůžete mi prosím najít název knihy
- Prosím o hlas pro kamarády
- Jak si najít holku do které se hned zamiluju..☺☺
Nevím co dělám špatně, už roky nemůžu narazit na nějaké pořádné kamarády.
Jsem normální, ani žádná
tichá v koutě, ani nějaká extrémní nevím co. Staří přátelé tak
nějak odešli s koncem školy a nyní jsem už nekolik let na mateřské,
i když s dětmi chodím do heren a všude možně, občas se s někým dáme
do řeči a je to takové nijaké.
Respektive by i bylo pár lidí, třeba je
pozvu k nám, to rádi přijdou, ale pak nic, jakoby je snaha jen z mé
strany, tak to se nebudu vnucovat.
Přes internet jsem se zkoušela domlouvat
s jednou maminkou a taky jsem navrhla několik termínů a míst a nic se jí
nezdálo, pak už jsme se nedomluvily. Nevím jestli je na mě něco, proč se
se mnou lidi nebaví.
I manžel se ptal s kým budeme trávit
silvestra a každý dá přednost jiným přátelům. Už je to několikátý
rok po sobě. Přitom si myslím, že máme celkem zájmy, přehled, nejsme
nějací vlezlí protivové. Nevím jak to víc řešit.