Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nerada cestuji - jsem divná?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Eva2610
19.2.24 13:41
Buď v klidu. Mám to stejně. Nerada cestuju a jsem ráda doma. Nikdy mi to nepřekáželo, akorát je potřeba mít kompatibilního partnera.
- Citovat
- Upravit
19.2.24 13:41
Nechapu, proc do tebe okoli ryje a co je jim do toho. Ty si teda tyhle reakce taky nejak moc beres, proc? Mozna to je jen dobou, kdo neda selfie z exoticke dovolene nebo vrcholu sestitisicovky, jakoby nebyl.
Příspěvek upraven 19.02.24 v 14:15
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 13:42
Mě to divne nepřijde, každý je jiný. Moje mamka taky nesnáší cestování, ta jezdí na dovolenou max 60km od domu do stále stejného penzionu 
Jako děti nás brala max na chatu, takže mě to cestování třeba láká, protože sem to jako dítě nezažila. Ale mě třeba zas strašně vadí hotely 
strašně nesnáším bydlet v nějakém pokoji v hotelu když už, tak si musíme pronajmout nějaký byt, abych měla proste vše při ruce jako doma, aby tam byla koupelna s prackou, kuchyň, lednice apod do hotelu sem vlezla 2× a asi už mě nikdo do žádného nedostane
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 13:43
Miluju cestování a divná mi nepřijdeš. Divné je tvé okolí, že do tebe vyrypují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 13:46
@Anonymní píše:
Ahoj,
předem se omlouvám za anonym, ale vyskytuje se tu pár lidí z mého okolí, kteří úplně nemusí vědět, s čím mám problém.
Momentálně studuji, je mi 22 let, žiju s rodiči, dvěma sourozenci. Zároveň částečně pracuji. Nemám přítele.
Ve svém volném čase se ráda vzdělávám i v jiných věcech, než v oboru, který zrovna studuji. Mám ráda jakýkoliv pohyb, takže nesedím na zadku. Zároveň si ale ráda čtu a mám ráda dny, kdy se člověk poflakuje jen tak doma.
Už odmala jsem byla vychovávána v módu, že jakmile je volno (prázdniny, prodloužený víkend), musí se někam jet. Moře, hory, zahraničí. Pořád jsem někde byla. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji, jsem za tu možnost vděčná.
Nicméně čím jsem starší, tím zjišťuji, že mi tento styl života úplně nevyhovuje.
Na vysoké se teď řeší různé výjezdy do zahraničí (erasmus atd.) a všichni okolo mě jsou natěšení na moment, kdy odtud budou moct odjet.
Když se mě zeptají, kam pojedu já, tak jim řeknu, že já na tohle moc nejsem. Abych to vysvětlila: tady doma (myslím ČR a hlavně Prahu) mám všechno - rodinu, přátelé, rozjetou kariéru, svůj zajetý rytmus. A úplně nevidím smysl v tom, že bych se měla sbalit, všechno tady nechat a na rok (nebo třeba jen půlrok) odjet někam, kde nic nemám a všechno bych musela „budovat“ od začátku. A pak to tam zase zanechat.
Jakmile bylo po zkouškovém, všichni prchli do zahraničí. Já jsem si raději v klidu oddychla doma, podnikla pár výletů po okolí, obešla si Prahu.
Nejsem prostě typ člověka, co se sbalí na týden svého volna a vlastně ho celý projede s vyplazeným jazykem, jen aby něco viděl a zažil (nehledě na to, že dle mého názoru člověk musí strávit v dané zemi delší dobu a vyhnout se typickým turistickým místům, aby danou zemi poznal).
Respektuju, že ostatní to mají jinak. Ale respektu se mi bohužel nedostává nazpět. Když skoro komukoliv řeknu, že prostě nerada cestuji, že si raději odpočinu doma, nebo v létě odjedu na samotu na chalupu, dívají se na mě jak na mimoně.
V rodině se je to to samé. Neustále dostávám otázky, že kdy odjedu jako au pair do zahraničí (jen z toho důvodu, že tazatel tam sám byl). Nebo kam pojedu na erasmus (ne otázka jestli, ale rovnou otázka kdy). Od prarodičů mám pocit, že je to zločin, že nevyužívám té možnosti někam vyjet. Nesetkala jsem se s člověkem, který by mě plně chápal nebo měl dokonce stejný názor jako já.
