Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nepoznávám svého muže v šestinedělí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.10.24 09:18
Druhé dítě jste chtěli oba? Bylo plánované? Třeba měl jiné očekávání a došlo mu, že dvě děti budou větší zápřah 
Je to zvláštní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.10.24 09:22
@Dahlia0409 píše: Více
Druhe jsme planovali. Je teda pravda, ze prislo rychleji, nez jsme predpokladali, podarilo se hned napoprve, ale planove urcite je. Ke konci tehotenstvi mi zacal tvrdit, jak druhe nechce, ze ho nebude mit rad, ze ma rad jenom starsiho. Tenkrat mi tvrdil, ze to rikal ze srandy. No haha, velmi vtipne.
Jako takhle co se tyce fungovani, kdy chce on sam, tak je to v klidku. Mladsiho koupe, nachysta mu UM, kdyz uspava starsiho, vetsinou ma s sebou i mladsiho… ale musi chtit on sam. Jakmile ho o neco pozadam ja, je ohen na strese.
- Citovat
- Upravit
28.10.24 09:23
@Anonymní píše: Více
Asi zjistil, že ho nějak omezujete, nebo co
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.10.24 09:25
@Bytsamsebou píše: Více
To jsou docela ostra slova. Kazdopadne me to taky napadlo. A nevim, jak to rozuzlit. Do telefonu mu nepolezu. Jen jsem si ted vybavila situaci, kdy nekdy zacatkem minuleho tydne mel sluzebni telefon a znicehonic mi sam rika: “Pry, ze mam nejpouzivanejsi smajliky srdicka a pusinky. To jo.” a strasne mi to ukazoval. Na to jsem rekla, ze kdovi, jak to je. Strasne mi chtel dat telefon, at si ho projedu. Jen jsem odsekla, ze sam nejlip vi, co ma delat.
- Citovat
- Upravit
28.10.24 09:28
@Anonymní píše: Více
Tak těch signálů je víc, než dost 
. Zkus si to po sobě párkrát přečíst a třeba to taky pochopíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:30
Buď je nevěrný on, nebo si myslí, že jsi mu byla nevěrná ty a to druhé dítě není jeho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:32
Hledá/vidí v tobě chyby, netěší se z dětí/dítěte, přijde mi, že je v tom jiná. Nachystá si tak i půdu pro případné zdůvodnění - neschopná partnerka a matka, a ta jiná je lepší. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:37
Mě přijdete střelení oba. Třeba je to popisem, ale hystericky to působí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:41
Neumíte spolu komunikovat. Vyčítáte jeden druhému. Je to na párovou terapii, podle mě. Jinak partnerství půjde totálně do kopru.
Začnete pracovat na společných zážitcích, buďte partneři. Ne jen rodičové. Ted je to těžké, když mate mimino. Ale něco by to chtělo vymyslet. Ty jsi zjevně přecitlivělá, on ma nastřádané frustrace. Řeknete si, zda spolu chcete byt. Pokud ano, sla bych na terapii. Pokud ne, snažila bych se o kultivovaný rozchod a šla za právníkem.
Samozřejmě píšu velmi zkratkovitě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:43
@Anonymní píše: Více
Nejde o to, že ho nepoznáváš, předně si ho neznala, když si otěhotněla poprvé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:44
To mě mrzí, je to vůl. Tu panickou ataku jsi měla poprvé v životě? Taky mi bohužel přijde, že se někde objevila svěží děva, co mu zatemnila mozek. Nemusí ani být nevěrný, jen vidí „sousedův zelenější trávník“. Třeba. Nebo se mu nedaří v práci a doléhá na něj zodpovědnost. Což neomlouvá jeho chování, ale někteří lidé svou nespokojenost se svým životem vyventilují na nejbližší. Každopádně ty se prosím hlavně starej o sebe a svoje zdraví, děti tě potřebují a když tě nepodrží manžel, musíš se o sebe postarat ty. Snad se dá brzo dohromady.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.10.24 09:45
A souhlasím, že to vypadá na jinou ženu ve vašem životě. Ty působíš trochu jako hysterka, viz. „chtěla jsem ho mít u sebe, mazlit se se synem…“ a to je na něj asi moc.
U porodu být chtěl nebo musel? Druhé dítě asi moc nechtěl, mi přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, potrebuju se z toho vseho vypsat a nejsem si jista, jestli by me kamaradky pochopily.
Jsme spolu s manzelem pres 4,5 roku, z toho od leta manzele a mame 2 deti (3 roky a necely mesic).
Kdyz se narodil prvni syn, vsechno bylo super. Manzel mi doma pomahal, respektoval me, byl empaticky. Ted po narozeni druheho syna ho vubec nepoznavam.
V den, co se mladsi syn narodil, odvezl starsiho do skolky (byla jsem na bondingu sama), pak prijel, aby mi dovezl veci, pockal, az me odvezou na sestinedeli a odjel do prace, ze MUSI neco vyridit. Syn je narozeny brzy rano, manzel prijel az kolem pul 4 odpoledne. Strasne me to mrzelo, chtela jsem ho mit u sebe, vstrebat ten zazitek z porodu spolecne, mazlit se se synem, protoze kdyz jsem porodila poprve, byl zrovna covid a takova moznost nebyla… Bohuzel, uprednostnil praci, i kdyz mu jeho nadrizena rekla, at si uzije mimco a do prace nechodi. Kdyz pak odpoledne prisel, rekl mi, ze k malemu nema zadnou citovou vazbu, ze si ji teprve bude muset vytvorit.
