Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vztah k druhému dítěti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.11.07 17:33
Vztah k druhému dítěti
Ahoj, mám 4 letého syna a letos v červnu se mi narodila holčička. Problém je v tom, že si k dcerce nemůžu vytvořit stejný vztah jako k synovi. Mám ji ráda, ale je to úplně něco jiného než u prvního dítěte. Nemám vůbec radost z kupování hraček, oblečení, ani se moc netěším na pokroky, které bude malá dělat. Myslela jsem, že jsou to hormony, že to po šestinedělí přejde, ale pořád mám z toho depresi. Hlavně mi vadí, že syn tak rychle vyrostl, mateřská s ním rychle utekla a já si to ani pořádně neužila, a že teď už mě nepotřebuje jak dřív. Byla a stále ještě jsem na něm hodně citově závislá. Připadám si hrozně. Máte někdo stejné pocity?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.11.07 17:59
Ahoj,
podobné pocity jsem neměla,na všechny děti jsem se těšila stejně a byla zvědavá na jejich pokroky a stejně mě okouzlovaly.Možná je chyba chtít ke dceři cítit to stejné, co k synovi.Děti mám tři a každé je jiné a ke každému mám jiný osobitý vztah,myslím,že stejně silný,intezivní,ale jiný.Taky si s jedním rozumím víc, s druhým méně,ale to nemá s láskou nic společného a navíc v tvém případě je dcera ještě malá na to,aby se už projevila její osobnost.Přeju ti,aby jsi to co možná nejdříve v sobě vyřešila,hodně síly.
Stáňa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 18:18
Ahoj, tak já jsem se do dcery zamilovala na první pohled. U syna jsem byla jako prvomatka dost nejistá a vyplašená, ted jsem naopak sebejistější a užívám si už ted ten první měsíc…u syna jsem si začala vychutnávat mateřské štěstí až tak ve třetím měsíci. Milovala jsem ho hned, ale měla jsem takový strach jak to zvládnu, že jsem si to ani neuvědomila.
Pokud jde o něj, jsem na něm taky citově závislá…jenže on mi vyrostl, chodí do školky, má radši tatínka, odmlouvá a nejhorší je, že ho prostě musím „vychovávat“ vzhledem k jeho věku už si nemůže některé věci dovolit a některé se naopak prostě musí naučit dělat sám (je to lenoch 
). Takže jsou chvíle, kdy brečím manželovi na rameni, že jsem na malýho zase musela řvát a že mně určitě nebude mít rád a že už tak vyrostl…
Na druhou stranu jsem strašně pyšná, když koukám jak se umí sám oblíct, jak si zajímavě hraje a tak… A pak se jdu kouknout jak moje holčička pracuje na tom jak šermovat rukama 
.
A je mi nejvíc smutno z toho, že i ona tak strašně rychle vyroste.
Určitě ke své dceři najdeš cestu… dej jí šanci a pospěš si než vyroste. Sama přece vidíš na synovi jek nádherné ty děti dokážou být…
Držím palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gabika
16.11.07 18:32
Myslím, že je to tak, ako písala Stanuska. Nedá sa obe deti milovať úplne rovnako. Moje deti sú tak rozne, a ja ich mám obidvoch rada, ale naozaj každého inak, a tiež sa ku každému chovám inak. Napríklad, keď starší udrie mladšieho, skutočne bežím utešovať toho staršieho, pretože ten, vedomý si toho, čo urobil, sa rozplače od ľútosti a zároveň od hnevu, že to nedokázal vyriešiť inak, zatiaľčo ten mladší si ani nevšimne, že sa niečo významné prihodilo 
A nie je to preto, že staršieho mám viac rada. Ja to ani nedokážem merať, čo je viac a čo menej. Proste inak.
Myslím, že podobné to bude aj u vás. Synka proste viac poznáš a viac mu rozumieš, k dcérke si si ešte nestihla vzťah utvoriť. Skús si nájsť chvíľku, keď budete len vy dve a nikto iný vás nebude rušiť a skús sa s ňou pomaznať, rozosmiať ju, alebo len držať v náručí a oddychovať. Moje mladšie dietko bolo skoro do trištvrte roka veľmi náročné, zaspávanie bol stres, stále plakal, ale aj to prešlo a teraz je to malý zbojník, ktorý presne vie, ako zagúľať očami, aby mu bolo všetko odpustené. 
