Nestýkat se s rodiči?

Anonymní
10.5.20 07:50

Nestýkat se s rodiči?

Je mi 40, mam oba rodice, jsou zatim zdravi, vek pres 60 a v detstvi byli celkem fajn, rada na spoustu veci vzpominam. Mam jeste sestru, se kterou mam doted bezva vztah, vidame se, i spolecne s detmi. Problem je, ze nasi se vecne spolu hadali. Jak jsme zalozily se sestrou rodiny, spis se to zhorsilo, je to az patologicky, ani nebudu vypisovat, co vsechno se stalo mezi nimi, ale hadaji se desne. Neda se s nimi uz ani normalne bavit, jeden haze spinu na druheho a druhy naopak mlci a dela, ze se nic nedeje. Prestali jsme tam se sestrou jezdit, jinak ale s nimi styk udrzujeme, spis s mamou, ktera jezdi za vnoucatama. Ale obecne jsme se sestrou shodly, ze jsou to dva sobci, kteri neustale resili a resi jen sebe. Ja uz se s nimi ani neumim bavit. Je to hrozne neuprimny, spousta tabu, nemuzu se mamy zeptat, jak se ma, protoze neni uprimna.

Ted jsem udelala vyjimku a parkrat zajela za nimi, byla tam ale jen mama a stejne hned jak jsem prijela domu, zacaly se mi zdat hororovy sny o nich dvou. Nemuzu s nimi byt s obema zaraz, ale uz nepomaha ani byt jen s jednim z nich. V podstate je mi nejlip, kdyz se zrovna neozyvaji nebo ja jim. Nejradeji bych byla, aby mi dali uz pokoj. Rozumne promluvy (miliony) s nimi vubec nepomahaji. Prijde mi ale i silene, se s nimi prestat stykat. Jenze pak nespim, dost me to ovlivnuje, resim to i u psychologa. Kdyz jsem uprimna sama k sobe, tak bych je ale fakt nejradsi vyskrtla. Kdyby spolu nezili, vsem by se ulevilo. Nikdo nechape, kdyz se tak nesnasi, proc spolu jsou. Ale neverim, ze se nekdy rozvedou. Ani ze se to mezi nimi zlepsi. Nevim co s tim, je to lose lose. Vidat je a necitit se dobre, nevidat je a citit pocit viny, ze jsem je nechala samotny. :(

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4541
10.5.20 08:27

Řeším v podstatě to stejné s jednou části rodiny. Vyřešila jsem to tak, ze jsem jim to prostě řekla. Ze se s nimi nechceme přestat vidat, protože děti je mají rádi, ale zároveň nechceme být neustále v tom dusnu a hadkach. Styk jsme omezili a upravili. Omezili Tak, ze se s nimi vídáme s každým zvlášť, protože to ty třecí plochy v podstatě nejsou. A upravili tak, ze častěji je zveme k nám domů, než abychom jezdili my k nim. A funguje to výborně. Všichni spokojeni.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7495
10.5.20 08:48

Uz meli jit davno od sebe. Zrejme to nedokazi a to je skoda. Zbytecne zahozene roky zivota, setrvavat v toxickem vztahu.
Asi byh to taky resila, jako prispevek nade mnnou.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2986
10.5.20 08:50

Meli by si s chlapem od sebe odpocinout… aspon tyden. To pomohlo u nas. A taky udelat scenu, oba jsem je vyhlásila a odjela, uz to neslo vydrzet tak jsem jim nadávala ja dohromady asi 20 minut. Mela jsem uplne blok. Pak to u nich slo, ozvali se prvni. Byli vklidu. Asi to chce lecbu sokem :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 09:00

