Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Asi je to těžký hlavně kvůli dětem, ale rada je jen jedna. ROZCHOD!! Podle toho co popisuješ nevidím jeden jedinej důvod v takovém vztahu zůstavat. Ty se trápíš, syn se trápí a on vlastně taky. A řeči tipu, že zůstaneš sama s dětma?? Blbost. Dřív nebo později se najde ten pravý co bude mít rád Tebe i Tvé děti. Netrap se…život je dost krátký na to aby ses takhle trápila a vezla sebou i své děti. Přeji hodně sil k tomu správnému rozhodnutí ![]()
@dizinka píše:
Asi je to těžký hlavně kvůli dětem, ale rada je jen jedna. ROZCHOD!! Podle toho co popisuješ nevidím jeden jedinej důvod v takovém vztahu zůstavat. Ty se trápíš, syn se trápí a on vlastně taky. A řeči tipu, že zůstaneš sama s dětma?? Blbost. Dřív nebo později se najde ten pravý co bude mít rád Tebe i Tvé děti. Netrap se…život je dost krátký na to aby ses takhle trápila a vezla sebou i své děti. Přeji hodně sil k tomu správnému rozhodnutí
Citim z toho jak pises, ze jsi nestastna. Myslim, ze jsi (i to pises),hezka, mlada zena a mas moznost znova zacit zit!!!Nevim, proc by jsi mela prezivat vedle nekoho koho nemilujes a nedava ti to, co potrebuje kazda zena. Lasku, nehu, pohlazeni,sex.Co to blabolis o detech? Deti nejsou prekazka.To by vetsina zen byla sama a chlapi taky(nemeli by s kym utvaret vztah
).Ja nechci radit odejit, ale takovy vztah te klesti, zivot ti protece mezi prsty.Mas pravo byt stastna. A nikdo ti syna nevezme, ani babka.
![]()
V sexu existují i nekoitální praktiky, různé hračky…ale tady asi hlavní problém nebude. Z tvého popisu mi příjde, že nemáte žádné společní plány a přání do budoucna - krátkodobé nebo dlouhodobé…„až si našetříme, pojedeme na tu vysněnou dovolenou do…“, „až splatíme hypotéku, prodáme to a koupíme si na stáří hezkou malou chalouku a ze zbytku budem jezdit po lázních“, „letos budeme jezdit na čundry, dáme aspoň tři, oheň, špekáček, vykoupeme se na přehradě…Zajedem na borůvky, budem chodit na hřiby, půjdeme do kina - dávají skvělý film…“. Něco na co se můžete těšit společně. Život je o plánech a přáních a většina přání by měla zahrnovat i partnera/partnerku (ne, že příští týden otočím v hospodě s kamarády 5 kousků - to je sice taky život, ale s Frantou Flintou z Brna nebydlí, že jo?). Nevím, co ti poradit
Na začátek zkusit chodit do fitka s ním a nechat si od něho radit? Bude mít pocit důležitosti, chvíli společné téma, třeba pak snadněji řekneš, že jsi v poslední době ne moc šťastná a že bys uvítala třeba více společných aktivit - musí být něco, co má rád kromě fitka. I kdyby to měla být hospoda - tak společná procházka a zajít si do hospůdky na pivko, svařák nebo něco není marné. Ale jinak fakt nevím, buď se mu přiblížit (i za cenu, že to nadšení pro fitko budeš hrát), tím si otevřít dveře pro dialog a ukázat mu hezčí stránku rodinného života s tím, že to spravujete oba dva (jenom jeden z vás to nespraví, bez odezvy budeš brzo vyflusnutá jako hadr na podlahu) nebo ho nechat a jít od válu, ale zase by měl vědět proč a že měl šanci s tím něco udělat ![]()
@Anonymní
Jako bych to psal já, jen obráceně, mám takovou ženu, jako ty chlapa.
