Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnáším syna kamarádky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.6.09 17:50
kamarádka má, resp. měla dva takovýhle příšerný uřvaný ale taky zlý, škodící a zákeřný kluky - jak světice je trpělivě vychovávala, hlas nezvedla, spíš zakazovala večerníčky než dávala na zadek, ale i na to došlo, věnovala se jim - a teď - mladší už je o hodně lepší (3 roky) a starší je úplně v pohodě, zlatíčko (6 let).
Já jí obdivuji, je to podle mě světice, já bych asi ječela a mlátila je. Po dvouhodinové návštěvě u ní mě dycky bolela hlava.
Takhle si ona prošla peklem, ale dětibudou mít na dětství dobré vzpomínky bez traumat.
Nejhorší pro ní byly rady kamarádek s vrozeně hodnejma dětma, to je asi podobné, jako když plodnice radí protřelé neplodnici kontryhelový čaj. Jednou se prý ptala jiné známé (s téměř svatými a geniálními dětmi), jestli se ty její děti taky navzájem týrají - a odpověď byla „ne, my je k tomu přece vedeme“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 18:46
Ahoj Majko - já mám stejný problém s jedním klučinou na manželově straně rodiny, jenže ten už není mimino a nebýváme s nimi tak často, takže jej můžu ignorovat, nevšímat si ho a občas zatnout zuby. Ostatní z rodiny jsou skvělí, tak mě to moc mrzí, jen manžel ví, co cítím a naštěstí to vnímá stejně.
S kamarádkou je to těžké - žádná matka nechce slyšet, že má nesnesitelné dítě a ani nevím jestli se to vůbec dá říct kulantně 
Časem to z Tebe stejně vycítí, jen Ty víš, kolik Tvé upřímnosti by ustála.
Jestli si troufáš to risknout a sdělit jí své pocity, měj připravené nějaké řešení, pomoc, aby věděla, že Tě to mrzí a nechceš s ní přerušit kontakt.
Jinak bych ho omezila, dřív nebo později na Tobě pozná, co si myslíš.
Přeju pevné nervy a ať to klučinu brzy přejde, bylo by smutné přijít o kamarádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 19:28
Tady asi žádná rada není, kulantně to kamarádce sdělovat podle mě nemá smysl, ona to ví a hlavně na tom zřejmě vinu nenese…většinou tohle není výchovou, zvlášť když je to od narození…ono jí to určitě trápí i tak a moc se s tím dělat nedá, jen vydržet a ono se to poddá (samozřejmě pokud ho nějak normálně vychovává, ale to předpokládám že ano, nepíšeš nic o tom, že by v tomhle směru bylo něco v nepořádku). Přeju pevné nervy, zkus se soustředit na ty jeho světlé chvilky a věř, že se to s věkem hodně zlepší…tak trochu ze mě mluví vlastní zkušenost. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 20:12
Ahoj, pokud tvoje kamarádka syna správně usměrňuje, tak v tom nevidím velký problém. Horší je, když je dítě bestia a matka to nevidí, příp. si vymýšlí historky, že bouchnul na oplátku a spol.
Ale s tím „náš chlapeček je od přírody hodný“ 
… no to ti můžu říct, že náš starší byl hodně dlouho mouchy snězte si mě. Holky na srazu vždycky žasly, že co to je, sednul si třeba u mě a celý čas tak proseděl, nechal se strkat, dloubat, lézt po sobě, všecko. Když jejich děcka ječely, on stál překvapeně s otevřenou pusou a pak z toho rozrušení prospal celé odpoledne.
My máme stejně starého ne kamaráda, ale bratránka a ten ho masil zdatně, prakticky při každém setkání, dokonce to vypadá, že Štěpán bude mít celoživotně pod okem malou jizvu, jak dostal na oslavě prvních narozenin po papule autem.
Na školku jsem se bála byť pomyslet, že mi ho tam jistě sežerou, chudáčka zakřiknutého dobromyslného.