No my tam drive jezdily fakt casto, ja i sestra nebo spolecne. Jsem k nim otevrena, rikala jsem jim i jak se v tom neda byt, jezdim tam tak dvakrat za rok. Ale zacina to byt uz videt i u te mamy, kdyz prijede k nam, ze se nebavime normalne. Ja treba vim, ze de pohadali zas tak, ze na sebe vzajemne volali policajty a ona dela jakoby nic. Uz me to unavuje a nemam uz empatii ani smerem k ni. Co vim jiste je, ze se nerozvedou. Tomu uz neverim. Vubec nechapu, proc spolu jsou, oba si furt stezuji, ale ani jeden se neodstehuje nebo neustoupi, svaluji vinu jeden na druheho. Jsem uz vycerpana. Ted jsem udelala vyjimku kvuli detem, ti byli celi nadseni, ze si udelaji ohen, jsou na zahrade, ale ja se v noci budim brzy, zdaji se mi hororovy sny…

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
18052
10.5.20 09:24

Hele - evidentně ses dostala do té fáze, kdy máš dostatek sil a podpory aby si v sobě konečně dočistila svoje dětství a vztah s rodiči.

Což znamená, že se budou vynořovat ošklivé věci a spíš ty ošklivé, než ty pěkné. To je součást procesu, staré rány je třeba otevřít a vyčisit - teprve pak se můžou zahojit.
Píšeš že jsi v psychoterapii, tak s tím holt pokračuj a věnuj se zejména tématu rodičů a mrkni se na koncept tzv, vnitřního dítěte - třeba to pomůže s tím projít obdbovím co tě čeká.

Základní výhodou je, že se díky tomu jednak sama staneš lepším rodičem, protože bude menší šance že nevědomky budeš přebírat vzorce těch svých (to děláme všichni) a především se ti v budoucnu podaří vztahovat se ke svým rodičům bez toho, aniž by ti to ubližovalo tak, že po návštěvě se ti spustí noční můry.

Tohle je fajn knížka.

https://obchod.portal.cz/…nitrni-dite/

Jako nečeká tě lehká práce, ale slibuju, že když tím projdeš, tak to spoustu věcí zlepší.

Jinak děcka tam normálně můžeš nechat bez toho, abys tam byla déle, než dvě hodinky když je přivezeš a dvě hodinky když je vyzvedneš, ne?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 09:46

Diky, podivam se a na psychoterapii to taky resim. Je to zdlouhavy proces, delam malilinkaty krucky. Presne jak rikas o tech vzorcich, tak mama se moc nestykala se svoji mamou a ja bych nerada dopadla stejne. Aby se mnou na stari moje deti nechtely byt a ani se nemohly pobavit o beznem zivote. Dnes je den maminek a ja si rikam, ze ji zavolam (zavolam), ale vubec se mi s ni mluvit nechce. Je to takova hra na normalni rodinu. Jinak deti tam nenecham ani nahodou, nechci aby byly svedky toho, jak se hadaji a i fyzicky insultuji. Oba se chovaji uplne strasne.

  • Citovat
  • Nahlásit
Ou
18052
10.5.20 09:57
@Anonymní píše:
Diky, podivam se a na psychoterapii to taky resim. Je to zdlouhavy proces, delam malilinkaty krucky. Presne jak rikas o tech vzorcich, tak mama se moc nestykala se svoji mamou a ja bych nerada dopadla stejne. Aby se mnou na stari moje deti nechtely byt a ani se nemohly pobavit o beznem zivote. Dnes je den maminek a ja si rikam, ze ji zavolam (zavolam), ale vubec se mi s ni mluvit nechce. Je to takova hra na normalni rodinu. Jinak deti tam nenecham ani nahodou, nechci aby byly svedky toho, jak se hadaji a i fyzicky insultuji. Oba se chovaji uplne strasne.