Jen ho samozřejmě nemá malýho. ![]()
Jinak jak píšeš, inteligence žádná, nebavíme se spolu, nemáme o čem, ona leží večer u televize, já sedím u PC, milování o ničem, teď už spolu ani nespíme, na děti pořád řve, přitom já se s nimi domluvím v pohodě. Žijeme si každý svůj život. Jsme jako dva spolubydlící.
Dlouho jsem se snažil vydržet kvůli dětem, ale nejde to, navíc i tady na miminu se hodně často píše, že kvůli dětem nemá cenu držet vztah.
Do toho jsem náhodou potkal ženu, která je ve stejné situaci jako já, takže doma končím, nezvládám to už a jdeme od sebe.
@Anonymní
Jak píšeš že je pro tebe strašná představa být s ním ještě 20-30 let, tak jsem si uvědomil, že právě tohle mě nakoplo, představa že budu s ženou ještě třeba 40 let, to když jsem si uvědomil, tak jsem věděl že to nezvládnu, to bych se musel zbláznit.
A pak mě taky ještě nakoplo to, že jsem si život rozdělil na etapy - dětství, studia, dobu kdy jsem byl svobodnej a dobu kdy jsem byl s ženou. A přesto že jsem neměl rád školu a naopak jsem se těšil na život s ženou, tak právě roky s ženou pro mě byly ty nejhorší z celého života, přitom jsem se na to optavdu těšil, že budeme v pohodě.
Přesně co píšeš tak víš jak mi je, moc děkuji za tvůj příspěvek i všech kdo napíší…já si připadám šatná, seběvědomí žádné, proto nevím co s tím, nevím kde hledat společné zájmy, žádné nemáme on se ani nesnaží, stačí mu to málo co má jídlo, televize, cvičení abych nehanila má i dobré stránky, když chci vezme děti na hřiště pohlídá je sice má u toho řeči ale udělá to aspon. Jenže já se cítím jak v začarovaném kruhu, srdce strádá hledám na tom nějaká pozitiva a snažím si řikat mohla jsme skončit ještě hůř jsou chlapi co pijí a biouu ženy ap, ale i přesto že si tohle pořád připomínám tak je mi do pláče občas to na mě moc padne a já nevím jak z toho ven…jinak hádali jsme se taky on je paličatý a musí být po jeho, ted už se s nim nehádám chci klid nejsem hádavá a radši nemluvím nebo mu to odkejvu. Problém je ten že nevím co s tím bojím se že bych nezvládala být sama a hledat další partnery, nevěřím si, možná i proto že i mám špatnou zkušenost z dřívějška. Vím jistě že bych neutáhla sama hypotéku, ted jsem na MD a buhví kdy budu mít slušnou práci, nemám kam jít tohle si uvědomuji a o to je to horší…
![]()
@dizinka píše:
Asi je to těžký hlavně kvůli dětem, ale rada je jen jedna. ROZCHOD!! Podle toho co popisuješ nevidím jeden jedinej důvod v takovém vztahu zůstavat. Ty se trápíš, syn se trápí a on vlastně taky. A řeči tipu, že zůstaneš sama s dětma?? Blbost. Dřív nebo později se najde ten pravý co bude mít rád Tebe i Tvé děti. Netrap se…život je dost krátký na to aby ses takhle trápila a vezla sebou i své děti. Přeji hodně sil k tomu správnému rozhodnutí
přesně tak!!!
