Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
V takovejch situacích většinou příjde někdo čtvrtej
jinak kdyby „si řekl“ druhej, nebo třetí tak bych to na tvým místě zkusila… první by byl asi jen na rozptýlení, od něj bych nějákou vážnou známost nečekala…
@Gosi Asi bych měla říct, že s tím prvním jsme už dělali jistý věci
, ale byla to jednorázovka (ten třetí nás při tom nachytal
). Já hodně přemýšlím o tom, jak by to popřípadě mohlo fungovat v budoucnosti, když by odezněla zamilovanost, přesně proto to s tím prvním nevidím moc růžově. U druhého (a možná zvlášť u třetího!) by to asi mohlo fungovat o dost líp, ale zase ti si neřeknou
. Já mám problém, že nemám ráda když mě „balí“ někdo koho neznám. Prostě prvně musí být kamarádství (kdy toho člověka opravdu poznáme, protože se tolik nepřetvařuje jako na randění), a pak teprve něco víc
(takže ať si ten čtvrtej sakra pohne, akorát se bojím, aby se to tak ještě víc nezamotalo
).
@Anonymní píše:
@Gosi Asi bych měla říct, že s tím prvním jsme už dělali jistý věci, ale byla to jednorázovka (ten třetí nás při tom nachytal
). Já hodně přemýšlím o tom, jak by to popřípadě mohlo fungovat v budoucnosti, když by odezněla zamilovanost, přesně proto to s tím prvním nevidím moc růžově. U druhého (a možná zvlášť u třetího!) by to asi mohlo fungovat o dost líp, ale zase ti si neřeknou
. Já mám problém, že nemám ráda když mě „balí“ někdo koho neznám. Prostě prvně musí být kamarádství (kdy toho člověka opravdu poznáme, protože se tolik nepřetvařuje jako na randění), a pak teprve něco víc
(takže ať si ten čtvrtej sakra pohne, akorát se bojím, aby se to tak ještě víc nezamotalo
).
Takže už si jeden řekl? To bys měla v tom případku vybráno
Nebo sis řekla ty? Já ti asi moc neporadím, já potřebuju, aby to jiskřilo od začátku, to „kamarádství“ je pro mě takové asexuální. Možná, že jsi nic jiného nezažila, až to přijde, tak se ptát nebudeš. ![]()
@Takyjedna Tak nějak jsme si řekli navzájem, ale svou roli hrál alkohol. Jinak ano, jiskření od začátku, ale prvně kamarádství, a pak něco víc. Bohužel vím, jak se kluci chovají ve vztahu a mimo vztah, a já chci vědět přdevším, jaký je jako člověk a kamarád, ne jako partner. Naštěstí dost odhadnu člověka na první pohled, ale i tak si to radši „prubnu“.
Takže ale chápu správě, že radíte to, co jsem si myslela - nic nedělat?
@Takyjedna píše:
Takže už si jeden řekl? To bys měla v tom případku vybránoNebo sis řekla ty? Já ti asi moc neporadím, já potřebuju, aby to jiskřilo od začátku, to „kamarádství“ je pro mě takové asexuální. Možná, že jsi nic jiného nezažila, až to přijde, tak se ptát nebudeš.
Mám to taky tak.
@Takyjedna Kdyby to netrvalo už rok, tak to neřeším ![]()
@Žirafa 69 Někdo to tak může mít. Já na člověka, kterého moc neznám ani nesáhnu, natož, abych s ním měla randit. Nechtěla bych někoho, u koho nevím, že může být dobrý kamarád. Navíc aspoň člověk zjistí, jak se chová a mluví o jiných ženách atd. - bez přetvářky, že se o něco snaží.
@Anonymní píše:
@Takyjedna Kdyby to netrvalo už rok, tak to neřeším
@Žirafa 69 Někdo to tak může mít. Já na člověka, kterého moc neznám ani nesáhnu, natož, abych s ním měla randit. Nechtěla bych někoho, u koho nevím, že může být dobrý kamarád. Navíc aspoň člověk zjistí, jak se chová a mluví o jiných ženách atd. - bez přetvářky, že se o něco snaží.
