Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A co malymu ukazovat zvířátka? Koně, pes.. Pohladit si koně může, s malym můžeš byt venku, předpokládám, ze máte zahradu kdyz mate koně a psa. Je malej, ale to nevadí, něčím ho určitě zaujmes. My měli pro malou houpacku, tam vydržela půl dne.
@zitushe píše:
@JulkaaD Rano vztanem dám malému jídlo, pak si hraje, nasnídám se pak už začíná být hned zase protivný, tak jde spinkat, mezitím jdu nakrmit zvířata (psa, koně, králíky) pak přijdu na chvilku si orazím, pak malý vstává hrajeme si, pak má obídek, pak jde spát po „o“, mezitím co spinká jdu obstarat znova zvířata (kydání koní…), pak přijdu, malý vztane chvilku si hraje, pak jídlo, pak zase hraní, koupaní, véča a spinkat. Nemůžu od něj když je vzhůru odejít ani za roh, protože hned řev, potřebuje neustále pozornost, chovat, kontakt, takže moc jiných věcí okolo než že napíšu rychle na pc když se tu kolem mě plazí dělat nejde.Příspěvek upraven 03.04.15 v 17:34
hele a kdy chodíš s malým ven? když máte zvířata, máte i zahradu a teď už začíná být docela pěkně… tam by mohl spát, nebo procházky s kočárkem/nosítkem po okolí? máte tam třeba les? jo nejsou to lidi, ale vyřešilo by to možná problém s úzkostí doma, ne?
@Gosi jo na to jsem zapoměla - že po obědě ho beru s sebou když je hezky, poslední dny moc nebylo :/
Prožívám něco podobného. Věkem to není, je mi třicet. Jako dítě až dvacetiletá jsem nikdy nemusela být sama a první krize samoty přišly až když jsem začala bydlet s mužem. On chodil do práce a já jako studentka jsem byla najednou doma, kde to bylo najednou divné. S rodinou se nestýkám, ale to je na dlouhé povídání…Tehdy jsem to řešila jakoukoliv brigádou a nebo jen couráním po městě. Situace se obrátila, když jsem začala pracovat a byla stále v kontaktu s lidmi. Teď jsem na RD a cítím, že potřebuju do práce jako sůl, ale čekám druhé dítě, takže takové tři roky budu muset nějak přečkat.
@Františka85 Děkuji - jsem ráda že to také pár lidí cítí stejně ![]()
@zitushe jaaj,predtim jsem to spatne pochopila… Vzdyt o nic nejde
,proste je ti lip v neci spolecnosti. Takto (az v takove mire) to ma podle me spousta lidi. Musis si najit nejakou spriznenou dusi, ktera ti pomuze prekonat materskou a celkove tu dobu doma–maminku s oodobne starym ditkem, podobne zajmy o zvirata etc., fakt zkus nekoho najit treba i tady na Emiminu??
Já to mám taky tak. Nenudím se, je mi prostě smutno. Žádné „mateřské centrum“ tady nemáme a nikdy jsem na to nebyla, se někde združovat. Když už najdu, že ve městě něco je, třeba plavání a já bych to překousla a šla tam, tak je to ráno, třeba od 9h. a malá vstává v osm, takže to nestíháme. Žádné jiné matky tu nejsou a kamarádky mám daleko. Já prostě vařím a peču, pořád ![]()
No já nejsem moc ráda sama, jsem společenská. Ale s příchodem dítěte se nic nezměnilo. Pořád někam chodíme a ten životní rytmus mám stejný jako dřív. Permanentně nestíhám. S miminem chodíme do různých kroužků, herny aj. Přítel jezdí na služebky. Ne moc často. A tak si pozvu kamarádky aj. Na podzim byl pryč 5 týdnů a v pohodě. Jenom jsem nadávala, že jak je pryč, tak mi nepomůže už vůbec s ničim. Rekonstruovali jsme a já navozila všechen materiál, ale prostě futra a dveře do auta s dítětem nedám. Takže jsem musela schánět hlídání, dítě tam odvézt, přivézt futra, dojet pro dítě. Akce na půl dne.
@Ebixa My teda chodíme plavat a cvičit bez ohledu na to, že mi dítě před chvílí usnulo. Prostě dítě vzbudim. Chvíli se kouká, co se děje a pak je veselá, že se něco děje
. Ačkoliv ted už spí jen jednou denně, tak se to nestává.
@achesa1 na to bych neměla srdce jí ráno probudit dřív a hned jí tahat do bazénu ![]()
A víš jak dobře se jí pak spí? Ale záleží na dítěti, moje ví, že bude sranda a těší se. Takže i když jí vzbudim, tak je OK a nebrečí. No a je trénovaná, byly i dny, kdy jsem ji budila 4×. Usnula v autě, vyndat, dát do kočáru, někde jezdit, znova přejezd, cvičo, zase auto atd, v autě usnula, za pár minu buzení a pohyb. Prostě někdy toho bylo hodně. Za odměnu spí všude a krásně
.