Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nerada cestuji - jsem divná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.2.24 14:26
Divná nejsi.
Jestli máš ale ráda svůj klid, tak cestovat se dá i po vlastní ose s tím, že poznáš třeba jiné město, budeš chodit sama, zajdeš si na klidná místa. Já jsem třeba městský cestovatel, v daném městě chodím po centru, jdu do muzea, sedím v kavárně a žádné lidi k tomu nepotřebuji 
Stejně tak ale ráda vegetuju tímto způsobem třeba v té Praze. Mám trošku pocit, že máš z cestování strašáka a pocit, že se člověk za něčím žene. Ne, jaké si to ty uděláš, takové to je.
Moje ségra je naprostý introvert, většinou ani nikomu neřekne, že někam jede. Jen pak hodí fotku, jak se sama fláká někde na pláži (teď to bylo Španělsko), prostě jen koupila levnou letenku a šla si užít pár věcí z daného místa. Na té pláži jen procházkovala.
Že nechceš na Erasmus a přerušovat věci je za mě i docela rozumné, spoustě lidem to dost věcí rozbořilo. Ona je jedna varianta, když víš za čím v životě jdeš. Tak mi připadáš ty, že máš svůj plán a ten si plníš. No a pak jsou lidé co musí teprve zkoušet a cestu hledat a pro ty je to o to víc super, protože to ukazuje nové věci a možnosti.
No a někdo prostě nemá rád cestování v žádném pojetí. Asi jsi jen citlivější na blbé řeči, máš pocit, že bys měla naplňovat představy ostatních? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:31
Mela jsem to na vysoke uplne stejne. Narocne studium, k tomu brigada, byla jsem z toho asi unavena, ale nejake cestovani mi nerikalo vubec nic, chtela jsem byt v klidu doma, kdyz se konecne naskytla ta moznost. Pak jsem dostudovala, nasla si prvni praci a celkove zpomalila. Asi po roce jsem zacala touzit po cestování tak nejak prirozene sama. Treba se to i u tebe casem zmeni a kdyz ne, taky to neni spatne. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:31
Tak netolerance nějakého osobního nastavení je všude. Ať jde o tebou zmíněné cestování, vybavení baráku, počet dětí… s tím se setkávám celý život.
Někdy to člověka štve hodně. Pak se dá najít nějaká odpověď, po které i ti hodně zabednění pochopí, že se dál ptát nemají.
Třeba my. Máme tři dcery. Po narození třetí jsem velice často poslouchala, kdy budeme mít toho kluka. Ne ze srandy, ale naprosto vážně. Hlavně u rodiny. Až jsem jednou vlastnímu dědovi řekla (a postupně i jinde), že to manželovi se mnou nejde a tak, že zkusí kluka jinde. Škaredé, řekla bych až neetické vůči starému člověku, ale měla jsem klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mandarinka104
19.2.24 14:36
Ahojky, moc pěkný dlouhý text, kde sis v podstatě odpověděla sama:
„Respektuju, že ostatní to mají jinak. Ale respektu se mi bohužel nedostává nazpět“.
Vztahy ve společnosti, které si vytváříme s jinými lidmi, by měly být založeny zejména na kladných hodnotách, především na: respektu, toleranci, ohleduplnosti, pochopení, vstřícnosti atd. atd.
Pokud tě někteří lidé nerespektují, jednoduše z takových vztahů odejdi nebo takové vztahy vůbec nevytvářej. Pokud tě nějaká kamarádka nerespektuje a nechápe, tak pak to ale není kamarádka. 
Pokud tě nerespektuje nějaká spolužačka, začala bych se bavit s jinou, která mě bude respektovat 
Život je opravdu krátký na to, abychom si do něho pouštěli špatné lidi.
- Citovat
- Upravit
19.2.24 14:38
Naprosto sdílím tvůj přístup. Já vyjela v době studií VŠ na 4 měsíce pracovat přes léto do USA a už nikdy více bych nikam nejela. Jsem tedy starší, mám už děti, ale ani s nimi nemám touhu jezdit po výletech. V zahraničí jsem byla naposledy před 13 lety, na dovolené jezdíme po Česku a spíš se jen tak poflakujeme, žádné velké objevování neprobíhá.