Pak slibil, ze si vezme otcovskou dovolenou s tim, ze bude pracovat max. 2 hodiny denne z domu a 1× v tydnu sjede na chvilku na kancelar. Z porodnice jsme prijeli v pondeli a on hned v utery jel do prace od 8 do 15 hod. Jeste byl urazeny, kdyz jsem ho poprosila, aby vyzvedl starsiho syna ze skolky.
Prvni tyden v sestinedeli jsem vicemene jen prolezela v posteli. Mela jsem navareno v mrazaku do zasoby, takze jsem se naplno venovala miminku a mne stejne nebylo nejlip (mela jsem docela bolestive zavinovani delohy a pak bolest strev). Po cca tydnu jsem zacala fungovat - prat, varit rychlovky, zapnout roboticky vysavac, umyt wc, koupelnu… Doma byl chaos, vsak to znate. Vsude plenky, dudliky, obleceni…
Manzel zadna iniciativa. Pres den sedel bud na wc, hral hry na PC, a kdyz jsem potrebovala pomoct, tak zrovna potreboval jit pracovat. Prvni dny jsem oponovala, ze je na otcovske proto, aby mi pomohl a ne proto, aby hral hry. Na to mi rekl, ze mi na rodicaku dementni mozek, ze ma pocit, ze bez nej nic nezvladnu a boji se me nechat doma s klukama samotnou, ze jsem uplne neschopna - kdyz vim, ze je manzel doma a maly breci, tak mu ho dam do naruce a jdu napr. na wc. Jasne, ze kdyby doma nebyl, tak syna polozim do postylky a bude si muset chvili pobrecet, kdyz na to wc potrebuju. Nebo jsem maleho rozbalila, zjistila jsem, ze je cely po…, tak volam na manzela, at mi prinese cistou plenku.
Vcera vecer mezi nami probehla ostra debata, ktera pokracovala i dnes. Posledni dny chodil jako telo bez duse, hned byl neprijemny, pak prisel, zacal me tulit a hladit… zeptala jsem se ho, co ho trapi. No, spadla mi celist.
Pry je doma strasny bordel, vsude se vsechno vali - na to jsem mu rekla, ze ma ruce, tak at uklidi, pokud mu to vadi, ze ja jsem porad v sestinedeli a deti me potrebuji vic nez nalestena podlaha.
Pak, ze s nim nechodim na vyslapy a na hory. Byli jsme spolu za cely vztah pouze jednou, ale ja na tohle proste nejsem. Radeji si projdu pamatky a architekturu. Pry mu to strasne vadi, ze NIKAM nechodime. Kdyz jsem mu rekla, ze si to mel rozmyslet driv, nez mi udelal dve deti a vzal si me, tak pry, ze jsem se musela pretvarovat pred tim.
Starsi syn je nejspis autista (jeste to nemame potvrzene od dr.). Nemluvi, ma svuj svet. Posledni dny se zacal pocuravat - je to pravdepodobne kvuli mladsiho syna, pry to tak deti obcas maji. No, dozvedela jsem se, ze starsi syn je dementni kvuli me, protoze se obcas diva v televizi na pohadky a proto se pocurava.
Asi tyden po navratu z porodnice jsem chytla panickou ataku. Postupne mi takhle manzel podrazel nohy a uz jsem to asi nezvladla. Chytla jsem zachvat, ze mi kluky bere, ze oni jsou to jedine, co mam. Ja lezim na luzku, trepu se, nemuzu se nadechnout, spatne se mi dycha a on mi rekne: “Jezisi, ty jsi hysterka zas. Nikdo ti nikoho nebere, vzpamatuj se!”
Perlicku tomu nasadil v momente, kdy mladsi syn celou noc probrecel kvuli prdikum a manzel mi rekl, ze za to muzu ja, protoze spatne micham UM - prvni dam UM a pak vodu, pry to MUSIM delat naopak.
Starsi syn je nemocny a ja manzela poprosila, at zajde do lekarny. Chtel vzit i nemocneho syna. Kdyz jsem rekla, ze je nemocny, at ho nikam netaha, rekl mi, ze se venku aspon provetra, oblekl ho a sli.
Psychicky jsem to nezvladla a rozbrecela se. Vubec sveho muze nepoznavam, takoveho cloveka jsem si nevzala. Kdyz me videl brecet, rekl mi, ze delam ze sebe hysterku a hraju mu na city. Mam pocit, ze cokoliv reknu/udelam, je pouzito proti me.
Ja vubec nevim, co mam delat. Kdyz ho vidim, mam stazeny zaludek, je mi zle, nedokazu se s nim ani bavit. On mi rekne, ze jsem se ho ptala, co mu je, tak mi to rekl, ja neumim unest pravdu a vzala jsem si z toho jen to, co jsem chtela. Kdyz jsem mu rekla, ze mi ublizilo to, co rekl, tak to je pry muj problem.