Co poslat sms? To je takový kompromis - ukážeš že na ni myslíš (ostatně děláš to od rána :-D) a přitom si ochráníš hranice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19926
10.5.20 11:41
@Anonymní píše:
Je mi 40, mam oba rodice, jsou zatim zdravi, vek pres 60 a v detstvi byli celkem fajn, rada na spoustu veci vzpominam. Mam jeste sestru, se kterou mam doted bezva vztah, vidame se, i spolecne s detmi. Problem je, ze nasi se vecne spolu hadali. Jak jsme zalozily se sestrou rodiny, spis se to zhorsilo, je to az patologicky, ani nebudu vypisovat, co vsechno se stalo mezi nimi, ale hadaji se desne. Neda se s nimi uz ani normalne bavit, jeden haze spinu na druheho a druhy naopak mlci a dela, ze se nic nedeje. Prestali jsme tam se sestrou jezdit, jinak ale s nimi styk udrzujeme, spis s mamou, ktera jezdi za vnoucatama. Ale obecne jsme se sestrou shodly, ze jsou to dva sobci, kteri neustale resili a resi jen sebe. Ja uz se s nimi ani neumim bavit. Je to hrozne neuprimny, spousta tabu, nemuzu se mamy zeptat, jak se ma, protoze neni uprimna.Ted jsem udelala vyjimku a parkrat zajela za nimi, byla tam ale jen mama a stejne hned jak jsem prijela domu, zacaly se mi zdat hororovy sny o nich dvou. Nemuzu s nimi byt s obema zaraz, ale uz nepomaha ani byt jen s jednim z nich. V podstate je mi nejlip, kdyz se zrovna neozyvaji nebo ja jim. Nejradeji bych byla, aby mi dali uz pokoj. Rozumne promluvy (miliony) s nimi vubec nepomahaji. Prijde mi ale i silene, se s nimi prestat stykat. Jenze pak nespim, dost me to ovlivnuje, resim to i u psychologa. Kdyz jsem uprimna sama k sobe, tak bych je ale fakt nejradsi vyskrtla. Kdyby spolu nezili, vsem by se ulevilo. Nikdo nechape, kdyz se tak nesnasi, proc spolu jsou. Ale neverim, ze se nekdy rozvedou. Ani ze se to mezi nimi zlepsi. Nevim co s tim, je to lose lose. Vidat je a necitit se dobre, nevidat je a citit pocit viny, ze jsem je nechala samotny. :(

Mám podobný pocity.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 12:59

Ježíš svírá se mi žaludek, když to čtu, jelikož to mám podobné, ale jen co se týče mamky. Hrozně těžko se vysvětluje, co je vlastně mezi námi špatně, ve zkratce mamka je asocialni, vztahovacna, nebere léky, které má na svou nemoc, naladova, nikdy nevíš co od ní čekat. Když jsem před lety zkolabovala ve vlaku, protože jsem se hrozně bála, když jsem jela na víkend domů z koleje, začala jsem chodit na psychoterapii. Taky jsem zjistila, že jsem v psychické pohodě, když se nevídáme, ale na to nemám koule, nikoho nemá a hlavně se chci stýkat s tátou a nechci dělat dusno mezi nimi. Asi i ona cítí, že to není to pravé, nejezdí k nám, po tátovi (ten je tu pecenej vařenej) pošle buchtu, vyměníme úrodu ze zahrádky nebo semínka. Sem tam mail. Voláme si zásadně přes reprak ve 4. Sem tam zpunktuju rodinnou sešlost abychom se viděly nebo výlet ve 2 třeba na nákupy, tak aby se rozprostrela pozornost, protože sednout si jen tak ve 2 doma nad kafem není možné. Takhle to tak nak ne/funguje… Ja se dnes soustředím na svou rodinu a na to abych své komplexy nepredávala dál. Mám to v hlavě potlačené abych mohla fungovat, terapie zatím moc nepomohla (5 let, ale řešíme tam i jiné věci) a já bláhově doufám, že to zahojí čas.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 13:51

