Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neshoda s tchýní
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
8.1.19 12:29
@Anonymní píše:
@warita O to mi celou dobu jde. Že se o něco snažím a ona mávnutím proutku vše zhatí a začíná se odznova.
Za mě to není mávnutím proutku,ale ty to nechceš slyšet.Co vlastně bys chtěla jako ideální stav?Je to dotaz bez ironie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.1.19 12:53
@Anonymní píše:
No jednou jsem to v nouzi udělala a říkala jsem si, jak můžu být klidná, když je tchyně dětská sestra… holce ani neodsála nos a léky ( Pamycon ) jí taky nedala… odsávání neuznává a léky se jí zdálo, že nejsou potřeba…
ještě se mě ptala, proč mám ten Pamycon v lednici ( na to mě upozornila magistra v lékárně, že kapky maj být v chladu a tmě, mám dojem, že to je i v příbalovým letáku)… že oni v práci to v lednici nemaj…(dělala na nvorozeneckým, je tady i v recenzích na porodnice zmiňovaná, maminek rozbrečela nepočítaně a když mi vyprávěla historky z práce, tak to asi brala jako sport… jakou blbku zase setře) … když jsem přišla, holka od soplů celej obličej a kapky na stole, u kterýho ona seděla s takovým zvlaštním úsměvem… je to fakt mrcha a to je všeobecně známej fakt, ne jen moje zkušenost… vůbec nechápu, co dělala na takovým oddělení, kde jsou ženský poblázněný hormonama…
Jen pro pořádek, moje první tchýně byla zlatá ženská, měly jsme se moc rády…
Jo, tak takovy sestry jsem bohuzel potkala na odd. sestinedeli 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.1.19 15:30
@anupati Za mě ano. Každé dítě je jiné. To, co jedno snáší dobře, může druhému dělat velký problém. Každý soudí podle své situace.
Moje situace se špatně vysvětluje jen na klávesnici.. Samozřejmě vím, že z mé strany nějaké zádrhele jsou, ale myslím si, že se syna snažím vést správně. Je to šikovný a hodný kluk. Ideální stav by byl, kdyby babička aspoň umělá říkat slovíčko Ne. Stanovila si i ona nějaké pravidla, aby kluk měl nějaké meze. Fajn, nechce se mu u babičky jít brzy spát. Tak ho teda nechám, aby si hrál v klidu v pokojíčku, například prohlížel knížku, koukal na pohádku. A ne lítat po baráku jako neřízená střela a pištět na celé kolo. Samozřejmě jim kluk začíná skákat už po hlavě. A kdo je první na vině? Samozřejmě já (z pohledu tchána.) Když přehlédnu to, že musím napravovat syna bůh ví jak dlouho a tak podobně, co tu už zaznělo, tak na jednu stranu vím, že doma jsou jiné pravidla a u babičky taktéž. Ale to, aby mi pak dával kázání o tom, že syn neposlouchá a skáče jim po hlavě? Za to, jak si ho tam naučili přece nemohu já. 
- Citovat
- Upravit
8.1.19 15:49
@Anonymní píše:Tak to souhlas a to bych se velmi důrazně ohradila. Mě z toho, co jsi psala, jak to vedeš doma ohledně výchovy, to přijde ok. Taková ta zlatá střední cesta. Já jen prostě nechápu ten každý víkend u 3leťáka a jak to plánuješ do budoucna. Dávat tam pak obě děti…protože když pak naráz řekneš dost, tak si myslím, že teprve nastane problém. Určitě to soudím podle sebe - mě osobně by nebavilo každý týden jet ke tchánům, či je naopak mít na návštěvě (až budete ve svém bytě)…nikdy nemít klid a oraz jako samotná rodina, podnikat něco s dětma. A co pak vaši? Taky budou chtít děti na víkendy, až budete bydlet jinde? Jak to budete dělat? Já si myslím, že výrazné omezení styků by prospělo všem
@anupati Za mě ano. Každé dítě je jiné. To, co jedno snáší dobře, může druhému dělat velký problém. Každý soudí podle své situace.
Moje situace se špatně vysvětluje jen na klávesnici.. Samozřejmě vím, že z mé strany nějaké zádrhele jsou, ale myslím si, že se syna snažím vést správně. Je to šikovný a hodný kluk. Ideální stav by byl, kdyby babička aspoň umělá říkat slovíčko Ne. Stanovila si i ona nějaké pravidla, aby kluk měl nějaké meze. Fajn, nechce se mu u babičky jít brzy spát. Tak ho teda nechám, aby si hrál v klidu v pokojíčku, například prohlížel knížku, koukal na pohádku. A ne lítat po baráku jako neřízená střela a pištět na celé kolo. Samozřejmě jim kluk začíná skákat už po hlavě. A kdo je první na vině? Samozřejmě já (z pohledu tchána.) Když přehlédnu to, že musím napravovat syna bůh ví jak dlouho a tak podobně, co tu už zaznělo, tak na jednu stranu vím, že doma jsou jiné pravidla a u babičky taktéž. Ale to, aby mi pak dával kázání o tom, že syn neposlouchá a skáče jim po hlavě? Za to, jak si ho tam naučili přece nemohu já.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.1.19 16:41
@anupati Jak jsem už psala. Každý víkend to není. On si babičku užívá. I když se mu snažím věnovat co nejvíc to jde, tak mi přijde lepší, aby byl s babi (když i on sám moc chce), než celý den poslouchat řev mimina. Mladší je hrozně uřvané miminko, takže syn je občas taky z celodenního pláče brášky nervózní. Ale to je zase jiná kapitola.
- Citovat
- Upravit
8.1.19 17:00
@Anonymní píše:
@anupati Jak jsem už psala. Každý víkend to není. On si babičku užívá. I když se mu snažím věnovat co nejvíc to jde, tak mi přijde lepší, aby byl s babi (když i on sám moc chce), než celý den poslouchat řev mimina. Mladší je hrozně uřvané miminko, takže syn je občas taky z celodenního pláče brášky nervózní. Ale to je zase jiná kapitola.
To mě mrzí, vím co je to uřvané mimino a jak je to náročné. Chápu, že se snažíš dělat to nejlepší v daný moment. Jen se zkus nad tím zamyslet, jestli se to v malém trochu nepere…že sice chce k babičce, má tam někoho sám pro sebe, kdo mu vše dovolí, bájo…ale vlastně je bez tebe, zatímco brácha ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.1.19 18:10
Ano, to já vím.. První dny s příchodem sourozence byly náročné. Stalo se, že mě občas odmítal. Nevěděl, jak se ke mě chovat, byl na vážkách.. Ale kupodivu to netrvalo dlouho.. Nedávala jsem ho ani do školky, takže jsme měli dostatek času na tom pracovat. Teď si bráchu střeží, hlídá. V obchodě občas sám jde a vybírá něco pro brášku 
. Jojo, jsou to starosti s detičkama, ale ony nám to umí perfektně vynahradit 
Každopádně na tom vše ještě zapracuji.
- Citovat
- Upravit
8.1.19 20:47
@Anonymní píše:
Ano, to já vím.. První dny s příchodem sourozence byly náročné. Stalo se, že mě občas odmítal. Nevěděl, jak se ke mě chovat, byl na vážkách.. Ale kupodivu to netrvalo dlouho.. Nedávala jsem ho ani do školky, takže jsme měli dostatek času na tom pracovat. Teď si bráchu střeží, hlídá. V obchodě občas sám jde a vybírá něco pro brášku
Snad si nemyslis,ze to trva tri mesice,aby starsi sourozenec prijal mladsiho?? 
Trva to roky,nez se ze sourozencu stanou partaci,kamaradi.A ten cas je,dle me,strasne dulezitej pro cely jejich budouci zivot.Tahle doba,co vas ceka,je nejdulezitejsi-z leziciho ditete se zacne stavat lezouci,zacne zasahovat do prostoru starsiho,pozdeji se s nim pretahovat o hracky a komunikovat.Ja taky mela pocit,ze zadna zarlivost neni,prvorozeny (byly mu necele 3) pomahal s prebalovanim,vozil kocar,podaval dudlik,segru mazlil.Idylka hadr.V peti mesicich zacala lezt po kolinkach a o brachovy hracky jevila prevelky zajem,a v tu chvili teprve nadesla zkouska 
Mozna si neco nastuduj oco sourozeneckych konstelacich,pomuze ti to i ujasnit si,jakym smerem to s tchyni vest.Drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
