Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anushka U nás si právě zatím nevystačí. Starší furt jezdí s vláčkama nebo staví Lego a mladší chodí a ničí mu to.
Takže řve starší, že mu to bere a následně řvou oba, protože to mladšímu nechce starší dát a ještě ho odstrkuje.
Blázinec hadra. Takže aktuálně to u nás vypadá tak, že starší si neustále žádá mou pozornost a chce si se mnou hrát a mladší si tady šplhá po kuchyňské lince a podobných kusech nábytku. ![]()
Zdravím, máte některá to, že Vás nebaví chodit s dítětem bezcílně ven, popř. na dětské hřiště? Bydlíme na vsi, opravdu malé a mě to prostě fakt nebaví. Já vždycky potřebuju mít u vycházky cíl, nevadí mi jít x kilometrů daleko, např. jsem ráda, když musíme k doktorovi, který je ve 3km vzdálené obci, můžu jet autem, ale jdu pěšky, tam i zpět, nebo jdeme k babičce v jiné vesnici, opět 3km tam i zpět, ale máme cíl cesty, někam dojdeme, tam se něco bude dít… Ale fakt mě nebaví jít jen na hřiště (dcerka 2,5 roku), ještě to není, že bych jen sedla na lavku a dcerka si hrála, musím jí stát za zadkem u všeho, protože všude leze, tak ji jistím, je hodně společenská, takže se chce družit, i když ostatní nechtějí, děti objímá, hned se snimi baví apod. samozřejmě i bere hračky, malé konflikty se dějí, asi nic nenormálního. Ale fakt se u toho dívám na hodinky a když si myslím, že už je to aspoň půl hodiny, tak je to 10 minut… Do těchto bezcílných procházek se fakt nutím, třeba jít jen po vsi a malá jede na odrážedle, to mě zkrátka nebaví. Občas se donutím, ale stojí mě to hodně přemáhání.
Občas jezdíme k babičce do velkého města na víc dní, tam mě to baví mnohem víc, je spousta cílů, kam vyrazit (ZOO, hrad, procházka s hospůdkama na občerstvení, výstava, dětská akce, atd.). Ale opět mě nebaví ta hřiště, necítím se tam dobře, dneska jsme byli na jednom velkém, mega děcek všech věků, mega matek bosky chodících s rozevlátými sukněmi a batohy nabalenými jak na týdenní tábor, dceři furt za zadkem, aby někde nepřišla k úrazu (přišla, vběhla pod houpačku a ta ji srazila do hlavy:-)), ale za to si mohla sama). Nevím, jak se chovat k ostatním, pořád mám pocit, že mě všichni hodnotí, zda je malá dobře vychovaná, zda ji adekvátně napomínám, když dělá nějaké neplechy, zda ji dostatečně vysvětluju, že musí stát ve frontě na klouzačku, když se dere dopředu, zda se chová tak, jak má, nebo zda bude o mě zakládat někdo na emiminu diskusi, jak ta strašná matka nechala toho svýho spratka někde běhat bez napomenutí a jejich dítě utrpělo újmu…
Nakonec mě fakt nebaví dceru z hřiště tahat násilím domů, protože se jí tam líbí a ona nechce ještě jít, ale já jsem na pokraji nervového vypětí a fakt už nemám ani kapku vůle tam s ní nadále zůstávat… Pravda, to pak ty osamělé bezcílné procházky vesnicí jsou protit tomu pohoda:-)
Omlouvám se za román, ale zajímalo by mě, zda to taky tak někdo máte. Dcerku miluji, věnuji se jí, ale občas se prostě přistihnu, že dělám něco, co spíše vyhovuje mě, než jí. Že vím, že ona by si užila víc na hřišti, ale raději zůstanem doma a hrajeme si samy…
Zítra jdeme do ZOO, hrozně se těším:-), to je venkovní aktivita, co mě těší:-).