Každý má jiné priority a jiné zájmy. Já se nerada seznamuji s lidmi, nerada mluvím anglicky, jsem konzerva. Až budou děti starší, chtěla bych s nimi zažít třeba eurovíkendy v metropolích, ale zatím mě to fakt neláká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:44
Máš divné okolí. Já sice cestování miluju, ale když Tebe to nebaví, tak Tě přece nebudu soudit. Každý má svůj vlastní život a vlastní názor. A že někdo není schopen toto pochopit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:56
Taky jsem (a i v dětství a mládí jsem byla) vždy nejradši doma. Nejlepší volno je, když ho strávím prostě doma. V mládí jsem se teda občas přemohla a párkrát jsem někam jela (max. na 14 dní) a teď zas musím tak jednou ročně do zahraničí kvůli práci, ale vždy to byl a je akorát stres, nepohoda a absolvovat to nechci. Odjet na dýl je mimo mou představivost.
Nedokážu ani ocenit, že jsem třeba viděla naživo nějaké památky, to je mi nějak jedno. Na dotazy na to, kam jedem na dovolenou apod., reaguju že prostě nikam / na chatu. Další poznámky a udivené pohledy jsem se naučila odignorovat nebo opakuju, že mně to tak vyhovuje. U bližších známých pak případně řeknu, že ani nemáme peníze, že všechny naše peníze jdou do sportu našich synů.
Nejlepší je asertivně říct, že nikam jet nehodláš, a lepší je nijak extra to ani nevysvětlovat, pak mají ti druzí tendenci to rozmazávat a akorát se do toho zamotáte. Ať si myslí, co chtějí, hlavně že žiješ tak, jak jseš ty spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 15:01
Pro Erasmus si můžete najít menší univerzitu v klidnější městě, kde jsou parky, hory okolo…nebo někde pobliz moře.
Není souvislost že Erasmus = narvana turistická místa.
To je na Vás, jakou lokalitu si vyberete a co tam budete dělat ve volném čase.
Určitě nemusíte chodit mezi davy lidí na turisticky proflaknuta místa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LiduNe
19.2.24 15:26
Nic si srovnávat nemusíš, nejsi divná. Každý jsme nějaký a hodně lidí postrádá základní empatii a toleranci, aniž by věci mysleli zle. Ale tak to prostě na světě je. Neměla by ses tím tak zabývat, nestojí to za to. K tomu Erasmu, ani se nedivím, že se rovnou ptají, kdy pojedeš. Je to dneska samozřejmá věc. Neznám vysokoškoláka, který nejede během studia na zkušenou ven. Obzvlášť, když jste cestovatelská rodina, nikoho nenapadne, že ti to vlastně nevyhovuje. Co se týče prarodičů. Uvědom si, že oni za svého mládí nikam nesměli. Vnímají tyto možnosti nejspíš i z tohoto úhlu.
- Citovat
- Upravit
19.2.24 15:37
Pro me je cestovani zpusobem, jak si odpocinout a dat hlave nove impulzy. Nemam rada rezorty, organizovane zajezdy, turisticky frekventovana mista. Jezdim si po vlastni ose, vsechno si planuju sama a dovolena jsou pro me i dva tydny na kole. Nejlepsi je vypadnout do hor a na turach nikoho nepotkat. A potrebuju zahranici a pouzivat cizi jazyk, abych si odpocinula uplne nejvic.
Pokud nekoho bavi se celozivotne placat po okoli, tak je to jeho vec. Beznejsi nastaveni ale je, ze lidi radi poznavaji nove veci a jezdi na vylety, takze se nediv, ze nekoho zarazi, ze rada sedis doma. Odjakziva se chodilo do sveta na zkusenou 
Kdyz se ti nekdo podivi, tak mu proste rekni, ze cestovani nemas rada, mas tu praci a jsi spokojena. A tim bych debatu s dotycnym ukoncila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 15:43
@LiduNe píše:
Nic si srovnávat nemusíš, nejsi divná. Každý jsme nějaký a hodně lidí postrádá základní empatii a toleranci, aniž by věci mysleli zle. Ale tak to prostě na světě je. Neměla by ses tím tak zabývat, nestojí to za to. K tomu Erasmu, ani se nedivím, že se rovnou ptají, kdy pojedeš. Je to dneska samozřejmá věc. Neznám vysokoškoláka, který nejede během studia na zkušenou ven. Obzvlášť, když jste cestovatelská rodina, nikoho nenapadne, že ti to vlastně nevyhovuje. Co se týče prarodičů. Uvědom si, že oni za svého mládí nikam nesměli. Vnímají tyto možnosti nejspíš i z tohoto úhlu.
