Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Netolerance, neohleduplnost a sobeckost
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
4.9.12 11:03
Já musím říct, že za víc než rok, co s kočárem jezdím, se mi tohle nestalo ani jednou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:04
Nikdy jsem se s tim nesetkala..kdyz sem sprdla souseda ze v 11 vecer vyjizdi se svym vytunenym autem moc nahlas 
..tak ho zacal vytlacovat aby startoval az dole v dedine lidi vsude vzdycky uhlnuli nebo podrzeli dvere… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:06
Žádné podobné jsem nikdy neměla 
.
V obchodech, když viděli, že se tahám s dětmi, tak se na mě usmívali nebo mě občas i někdo pustil před sebe, dveře mi často i někdo podržel, což se předtím nestávalo, ale rychlíky, co potřebují být všude hned jsem potkávala před i po narození dětí, na chodníku uskakovali mobilnější osoby(což jsem já s velkým kočárem nebyla) a sousedi se mi chodili omlouvat, že to to fakt potřebují udělat a bude to trvat celý den, takže mi budou budit děti.
Ale už je to skoro deset let, třeba jsou lidi čím dál tím labilnější…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:07
Teda, kde to probůh bydlíš? nikdy se mi nestalo nikdy, tedy jednou nás nevzal bus, měl plno, ale jinak fakt néé a to jsem parkovala kočár přímo v obchodu.. a já sama se snažím maminám s kočárkama spíš pomáhat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:07
Naprosto stejné pocity jsem měla pár měsíců zpátky a ještě teď mě občas přepadnou. Ale už se snažím být víc otrkanější. Po chodníku jezdím nakraji, zastavuju pouze, když jde nějaky starší senior s holema nebo jede doprotívky kočárek, jinak zásadně neuhýbám a zvlášť né do silnice. Do obchodu jezdím s kočárkem, určitě bych ho nikde nenechala, už bych ho tam také nemusela najít. Nevidím rozdíl, jestli jedu s vozíkem nebo s kočárkem. Za celý nákup musím několikrát požádat, aby mi umožnili projet popř. musím odstrčit vozík, když ho někdo zaparkuje uprostřed a jde někam do uličky 
. Když čekám u poklady dávám malé napít, nebo si s ní povídám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.9.12 11:10
@mikitaa taky jsem ji prosila, ale to je jak házet hrách na stěnu… Hlavně to dělá přes den, tak to vadí jen mně…
Vždycky jsem si říkala, že se to stává těm, co čekají to nejhorší, ale já nečekám nic. Nějak si ani nemám čas všímat okolí, protože na sebe s prckem děláme opičky, „povídáme si“, ukazuju mu…
Taky se mi občas stane, že mě někdo pustí nebo otevře dveře, ale je to méně často…
- Citovat
- Upravit
4.9.12 11:10
Já mám spíš problém v hromadné dopravě. Problém pomoci do autobudu s kočárkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:10
Já mám spíš problém v hromadné dopravě. Problém pomoci do autobudu s kočárkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:10
Já mám spíš problém v hromadné dopravě. Problém pomoci do autobudu s kočárkem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
LouLou
4.9.12 11:10
@Anonymní píše:
Dobré dopoledne,přesně takové pocity (jako píšu v nadpisu) mám v posledních dnech. Mám malého synka a denně razíme s kočárkem ven. Poslední dobou mám pocit, že jen tím, že mám dítě, obtěžuji okolí a to se snažím nikde nevadit, uhýbám, co to jde. Nechodím s kočárkem do obchodů (nebo ho nechávám stát před kasama) a tahám prcka v ruce, když dlouho čekáme ve frontě a on je hlučný, tak odcházíme, po nikom nechci, aby mi otevíral nebo držel dveře…
Ale stejně, opakovaně mě někdo předbíhá ve frontě (jako bezdětné se mi to nikdy nestalo, co mám dítě, tak už několikrát). Už několikrát se mi stalo, že jsem si držela dveře, abych mohla projet a pár rychlíků, co museli být ihned v obchodě, mě málem smetlo i s kočárem. Případně jsem dostala „sprdunk“, že si dovolím zaparkovat kočárek před obchod a nemůže si tam pán opřít kolo (stojan na kola byl cca 3 metry vedle). Problém je i samotná chůze po našich úzkých chodnících, kdy jsem už několikrát skákala i s kočárem do silnice, protože se naproti mně jdoucí ženské netvářily, že by uhnuly (skákala jsem těsně před srážkou).