Chápu. Ale zas kámoš když už byl 1× kámoš…tam navíc těžko může přijít to jiskření, bez kterého se to podle mě neobejde. ![]()
@Žirafa 69 Už jsem psala, že jiskření určitě by mělo být od začátku. Ale to taky nemusí. Někdy stačí „náhlé uvědomění“, když už se znáte třeba i roky. Mně by i vadilo, kdybychom neměli společné přátele. Tohle má každý jinak. Já zas nechápu, jak může jít někdo do vztahu s někým, koho zná čtrnáct dní. ![]()
Tak si to sama utřiď. Podle toho co píšeš my vychází
1 je dobrej tak do postele protože je to holkař
2 je dobrej na flirtování to je super zvedá to sebevědomí
3 ten ti sedí nejvíc a nejvíc se bojíš, že o něj příjdeš ať už tě odmítne nebo se spustíš s 1 nebo 2
pochopila jsem dobře?
Na kom ti záleží nejvíc? Tak tam se nejvíc snaž. Než ti ho nějaká vyfoukne.
@Anonymní píše:
@Žirafa 69 Už jsem psala, že jiskření určitě by mělo být od začátku. Ale to taky nemusí. Někdy stačí „náhlé uvědomění“, když už se znáte třeba i roky. Mně by i vadilo, kdybychom neměli společné přátele. Tohle má každý jinak. Já zas nechápu, jak může jít někdo do vztahu s někým, koho zná čtrnáct dní.
Moc o tom přemýšlíš. Až přijde ten pravý, přestaneš a vrhneš se do toho. Hloupá nejsi a za pár týdnů zjistíš, jestli to půjde a nebo ne. Na společných přátelích to nestav. Takových part je a za pár let po nich není ani stopa. Jestli jsou pro tebe přátelé důležitější než partner, tak zatím nic nehledej.
Teda, dámy, kde všechny žijete, že se to tam hemží chlapama a můžete si vybírat
? Já spíš narážím na opačný scénář - několik bab na jednoho chlapa.
Jinak mi přijde, že zakladatelka nemá vůbec jasno ani sama v sobě, natož v tom zástupu chlapů kolem sebe. To se to pak těžko rozhoduje. Pokud bych tomu nedala volný průběh, tak bych prostě zvážila všechna pro a proti (včetně míry toho výše zmiňovaného jiskření) a podle toho se odpíchla dál.
Raději anonym…

Nikdy jsem neměla vážný vztah (je mi přes dvacet). V minulosti se mi pár kluků i líbilo. Několika jsem to i řekla, ale vždycky následovalo odmítnutí a jednou jsem kvůli tomu ztratila i kamarády.
Momentálně mě přitahují tři naprosto odlišní muži. Dva jsou kamarádi (takže možnost zkusit s jedním, a když to nevyjde, tak zkusit s druhým, neexistuje). Ten jeden hodně střídá děvčata, ale řekla bych, že to mezi námi jiskří. S tím druhým (ten tedy ty další dva nezná) hodně flirtujeme, hodně si povídáme, ale prakticky nic o sobě nevíme, a přijde mi, že tak nějak nám asi i vyhovuje jen ta fáze flirtování a nevypadá to, že by se to mělo posunout někam jinam. A ten třetí, tak to je jak moje mužská verze. Máme toho dost společného, ale v tom je i ten háček, protože on, pokud by cokoli k někomu cítil, tak to asi neřekne a já teď to samé. Říct mu nic nemůžu, protože se bojím, že ho ztratím jako kamaráda (i s ostatními, jak už se mi vlastně jednou stalo).
Zatím jsem ve fázi „až si někdo řekne“. Jenže teď mám takový problém, že vždycky když na to jen pomyslím, že by si někdo mohl říct, tak že ho odmítnu, protože se budu bát, že tak ztratím šanci na toho třetího - a ten nic neřekne (ale nechová se nějak, že by tam něco bylo, na druhou stranu - je ten typ, že by asi nic nedělal, i kdyby jo). Takže jsme vlastně na mrtvém bodě
Má někdo s něčím podobným zkušenosti?
Asi se na to vybodnu a budu dál jako ta pověstná panenka, co čeká v koutě