To je teda pěkná hloupost, co píšeš. Část studia v zahraničí stráví asi 12 procent studentů. To fakt není „samozřejmost“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Birds
19.2.24 15:46
Jak já ti rozumím!! 
Jsem značný introvert a taky jsme tři sourozenci. Rozdíl je ten, že my jsme teda s rodiči nikdy moc nevýletovali. Lítali jsme hlavně po sídlišti a jezdili o prázdninách na tábory a k babičce. To bylo naše cestovatelské maximum.
Ale… JEDINÝ výjezd, na který jsem chtěla já sama, byl právě Erasmus. Ty píšeš, že „úplně nevidím smysl v tom, že bych se měla sbalit, všechno tady nechat a na rok (nebo třeba jen půlrok) odjet někam, kde nic nemám a všechno bych musela „budovat“ od začátku. A pak to tam zase zanechat.“
Zkusím ti dát jiný pohled:
Erasmus nemá být (a není) o tom, že bys tady měla všechno nechat, a UŽ VŮBEC, že bys měla někde v zahraničí něco budovat od píky a pak to tam zase všechno nechat. Na Erasmu prostě jen chodíš do školy a piluješ cizí jazyk. O ničem jiném to být nemusí. Žádné budování čehokoli.
Já tehdy o Erasmu začala uvažovat ne proto, že by všichni kolem mě jeli (naopak jelo minimum lidí), ale navnadil mě na to samotný tehdejší zaměstnavatel. Což mě překvapilo. Že prý je to skvělá zkušenost, kterou už pak nikdy nebudu moci využít a nikdy zažít. Tak jsem nad tím chvíli přemýšlela, představovala si, jaké to je odjet na takhle dlouho a sama, šla jsem se poinformovat na studijní odd., co to obnáší… A nakonec doma nadhodila „tak mě tak napadlo, že bych…“. No a nakonec jsem jela.
Brala jsem to čistě pragmaticky - 1) naučit se používat jazyk, 2) podívat se do země, kam nebylo úplně běžné a levné vycestovat (Finsko) a 3) vyzkoušet, jaké to je být v zahraničí sama a umět si sama se vším poradit - domluvit se, sama si zařídit papíry na univerzitu, kompletně celou cestu, sbalit se na půl roku. Vystačit s penězi. Chodit tam do školy, zvládat plus-mínus úspěšně učivo v angličtině. A vůbec žít chvíli tak, jak bych doma nikdy nežila. A pak se zase vrátit domů.
To byla tak nějak moje představa a stačilo mi to. Nepotřebovala jsem žádné párty, chlastačky, družit se s ostatními. Prostě se tam jen podívat a přitom nepřijít o studium.
Práci mi zaměstnavatel podržel a tak jsem vyrazila.
První měsíc tam byl i intenzivní jazykový kurz (EILC), kde byli ostatní studenti z jiných univerzit a podobně ztracení jako já, takže jsme si všichni pomáhali. Hele, nakonec tam byla taková prča, že jsem si xkrát učůrla do kalhot. Poznala jsem kulturu ostatních lidí. Když jsme se pak měli po měsíci všichni rozloučit a rozjet do svých univerzit, normálně jsem brečela, jak mi bylo líto, že už ty lidi neuvidím, že mi bude chybět ta sranda s nimi.
Zbývající půl rok jsem strávila na své vlastní univerzitě. Jiní lidé, jiná atmosféra, a i to bylo super. Nikdo nikoho do ničeho nenutil. Chodili jsme do školy, dělali projekty. O víkendech - buď jsi se přidala k cestě do obchodu nebo ne. Buď jsi chtěla jet na výlet nebo ne. Na hokejový zápas. Nebo jsi byla doma a četla si. Nebo šla na procházku do přírody, nebo se koukala na telku. Bylo to úplně na každém, naprostá pohoda
V průběhu pobytu mě dokonce přiletěla navštívit rodina, respektive jsme se setkali ve Švédsku a dodnes nechápu proč .