@Fazulina Mě taky moc nebaví chodit s dětma ven. Je to pořád dokola to samé. Mě by třeba i bavily bezcílné procházky, ale to zase nebaví kluky a po nějaké době začnou prudit. To samé s dětskýma akcema, zajímavostma, výstavou. Stát na místě a pět minut koukat na bagr, na to je užije, ale jinak nic. Unavuje mě pořád je hlídat, aby někam nevběhli, někdo je nepřejel na kole atd. Teď s lepším počasím to jde, ale podzim, zima je horor. Je pravda, že u mě je to tím, že mám děti dvě a ještě brzy po sobě, takže uhlídat dva pekelníky je fuška, s jedním dítětem je to v pohodě. Občas jsem si fakt přála, aby bylo ošklivé počasí a já měla výmluvu, proč ven nejít. ![]()
@Fazulina Úplně v tom vidím sebe se synem
… Bydlíme v malém městě kde je pár hřišťátek jinak nic, přesně jak píšeš naše procházky nemají cíl krom hřiště kde řeším přesně to co popisuješ
hrozně jsem se těšila na teplo, na hřišti jsme byli asi 2× a já pokaždé vyřízená a náštvaná… Taky nám je 2,5 ![]()
Přemýšlela jsi třeba o sbírání kešek? Nebo s sebou na procházku vzít foťák a dát si za cíl, že událáš fotku tam a tam? ![]()
@Fazulina Tak vyrážeh za cíli. Mého muže taky hřište nebaví a chodí do lesa (je to super, vždy jsou pryč hrozně dlouho
), malej tlačí tatrovku, sbírají tam kameny a nevím co a jdou prostě „někam“ a zpátky.
Me to taky strasne nebavi, hlavne chodit na procházky, hriste jeste nejak preziju, vesmes tam nikdo neni a ja je tam vypustim a nechám na pospas, zatim to jde mladsi se nekam splhat zatim jen pokouší a starsi je poseroutka, akorat teda musim hlidat mladsiho aby nesezral moc kaminku ![]()
No ale ty prochazky jsou horor, proste to nesnasim
uz ani nevim kam chodit je to furt dokola @Elenloth taky si kolikrat preju, at leje a muzem bejt doma
ve finale je to ale jeste horsi, to se malem oba pozabijej
Pridavam se do klubu.. Take porad litam nekde po nakupech jen proto, abych se dokopala jit ven a bezcilne chodit me nebavi ![]()
Me napada snad jedina rada-my chodime na hriste v dobe, kdy tam nebyva moc deti (brzy rano, pres poledne a vecer),a timpadem tam deti nemusim defacto hlidat. Vezmu si kafe do termohrnku a knizku a jen je obcas zkouknu
Ale jestli je dcerka hodne spolecenska, tak ji to asi naplnovat nebude-syn je spis samotarskej a dcerka je nejradsi s nim, je jeste prte ![]()
Kesky, jak nekdo radil jsou taky super.
A pises, ze mas auto, tak neni preci problem se kazdy den klidne nekam popovezt a jit za novym cilem ne?
@Liliana08 píše:
Přemýšlela jsi třeba o sbírání kešek? Nebo s sebou na procházku vzít foťák a dát si za cíl, že událáš fotku tam a tam?
Kešky jsou super, ale dvouletý dítě fakt nedojde po svých dál než 500 metrů, resp. asi ujde víc, ale stylem 5 kroků vpřed, 10 vzad. Když jdeme na autobus, musíme jít 30 minut předem, abychom došly včas, je to cca 500 metrů, možná i méně. S kočárkem daleko nedojedu, kešky nebývají zrovna na přístupných místech, ale jinak do budoucna, až bude malá větší, nemám s tím problém, to je fajn. Mě právě nebaví ty delší cesty z toho titulu, že je to furt stejné, můžeme buď jen po silnici, nebo lepší lesní cestou, ale ta je taky jen jedna a máme to už projíté 100×:-). Les je sice blízko, ale v podstatě daleko, na to aby malá šla pěšky…
Nosítko nedám, po chvíli mě z toho děsně bolí záda. Právě, že je to věk, kdy děcko daleko nedojde, já klidně budu chodit túry, ale ona ne:-). Navíc vždycky musíme jít kolem hřitě, je kousek od nás a všechny cesty od nás vedou kolem hřiště, takže už tam je první zásek, protože ona tam chce a já ne.:-)@selia píše:
@Fazulina Tak vyrážeh za cíli. Mého muže taky hřište nebaví a chodí do lesa (je to super, vždy jsou pryč hrozně dlouho), malej tlačí tatrovku, sbírají tam kameny a nevím co a jdou prostě „někam“ a zpátky.
Právě, denně přemýšlím nad těmi cíli, ale prostě pro mě není cíl nasbírat v lese 10 šišek, no:-). Třeba mám ráda cíl, že sednem na autobus, dojedem do města kousek od nás, tam máme do autobusu, co jede zpátky k nám asi 4 hodiny - jdeme do knihovny (hodina), po obchodech (hodina), na sváču do bufetu (půl hodiny), nějaká procházka, pamětihodnost apod. a je to. Krásně ten čas uteče a já jsem spokojená, ale to nejde dělat denně, tak 1× měsíčně:-).