Dik. Jakoby mi to pomaha, kdyz slysim, ze nejsem sama, kdo ma zvlastni nebo napjaty vztahy s rodicema, na druhou stranu je to smutny, az me to mrzi, ze nekdo jinej to ma taky tak. Ono treba nekdy mam takovy dobry obdobi, kdy do toho netaham emoce a jsem schopna sebou nenechat orat, jindy jsem emoci naopak plna a plna straych krivd a mam chut na ne zacit rvat a vycist jim vsechno, co mi kdy udelali a prave to, jaci jsou sobci.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 13:57

V tech snech se mi casto zda, ze na ne kricim, ze vsech sil. Uz to v realu ani neni o tom, ze bych nebyla schopna rict konkretne treba tatovi “nerikej mi tyhle veci o mame (priklad - tvoje matka je hysterka, blazen apod.) nebo mame “jestli ti to vadi, musis s tim neco delat ty, ty se musis rozhodnout co dal” (kdyz si stezuje, jakej ma strasnej zivot). Je to o tom, ze jim to sice reknu, ale to je jak kdybych hodila hrach na zed. Tata mi stejne tyhle srouby bude valit dal do hlavy (mozna chvili ne, ale pak zas) a mama stejne nic neudela a jen vzdycha, jakej je chudak. Kdyz mi volaji oba dva, vzdycky je to pruser a neco se mezi nima stalo. To mam chut jim to nebrat. :roll:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 20:55
@Anonymní píše:
V tech snech se mi casto zda, ze na ne kricim, ze vsech sil. Uz to v realu ani neni o tom, ze bych nebyla schopna rict konkretne treba tatovi “nerikej mi tyhle veci o mame (priklad - tvoje matka je hysterka, blazen apod.) nebo mame “jestli ti to vadi, musis s tim neco delat ty, ty se musis rozhodnout co dal” (kdyz si stezuje, jakej ma strasnej zivot). Je to o tom, ze jim to sice reknu, ale to je jak kdybych hodila hrach na zed. Tata mi stejne tyhle srouby bude valit dal do hlavy (mozna chvili ne, ale pak zas) a mama stejne nic neudela a jen vzdycha, jakej je chudak. Kdyz mi volaji oba dva, vzdycky je to pruser a neco se mezi nima stalo. To mam chut jim to nebrat. :roll:

Mám to hodně podobné…bohužel. Hrozně se hádají a já absolutně nechápu, proč se nerozvedou, protože oni spolu nemají vůbec žádný vztah…bydlet by měl taky každý kde, chudí nejsou…děti dospělé…takže proto nechápu, co je u sebe vlastně drží. Krom toho k nim nechci jezdit i kvůli tomu, že mají v domácnosti neustále hrozný bordel a strašně hromadí věci, takže se mi u nich ani nelíbí, vůbec mi není příjemné si tam sednout a dát si kafe…natož, abych tam nechala pohrát dítě. A přesně vnitřně cítím, jak by se mi hrozně ulevilo, kdybych se s nimi už nemusela stýkat, ale zároveň věděla, že budou v pohodě, že jim tím neublížím…Vlastně se s rodiči bavím opravdu jen kvůli tomu, abych neublížila dvěma starším lidem…říkám si, že já jsem silná, že to přece nějak strpím, vždyť jde jen o pár hodin měsíčně kontaktu…ale ono to tak není, protože nad tím hodně často přemýšlím, proč to tak je. Taky bych se chtěla na ně vyřvat a říct jim vše, jak jsou hrozní, jak si ničí životy a jak jsou vlastně strašně hloupí kvůli svému chování…ale vím, že to nemá smysl…já bych si na pár sekund ulevila, ale vím, že bych jim ublížila, oni to totiž nevidí tak, jako já, podle nich asi žijou takhle v pořádku…nemám radu, ale nejsi v tom sama, je nás víc, kdo by chtěl normální rodiče, za kterýma se člověk rád zastaví…a když vidím, jak manžel sám od sebe rád jezdí k rodičům, tak doufám, že naše dítě má aspoň vzor tam…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 21:06

