Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
nestíhám,jsem opotřebovaná,majetnický pocit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.3.08 21:59
nestíhám,jsem opotřebovaná,majetnický pocit
Ahoj holky.
Mám problém : nestíhám vůbec nic. Doma sotva uvařím - to zase jo. Ale nestíhám domácnost. Takový výbuch jsme doma nikdy nemívali.. A péče o sebe ? Tak o tý se mi zdá. Připadám si o deset let starší a to nejen kvůli nadbytečným kilům.. Prostě jsem opotřebovaná- totálně. Potřebovala bych pomoc, jenže problém je v tom, že jedinej komu bych malou na chvilku svěřila, nebo od koho bych si nechala pomoct s domácností je můj muž.A ten nás živí.. Nejsem schopná svý dítě komukoli půjčit aniž bych u toho byla a i tak se mi nelíbí jak jí třeba tchýně drží ap. A to jí drží tak jako každej jinej.. Nabízejí mi pomoc, jsou z holky hotový, ale já jí prostě zatím nemůžu nikomu půjčit. Vadí mi jak na ní šišlají,celou dobu jí má na ruce a jen do ní hučí. Ani žádný hračky jí neukazujou, jen jí chovají a přitom šišlaji… Ach jo. Přejde mě to ? Mívala jsem tchýni ráda, ale co máme malou, nějak mi leze na nervy. Nevyžádaný rady získaný zkušenostma před třiceti lety.. Poslední dobou u ní holka v náručí řve, ale ona jí nepoloží, musim jí ji odebrat a v tu ránu je ticho.. Je to zmatený, snad se v tom vyznáte a třeba má někdo podobný pocity… To se mi ulevilo, už jenom tim, že jsem se vypovídala. Třeba jsem divná… Díky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
27.3.08 22:42
Ahoj 
Jsi utahaná a hlavně totálně vykolejená prvním miminkem. Asi nemá smysl připomínat, že tvá tchýně vychovala toho báječného chlapa, kterého sis vzala, viď?
Dej tomu čas - teprve až budeš mít víc dětí zjistíš, že mít jedno je luxusní veget 
A teprve až si tvoje sladké miminečko párkrát zkusí tvrdě pro:,–(it svou - třeba i leháním se řevem v obchodě - zjistíš, že odevzdat ho na chvíli babičce je prima. Ale tohle všechno je zbytečné ti říkat, musí to přijít samo.
Jen zkus věřit zkušenější:
Miminko nepotřebuje neustále povídat Úplnému prtěti je buřt, jestli na něj šišláš nebo čteš akademický slovník - jen by nemělo být ani jedno trvalé
Ukazování hraček je stejně prima jako obyčejné houpání
A i nevyžádané rady mohou obsahovat užitečné informace.
A važ si toho, že máš relativně normální lidi kolem sebe - moje kamarádka dojela se tříměsíční plně kojenou dcerou ke tchýni a ta ji v nestřeženém okamžiku nakrmila nudlovou polévkou (beztak dělanou z masoxu). Takže kdykoli mě jedna z našich maminek trošičku prudí, vzpomenu si na tuhle a hned mi připadá, že máme s manželem dokonalé maminky (a to my opravdu máme). Koneckonců ani já nejsem zdaleka ideální snacha a dcera.
Ale asi nejdůležitejší rada: Nepřemáhej se, ju? Asi ke všemu musíš dospět sama…
L.
