Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Violkafiala píše:
Tak kamarádky na plkání u kafe o hadrech taky moc nepotřebuju, když v těžkých chvílích nepodrží. Každý vnímáme přátelství fakt jinak..
Zas kamarádka by měla chápat, ze nejde riskovat své zdraví a živobytí, když se situace dá vyřešit i jinak a lépe. Ono to porozumění musí byt oboustranné ![]()
@topazio píše:
Chtěla jsem příspěvek napsat jinam. Omluvám se.
V pohodě
Spíš mě vyděsilo, že po roce na mateřský jsem ztratila všechny vyjádřovaci schopnosti.. Uff ![]()
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
Je mi těsně pod 50let, mám nějaké zdravotní potíže- na smrt to není, ale uplné banality to taky nejsou, žiji sama se dvěma dětmi-1.stupeň ZŠ a SŠ. Jsem pár týdnů v nové práci-fabrika a práce je dost fyzicky náročná. Zatím se mi nedaří plnit normy pokud to nezlepším do konce zkušebky bojím se, že mě vyhodí. Nic jiného, co by pro mne bylo ve všech směrech vhodné jsem nenašla. Děti nechodí do školy a mají už ze sebe navzájem slušnou ponorku, je třeba pomáhat jim s učením, vařit na druhý den, však to teď známe všichni.
zkrátím to- jsem fyzicky i psychicky poměrně dost v p.deli.
A teď k věci. Před pár dny mi po 23h večer volala moje od dětství nejlepší kamarádka jestli bych neodvezla jejího tatínka do nemocnice, že je mu hrozně zle, nemůže dýchat. Už jsem spala, měla jsem za sebou jeden z těch horších dní. V tu chvíli jsem se prostě nedokázala přinutit vstát, jet 15 km do nemocnice- sněžilo a nejsem Bůh ví jaký řidič, při představě, že tam můžu kdovi, jak dlouho čekat než tátu vyšetří, potom jet zpět, kdoví kdy usnu a ráno vstávat před 5 a naklusat do té rasoviny ve fabrice. Omluvila jsem se jí, že to prostě nedám, ať zavolá záchranku, nebo požádá někoho jiného. Řekla, že teda jo.
Druhý den odpoledne jsem ji volala, jak je s taťkou. Odpálkovala mě, že jsem ji strašně zklamala, že tohle by ode mne v životě nečekala…no řekla toho víc, ani nemám sílu to všechno vypisovat. Závěr byl ten, že mě nechce nějakou dobu slyšet ani vidět a až to trochu rozdých/pokud vůbec někdy/ ozve se sama. Chtěla jsem se sejít a promluvit si o tom, napsala jsem jí a snažila se to vysvětlit a obhájit se- nereaguje. Zvažuju, že zajdu za jejím tatínkem známe se od mého dětství, je to fajn chlap.
Co si o tom všem myslíte? Opravdu jsem se projevila jako sv. ně, nebo kamarádka reaguje nepřiměřeně? A co mám podle Vás dělat? Je mi z toho opravdu hodně špatně, neumím si představit, že bych o ní nadobro přišla.
Prosím o anonym. Nebo o smazání.
Kamarádka si poradila i bez Tebe. Nicméně jsi ji asi hodně zklamala. Nech to celé na ní. Nevnucuje se jí. Jediné co ti zbývá, je počkat zda se ti ještě někdy bude chtít ozvat. Ale spíš asi ne.
@terien píše:
To je pravda, pro mě kamarádka, která nechápe že nemůžu, není kamarádka
Tak kamarádka jednala, předpokládám, v afektu a má teď svých starostí dost, neznamená to přece, že je z její strany konec přátelství a už se neozve.. Ale taky vidím, že pro většinu osazenstva „nemůžu“ znamená „nechce se mi, úplně se mi to nehodí“. Kdyby volala její vlastní maminka, že jde o jejího tatínka, taky jí pošle do háje a bude přemýšlet, proč sakra nezavolá sanitku a budí ji v noci? Asi těžko. A to je ono. Někdo vnímá přátelé ve stejné rovině jako tu rodinu. Někdo ne, no..
