Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nervní batole - už nemůžu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.4.15 00:15
@elinka90 píše:
Co treba autismus?
Mňa to tiež napadlo. Indície by tam boli…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.19 18:14
@Anonymní píše:
Předeme prosím o zachování anonymu.
Mám krásnou zdravou holčičku, ale její povaha je prostě jiná, než je u jiných dětí, už jako kojenec se uměla pěkně vyvztekat, noci prořvala, ale bylo to ještě docela v normě, je jí 20 měsíců a za celý den co je vzhůru se dokáže z úplné prkotiny pěkně rozčílit, dám příklad, sedí na židličce spadne jí tužka a hned má nervy, říkám jí ať sleze pastelku si vezme a maluje, ale v tom její zájem o malování padl a začne hysterák, zatne pěsti a rozklepe se, poté řve a když už to zajde hodně daleko, tak se začne propínat a upadá dozadu na zem, byť jí miluji s její povahou se prostě nemohu nějak smířit, rozhodí jí i to, že je někde ušpiněná, třeba když jdeme ven, spadne a má špinavá kolínka, nebo když jí v jídelní židličce a z misky jí spadne jídlo, hned přestane jíst a opět se vzteká, vadí jí i pěna ve vaně a nebo když na ní někdo sáhne, teď si usmyslila, že nechce k babičce a chce jen dědečka, přitom babička jí nikdy nic neudělala…Nikdy se mnou nechce ležet v posteli a ani se nechce moc mazlit, já fakt nevím kde jsem udělala chybu, chtěla bych aby byla takové to veselé dítě se kterým se člověk nasměje, ale já za celý den jen utišuji, už mě to přetéká přes hlavu a mám málo od toho abych jí okřila a dala na zadek…
Dobrý den,můžete mi napsat zprávu jak jste řešila ty problémy,já mám bohužel velké starosti také,malá má 3 roky a je to jen o celodením řvaní,vše jí vadí,vše rozčíli,doma jsme už rozhádaný kvůli ní,už se hroutím a nevím jak dál,Jestli pomůže ten psycholog nebo neurologie?Jít nejdříve za dětskou?Mám pocit,že když to někde referuji,tak na mě koukají,jako na blázna,že to je prostě dítě,ale nikdo si to neumí představit,má svojí hlavu a to její neustálé řvaní pro nic,už nemůžu.DíkySnad jste aspoň něco vyřešila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.19 18:27
@Anonymní píše:
Předeme prosím o zachování anonymu.
Mám krásnou zdravou holčičku, ale její povaha je prostě jiná, než je u jiných dětí, už jako kojenec se uměla pěkně vyvztekat, noci prořvala, ale bylo to ještě docela v normě, je jí 20 měsíců a za celý den co je vzhůru se dokáže z úplné prkotiny pěkně rozčílit, dám příklad, sedí na židličce spadne jí tužka a hned má nervy, říkám jí ať sleze pastelku si vezme a maluje, ale v tom její zájem o malování padl a začne hysterák, zatne pěsti a rozklepe se, poté řve a když už to zajde hodně daleko, tak se začne propínat a upadá dozadu na zem, byť jí miluji s její povahou se prostě nemohu nějak smířit, rozhodí jí i to, že je někde ušpiněná, třeba když jdeme ven, spadne a má špinavá kolínka, nebo když jí v jídelní židličce a z misky jí spadne jídlo, hned přestane jíst a opět se vzteká, vadí jí i pěna ve vaně a nebo když na ní někdo sáhne, teď si usmyslila, že nechce k babičce a chce jen dědečka, přitom babička jí nikdy nic neudělala…
Taky to vidím na to, že je jen svá, kapánek vzteklina, ale já mám také tři děti, takže mám ten pohled jiný. Pro klid duše můžeš s malou někam zajít, ale za mě z toho vyroste. Předpokládám, že ví o sourozenci, nezhoršilo se to třeba v této době? Jako obdivuju tě, já bych s druhým ještě počkala, protože po porodu teprve může přijít tóčo. U nás nejstarší nechtěla nejmladší, to jí už bylo 11, celé těhotenství byla odměřená, na břicho nesáhla, protivná, děs. Roztála až po porodu. Ale stále si nenechá omezit svůj prostor, na to je hodně háklivá a to jde přes „mrtvoly“. Prostě taková povaha. 
Tak už vidím, že reaguji blbě. 
Příspěvek upraven 19.02.19 v 18:45
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.2.19 18:29
@milackova84 píše:
Dobrý den,můžete mi napsat zprávu jak jste řešila ty problémy,já mám bohužel velké starosti také,malá má 3 roky a je to jen o celodením řvaní,vše jí vadí,vše rozčíli,doma jsme už rozhádaný kvůli ní,už se hroutím a nevím jak dál,Jestli pomůže ten psycholog nebo neurologie?Jít nejdříve za dětskou?Mám pocit,že když to někde referuji,tak na mě koukají,jako na blázna,že to je prostě dítě,ale nikdo si to neumí představit,má svojí hlavu a to její neustálé řvaní pro nic,už nemůžu.DíkySnad jste aspoň něco vyřešila
Je taková už od narození? Nebo „teprve“ teď? Nezměnilo se u vás doma něco?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