Myslím si, že můj postoj je zároveň ovlivněn tím, že jsem introvert a po celém týdnu stráveném mezi lidmi opravdu netoužím vyhledávat přeplněná turistická místá. Nevím. Možná jsem vážně moc pohodlná, nevděčná nebo cokoliv ostatního z toho, jak mě lidi citují. Zároveň ale cítím, že jedu na 100 % - škola, práce… a potřebuji taky nějaký čas jen tak pro sebe - miluji procházky.
Budu ráda za každou reakci - snažím se si to v sobě nějak srovnat.
Taky rada cestuji ale max na 3 nedele. Urcite ne abych odjela na pulrok pryc..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 13:58
Chápu tě. Když si vezmu v práci dovolenou tak všichni: Kam pojedeš? Kam, kam? A já odpovídám, že na chalupu. Někdo se dost diví. Ale mně stačí jedna zahraniční dovolené ročně a ještě na týden. Já si tam neumím odpočinout psychicky, i když mě poznávání nových míst baví, na to potřebuju 14 dnů na vlastní chalupě v přírodě, kde všechno znám, nemusím tak řešit počasí, dopravu, restaurace, obchody… Prostě jen jsem, dělám, co se mi zrovna chce a hlavně prostě nespěchám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:03
Nejsi divná, já tedy cestuju rada, ale jsem rada i doma. Nepotrebuju každý vikend, volno, dovolenou být někde mimo, rada si odpočinku doma, přečtu knížku apod. A jet do ciziny pracovat, studovat opravdu nemusí chtit každý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:10
Já ti rozumím, jsi tím z dětství přesycená. já taky hodně s našima cestovala. máme navíc část rodiny z máminy strany v zahraničí, takže jsem vyrůstala od mala v těch dvou kulturách. navíc mě naši celou střední posílali vždy na celé léto do zahraničí na jazykové kurzy, takže jsem měla docela brzo i takový ten zážitek, že jsem sama v zahraničí na dva měsíce. takže mě cestování nějak zásadně taky nebere. jako ráda jedu k moři nebo do pořádných hor, protože mám ráda přírodu a tohle u nás nemáme, ráda i ochutnám nějaké nové jídlo, ale nějaké chození po památkách, poznávání místních zvyků a vůbec, že bych v tom cestování viděla nějakou velkou přidanou hodnotu, to vůbec. nikomu neberu, že ho to baví, ale lidi co v cestování vidí nějaký vyšší smysl mi přijdou fakt směšní… mám na mysli takové to nastavení, že peníze utracene za cestování jsou nějakým způsobem lépe využité, než za jakékoliv jiné volnočasové aktivity. to mi vlastně přijde ze je dnes takova marketingová propaganda cestovních kanceláří podpořená starší generací, která ty možnosti neměla. takže za mě jsi úplně normální, okolí nereš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:11
Vyprdni se na to, co říkají ostatní. Nedělej ale ani to, co „chceš“. Protože pak se šikovný introvert už od mládí zasekne doma, protože to „chce“ a za dvacet let toho lituje. Zaměř se na to, co je pro tebe a tvoji budoucnost prospěšné a co tě posune dál, něco ti to přinese a rozšíří tvoje obzory a možnosti. Říká se tomu překročit komfortní zónu. Dokud jsi bez rodiny a partnera, jde to nejlépe. Stačí malé dávky, semestr Erasmu jsou 3-4 měsíce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.2.24 14:12
@Anonymní píše:
Ahoj,
předem se omlouvám za anonym, ale vyskytuje se tu pár lidí z mého okolí, kteří úplně nemusí vědět, s čím mám problém.
Momentálně studuji, je mi 22 let, žiju s rodiči, dvěma sourozenci. Zároveň částečně pracuji. Nemám přítele.
Ve svém volném čase se ráda vzdělávám i v jiných věcech, než v oboru, který zrovna studuji. Mám ráda jakýkoliv pohyb, takže nesedím na zadku. Zároveň si ale ráda čtu a mám ráda dny, kdy se člověk poflakuje jen tak doma.