PS: Miminka začínají být ve čtyřech měsích vyčůraná, tak bacha na malinkou hérečku
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.08 22:48
Díky
A ještě jsem zapomněla napsat, že doma nemusí být zrovna naklizeno, klidná máma je důležitejší
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.08 23:00
Ahoj Edit , vubec nejsi divna… Ja nekdy nestihala ani navarit ! Nejaky dukladnejsi uklid taky nehro… Jeste holka nevis, co je to VYBUCH - pockej, az ti mala zacne doma uradovat 
Jedine, co me uz netrapi jsou kilicka (to chce cas )
No a se sverovanim ditete - ja bych malou nenechala ani manzovi 
(protoze je furt v praci a vubec netusi, jak se o dite postarat 
)
Tchyni mam nastesti daleko, takze jeji obcasne navstevy se daji prezit (hlavne rady), jinak je celkem fajn, co se tyka aktivit pro malou (delala roky jako ZS v jeslich)… Na druhou stranu me strasne iritovala moje mamka a segry - taky na ni furt sislaly a nedovedly ji zabavit 
ja jim musela vsechno ukazovat, co a jak spolu delame… 
Se divim, jak to se mnou vydrzely
No, dnes uz jsem schopna jim ji sverit
Vsechno chce cas, ono to drive nebo pozdeji pujde… Ja si ze zacatku rikala, ze jsem blazen, ze jsem chtela dalsi dite. Ze si nedokazu predstavit do toho vseho bych se mela postarat jeste o jednu ratolest… A s odstupem casu, kdyz uz je vsechno zabehnute, vidim, ze je to mozne! A pomalu zacinam uvazovat o dalsim mimi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 08:01
Jé, tak trochu vidím sama sebe jen to vaření jsem nezvládala a děsně mě to chybělo, protože jsem byla věčně hladová, na sušenkách a čokoládách, po šestinedělí jsem byla totálně na dně a táhlo se to do největší krize v 9 měsících věku prcka… Jak jsem začala líp jíst zdravá jídla, ovesné vločky s malým, začlo být trošičku líp. Ale hodně unavuje a bere energii kojení…
Tchýně mi taky vadila, č ji mám jinak hrozně ráda, právě proto, že je rozumná. Moje matka mi byla buřt, případně lehce vadila, ačkoliv jinak ji úplně nesnáším, protože je zlá a zákeřná. DOkonalý příklad toho, jak tyhle poporodní hormony člověka zmagoří…
Vadilo mi, jak malýho drží, jak na něj mluví, jaký strašný hadry nám nevyžádaně kupují od vietnamu.
No povím ti, spravilo se to věkem a časem, jak píše Lesi, teď je fajn odevzdat tchýni rozumujícího a občasně se vztekajícího prcka na den a tchýně nezklamala - je dál super zodpovědná babička, která nás respektuje jako rodiče. Moje matka taky nezklamala, je stále horší, nerespektuje nic, jen svoje názory typu „sladký se musí, jinak bude mít cukrovku, protože nebude zvyklej, ať se mu zkazí zuby, aspoň líp vypadají…blá blá blá“ a vietnamský páchnoucí a škrábavý hadry dostáváme pořád a to dokonce i na ještě nenarozeného sourozence pokusy o rozumnou promluvu selhávají a stejně tak i moje nervy…
Takže bych zachovala klid, kup si Supradyn (na tom jsem přežívala jako na droze, hodně mi pomohl od pocitu, že jsem zombie), snaž se dobře jíst, neohlížej se na kila, mě dolů stejně nešly, hladovět se v tomhle zápřahu nedá, najdi si chvilku na svoji vizáž (to mi vždycky spravilo náladu, prostě ty 2 minutky před zrcadlem s voskem na vlasy a pudrem a černou tužkou na oči jsou pro mě nutností, jinak se na tu vyblitinu nedokážu celý den dívat 
), ale asi nejdůležitější se s tím smířit. Já vím,zní to blbě, ale ve chvíli, kdy stoprocentně tvoje vědomí vezme za své, že teď je prostě miminkovský zápřah a basta, uleví se ti. Já pořád asi podvědomě toužila po dokonale uklizené domácnosti, normálním kolektivu kolem sebe, práci, odpočinku, spánku, sexu, alespoň půlhodině u televize bez ječení mimina, klidnému vykonání velké potřeby na záchodě a procházce po obchodech bez fňukajícího kočárku…apod apod…
Pokud si uvědomíš, že na „normální život“ na pár měsíců rezignuješ, je to těžký, ale trochu se uleví. A hlavně s každým měsícem navrch se bude život do těch normálnějších kolejí vracet a jednoho dne si dojdeš v klidu na záchod nebo se vyspíš a bude děsně fajn 
Držím palce…
NiKi
P.S.: Musím si to přečíst zhruba za půl roku, až do toho zase padnu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 08:47
EDITH- už jen to, že si můžeš o tom s někým popovídat, ti nesmírně uleví. popvídat není asi to správné slovo - spíše se jen vypovídat a ted druhý jen poslouchá.
Mé začátky taky byly krušné. Navíc jsem se přestěhovala a žádné kamarádky, které by byli ochotny vyslechnout výlev citů, které jsem si sama potřebovala srovnat, bez toho, že by mi někdo radil. Any lehké zdravotní potíže a já měla pocit, že jenom řve nebo u prsa Ted už mi to přijde úsměvné!
Chodíš někam s malou? Třeba na plavání? Mě pomohlo vypadnout z domu a najít „stejně poztižené matky“ a taky emimino. Holky v deníčku snesly všechno!