Je to asi tím, že jsem se po 38 letech ve velkoměstě přestěhovala na vesnici o 200 obyvatelích:-).
@Fazulina Mě hřiště baví, baví mě učit děti na klouzačku, houpat je, učit lézt na prolézačky. Nebaví mě, když jsme na hřišti sami (což je v 90% případů) a když se kluk usmyslel, že bude hodinu bagrovat písek nebo chce něco stavět - vyžaduje mou asistenci (fakt neznám sednout si u pískoviště a číst si) a bagrování písku je pro mně pakárna a na stavění hradů a dalších vymožeností jsem těžce nekreativní.
@Lutonka píše:
Me napada snad jedina rada-my chodime na hriste v dobe, kdy tam nebyva moc deti (brzy rano, pres poledne a vecer),a timpadem tam deti nemusim defacto hlidat. Vezmu si kafe do termohrnku a knizku a jen je obcas zkouknuAle jestli je dcerka hodne spolecenska, tak ji to asi naplnovat nebude-syn je spis samotarskej a dcerka je nejradsi s nim, je jeste prte
Kesky, jak nekdo radil jsou taky super.
A pises, ze mas auto, tak neni preci problem se kazdy den klidne nekam popovezt a jit za novym cilem ne?
No, právě u nás nejde, že bych si sedla s knížkou, u všech prolízaček, klouzaček a jiných udělátek musím asistovat. Ona se nebojí, leze prostě všude a raději ji jistím. A je tam taková ta houpačka, kláda a na každým konci jeden, ona ji miluje a já musím houpat do nekonečna rukama, protože když si tam sednu, tak se to samozřejmě přetíží. Když jsou tam děti, nemůže se houpat ani s nejmenším dítětem, protože je moc lehká - má 11 kg. Pak chce, abych ji vysadila tam a tam, no a ve finále, když jsme tam samy, tak ji to stejně po chvíli nebaví…
Ale jo, budu něco muset vymyslet, protože takhle to nejde. Aspoň, že teď můžu na zahradu - můžeme něco dělat spolu tam, akorát, že nemáme plot a zase - po chvíli začne utíkat a je to v pytli:-).
Auto - nejsem dobrá řidička - bojím se. Ale toto je moje chyba, musím se víc snažit, protože se v budoucnu stejně bez auta neobejdu. Ale zase denně jet někam na hrad nebo zámek, to asi taky není řešení (to je tak to, co by mě třeba bavilo). Ale uznávám, že to asi zní, že spíš hledám výmluvy, proč to nejde, než řešení… Zamyslím se nad sebou:-)
@Fazulina mam manzela, ktery nechce temer chodit ven a samotnou me to nikdy nebavilo, takze jsem fakt rada, ze muzu jit ven s dcerou/kocarkem
za 14 mesicu jsme nebyly venku asi jen 3×. Bohuzel jeste nechodi, takze na hriste nechodime, ale uz se nemuzu dockat
me tohle zrovna bavit bude, no. Ale zalezi, kde bydlis, protoze treba u tchyne se mi ven taky chodit nechtelo, chodila jsem porad dokola v kruhu po navsi, jinam se jit nedalo ![]()
Kurna ja kdyz to tak procitam, tak si docela rikam ze toho dost snesu, ja musim po skolce se svym autistem pravidelne chodit na hriste kde musim pres 2 hodiny stat na miste a cumet na neho jak si vyhraje a furt dela to stejne dokola a chodit na ty stejna mista, musim povine snim chodit do cizich baraku po schodech, pak snim musim chodit ocumovat kanaly kde protika voda, povinne ho houpat ale hlavne cele ty hodiny musim byt u nej a furt na nej cumet, takze s ostatnimi bych si to klidne vymenila ![]()
No, můj muž bohužel ven nechodí téměř vůbec, nemůžu ho k tomu donutit, neustále má něco lepšího na práci. Doma je to OK, ale ven s ní nejde, upřímně, myslím, že ho to nebaví stejně jako mě:-). Vezme ji třeba k babičce, tam s ní je, to jo, ale že by s ní chodil po vsi, to ne. Společně na výlet jedeme, ale sám po návsi nepůjde, nebo na hřiště. A jak říkáš, u nás je to asi jako u Vás u tchýně - furt dokola po návsi…