Nestresuj sa, že dcérku nemiluješ, nie je to pravda, len si k nej ešte nenašla cestu…
Gabika
- Citovat
- Upravit
16.11.07 18:35
Děkuju za povzbuzení. Nepochybuji o tom, že časem si k Verunce vytvořím taky takový vztah, tím spíš, že je úplně jiná než syn. ona vůbec nebrečí, pořád se směje, je to takové sluníčko. Chvílemi mám ale pocit, že už se synovi nebudu moc věnovat naplno, jako když by byl sám a nevím jak to budu zvládat. A spíš je mi smutno, že už není malý a že už ty chvíle nezažiju. Nejhorší je to, když potkám někde maminku s malým klukem, tak to někdy nezvládám. Už jsem uvažovala, že zajdu za nějakým psychologem, ale pořád ještě nemám k tomu sílu, abych se někomu vypověděla a plně rozebrala své pocity.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tattiana
16.11.07 18:42
ahojky holky
tak já právě řešila jiný úplně opačný problém - po narození malého Ondráška jsem přestala ve své dceři Kačce vidět dítě … Všechno mi na ní vadilo, furt jsem se snažila ji brát jako dospělou a jako pomocnici k miminku … Na procházky jsem nejraději chodila sama s kočárkem a dceru jsem nechávala se stejně starými dětmi venku anebo byla doma. Připadalo mi, že mi dcera překáží a já chtěla být sama se svým malým miminkem.
Pak jsem si vzpomněla, že když se nám narodila dcerka, tak mi manžel celý nešťastný vyčetl, že si malou přisvojuji a on se cítí odstrčený.
Nyní je to lepší, ale beru malou dávku léku na depresi už téměř rok… Ale ta deprese nebyla jen z toho …
- Citovat
- Upravit
16.11.07 18:57
Já také cítím ke každému dítěti něco jiného.
Vztah k dceři jsem si musela budovat, syna miluji nějak od narození. Taky jsem na sobě vypozorovala to, co jsem nikdy nechtěla dopustit - že matky víc trpí na syny.
Moje sestra a pak i kamarádka mi to pak potvrdily. V podstatě jsou ve stejné situaci jako ty - první kluk, druhá holka - obě měly pocit, že mají syna tak nějak radši. Časem se to srovnalo, neboj 
Možná jsi taky víc unavená, dvě děti jsou něco jiného, než jedno a tak už ti nezbývá tolik citů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 19:06
No přesně tak, já jsem víc zatížená na kluky, od mala jsem se chovala spíš jako kluk, hrála si s autíčkama, panenky mě nějak nebraly, ani na oblíkání jsem nebyla, šaty jsem nosila snad jen do tanečních:)) Ale vždycky jsem chtěla mít holku a kluka. Při prvním těhotenství jsem hrozně chtěla holku a byl to kluk a pak jsem byla ráda, a při druhým jsem už chtěla zase kluka a narodila se holčička. A taky si myslím, že jsem se na syna víc upnula, protože partner není zrovna ideální rodinný typ, je pořád v práci a to mnohdy i přes víkendy, takže jsem se synem byla pořád sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 19:06
xyz-fakt 
,tak u mě to je právě naopak,já jsem zatížená na dcery,možná z čistě sobeckého hlediska,syn nás prostě jednou vymění,za nějakou „cizí“ ženskou(neumějí to jinak) a když to neudělají,tak je to ještě větší průšvih. Holky mi zůstanou,vdaji se,ale budou pořád moje a jejich děti mi budou blíž.Tedy,tak to většinou je.To neznamená,že bych syna měla méně ráda,umí to se mnou pěkně koulet.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 19:59
STANUSKO, ale to já jsem byla taky. My jsme chtěli dvě holky. Vůbec jsem si neuměla představit, že jednou vychovávám kluka, ten mužský element, mužkou psychiku… Já jsem kluka nechtěla.
Jenže! Jen co se narodil, já jsem ho držela v náručí, koukala jsem na něj a normálně mi proběhlo hlavou něco, co naprosto nesnáším! Pomyslela jsem si: „Já tě žádné mrše nedám.“ Doslova, jak to píšu, i s tím „mrcha“. Normálně jsem se zastyděla sama nad sebou a nadávala jsem si, co jsem za blbku.