Nakonec jsme tam oslavili nespočet narozenin (nesnáším oslavy ), halloween (nesnáším ho ) a nakonec Vánoce (ty byly krásné). A pak jsem jela domů. Odjížděla jsem tam odtud jako poslední člověk ze všech a byl to smutně krásný pocit, který si nostalgicky nesu dodnes 
Vyplnilo se mi vlastně úplně všechno, co jsem si o tomhle pobytu představovala a co jsem psala výše, a ještě něco navíc. Zocelilo mě to. V angličtině se mi dokonce mluvilo lépe mluvilo o sobě, co nemám ráda, co mi nejde, prásknout na sebe spoustu věcí a strašně nadávat Byla jsem si jistější v tom oslovit druhého, jistější poprat se s jakýmkoliv problémem. Nebát se navázat kontakt, o něco si říct. Nebát se kváknout v angličtině. Dokonce jsem díky tomu pracovala v mezinárodní společnosti, což sice nebyl můj sen, ale poprvé jsem měla dobře placenou práci a jazyk aktivně využívala, což mě moc bavilo. A viděla jsem tolik krásných věcí a míst v zemích, do kterých už se nejspíš nikdy nepodívám (Finsko, Švédsko, Rusko).
Nakonec musím říct, že jsem fakt ráda, že jsem dala na zkušenost a radu staršího, protože měl pravdu. Byl to tak JINÝ zážitek, že takový bych tady v Praze nezažila ani náhodou.
Suma sumárum - dodnes necestuju, to zůstalo při starém. Ani jsem neudržela kontakty s těmi lidmi. Ale to nevadí, já to nepotřebuju. Mě bohatě stačí to, že jsem to zažila.
Pokud nemáš nepřekonatelný strach nebo odpor, ale naopak bys na tom dokázala najít byť jediné pozitivum, tak nad tím přemýšlej
- Citovat
- Upravit
LiduNe
19.2.24 16:01
@Sonmi píše:
To je teda pěkná hloupost, co píšeš. Část studia v zahraničí stráví asi 12 procent studentů. To fakt není „samozřejmost“.
Píšu, že takového, který nebyl během studia na výměnném pobytu v zahraničí neznám. A tak to je. Většina děcek se zrovna na tuhle část studia těší už na střední.
- Citovat
- Upravit
19.2.24 16:22
Niesi nijakym sposobom divna.
Jedine co je tak si moc beries k srdcu nazory ostatnych, alebo do teba neprimerane rypu. Tazko posudit ako to v skutocnosti je.
Ani v jednom pripade by som si z toho nic nerobil.
Osobne som introvert, precestoval som toho vela takze chapem ‚cestovatelov‘, ale aktualne sedim najradsej na zahrade a opekam spekacky.
Asi by som nedoporucoval postupovat podla rad „vracaj im to“ alebo „odpalkuj ich“. Predsa len su to asi ludia na ktorych ti zalezi (asi) a toto nieje tak zavazna tema aby si si z nich vyrabala nepriatelov. Vacsinou ludia ‚utocia‘ na nieco comu nerozumeju. Kludne by som obetoval trochu casu a skusil im vysvetlit ako sa vec ma. Kto chce pochopit pochopi a ostatnych by som dalej ignoroval.
Je pravda ze v dnesnej dobe mas vsade okolo zaplavu uzasnych fotiek a potom sa moze niekto podivovat preco na tak krasne miesto nechces ist, ale to ze je nieco krasne na fotke neznamena ze to tak je v skutocnosti a uz vobec nic to nehovori o tom ci sa ta fotka (alebo to miesto) paci konkretne tebe.
Ak by si sa rada aj niekam pozrela (to nieje zo zaveru tvojho uvodneho prispevku uplne jasne, tak to ber z rezervou) ale nechces sa tam tlacit s dalsimi ‚turistami‘ ktory mali ten isty napad, tak vzdy sa da najst riesenie - mozes vyrazit rano, ked prsi, mimo prazdnin… Doteraz si pamatam ako sa sam tulal zaprsanymi kopcami, okolo sa prevalovala hmla… uplne mysticke prostredie, keby ma oslovil nejaky prizrak asi by mi to ani neprislo divne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.24 18:41
Taky mě nikam při škole nelákalo jet, jsem spíš introvert, byla jsem nesmělá, stydlivá. Dnes toho lituju a kdybych vrátila čas, jela bych buď na Erasmus nebo o prázdninách na 3 měsíce někam brigádničit (něco typu work and travel, jestli to ještě existuje), to samé doporučím svým dětem. Otrkáš se, naučíš se jazyk, získáš kontakty…
Jinak cestovat mě pak začalo bavit po škole, když jsem si našla svou první práci.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