Inu pořídili jsme milému Štěpánkovi sourozence, aby se otrkal. A dneska? Bráchu kousne do ruky, protože ho zajímá, co on na to, bratránka valí autíčkem hlava nehlava, že ten před ním utíká, kryje se a nechápe. A holky se mi smějí opět, ať si vzpomenu, jak jsem si stěžovala, že mám uťápnuté dítě 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 20:33
Nesnáším syna kamarádky
Ahoj Majko,
rada jedinná- omezit kontakt. Já jsem to musela udělat, protože se to fakt nedalo. Ten můj chlapeček( už 5let a stále stejný) je taky takový „exemplář“ a od té doby, co máme mimino jsem vyhlásila :1× týdně a víc nic. Když se totiž sejdou dva takoví , to je teprve paráda. Buďtě ráda, že to nemáte doma . Ve mě se to kolikrát taky bije, protože náš druhý synek je zlatíčko usměvavý pohodový od narození a na tom druhým ,abych horko těžko hledala, za co ho pochválit. Je to blbý, že to tak píšu, ale je to tak.Třeba tu odezvu uvidím za pár let, ale strašně mi to teď chybí.Mám ho moc ráda,ale když ho vidím furt nabručeného,......to člověku moc nálady nepřidá. Ale to už je na jinou debatu. Katty
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 20:43
Nevím, jestli mám na to radu, ale spíš pohled z druhé strany… Matýsek je taky ten hyperaktivní typ, co ječí buď nadšením, nebo vzteky… Je mu zatím sotva 11m, takže těžko soudit další, ale věř mi, že je to záhul a hlavně na nervy. Jsem závistí zelená, když vidím, jak jiné maminky mají klidná miminka Dělám, co umím a věř, že často, když má svoje chvilky, tak mě nad vodou drží jen tolerance okolí a shovívavost kamarádů. Kdyby k tomu všemu zápřahu se se mnou ještě měly moje kamarádky přestat vídat a okolí mě peskovat, tak mi z toho už hrábne…
Jen chci říct, že ti moc rozumím, ale vžij se trochu do kamarádky a spíš si užívej pocit, že máš pohodové děcko a to její jen občas vídáš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 20:50
vulpes píše:
Nevím, jestli mám na to radu, ale spíš pohled z druhé strany… Matýsek je taky ten hyperaktivní typ, co ječí buď nadšením, nebo vzteky… Je mu zatím sotva 11m, takže těžko soudit další, ale věř mi, že je to záhul a hlavně na nervy. Jsem závistí zelená, když vidím, jak jiné maminky mají klidná miminka
Jen chci říct, že ti moc rozumím, ale vžij se trochu do kamarádky a spíš si užívej pocit, že máš pohodové děcko a to její jen občas vídáš…
Pod to se můžu jedině podepsat. Líp bych to nenapsala..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
17.6.09 21:04
Holky, děkuju, potřebovala jsem se z toho vypsat, spíš mám velké výčitky,kde se ve mně bere ta nenávist. Nikdy jsem ji vůči nikomu necítila v takové míře. Jsem fakt vděčná za to, že ho nemám doma, protože už bych asi byla pečená vařená u psychologa a kamarádka má podle mě svatozář, že to sním zvládá. Chybu možná dělá, že ho trochu rozmazluje, má plný pokoj drahých hraček, vybírá si co bude a nebude jíst, v tomto věku už jí dost sladkostí atd. Ale jinak je kamarádka přísná a taky spravedlivá. Když třeba někomu něco na písku udělá,tak hned zasáhne, nedělá, že to nevidí, jak některé maminky.
Asi dám na vaše rady a kontakt částečně omezím tak, že třeba dvakrát týdně začnem pravidelně jezdit s malým do města na nějaké cvičení, jednou týdně mě navštěvuje někdo z rodiny a ty dva dny se budu snažit vidět na něm to dobré a povzbuzovat kámošku a spolu s ní doufat, že z toho vyroste… Děkuju za vaše reakce. Majka.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
17.6.09 21:25
Majko, jestli se stýkáte denně - nebo jsem to špatně pochopila? - nedivím se, že máš chlapečka plný zuby 
Určitě bych kontakt omezila. Vždyť musíš mít ponorku i s kamarádkou, ne? Jsem taky matkou staršího hyperaktivce, mladšího mamánka hodnýho, uťápnutýho. Jednu dobu jsem si už myslela, že mi ze staršího hrábne, měla jsem nervy totálně v kýblu. Teď je to mnohem lepší, soustředila jsem se na práci na sobě a najednou se sprateček zklidnil a dá se s ním vyjít. Děti odrážejí svoje rodiče…
L.
- Citovat
- Upravit
17.6.09 22:35
Já ti to napíšu z pohledu matky malého prevíta 
.
Synek dělá odmala to, co popisuješ u syna kamarádky + je hodně zručný, takže žádný zámek/zábrana neobstojí + nápady má samé lepší 
+ domluva dlouho žádná, v afektu nevnímá vůbec a tělesné tresty naprosto nefungují, naopak, vzal to vždy jako vhodný způsob, jak dát najevo nespokojenost s chováním ostatních a masil je o to víc. Hranice nastavené má a trvám na nich, režim taky (je vyloženě režimový tvor), trochu to pomáhá, ale ve srovnání s jinými…
Jsem si plně vědoma, jaký Dalek je a že většina našich dětných i bezdětných známých ho snáší jen v malých dávkách (ne že bych se jim divila 
) - a někteří vůbec, takže se nám kamarádi pěkně protřídili . Špatně ho snáší i babičky - nechce ho na hlídání ani jedna. V podstatě jsem vděčná, když je s námi někdo ochotný někam jít, protože prakticky vždycky něco je.
Nevím, jak jsou kluci staří; u nás obecně vychází lépe sejít se venku než u někoho doma (u nás je majetnický, u cizích dělá čurbes a demoluje byt), nejlépe někde na hřišti nebo kde se dá něco dělat (nuda tyhle projevy zhoršuje), v omezeném počtu dětí a vyčíhnout, ve které části dne je nejlépe naložený a zvladatelný (u nás dopoledne, odpoledne je na hraně, večery fakt ne).
Období vzdoru měl od roka do dvou; pak se výrazně zlepšil a zlepšuje se dál (srovnávám s jeho chováním předtím, ne s okolím). Další výrazný posun k lepšímu byl, když se rozmluvil.
Pevné nervy přeju.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 23:02
Ahoj. Já se přidím na stranu těch nesnášenlivých… Potřebuju se z toho taky vypsat. Ukrutně mě s..e jedna holčička z naší školky. Je jí 6, teda by měla mít rozum. Ale bože můj, to je takovej harant rozmazlenej … Pořád jenom ječí, že chce to, co má moje dcera (vlasy, boty a jánevímcoještě), pořád musí být ve všem nejlepší, pořád mě bombarduje neskutečně vlezlými dotazy (proč jste tak nabalená, jak to, že máte takovou bundu a ne takovou, …). Její maminka u toho je a neřekne ani popel. Věčně hystericky řve (já to chciíííííí, mamíííííííí). Vůbec nevím, jak na ni reagovat, brala bych to, kdyby jí byly tři .. ale v 6ti letech při normální inteligenci by snad už nějaké základy chování mít měla 
Na druhou stranu - jednu výhodu to má: když mě moje starší štve , tak se můžu utěšovat tím, , že proti týhle malý, rozmazlený, zpovykaný fůrii úplná světice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.6.09 23:49
On je rozdíl, jestli je dítě rozmazlené a nevychované (to mě taky dráždí), nebo jen temperamentní a výchovně náročné…jenže ono se to někdy dost těžko pozná…
Maxik , Vašík byl hodně podobný, babičky hlídaly jen v nejnutnějších případech, v určitém období jsem z něj byla zralá na prášky, vždycky jsem si říkala, ještě že ta příroda to tak dobře zařídila, že člověk to svoje dítě tak miluje, jinak bych ho snad prodala… Můžu tě uklidnit, výsledky se dostavily sice se zpožděním, ale přece a dneska je Véna v phodě, milé a příjemné dítě, babičky si ho nemůžou vynachválit.
Ne že by občas neprudil, ale ve srovnání s tím, co bylo dříve, je vzorný a naprosto klidný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
18.6.09 05:51
Joj. Taky závidím maminkám co mají ty své „hodné“ děti, taky cítím, že mají
mé kamárádky problém s mým temperamentním dítětem. A když se u mě dlouho neúkážou, je mi to líto, ale chápu to.
Nespravedlivě na nás shlížejí maminky hodných dětí. Člověk to vnímá a cítí, i ty Vaše rozpaky, jestli to dát najevo nebo ne.
Chápu.
Ale my se pak cítímě méněceně. Pořád nás jen všichni bombardují jak jsou ty ostatní děti hodné , manželé , babičky, a od těch ostatních kamarádek, nebo jen známých a kolemjdoucích je to cítiti, co si asi tak myslí, občas světlá vyjímka jak je to možné, že … .
Když se sebekriticky zamyslím, nenacházím nic, co dělám špatně, a myslím si že by nás všichni měli spíše blahoslavit, za to co musíme vytrpět a vydržet.
potřebujeme hlavně podržet, abychom ty naše děti „neumlátily“, ale místo toho se kolem dokola objevuje jakási zeď, přes kterou se nikomu nechce, nebo tam může házet občas „vajíčka“, aby tak vyjádřil co si asi myslí.
K tomu návrh na rozvod, protože se to s ženou a takovým dítětem nedá vydržet.
Věřím, že samy máme dost co dělat, a často pochybujeme o svých shopnostech, i bez toho láteření, a náznaků okolí.
Ale máme ty děti zabýt nebo co? Máme je mlátiti hlava nehlava, protože ty Vaše jsou tak hodné a uvědomělé ?