Už odmala jsem byla vychovávána v módu, že jakmile je volno (prázdniny, prodloužený víkend), musí se někam jet. Moře, hory, zahraničí. Pořád jsem někde byla. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji, jsem za tu možnost vděčná.
Nicméně čím jsem starší, tím zjišťuji, že mi tento styl života úplně nevyhovuje.
Na vysoké se teď řeší různé výjezdy do zahraničí (erasmus atd.) a všichni okolo mě jsou natěšení na moment, kdy odtud budou moct odjet.
Když se mě zeptají, kam pojedu já, tak jim řeknu, že já na tohle moc nejsem. Abych to vysvětlila: tady doma (myslím ČR a hlavně Prahu) mám všechno - rodinu, přátelé, rozjetou kariéru, svůj zajetý rytmus. A úplně nevidím smysl v tom, že bych se měla sbalit, všechno tady nechat a na rok (nebo třeba jen půlrok) odjet někam, kde nic nemám a všechno bych musela „budovat“ od začátku. A pak to tam zase zanechat.
Jakmile bylo po zkouškovém, všichni prchli do zahraničí. Já jsem si raději v klidu oddychla doma, podnikla pár výletů po okolí, obešla si Prahu.
Nejsem prostě typ člověka, co se sbalí na týden svého volna a vlastně ho celý projede s vyplazeným jazykem, jen aby něco viděl a zažil (nehledě na to, že dle mého názoru člověk musí strávit v dané zemi delší dobu a vyhnout se typickým turistickým místům, aby danou zemi poznal).
Respektuju, že ostatní to mají jinak. Ale respektu se mi bohužel nedostává nazpět. Když skoro komukoliv řeknu, že prostě nerada cestuji, že si raději odpočinu doma, nebo v létě odjedu na samotu na chalupu, dívají se na mě jak na mimoně.
V rodině se je to to samé. Neustále dostávám otázky, že kdy odjedu jako au pair do zahraničí (jen z toho důvodu, že tazatel tam sám byl). Nebo kam pojedu na erasmus (ne otázka jestli, ale rovnou otázka kdy). Od prarodičů mám pocit, že je to zločin, že nevyužívám té možnosti někam vyjet. Nesetkala jsem se s člověkem, který by mě plně chápal nebo měl dokonce stejný názor jako já.
Myslím si, že můj postoj je zároveň ovlivněn tím, že jsem introvert a po celém týdnu stráveném mezi lidmi opravdu netoužím vyhledávat přeplněná turistická místá. Nevím. Možná jsem vážně moc pohodlná, nevděčná nebo cokoliv ostatního z toho, jak mě lidi citují. Zároveň ale cítím, že jedu na 100 % - škola, práce… a potřebuji taky nějaký čas jen tak pro sebe - miluji procházky.
Budu ráda za každou reakci - snažím se si to v sobě nějak srovnat.
Nechápu v čem bys měla být divná? Já kdysi odmítla pozvání do New Yorku na půl roku. Měli jsme jet s partou lidí. Pak nabídku na práci na zámořské lodi, A co jako?
Tenkrát jsem si byla doma jistější bylo mi skoro 20.
Teď? O pár let dýl? Kdyby partner chtěl a bylo by někde „líp“¿. Mám zabaleno hned. Čert vem práci, být. Zatím takové podmínky nemám.
Co ty víš jak na tom budeš za pár let. Si ten klid užívej 
.!pokud ti to dělá dobře. Nemusíš být jako ostatní
- Citovat
- Upravit
19.2.24 14:13
Vracej jim to !
Já miluju cestování, celý rok furt někde šňupu dovolené a plánuju výlety a dovči, aby mi na to vyšly dny v práci, prázdniny atd. A přesto říkám : 
moc si to bereš! příště prostě přitvrď ve stylu : A co je ti vlastně po tom? Každý dělá rád něc jiného!
Divná fakt nejsi, ne každý rád cestuje, asi jako ne každý rád plave nebo čte nebo leze po horách! Prostě tě baví něco jiného. Tečka.