Vím, že se to v psychologiích popisuje - vztah k opačnému pohlaví je jiný než ke stejnému, ale já jsem si to nechtěla připustit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 20:00
STANUSKO, ale to já jsem byla taky. My jsme chtěli dvě holky. Vůbec jsem si neuměla představit, že jednou vychovávám kluka, ten mužský element, mužkou psychiku… Já jsem kluka nechtěla.
Jenže! Jen co se narodil, já jsem ho držela v náručí, koukala jsem na něj a normálně mi proběhlo hlavou něco, co naprosto nesnáším! Pomyslela jsem si: „Já tě žádné mrše nedám.“ Doslova, jak to píšu, i s tím „mrcha“. Normálně jsem se zastyděla sama nad sebou a nadávala jsem si, co jsem za blbku.
Vím, že se to v psychologiích popisuje - vztah k opačnému pohlaví je jiný než ke stejnému, ale já jsem si to nechtěla připustit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 20:21
XYZ-no,ty budeš bezva tchýně!!! Naštěstí jsem takových pocitů oproštěna-neznám je,i když syna doma mám,spíš mi někdy přijde na mysl,že si s ním jednou nějaká ženská užije.Ale zase si řikám,že ho třeba nějaká „mrcha“( a doufám v ní,ňuňu bych snášela hůř) dovychová!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.07 22:26
ahoj,
me pomohlo si udelat denne cas. prostor jen na jednoho…snazim se mit cas,ktery travim se synem jen ja a on..podoba se to tomu,jak to bylo drive a doslova si to oba vychutnavame…chodime do babyklubu…nebo kazde dopoledne si dve hodiny spolu hrajeme…atd.
NO a s malou mam taky cinnosti,ktere delame jen spolu(a nemyslim tim nocni kojeni)…chodim s ni plavat a pres poledne,jak maly spi,tak aspon pul hodky nic nedelam a jen si s ni hraju…objevuju jaka je,co se ji libi,cemu se smeje…a to ve vztahu k ni hrozne pomohlo…
taky ze chodime samy plavat…to si pripadam znovu jako maminka jednoho ditete a ona je mou jedinou…
Nebylo to tak od zacatku,musela jsem si zpocatku takovy rezim „naridit“…jinak to bylo tak,ze jsem mela tendenci v dobe,kdy jsme byly samy s dcerkou jen uklizet,delat sve veci a ona pozorovala houpajiciho se plysaka…proste byla takovy doplnek v postylce…a syn mi pripadal uz znamy,vedela jsem cim ho nadchnu,cim rozesmeju.,chvile jen s nim mely naboj,spad…a tim mi pripadalo,ze ho mam snad radsi…ted musim rict,ze je miluju oba stejne a prece jinak…ale nejsou tam preference…
uvidis,ze k dcerce cestu najdes…u nas s tim vice bojoval manzel…a zkusili jsme moji taktiku (i kdyz ji venuje treba jen pul hodiny nebo si ji okoupe…vztah se buduje a lepsi se to)
jaana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.07 07:31
Ono je ale něco jiného, když je rozdíl mezi sourozenci dva roky anebo čtyři roky. Dvouleté dítě je na tobě ještě závislé a tak i vztah k němu je jiný než ke čtyřletému. Když jsou děti malé tak se nemůžete dočkat až budou chodit, mluvit … A teprve teď vidím jak to rychle uběhlo, že jsem si to vůbec neužila. Já věřím, že si k Verunce cestu najdu, tím jak bude růst, ale spíš se bojím, že se budu špatně vyrovnávat s každou změnou, která v životě dětí nastane, např. když přestanu kojit, odchod do školky, školy atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.07 12:46
stanuska píše:
XYZ-no,ty budeš bezva tchýně!!!
STANUSKO, já doufám, že nikdy nebudu ta příšerná tchýně. Že mě to přejde. Předtím to byly doufám těhu a kojo hormony
My už se totiž teď s manželem těšíme, až budou děti z domu a my si budeme moct dělat co budeme chtít Takže já ho klidně nějaké ženské svěřím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