Pocit majetnický mám dodnes! To je Any 2r 7m a Toník 7m. Toho mám za odměnu, jak já říkám. Miminko, které hodně spí, pravidelně se kojí, hodně si vyhraje samo 
Tchýně je u nás kapitola sama pro sebe. Tu si dovolím s Lesinou nesouhlasit , ikdyž jinak má pravdu. Ani když mi Anežka „leze na nervy“ bych ji tchýni nedala ani na minutu bez dozoru. Manžel prohlásil, že by radši nechal Anežku 14 dní u mé mamky, než 2 minuty u jeho 
Tak to mluví dost za sebe. Když on nevěří svojí mámě, tak já k ní důvěru nemám, vzlášt, když na její postoj k životu mám smíšené pocity. Nikdy jsme se k ní ale zle nechovali, návštevy jsou asi až moc ve velké slušnosti. A slovo půjčit dítě mi nahání husí kůži. Nějak mám zafixované půjčování nářadí, ale ne dětí. V naší široké rodině se spíše používalo slova pohlídat, vzala bych si je víkend na vycházku. Slovo půjčit používá právě tchýně, pro mě naštestí Anežka s ní nikam nechce, když se jí snaží nalákat na „hory doly“ . Dělej jen to, co je dobré pro tebe a malou. Jesli máš špatný pocit, že by tchýně „špatně“ hlídala malou, když budeš pryč, tak to nedělej. Nech dozrát čas. Třeba už za pár měsíců budeš nahlížet jinak. Malá začne lezt, chodit a ty budeš zcela v jiném rozpoložení.
Dodnes mám pocit, že údržbu o sebe vykonávám až tesně před odjezdem z domu Si až říkám, na co se ty děti musí koukat, oni naštestí zadím vídí přes srdíčko a fyzická kráse jde mimo ně.
PS: naši jsou 300km daleko, tak hlídaní neznám, byla jsem na kosmetice - děti sebou, plavání zvládám z oběma naráz, nákup beru jako samodřejmost (zatím jsem nezažila vztekácí zcénu typu válání po zemi). Kdyby mi to někdo řekl před 2,5 lety, tak mu nevěřím, co se dá všechno vklidu a pohodě zvládnout!! Člověk věkem žasne 
Zjistíž, že spusta věcí jde dělat s dětmi, že je netřeba „izolovat“.
Držím pěsti a kdybys sis potřebovala vypovídat, tak myslím že od toho je tady emimi.
Jitka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 09:23
hahaha…vidim, ze jsme vsechny podobne potrefene Kdyz byl syn maly, taky jsem ho nepujcovala - mne neprijde normalni dite pujcovat
Taky se porad vnucovali s jezdenim kocarkem, ale meli smulu pro nas to byl relax,pekne se projit…Pomoc by pro mne byla, kdyby nekdo prisel a vyzehlil…Nebo vypral Ale ja to beru tak, ze miminko si oni uzili se svymi detmi a ja mam pravo si ho uzit se svymi. A beru to tak, ze babiccin cas prijde az dite bude vetsi a bude se umet branit a rict si, co chce a co nechce,
Syn bude mit tri roky a sem tam - tak max .jednou do mesice, je na par hodin odpoledne u babicky a je tam rad. Babicka zjistila, ze sislani je na prd a ze si s nim jde super hrat .DOkonce je on sam vytahne ven,protoze proste chce jit A ja se smeju ,jak jim skace po hlave a jak se jim to libi.
Jsem rada, ze to tak je a jsem rada, ze jsem si to miminkovske nenechala vzit.
TO je muj nazor.
Nat
p.s. zhroucena jsem nebyla ani nijak zvlast moc vyflusnuta i diky pomoci sveho muze. TO je jasne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 10:16
Nat
Mi mužíček pomáhá hodně.Možná nejvíc ze všech tatínků co znám.Ale i přes to jsem byla totálně k.o.
Prvorozený pořád plakal a málo spal.Jen venku při jízdě jedním kolem na chodníku a druhým v trávě,aby to co nejvíc drncalo.V noci,když to sečtu,tak cca 4 hodiny.Nikdo nepovozil.Tak jsem nevyspaná drandila po venku,aby aspoň chvilku nebrečel.Chudák manžel toho taky moc ty první 4 měsíce nenaspal.Co bych dala za to,aby mi malého aspoň jednou týdně někdo povozil.Jak já byla mrtvá.
U dcery to bylo trošku lepší,ta spala pěkně.Ale bodlo by mi aspoň na chvilku lehnout přes den.Jenže to se nedalo.Děti spali na střídačku. Po 3.měsících se to zlepšilo a už jsem nebyla tak grogy.
A teď je to super.Unavená se necítím.Možná už jsem si zvykla. Je pravda,že ti 2 starší si pěkně vyhrají sami.
Jejda,jsem se do toho nějak zamotala. Jen jsem chtěla říct,že i když partner/manžel pomáhá,tak by někdy bodlo,kdyby si někdo vzal dítě/děti.Aspoň bych mohla třeba žehlit i jindy než po nocích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 11:36
Ahoj, nejprve gratulace Lesině, fakt skvěle a pravdivě napsaný, cítím to úplně stejně. Majetnický pocit jsem měla u prvního taky, taky musela mit vse to nejlepsi, oblecky jedině nové. Asi je to normální. Ted u druheho, uz neresim, a jsem ráda, kdyz ho našim vnutím aspon na par hodin o vikendu. To, ze nestihas je normalni, ja si první 3 mesice pripadala síleně vycerpana, slouzici jen k jidlu a prebalovaní a preoblékani. Pak se to urovna, zvyknes si. Jde o to si jit klidne lehnout, kdyz prcek usne, nebo si dat sprchu, relax…Pro mě bylo první miminko daleko vetsí změna a zaprah nez ted, kdyz mame dve, uz jsem byla zvykla a jaksi zkusenejsi, a ne hned ze vseho vyvalena…Na uklid se vyprdni a jdi si lehnout..hodne sil…misa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 13:35
NIKINO: díky za ten tvůj poslední odstavec. Asi jsem si něco takového potebovala přečíst. Mám dvě děti (což je jasné podle mertříku ) a ta malá sedmitýdenní mi dává tak zabrat, že se mi o tom už ani nechce psát prostě uřvánek, který nemůže spát a taky bych chtěla zase být v pohodě usměvavá mamina a prostě se nemůžu smířit s tím, že mám ZASE uřvánka. Syn byl to stejné. No a ten tvůj komentář jsem si asi potřebovala přečíst
Jinak jsem moc ráda, že mi pomáhá moje mamka. Teda zatím se synem. Ten je u ní moc rád a je spokojený. Tchýni moc nemusím a její rady prostě neberu.
Ono opravdu hodně moc záleží jaké to mimino je. Pokud je to ležící spokojené a klidné mimino tak ta pomoc zas není tolik potřeba. U opravdových uřvánků je to o něčem jiném 
a teď už se na to taky dívám jinak. Opravdu je rozdíl jedno a více dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 13:41
JIRABOBES: musím s tebou souhlasit prošla jsem si něčím podobným. Totální vyčerpání. Žádné klidné procházky protože pokud malý jen otevřel oko tak začal řvát. Doma to stejné řev nic nepomáhalo a tak jsme jeli několik měsíců. Spát mu nešlo. Malá je na tom podobně, ale syn byl přece jen ještě horší. Tak že by do třetice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.08 17:43
Ajjaa píše:Tak že by do třetice
Třeba to do třetice bude dobré. Taky máme pohodáře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
28.3.08 18:55
Tak holky asi jsem nejaka divna ja, ja jsem deti hrozne rada „pujcovala“ a delam to do ted. Kdo je chtel, tak si mohl vozit do aleluja…Mela jsem okolo sebe lidi, kterzm jsem naprosto duverovala a nikdy me nikdo nezklamal. Vubec by me nenapadlo, ze by jim nekdo delal neco co nema (napr. dal nudlovou polevku). A jestli je nekdo drzi jinak nez ja, nebo sisla jsem moc neresila a nebo jim rekla svoje. A jsem presvedcena, za kazdy to s holkama myslel dobre a delal to pro ne s laskou, i kdyz to obcas byla pekna hovadina…Deti sve pribuzne zboznuji a naopak.
neprihlasena Bubina
- Citovat
- Upravit
Anonymni
29.3.08 13:41
ha ha ha to mne pobavilo - u leziciho miminka si delas starosti, ze mas doma vybuch - pockej az ti mala zacne lezt, chodit a zkoumat .
Domacnost dulezita neni, dulezita je klidna mama. Necetla jsem vsechny komenty, jenom si v klidu za par dni az nebudes tak unavena precti jeste jednou komentar Lesiny - vystihla a popsala to uplne presne a az budes mit dalsi dite nebo deti vic, tak si vzpomenes a jenom se usmejes.
A ze ti leze na nervy tchyne - z toho si nic nedelej a klidne to svadej na hormony, nikdo nejsme dokonala a mne napriklad nez vlezla tchyne daleko vic vadi vlastni matka, ktera ma zas totalni nezajem a kdyz uz ten zajem prece jen nejaky je - tak je to jen kritika me osoby, nasi domacnosti, popripade vychovy a obleceni ditete a vzhledu meho - takze aspon diky za tchyni, ktera zas musi vedet i kolikrat denne si „prdnem“, popripade kdy, kde a jak…:-))))
Neprihlasena Hanka
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