@Apaji no nad nekoitálníma praktikama jsem uvažovala že by se koupily pomcky i jsem ho o to prosila už před rokem, nemá se k tomu tak jsem to nechala být, sex trvá max. minutu, nic necítím protože má malého za to nemže myslím si že kdyby byla ta láska dalo by se to překonat nějak, právě těmi nekoitálními praktikami…jenže problém je že mě to nevzrušuje, líbání se mi sním příčí, líbá hrozně, mazlení trvá 2 minuty a prostě mi to nic neříká, žádné vzrušení jen se do toho nutim aby to už bylo za mnou…sex jednou za měsíc, občas jednou za 14 dní…přijdu si špatná je to moje chyba? Já milování měla dřív velmi ráda, potřebuji to opravdu mi to moc chybí…ae raději si poradím sama asi víte co ted myslim…přemýšlím zda by tohle šo změnit tyhle pocity? Poradna nebo tak, ale srdci nelze poručit potřebuji cítit spokojenost ve vztahu a tu nemám…
No tak co s takovým chlapem chceš potom dělat? jemu to očividně taky nevadí že nic není, tak asi je nějakej Jinej!!a ani mu není blbý že to s tebou nic nedělá!!nevím nevím asi bych to vzdala
@Anonymní píše: @Anonymní
Jako bych to psal já, jen obráceně, mám takovou ženu, jako ty chlapa.
Jen ho samozřejmě nemá malýho.
Jinak jak píšeš, inteligence žádná, nebavíme se spolu, nemáme o čem, ona leží večer u televize, já sedím u PC, milování o ničem, teď už spolu ani nespíme, na děti pořád řve, přitom já se s nimi domluvím v pohodě. Žijeme si každý svůj život. Jsme jako dva spolubydlící.
Dlouho jsem se snažil vydržet kvůli dětem, ale nejde to, navíc i tady na miminu se hodně často píše, že kvůli dětem nemá cenu držet vztah.
Do toho jsem náhodou potkal ženu, která je ve stejné situaci jako já, takže doma končím, nezvládám to už a jdeme od sebe. Tady je výhoda že děti bude mít tvá bývalá žena, já mám strach z toho že nenajdu správného tátu pro své děti že je nebude mít rád tolik, nejsou jeho, mj partner malého nemusí a to malý neni špatný, ale je vidět že upřednostnuje dceru … moc ti přei štěstí a obdivuji že už jsi udělal závažný krok a máš to za sebou, nevím jak dlouho to bude trvat mě jak dlouho se budu trápit v tomhle vztahu, nebo nakonec otupím a bude mi to jedno ? Tomu nevěřím…jediné co ted nemohu je dodejít budu muset čekat jak se vyvrbí situace dál a jak to budu řešit, moc bych si přála získat někdy sílu odejít pokud se to nezlepší…zajímalo jak je to s rozvodem ? Trvá to dlouho ? Nebo jak to probíhá ?
@AdaNaty Jemu to právě vadí…ale asi si zvykl, nechce odejít a bourat rodinu podle mě…jinak ví že se mi to nelíbí, já mu to neřekla na plno ale naznačila…jenže on mi na to odpoví že sex není nejdůležitější… jinak chybí mu to tak si samozřejmě dělá dobře sám…no a já také když z toho nic nemám…
Ahoj někoho mi to připomíná
myslím že tvého chlapa znám popis na něj dokonale sedí
radím odejdi za 1)sex ano je strašně důležitý ve vtahu, omlouvám se ale já bych si chlapa s malým uhm nevzala 2)máš nárok být štastná jsi mladá holka 3) dcerky nelituj dítě je to nejkrásnější co můžeš mít 4) zažila jsem to stejné a dojde to tak daleko až ze svého muže budeš zvracet jak ti bude nechutný. Vymluv se že jsi třeba na ženy
dá ti pokoj
Musím se svěřit, nemám moc možností kde bych se o tomhle mohla vypovídat…mám jednoho syna s bývalým přítelem je mu skoro 10 let žili jsme spolu 7 let našel si milenku a s ní odešel vztah byl vělmi komplikovaný v te době on nebyl ke mě hodný později začal vydělávat spoustu peněz a změnil se ještě k horšímu, já ho obdivovala přes to všechno byl inteligentní, po rozchodu jsem byla 1,5 roku sama střídala vztahy potkala jsem 3 muže za tu dobu ale rozešla se s nimi když jsem zistila že jeden pije, druhý se začal projevovat matetnicky, strašně bezduvodně žárlil a nic jsem nesměla, byl agresivní…potkala jsem nynějšího muže, choval se hezky, byl milý, ne moc chytrý a v sexu to nebylo dobré