A aby toho nebylo málo, začala sousedka (v důchodu) při každém odjezdu autem dlouze troubit (odjíždí i 10× denně)
Jsem z toho unavená a rozčarovaná. Už se mi ani nechce chodit ven. Jak se s podobnými zážitky vyrovnáváte vy?
to se ti vubec nezda, anonymni, tohle chovani ( a nejen k matkam s kocarky) je bohuzel v ceske spolecnosti dost rozsirene, az se to muze zdat ze „normalni“ co s tim? nerikam, zacit se chovat jak hulvat taky, ale dejme tomu byt vic „asertivni“ neuhybat, ohradit se, i kdyz treba slusne, neustoupit…jestli na to tedy mas nervy a silu.ale opacny pripad, stahnout se do sebe a nechat se prevalcovatje snad jeste horsi 
- Citovat
- Upravit
4.9.12 11:12
Taky jsem se s takovým chováním nesetkala. Asi mám kliku.
Jenom jednou mi málem spadl do kočáru chlap, co se hrnul do (mnou) otevřených dveří v protisměru. Ale ten se pak hrozně omlouval, že mě neviděl. (Což mě teda pobavilo, protože kočár byla Mutsina s jasně zelenou korbičkou, čistá váha bez děcka 18 kg, no a já taky nejsem žádnej drobeček… )
Ale kdykoliv jdu do obchodu, připadám si ve froně na kasu jako mucholapka. Taky vám tak strašně vadí, když se na vás lidi zezadu tlačí? 
To se mi ovšem stávalo vždycky, děcko neděcko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:13
No taky se mi to nestalo. Jo jednou v šalině s důchodcem, ale to je v Brně běžné:-).
Zkus začít u sebe, mně z toho příspěvku čiší taková ukřivděnost - nestalo se ti něco, nejseš unavená, neyspalá a pod.? Většinou totitž co vysíláme to se nám vrací. Zkus vyjít ven s tím, že je všechno v pořádku a to, že občas narazíš na vola se stane každému. Nijak bych se neomezovala. Nečej velké změny za to, že tlačíš kočárek, prostě se chovej normálně:-). Uvidíš změna přijde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:13
Nežiješ na jiné planetě? Nikdy se mi nic podobného nestalo. S kočárem jsem jezdila do obchodů. Jen jsem se vyhýbala těm, kde jsou opravdu úzké uličky. Blokovat obchod jsem opravdu nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.9.12 11:15
Jasně, že občas narážím na exoty. Ale z chodníků nesjíždím. Když je úzký, maximálně zastavím. Pokud není úzký a jdu vpravo a protijdoucí není babička o chodítku, bez milosti přejíždím. Chodím jen do obchodů, kam můžu s kočárkem. Ve frontách mě čas od času předběhl někdo i bez kočárku. Dveře jsou kapitola sama o sobě. Jsem zvyklá si je otevírat sama, občas mi je podrží osoba nejméně pravděpodobná (sťatý bezdomovec nebo plápolající dědeček) a jindy mi tam proběhne před kočárkem statný 40 a jeeště stihne skoro smést starší děti
Co mě štve mnohem víc, jakmile se hejbnu bokem ve frontě, okamžitě mám nalepený cizí nákupní košít až na kočáru, když se nehejbnu, především důchodkyně považují za důležité mě urychlit najížděním do zadku 
Nevím, jestli to dělají schválně nebo jsou prostě tak slepé, ale už jsem na pár z nich byla celkem hnusná (když to udělaly víc jak dvakrát za sebou).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobré dopoledne,
přesně takové pocity (jako píšu v nadpisu) mám v posledních dnech. Mám malého synka a denně razíme s kočárkem ven. Poslední dobou mám pocit, že jen tím, že mám dítě, obtěžuji okolí a to se snažím nikde nevadit, uhýbám, co to jde. Nechodím s kočárkem do obchodů (nebo ho nechávám stát před kasama) a tahám prcka v ruce, když dlouho čekáme ve frontě a on je hlučný, tak odcházíme, po nikom nechci, aby mi otevíral nebo držel dveře…
Syn spí v místnosti, která má okna do zahrady, ale stejně mi ho tak 3× do týdne probudí. Začala to dělat v zimě, kdy spal prcek občas v kočárku na terase, tak jsem ho přesunula jinam, ale stejně se to nezměnilo.
Ale stejně, opakovaně mě někdo předbíhá ve frontě (jako bezdětné se mi to nikdy nestalo, co mám dítě, tak už několikrát). Už několikrát se mi stalo, že jsem si držela dveře, abych mohla projet a pár rychlíků, co museli být ihned v obchodě, mě málem smetlo i s kočárem. Případně jsem dostala „sprdunk“, že si dovolím zaparkovat kočárek před obchod a nemůže si tam pán opřít kolo (stojan na kola byl cca 3 metry vedle). Problém je i samotná chůze po našich úzkých chodnících, kdy jsem už několikrát skákala i s kočárem do silnice, protože se naproti mně jdoucí ženské netvářily, že by uhnuly (skákala jsem těsně před srážkou).
A aby toho nebylo málo, začala sousedka (v důchodu) při každém odjezdu autem dlouze troubit (odjíždí i 10× denně)
Jsem z toho unavená a rozčarovaná. Už se mi ani nechce chodit ven. Jak se s podobnými zážitky vyrovnáváte vy?