Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj moc mě mrzí jaké to doma máš, nezbývá než ještě vydržet a jak budeš plnoletá se sbalit a postavit na vlastní nohy. Takové dětství člověka poznamena, ale věřím, že si z toho právě vezmeš příklad jaká nikdy být nechceš
soustred se na školu a sve koníčky a nějak to výdrž
možná má mamka sama nějaké velké trápení a odnasis to ty…
To mě moc mrzí, že máš tak nešťastné dětství - tedy už dospívání. Setrvávat v tomto nemá smysl, čím déle v tom jsi, tím víc tě to poznamenává. Máš nějaké jiné příbuzné? Jak vážný je tvůj vztah s tvým klukem? Požádala bych o pomoc někoho z blízkých lidí, že to s matkou není možné a jestli bys mohla žít s nimi. Oni už by potom vyřídili vše potřebné. Držím palce, ať se ti daří lépe.
@Gabri.ela.ela ve škole se snažím co to jde, ale věř, že to není tak lehké když přijdu domů a matka na mě začne zase kvůli kravinám křičet. Pak se samozřejmě zase rozbrecim a už není šance se na učení soustředit. Každopádně děkuji za podporu. ![]()
@Tiger-lily vztah s mým klukem trvá už 2 roky. Jsem neskutečně vděčná, že ho mám, protože on je ten jediný který mi pomáhá tohle všechno překonat. I jeho matka se mě snaží vždy vyslechnout a musim říct, že už i k ní cítím lepší vztah než k té mé a nedělá mi problém se s ní o čemkoliv promluvit, ale s mou matkou to mě ani nenapadne si s ní o něčem, o problémech, povídat, protože to stejně vždycky skončí řevem. Snad to nějak přetrpim do mé plnoletosti.
@Anonymní píše:
@Tiger-lily vztah s mým klukem trvá už 2 roky. Jsem neskutečně vděčná, že ho mám, protože on je ten jediný který mi pomáhá tohle všechno překonat. I jeho matka se mě snaží vždy vyslechnout a musim říct, že už i k ní cítím lepší vztah než k té mé a nedělá mi problém se s ní o čemkoliv promluvit, ale s mou matkou to mě ani nenapadne si s ní o něčem, o problémech, povídat, protože to stejně vždycky skončí řevem. Snad to nějak přetrpim do mé plnoletosti.
@Tiger-lily píše:Jestli to chceš prostě vydržet, dokud nebudeš plnoletá a neskončíš školu a máš se občas aspoň komu vykecat, tak to prostě vydrž. Podle toho, jak píšeš, v tom tak chycená nejsi… Kdyby to nešlo, odstěhuj se.
Souhlas
@Anonymní píše:
@Sany80s to bych teda opravdu nechtela
Pak to budeš muset vydržet.
@Anonymní
@Sany80s Ja myslim, ze ona to vi, ale asi si potrebovala vylit srdicko ![]()
@MartinaIrena Ano, vím. Vim, že mi nic jiného ani moc nezbývá než vydržet. Jen prostě.. dovedete si představit, že jste doma a celý den jen mlčíte? A když se snažím s matkou mluvit, stejně křičí.. nikdy mě nenapadlo za ní jít s nějakým problémem.. nedokázala bych se jí svěřit.. i když to zní hrozně.. radši si popovídám s matkou mého přítele. Ona je pro mě taková „matka“. Beru ji tak. Je to tu jako ve vězení doma a vždycky se těším na víkend, kdy budu moct být u přítele. ![]()
@MartinaIrena píše:
@Sany80s Ja myslim, ze ona to vi, ale asi si potrebovala vylit srdicko
Asi jo, mě toto nepomáhá a obvykle čekám nějaké možnosti, jak problém řešit.
Ale někdo to může mít jinak.
@Anonymní píše:
@MartinaIrena Ano, vím. Vim, že mi nic jiného ani moc nezbývá než vydržet. Jen prostě.. dovedete si představit, že jste doma a celý den jen mlčíte? A když se snažím s matkou mluvit, stejně křičí.. nikdy mě nenapadlo za ní jít s nějakým problémem.. nedokázala bych se jí svěřit.. i když to zní hrozně.. radši si popovídám s matkou mého přítele. Ona je pro mě taková „matka“. Beru ji tak. Je to tu jako ve vězení doma a vždycky se těším na víkend, kdy budu moct být u přítele.
Jak moc ti jde/nejde škola.
Ahoj. Jsem zoufalá. Mé dětství bylo ne moc hezké. Otec silný alkoholik, když mě měl hlídat, pokaždé mě tahal do hospod apod. Nyní v mých 16 letech o mě nemá ani zájem, neplatí alimenty, na mé narozeniny, svátky, ani na Vánoce se nevzpomene. Nekomunikuje s námi a když ji občas potkám, ani mě nepozdraví. Mám nenávist k alkoholu. Ovšem jsem tu kvůli mé matce. Místo toho, abychom spolu měly dobrý vztah, je to naopak. Štve mě. Nikdy mě nedokáže v ničem podpořit a podržet. V domácnosti pomáhám co to jde. Ona si vždy ale něco najde a neustále na mě řve a mlátí mě. Je furt protivná, rozzuřená a já už se vlastní matky bojím. Skoro každý večer brečím.. myslím na otce i na matku a je mi z toho všeho na nic. Říká mi, že mi nemůže věřit.. přitom jsem nikdy nic špatného neudělala. Říká mi, že jsem k ničemu. Člověk nemůže mít ani své soukromí, protože mi leze na fb a čte si zprávy. Když změním heslo, v práci najde ajťáka a je to. Když nejsem doma, hrabe mi v šuplících a skříních. Mám kluka.. jednou našla těhotenský test co jsem si kupovala, jelikož se mi opozdila MS. Začala na mě křičet ať si ji nepřeju jestli budu těhotná, že už mě má plný zuby atd. Moje psychika už to nedává, na nic se nemůžu soustředit a jediné co dokážu je brečet. Moc bych si přála mít dobrou matku a mít s ní hezky vztah. Matka mého přítele je úplný opak.. je tak hodná, že když jsem u nich, tak je mi do břeku když vidím jaký dokonalý vztah s ní mají. Smějí se spolu atd. A ta moje se nikdy nesměje.. když se snažím s ní mluvit, je stále protivná a to mě nebaví.. proto se radši seberu a jdu do pokoje. Už nevím co mám dělat.. občas mi prijde, že už tu s ní nevydržím ani den.