@jahuhudka píše:
Kdyby ti volal rodič, sourozenec, tvé dospělé dítě. Mohla bys?
Kdyby, kdyby…Ale tohle nebyl ten případ. Kamarád by měl hlavně umět vyhodnotit situaci i z pohledu toho, koho o něco takového žádá. Někteří lidé jsou natolik sebestřední, že jim je naprosto šumák, jaké situaci toho druhého vystaví, ale smrtelně se urazit, protože jim nebylo vyhověno, to umí velmi dobře.
@jahuhudka píše:
Kdyby ti volal rodič, sourozenec, tvé dospělé dítě. Mohla bys?
Co to je za otázku? Když nemůžu tak prostě nemůžu, to se stane každému, že někdy prostě nemůže. Já nevím co na tom nechápeš ![]()
@Violkafiala píše:
Tak kamarádka jednala, předpokládám, v afektu a má teď svých starostí dost, neznamená to přece, že je z její strany konec přátelství a už se neozve.. Ale taky vidím, že pro většinu osazenstva „nemůžu“ znamená „nechce se mi, úplně se mi to nehodí“. Kdyby volala její vlastní maminka, že jde o jejího tatínka, taky jí pošle do háje a bude přemýšlet, proč sakra nezavolá sanitku a budí ji v noci? Asi těžko. A to je ono. Někdo vnímá přátelé ve stejné rovině jako tu rodinu. Někdo ne, no..
Třeba ano, třeba byla v takovém stavu že za ten volant v chumelenici prostě sednout nemohla. I to se může stát.
@jahuhudka píše:
Viz výše. Nejde asi ani tak o přímou pomoc. Kamarádka ve chvíli kdy byla vynervovana, volala ji, chtela se o ni chvilku opřít. Od toho by kamarádství být mělo ne
To ale není kamarádství, to je vysávání. Pokud jsou tak dobré kamarádky, tak ta druhá byla určitě obeznámena se zakladatelčinou situací. Mě by teda ani nenapadlo otravovat někoho, kdo má takto naloženo. Když pominu to, že z mnoha důvodů bylo mnohem rozumnější volat záchranku, tak skutečné kamarádství by mělo jít ruku v ruce s jistou dávkou ohleduplnosti a zhodnocením kapacit toho druhého.
@terien píše:
Co to je za otázku? Když nemůžu tak prostě nemůžu, to se stane každému, že někdy prostě nemůže. Já nevím co na tom nechápeš
Tak pro mě proste ráno vstávám není to nemůžu
to bych jela i se sousedem kdyby potřeboval. Mít kamarádku, byla by to samozřejmost. Ještě bych si vážila toho, ze tu pomoc hledala u mě
No ale každý jsme jiný.
@Anonymní píše:
Dobrý večer,
Je mi těsně pod 50let, mám nějaké zdravotní potíže- na smrt to není, ale uplné banality to taky nejsou, žiji sama se dvěma dětmi-1.stupeň ZŠ a SŠ. Jsem pár týdnů v nové práci-fabrika a práce je dost fyzicky náročná. Zatím se mi nedaří plnit normy pokud to nezlepším do konce zkušebky bojím se, že mě vyhodí. Nic jiného, co by pro mne bylo ve všech směrech vhodné jsem nenašla. Děti nechodí do školy a mají už ze sebe navzájem slušnou ponorku, je třeba pomáhat jim s učením, vařit na druhý den, však to teď známe všichni.
zkrátím to- jsem fyzicky i psychicky poměrně dost v p.deli.
A teď k věci. Před pár dny mi po 23h večer volala moje od dětství nejlepší kamarádka jestli bych neodvezla jejího tatínka do nemocnice, že je mu hrozně zle, nemůže dýchat. Už jsem spala, měla jsem za sebou jeden z těch horších dní. V tu chvíli jsem se prostě nedokázala přinutit vstát, jet 15 km do nemocnice- sněžilo a nejsem Bůh ví jaký řidič, při představě, že tam můžu kdovi, jak dlouho čekat než tátu vyšetří, potom jet zpět, kdoví kdy usnu a ráno vstávat před 5 a naklusat do té rasoviny ve fabrice. Omluvila jsem se jí, že to prostě nedám, ať zavolá záchranku, nebo požádá někoho jiného. Řekla, že teda jo.