má handikep (moc malého) já v te době jsme byla ráda aspon za to že je hodný a doufala že si v životě s ním zvyknu i na tohle…vždyt přece milování není tak dležité, dá se žít i bez toho…řikala jsem ri to tak pořád si myslím že to neni nejdležitější ve vztahu…jenže po svatbě se dost změnil, to co sliboval ap se nekonalo a ani konat nebude, lepší práci si hledat nechce má ji rád, s tím se smiřuji hlavně že nějaká je, nebrala jsem si ho kvůly penězům. Neplánovaně se po 2 měsících vztahu zadařila naše milovaná holčička
byla jsem díky ní nejštastnější a pořád jsem. Jen mi pořád něco chybí, chybí mi láska (nemilovala jsem ho) vzali jsme se kvůly malé a taky mě tlačil strach že přijdu o malého bývalá tchyně spřádala plány jak mě o něj připravit, já měla hrozný strach a chtěla mít jistotu a klid
i díky tomuto…ted jsme spolu 4 rok, žijeme prakticky jen vedle sebe ako spolubydlící, on má svuj život své zájmy a já také, večer místo milování které já nechcoi a nejde se mi do toho nutit protože z toho nic nemám…já jsme raději na netu a on se kouká na TV a je spokojený, e rád když po něm nic nechci co se týká domácnosti očekává že mu uvařím uklidím a že muže si chodit do posilovny, to mu k životu stačí…neni už milý je tvdohlavý svádí to na náročnou práci (dělá u policie státní) platíme hypotéku a žijeme takhle…jenže já nevím jak dál, jak se s tím smířit že nebude možné se s nim milovat normálně, že neni možné se s ním o všem bavit (on na mluvení moc neni a když tak hlavně o svých zájmech) s dětmi moc trpělivost nemá na syna křičí i když syn e velmi hodný kluk mě poslouchá nezlobí, jen neuklízí po sobě a zapomíná, na školu je lempl to ano. I když je velice inteligentní nadaný, nevlastního tátu moc ale neposlouchá myslím že díky přístupu už mu vše bojkotuje, nechce být s ním doma sám že ho táta pořád deptá a dávvá tresty za prkotiny (neuklidí hračku jde psát 40 xrát jednu větu ap) tohle také dost nalomilo náš vztah který už od začátku nebyl ideální…enže jak z toho ven, co by mohlo pomoct? Poradna nepřipadá v úvahu domlouvala jsme mu hodněkrát a žádný posun, s hodně věcmi se smiřuji jinak bych jen po veřerech brečela…vše dávám do dětí, žiu pro ně, ale nevím jak zvládnu žít s manželem takhe 20-30 let nebo zda by mohlo ještě něco pomoci? V sexu se mám přetvařovat nutit se? Jiná možnost ani asi není…prostě jsem si to asi v životě zkazila a je to má chyba, ted už e pozdě a já se musim naučit s ním žít…nedovedu si ani představit že bych zůstala sama s dvěmi dětmi kdo by mě mohl vůbec chtít, nebo bych potkala ještě horšího muže odeěšla a zistila že jsem v koncích. Jsem atraktivní, ale myslim že muže zajímá hlavně sex a málokdo by chtěl ženu s dvěma dětmi, přijde mi to jako bezvýchodná situace. Prosím jak se s tím srovnat? Jak žít s tímhle pocitem že jsme neštěstná, jak netoužit po milování s jiným mužem? Tohle si vyčítám nepodvádím ho ale myšlenky jsou a to neni správné. Co by jste dělaly vy? Je zde nějaká rada jak zlepšit vztah nebo opravdu nezbývá než si nějak zvyknout a být ason ráda že nejsem sama a že aspon mám kde bydlet, co jíst
píšu raději anonymně je to pro mě dost citlivé téma. Moc děkuji za jakékoli rady a názory