Proč zrovna já musím mít tak neposlušné dítě. Někdy si mylsím, že je tu proto aby mě přivedlo do hrobu.
Ale přesto všechno co si musíme spolu projít, bych jej ani za nic nevyměnila. (teď zrovna spí) Když k vám takový raubíř utíká a dává Vám do ruky kytičku a řekne " Na mami, to je pro tebe !!! Já tě tak strašně miluju !!! " Věřím , že tohle zase maminy hodných dětí nezažijí.
Tak jen do nás, jen nás kamenujte křivými pohledy, jen šuškejte ve frontě penny marketu poznámky o nevychovanosti, a vůbec se snámi raději nestýkejte, protože my přece patříme do pekel, a taky tam žijeme. A vy andělé, vy si leťte do nebe za sluncem a blankytem, my už to nějak zvládnem.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
18.6.09 07:17
Milá anonymní, rozhodně nepatřím mezi ty, kdo věří že hodné dítko = dobrá výchova, zlobivé dítě= rodiče ho špatně vychovávají. Proto jsem taky napsala, že náš malej je hodnej, ale vím, že to není má zásluha. Navíc on není hodnej tak, že by jen seděl a byl mouchy sežerte si mě. Taky lítá, o všechno se zajímá a mimochodem kytičky mi trhá taky. Já chápu Tebe i kamarádku a všechny, kdo mají takové zlobříky, snažím se ji povzbuzovat, říkám jí, že je jeho máma,musí ho mít ráda takového jaký je a vždy jí uvedu příklady kdy byl hodný, že je vidět, že má dobré srdíčko a tak. Já jsem to psala jen z pohledu druhého, že její synek prostě není moje dítě, tak ty city k němu takové nemám a navíc,když se chová tak jak se chová a my se vidíme tak často, tak to ve mně vyvolává pocity, o nichž jsem psala, a za než se stydím. Kdyby ten Tvůj klouček nebyl Tvůj ale sousedčin, asi by tě taky nedojalo, že své mámě donese kytičku. Ale chci vám všem říct, že vás obdivuju a nikdy nebudu patřit mezi ty, kteří budou takové maminky pomlouvat a mít blbý poznámky. Třeba moje druhé dítko, o které se snažíme bude taky takové a mně nezbyde nic,než ho milovat a snažit se vychovat podle nejlepšího svědomí. Majka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám skvělou kámošku ještě z dětství, téměř stejně jsme otěhotněly a těšily se, jak si budem s dětma užívat. Oběma se nám narodili kluci, její je o měsíc starší, teď je jim 16 a 17 měsíců. Náš je takový pohodář, pořád se řehtá, je hodnej, neubližuje, nikomu nic nebere, taky má své dny, to je jasný, taky je to někdy pěkněj rošťák a umí se občas i vzteknout, ale vesměs pohodový dítě. Vím, že to není moje zásluha, aby to nevyznělo, že machruju, prostě takový je. Zato syn kámošky od malinka uřvanej. První jsme si říkaly, že to jsou prdíky, pak zoubky, pak vzdor… No zkrátka od miminka se jen vzteká, řve a od jeho roku je to už neúnosné. Kvůli prkotinám se válí po zemi, ostatním dětem furt všechno bere, když ho kamarádka napomene opět šílenej řev. Vzteká se tak, že přestává i dýchat. Když má dobrou náladu, což je málo kdy, zas taková změna to není, jelikož opět řve, ale radostí a běhá přitom ode zdi ke zdi a vším mlátí. Začal už i ubližovat dětem. Kámoška je z něho na prášky, já jsem se ji snažila pořád utěšovat, že to přejde, ale už toho mám taky plný zuby a sice se tomu pocitu bráním, ale fakt ho začínám úplně nesnášet. Fakt už jsem na něj alergická. Nedokážu už v sobě najít ani kousek pozitivního vztahu k němu. Kámošky je mi líto, rozumím si s ní a asi by z toho byla špatná, kdybych s ní přestala trávit čas, ale už to mě to fakt nebaví. Vím, že i nás čeká nějaké období vzdoru a mám srovnání v okolí, jak se děcka umí chovat,když si tímto obdobím procházejí, ale ten její syn je fakt extrém a to ho ještě období vzdoru čeká. Stydím se sama před sebou, že mám k němu tak negativní pocity a taky bych s nimi nejradši přestala trávit tolik času, jak jsme zvyklí, ale nechci se kamarádky dotknout. Ještě dodám, že bydlíme na malé vesnici. Poradíte mi? Děkuju Majka.