Druhý den odpoledne jsem ji volala, jak je s taťkou. Odpálkovala mě, že jsem ji strašně zklamala, že tohle by ode mne v životě nečekala…no řekla toho víc, ani nemám sílu to všechno vypisovat. Závěr byl ten, že mě nechce nějakou dobu slyšet ani vidět a až to trochu rozdých/pokud vůbec někdy/ ozve se sama. Chtěla jsem se sejít a promluvit si o tom, napsala jsem jí a snažila se to vysvětlit a obhájit se- nereaguje. Zvažuju, že zajdu za jejím tatínkem známe se od mého dětství, je to fajn chlap.
Co si o tom všem myslíte? Opravdu jsem se projevila jako sv. ně, nebo kamarádka reaguje nepřiměřeně? A co mám podle Vás dělat? Je mi z toho opravdu hodně špatně, neumím si představit, že bych o ní nadobro přišla.
Prosím o anonym. Nebo o smazání.
Myslim si, ze pokud je nekdo na dne svych sil, tak proste nema pomahat druhym, ale musi se zamerit predevsim na sebe! Na tom neni nic sobeckeho, pomahat muzeme pouze, pokud jsme v pohode my. Mozna, ze se kamaradka tak chova, protoze je sama v soku a ma problemy, pokud by se ovsem takhle chgovala i dal, tak pak je lepsi takoveto lidi uplne odriznout.
@jahuhudka píše:
Kdyby ti volal rodič, sourozenec, tvé dospělé dítě. Mohla bys?
Nepomohla bych ve chvíli, kdy bych vyhodnotila, že to není v mých silách a je jednodušší řešení, třeba ta sanita, že? Kamarádka je kráva a to bez pardonu. Doma se jí dusí táta a ona chce po někom, kdo bydlí 15 kiláků daleko, aby vstal, oblíknul se a dojel tam. To může být třeba i půl hodiny, plus navíc cesta do nemocnice. To se bude celou dobu dívat, jak se jí otec dusí? Ženská fakt husa. A ještě se kvůli tomu urazí…
Jasne, skvely napad.
Krome toho, co tu padlo, ze otec mohl mit covid, tzn. karantena pro zakladatelku, pokles prijmu, teoreticky ztrata zamestnani…tak co kdyby se ji dedous zacal v aute dusit. Takhle v zime, padajici snih, na zadni sedacce dusici se kolabujici senior (v horsim pripade uduseny senior), hystericka kamaradka, hystericka zakladatelka.
Jo, to fakt kazdy chce.
Kamaradka je mimo, od toho mame sanitky.
@Hoa Mai a co je kamarádství? Pro mne by to byl člověk jako manžel. V radosti i smutku, v nemoci i ve zdraví znáš to ![]()
@Kriss Tina píše:
Zas kamarádka by měla chápat, ze nejde riskovat své zdraví a živobytí, když se situace dá vyřešit i jinak a lépe. Ono to porozumění musí byt oboustranné
Mozna by pomohlo kdyby ji pomohla, nejen odpalkovala, zavolej si sanitku, rano vstavam. mozna byla kamaradka ve stresu a nevedela co..mne taky jednou volala kamaradka kvuli synovi, ja nemohla ridit, byla jsem na atb a mimino doma, muz na sluzebce, ale aspon jsem ji uklidnika, zavolala do nemocnice, zaridila to a byla jsem ji oporou po telefonu, pre bylo slyset ze si nevi rady a panikari..mozna od ni cekaka neco podobneho, aspon uklidnit… ![]()
Kdyby ti volal rodič, sourozenec, tvé dospělé dítě. Mohla bys?