Zapracuj na svém sebevědomí a nauč se na tyhle kecy okamžitě odpálkovat ve stylu : včera jsem byla na super divadle, kdy ty naposled? nebo - minulý týden jsem dočetla boží knížku od XY, cos četl teď ty?
asertivitu holka, asertivitu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:13
Nejsi divná, každýmu jak vyhovuje. Mám kamaráda, který nejradši tráví čas na chalupě 50 km od bydliště, každý kroutí hlavou, vždyť tam může kdykoliv, proč nejede přes léto někam za hranice, ale jemu to tak stačí a nejradši je tam. A já to plně chápu, i když já cestuju ráda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.24 14:24
Tvrdě do nich - už jsem ti říkala několikrát, že na žádný erasmus nepojedu. Proč se mě na to pořád vyptáváš?
Jezdit „jenom“ na chatu je naprosto v pořádku a ekologické a hlavně - nikomu do toho nic není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
předem se omlouvám za anonym, ale vyskytuje se tu pár lidí z mého okolí, kteří úplně nemusí vědět, s čím mám problém.
Momentálně studuji, je mi 22 let, žiju s rodiči, dvěma sourozenci. Zároveň částečně pracuji. Nemám přítele.
Ve svém volném čase se ráda vzdělávám i v jiných věcech, než v oboru, který zrovna studuji. Mám ráda jakýkoliv pohyb, takže nesedím na zadku. Zároveň si ale ráda čtu a mám ráda dny, kdy se člověk poflakuje jen tak doma.
Už odmala jsem byla vychovávána v módu, že jakmile je volno (prázdniny, prodloužený víkend), musí se někam jet. Moře, hory, zahraničí. Pořád jsem někde byla. Nechci, aby to vyznělo, že si stěžuji, jsem za tu možnost vděčná.
Nicméně čím jsem starší, tím zjišťuji, že mi tento styl života úplně nevyhovuje.
Na vysoké se teď řeší různé výjezdy do zahraničí (erasmus atd.) a všichni okolo mě jsou natěšení na moment, kdy odtud budou moct odjet.
Když se mě zeptají, kam pojedu já, tak jim řeknu, že já na tohle moc nejsem. Abych to vysvětlila: tady doma (myslím ČR a hlavně Prahu) mám všechno - rodinu, přátelé, rozjetou kariéru, svůj zajetý rytmus. A úplně nevidím smysl v tom, že bych se měla sbalit, všechno tady nechat a na rok (nebo třeba jen půlrok) odjet někam, kde nic nemám a všechno bych musela „budovat“ od začátku. A pak to tam zase zanechat.
Jakmile bylo po zkouškovém, všichni prchli do zahraničí. Já jsem si raději v klidu oddychla doma, podnikla pár výletů po okolí, obešla si Prahu.
Nejsem prostě typ člověka, co se sbalí na týden svého volna a vlastně ho celý projede s vyplazeným jazykem, jen aby něco viděl a zažil (nehledě na to, že dle mého názoru člověk musí strávit v dané zemi delší dobu a vyhnout se typickým turistickým místům, aby danou zemi poznal).
Respektuju, že ostatní to mají jinak. Ale respektu se mi bohužel nedostává nazpět. Když skoro komukoliv řeknu, že prostě nerada cestuji, že si raději odpočinu doma, nebo v létě odjedu na samotu na chalupu, dívají se na mě jak na mimoně.
V rodině se je to to samé. Neustále dostávám otázky, že kdy odjedu jako au pair do zahraničí (jen z toho důvodu, že tazatel tam sám byl). Nebo kam pojedu na erasmus (ne otázka jestli, ale rovnou otázka kdy). Od prarodičů mám pocit, že je to zločin, že nevyužívám té možnosti někam vyjet. Nesetkala jsem se s člověkem, který by mě plně chápal nebo měl dokonce stejný názor jako já.
Myslím si, že můj postoj je zároveň ovlivněn tím, že jsem introvert a po celém týdnu stráveném mezi lidmi opravdu netoužím vyhledávat přeplněná turistická místá. Nevím. Možná jsem vážně moc pohodlná, nevděčná nebo cokoliv ostatního z toho, jak mě lidi citují. Zároveň ale cítím, že jedu na 100 % - škola, práce… a potřebuji taky nějaký čas jen tak pro sebe - miluji procházky.
Budu ráda za každou reakci - snažím se si to v sobě nějak srovnat.