Chapu. Pro me jsou rodice manzela taky mnohem lepsi rodice i pro me. A to nejsou samozrejme dokonali, ale jsou to malickosti, ktere proste prejdu. S nimi se stykame casteji, mnohem, i mi chybi, kdyz je nevidim delsi dobu. Maji i zajem o vnoucata, takovy opravdovy. Jsem za to moc rada. Vlastne az u nich vidim, ze zivot, ten rodinny, muze vypadat uplne jinak. Chtela jsem, aby mely moje deti oboje prarodice, ale ze strany nasich se to neda. Tata treba ani nevi, co ty deti zajima, jaci jsou, vubec. No, to uz jsem i spolkla, smirila jsem se s tim. S cim se smirit nemuzu je, ze jsou, jak rikas, tak hloupi a tak si sobe navzajem, a tim padem i nam se sestrou, otravuji zivot. Uz ani nemam rada ten barak, kde bydli a navic si tam pripadam jak cizi, tim ze tam jezdim uz tak malo.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
10.5.20 23:28
@Anonymní píše:
Chapu. Pro me jsou rodice manzela taky mnohem lepsi rodice i pro me. A to nejsou samozrejme dokonali, ale jsou to malickosti, ktere proste prejdu. S nimi se stykame casteji, mnohem, i mi chybi, kdyz je nevidim delsi dobu. Maji i zajem o vnoucata, takovy opravdovy. Jsem za to moc rada. Vlastne az u nich vidim, ze zivot, ten rodinny, muze vypadat uplne jinak. Chtela jsem, aby mely moje deti oboje prarodice, ale ze strany nasich se to neda. Tata treba ani nevi, co ty deti zajima, jaci jsou, vubec. No, to uz jsem i spolkla, smirila jsem se s tim. S cim se smirit nemuzu je, ze jsou, jak rikas, tak hloupi a tak si sobe navzajem, a tim padem i nam se sestrou, otravuji zivot. Uz ani nemam rada ten barak, kde bydli a navic si tam pripadam jak cizi, tim ze tam jezdim uz tak malo.

Jsme stejně staré a mám velmi velmi podobný problém. S tím rozdílem, že mám staršího bratra, s nímž nevycházím a už několik let jsme spolu nemluvili (jeho volba). Mí rodiče? Měli jsme velmi blízký vztah ovšem pozor! Dokud jsem se nevdala (ve 39) a nestala se matkou. Od té doby jako když utne. O vnouče se zajímají jen přes WhatsApp, když já nezavolám, neozvou se. Za celou dobu, co se malý narodil, budou mu 2, ho viděli 4×? Bydlí sice daleko, ale myslím, že to není výmluva. Prostě si živou svým životem. Taky jsem dost trpěla, že na sebe pořád jen štěkají a při poslední návštěvě u nich jsem už vypěnila a řekla jim to. Hned se do mne oba pustili, že prý oni se nehádají a že jen komunikujou a prý chtějí vidět mě a mého manžela za 30 let!
Co na to říct no. Moje máma na mě bohužel vždy žárlila, od dětství mě ponižovala a shazovala. Dnes nemůžu přenést přes srdce, že mám hezkého, hodného a starostlivého muže a že se máme fajn. Ona s otcem takový vztah nikdy neměla. I dnes mě občas kritizuje, ale už jí došlo, že už jsou ty její poznámky prostě mimo. Už mi nemůže říkat: Já v tvém věku… Já už měla děti a chlapa… Já se starala o domácnost a rodinu… Myslím, že mi ani nepřála tu svatbu a manžela, bylo mi to dost líto. Nestýkám se s nimi a manžel je taky nemusí. A stejně jako ty, jsou mi bližší manželovy rodiče, u kterých vidím, že rodina může fungovat i jinak, než v čem se vyrůstala já :,(

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat